[ schovat menu ]

« Červenec 2020 »
NePoÚtStČtSo
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 


15. červenec 2020, Středa
3. týden žaltáře

Sv. Bonaventury, biskupa a učitele Církve, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

15. červenec 2020
Sv. Bonaventury, biskupa a učitele Církve, památka


Narodil se kolem roku 1218 v Bagnoregiu u Viterba. Studoval a pak i přednášel filozofii a teologii v Paříži, tam také vstoupil k františkánům (1243). Od roku 1257 byl generálním představeným řádu. Jeho spisy vynikají neobyčejnou hloubkou, zanechal jich po sobě asi 45. Vedle sv. Tomáše Akvinského je nejvýznačnějším teologem středověku. V roce 1273 byl povolán do Říma, aby spolupracoval na přípravě II. lyonského sněmu, a stal se biskupem a kardinálem. Zemřel 15. VII. 1274 v Lyonu. Za svatého byl prohlášen v roce 1482 a za učitele církve roku 1588.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.

Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.

Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.

Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.

Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu

Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)

I

2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
      ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.

3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
      základy pevné má věrnost na nebi má. –

4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
      David, služebník můj, má ode mne slib:

5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
      trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –

6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
      a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.

7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
      kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?

8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
      velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –

9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
       Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.

10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
       ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.

11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
       mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –

12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
       svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.

13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
       Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.

14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
       tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.

15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
       láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –

16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
       chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.

17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
       jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.

18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
       a tvou přízní mohutní naše moc.

19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
       Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

II

20 Za onoho času mluvils ve vidění *
       k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
    „Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
       z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.

21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
       jeho pomazal jsem svatým olejem,

22 aby moje ruka stále byla při něm, *
       aby ho má paže posilovala. –

23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
       žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.

24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
       kdo ho nenávidí, všechny budu bít.

25 Provázet ho budu věrností a přízní *
       a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.

26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
       a na mocné řeky jeho pravici. –

27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
       jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.

28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
       učiním ho prvním mezi vladaři.

29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
       zůstanu mu věrný v naší úmluvě.

30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
       pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

III

31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
       podle mého řádu nebudou-li žít,

32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
       a mých přikázání přestanou-li dbát,

33 potrestám je metlou za to provinění, *
       pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –

34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
       ve své věrnosti ho přesto nezklamu.

35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
       co má ústa řekla, to už nezměním.

36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
       – ode mne se David klamu nedočká –

37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
       stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,

38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
       dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

V. Zjevení tvých slov osvěcuje.
R. Vede i prosté k porozumění.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

21, 1-21.27-29
Eliáš hájí spravedlnost

     1Nábot z Jizreelu měl vinici, která byla u paláce Achaba, krále samařského. 2Achab řekl Nábotovi: „Postup mi svou vinici, abych si z ní udělal zelinářskou zahradu, protože je blízko mého domu. Dám ti za ni vinici lepší, nebo chceš-li, zaplatím ti za ni stříbrem.“ 3Nábot odpověděl Achabovi: „Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po předcích!“ 4Achab přišel do svého domu mrzutý a rozhněvaný kvůli řeči, kterou s ním mluvil Nábot z Jizreelu, když mu řekl: ‚Nedám ti dědictví po svých předcích.‘ Lehl si na lůžko, odvrátil svou tvář a nechtěl jíst.
    
5Přišla k němu jeho žena Jezabel a ptala se ho: „Proč jsi mrzutý, že nechceš ani jíst?“ 6Odpověděl jí: „Mluvil jsem s Nábotem z Jizreelu a řekl jsem mu: ‚Postup mi svou vinici za stříbro, nebo chceš-li, dám ti za ni jinou vinici‘, ale on řekl: ‚Nedám ti svou vinici.‘“ 7Tu mu jeho žena Jezabel řekla: „Ty ale umíš vládnout nad Izraelem! Vstaň, najez se a buď dobré mysli! Já už ti opatřím vinici Nábota z Jizreelu!“
    
8Napsala v Achabově jménu dopis, zapečetila ho jeho pečetí a poslala dopis předním mužům a vznešeným spoluobčanům Nábotovým. 9V dopise napsala: „Vyhlaste půst a posaďte Nábota mezi přední lidi. 10Posaďte před něho i dva ničemy a ti ať ho obžalují: ‚Proklínal jsi Boha a krále!‘ Vyveďte ho ven a ukamenujte k smrti!“ 11Mužové města, předáci a jeho vznešení spoluobčané provedli to, co jim Jezabel rozkázala, jak bylo napsáno v dopise, který jim poslala. 12Vyhlásili půst a posadili Nábota mezi přední lidi. 13Pak přišli dva ničemové, sedli si před něj, a ti ničemové obžalovali Nábota před lidem: „Nábot proklínal Boha a krále!“ Vyvedli ho ven z města a ukamenovali ho, že zemřel. 14Poslali Jezabel vzkaz: „Nábot byl ukamenován, je mrtev!“
    
15Když Jezabel slyšela, že Nábot byl ukamenován a je mrtev, řekla Achabovi: „Vstaň, zaber vinici Nábota z Jizreelu, kterou ti odpíral dát za stříbro. Nábot už nežije, je mrtev.“ 16Když Achab slyšel, že Nábot je mrtev, vstal a sestoupil do vinice Nábota z Jizreelu, aby se jí zmocnil.
    
17Tu se ozvalo Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: 18„Vstaň, sestup naproti Achabovi, králi izraelskému, který sídlí v Samaří. Hle, je v Nábotově vinici, neboť tam sestoupil, aby se jí zmocnil. 19Řekneš mu: ‚Tak praví Hospodin: Zabil jsi a zmocnil ses?‘ Pak dodáš: ‚Tak praví Hospodin: Na místě, kde lízali psi krev Nábotovu, budou psi lízat i tvou krev!‘“ 20Achab řekl Eliášovi: „Chytils mě při činu, můj nepříteli?“ Odpověděl: „Ano, chytil! Poněvadž ses zaprodal k tomu, co je zlé v Hospodinových očích, 21hle já na tebe přivedu neštěstí a zametu za tebou, vyhladím Achabovi v Izraeli každého mužského potomka, ať svobodného nebo otroka.“
    
27Když Achab slyšel tato slova, roztrhl si šaty, oblékl si žínici na holé tělo, postil se, spal v žínici a chodil stísněn. 28Tu se ozvalo Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: 29„Vidíš, jak se Achab pokořil přede mnou? Poněvadž se přede mnou pokořil, nepřivedu neštěstí na jeho dům v jeho dnech, ale přivedu neštěstí ve dnech jeho syna.“

RESPONSORIUM

Jak 4, 8.9.10; 5, 6

O. Umyjte své ruce, hříšníci, a očisťte své srdce, lidé obojetní! * Naříkejte a plačte, pokořte se před Pánem.
V. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život a on se vám nebrání. * Naříkejte a plačte, pokořte se před Pánem.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Cesta duše k Bohu“ od svatého Bonaventury

(Cap. 7, 1. 2. 4. 6; Opera omnia, 5, 312-313)

Tajemná moudrost, zjevená skrze Ducha Svatého

     Kristus je cesta a dveře, Kristus je žebřík a vůz, on je slitovnice umístěná nad Boží archou1 a tajemství, které bylo skryté od věků.2 Kdo s celou rozhodností obrátí svou tvář k této slitovnici, pohlédne na Krista visícího na kříži, s vírou, nadějí a láskou, s oddaností, obdivem a radostí, s uznáním, chválou a jásotem, ten s ním koná paschu, to je přechod:3 přechází s holí kříže Rudým mořem, odchází z Egypta a vstupuje na poušť, aby okusil skrytou manu, a s Kristem spočine v hrobě, navenek jakoby mrtvý, ale zakouší – nakolik je to během pozemského putování možné – co bylo řečeno na kříži lotru, který se obrátil ke Kristu: Dnes budeš se mnou v ráji.4
     Má-li však být tento přechod dokonalý, je třeba zanechat veškeré rozumové činnosti, a v nejvyšším vzplanutí lásky být unešen a přeměněn v Boha. Ale to je hluboké tajemství, které nezná nikdo, než ten, komu se toho dostane, a dostane se toho jen tomu, kdo po tom touží, a touží po tom jen ten, koho zapálí až do morku kostí oheň Ducha Svatého, který Kristus seslal na svět. A proto říká Apoštol, že tato tajemná moudrost byla zjevena skrze Ducha Svatého.5
     Zkoumáš-li však, jak se to děje, ptej se milosti, a ne nauky, touhy, a ne rozumu, vzdychání modlitby, a ne horlivosti v četbě, ptej se Ženicha, a  ne učitele, Boha, a ne člověka, temnoty, a ne jasu; neptej se světla, ale ohně úplně spalujícího a unášejícího k Bohu zcela zvláštním pomazáním a  žhoucím planutím lásky. Tímto ohněm je Bůh sám, jeho pec je v Jeruzalémě6 a Kristus ji rozpálil žárem svého žhoucího utrpení. Opravdu to chápe jenom ten, kdo řekne: Šibenici si zvolila má duše, smrt moje kosti.7 Kdo miluje tuto smrt, může vidět Boha, neboť je nepochybně pravdivé: Člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.8
     Zemřeme tedy a vstupme do temnoty, uložme mlčení starostem, žádostem a fantazii. Přejděme s ukřižovaným Kristem z tohoto světa k Otci,9 aby nám ukázal Otce a my mohli říci s Filipem: To nám stačí.10 Slyšme s Pavlem: Stačí ti moje milost.11 Plesejme s Davidem: Ať tělo mé i srdce pominou – Pán je má skála a můj úděl navždy!12 Navěky Pán buď veleben! Staň se, staň!13

     1 srov. Ex 25, 17
     2 srov. Kol 1, 26
     3 srov. Ex 12, 11
     4 Lk 23, 43
     5 srov. 1 Kor 2, 10
     6 srov. Iz 31, 9
     7 srov. Job 7, 15
     8 srov. Ex 33, 20
     9 srov. Jan 13, 1
     10 Jan 14, 8
     11 2 Kor 12, 9
     12 Žl 72 (73), 26
     13 Žl 88 (89), 53

RESPONSORIUM

1 Jan 3, 24; Sir 1, 9a. 10

O. Kdo zachovává Boží přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. * A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
V. Bůh stvořil moudrost v Duchu Svatém, vylil ji na vše, co žije, a udělil ji těm, kteří ho milují. * A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, veď nás, ať následujeme svatého biskupa Bonaventuru, jehož nebeské narozeniny dnes slavíme: ať usilujeme o poznání tvé pravdy a naše láska k tobě ať stále roste. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2021 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie