[ schovat menu ]

« Červen 2020 »
NePoÚtStČtSo
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930 


20. červen 2020, Sobota
3. týden žaltáře

Neposkvrněného Srdce Panny Marie, památka
Pro OP: Bl. Markéty Ebnerové, panny, mnišky, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

20. červen 2020
Neposkvrněného Srdce Panny Marie, památka


Hlasatelem úcty k neposkvrněnému Srdci Panny Marie byl už sv. Jan Eudes (+ 1680). Liturgickou oslavu dovolil Pius VII. (1800-1823) a Pius XII. po zasvěcení celého lidstva tomuto neposkvrněnému Srdci (31. X. 1942) rozhodl, aby se od roku 1944 tento svátek slavil v celé Církvi 22. srpna. Dnešní den byl vybrán proto, že bezprostředně následuje po slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Pod symbolem Srdce prokazuje Církev úctu lásce Ježíšovy Matky k Bohu a k jejímu Synu a zároveň její mateřské lásce k celému lidstvu.
MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Zemí, mořem i roji hvězd
vždy chválen, slaven a ctěn jest
vesmíru Vládce, který je
skryt v lůně Panny Marie.

Ač měsíc, slunce, jejich jas
a vše mu slouží v každý čas,
v milostiplném lůně svém
jej chová Panna pod srdcem.

Jak šťastná, Matko, nad tím jsi,
že Tvůrce tvůj, Pán nejvyšší,
držící v dlani celou zem,
dlel jako v chrámě v lůně tvém.

Blahá nebeským poselstvím:
Duch požehnal tě mateřstvím.
Všech lidí touha, Mesiáš,
tvým lůnem přišel mezi nás.

Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Žalm 106 (107)
Poděkování za vysvobození

Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)

I

1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný!

2 Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
      vykoupení z nepřátelské moci!

3 Shromáždil je ze všech končin země, *
      kde je východ, západ, jih či sever. –

4 Bloudili nehostinnou pustinou, *
      nenacházeli místo k usídlení.

5 Hladem a žízní přitom strádali, *
      život v nich ponenáhlu vyhasínal.

6 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

7 Na správnou cestu on je uvedl, *
      aby tak došli místa k osídlení.

8 Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!

9 Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
      lačnící hrdlo plnil dobrotami. –

10 Vězeli ve smrtelných temnotách, *
      vrženi do bídy a do okovů,

11 že Božím příkazům se vzpírali *
      a opovrhli radou Nejvyššího.

12 I bylo jejich srdce zkrušeno, *
      že padali a nikdo nepomohl.

13 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

14 Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
      přelomil jejich okovy a strhl.

15 Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal;

16 za to, že brány z bronzu rozrazil, *
      závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

II

17 Ochuravěli pro svou nepravost, *
      zkrušeni byli za své těžké viny.

18 Už se jim každý pokrm ošklivil, *
      takže už měli blízko k branám smrti.

19 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

20 Seslal své slovo, jím je uzdravil *
      a zachránil je opět před záhubou.

21 Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!

22 Ať přinášejí oběť děkovnou, *
      s jásotem rozhlašují jeho skutky! –

23 V lodích se vydávali na moře, *
      po mnoha vodách pluli za obchodem;

24 přitom pak díla Páně vídali, *
      žasli nad jeho divy v mořské hloubi.

25 Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
      ten mořské vlny do vysoka vzdouval.

26 Vzlétali k nebi, do vln padali, *
      že hrůzou v nich až duše zkomírala.

27 Zmítali, káceli se opile, *
      se vší svou dovedností byli v koncích.

28 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

29 Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
      a zklidnilo se mořské vlnobití.

30 Radovali se z toho ztišení; *
      a přivedl je k touženému místu.

31 Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!

32 Ať ve shromáždění ho velebí, *
      ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

III

33 On proměňoval řeky v pouště, *
      prameny ve vyprahlou zem,

34 úrodné kraje v solné pláně *
      za to, že zlý byl tamní lid.

35 Poušť zase změnil na jezero, *
      vyprahlou hlínu na pramen: –

36 tam usídlil pak hladovící, *
      města si mohli zbudovat.

37 Zřídili pole, vinohrady *
      a měli hojnou úrodu.

38 Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
      i chovných zvířat měli dost. –

39 Ten však, jenž ponižuje mocné *
      a dá jim bloudit na poušti,

40 že zas jich ubylo a chřadli *
      pod tíhou strádání a ran,

41 chudáka ale zvedl z bídy, *
      jak stádo zmnožil jeho rod.

42 S radostí to vidí bohabojní, *
      všechna zloba musí sklapnout ústa.

43 Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
      V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

V. Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
R. Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Soudců

16, 4-6.16-31
Dalila zradila Samsona

     4Samson se zamiloval do ženy v údolí Sorek. Jmenovala se Dalila. 5I přišla k ní filišťanská knížata se žádostí: „Hleď na něm vymámit, v čem spočívá jeho veliká síla, jak bychom ho přemohli a spoutali a zneškodnili. Každý z nás ti dá tisíc sto šekelů stříbra.“
    
6Dalila tedy naléhala na Samsona: „Prozraď mi přece, v čem spočívá tvá veliká síla a čím tě spoutat, abys byl zneškodněn?“
    
16Když jej po celé dny obtěžovala svými řečmi a dotírala na něho, že z toho byl až k smrti unaven, 17otevřel jí své srdce dokořán a řekl jí: „Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý člověk.“
    
18Dalila viděla, že jí otevřel své srdce dokořán, a poslala k filišťanským knížatům vzkaz: „Tentokrát přijďte, neboť mi otevřel své srdce dokořán.“ Filišťanská knížata k ní tedy přišla a přinesla s sebou stříbro. 19Ona ho uspala na klíně, zavolala jednoho muže a dala oholit sedm pramenů na jeho hlavě. Tak se stala příčinou jeho ponížení. Jeho síla od něho odstoupila. 20Křikla: „Samsone, jdou na tebe Filišťané!“ Procitl ze spánku a pomyslil si: „Dostanu se z toho jako dosud vždycky a pouta setřesu.“ Nevěděl, že Hospodin od něho odstoupil. 21Filišťané se ho zmocnili, vypíchli mu oči a odvlekli do Gazy, kde ho spoutali dvojitým bronzovým řetězem. Ve vězení musel mlít.
    
22Ale vlasy na hlavě mu začaly hned po oholení dorůstat. 23Filišťanská knížata se shromáždila, aby obětovala velkou oběť svému Bohu Dagonovi a aby se oddala radovánkám. Řekli: „Náš bůh nám vydal do rukou Samsona, našeho nepřítele.“

     24Když ho lid viděl, vychvaloval svého boha. Volali: „Náš bůh nám vydal do rukou našeho nepřítele, pustošitele naší země, který mnoho našich skolil.“

     25Rozjařili se a křičeli: „Zavolejte Samsona, ať nám poslouží k nevázaným hrám!“ Zavolali tedy Samsona z vězení, aby si s ním nevázaně pohrávali. Postavili ho mezi dva sloupy. 26Samson požádal mládence, který jej vedl za ruku: „Pusť mě, ať mohu ohmatat sloupy, na nichž budova spočívá, a opřít se o ně!“ 27Dům byl plný mužů i žen, byla tam všechna filišťanská knížata. I na střeše bylo tři tisíce mužů a žen, hodlajících přihlížet nevázaným hrám se Samsonem.

     28I volal Samson k Hospodinu a prosil: „Pane, Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi, prosím, jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Filišťanech pomstu za svoje oči!“ 29Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí. 30A řekl: „Ať zhynu zároveň s Filišťany!“ Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa.

     31I sestoupili jeho bratři a celý jeho dům, vynesli ho, vrátili se a pochovali ho mezi Soreou a Eštaolem v hrobě jeho otce Manoacha. Soudil Izraele po dvacet let.

RESPONSORIUM

Žl 42 (43), 1; 30 (31), 4; Sd 16, 28

O. Sám, Bože, suď a haj mě proti bezbožníkům. * Neboť ty jsi můj hrad a má skála.
V. Rozpomeň se na mne a vrať mi dřívější sílu. * Neboť ty jsi můj hrad a má skála.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Vavřince Justinianiho

(Sermo 8, in festo Purificationis B.M.V.; Opera 2, Venetiis 1751, 38-39)

Maria uchovávala všechno v srdci

     Když Maria promýšlela v sobě všechno, co poznala četbou nebo co slyšela a viděla, jak rostla její víra, jaká moudrost ji osvěcovala a jaký žár lásky ji stále více pronikal! A prožívala-li znovu nebeská tajemství, na nichž měla účast, vedlo ji to stále kupředu, naplňovalo stále větší radostí, Duch Svatý ji zahrnoval hojností svých darů, celou bytostí tíhla k Bohu a přitom zase v sobě zůstávala pokorná. Tak totiž působí Boží milost: z hlubin pozdvihuje do výše a přetváří člověka k podobě stále zářivější.
     Jistě blažená byla duše Panny Marie: Duch Svatý v ní přebýval a poučoval ji a ona byla vždycky a ve všem poslušná Božího slova. Nenechala se vést vlastním míněním a rozhodováním, ale k čemu moudrost vnitřně vybízela její víru, to vykonávala s pomocí těla navenek. A bylo vhodné, aby božská Moudrost, když si vybudovala dům Církve jako svůj příbytek, použila nesvětější Pannu Marii jako vzor věrného plnění zákona, čistoty srdce, pravé pokory a duchovní oběti.
     Napodobuj Marii, křesťane! Abys byl duchovně očištěn a omyt, od nákazy hříchů, vstup do chrámu svého srdce. Tam hledí Bůh při všem, co konáme, více na vnitřní smýšlení než na skutek. Proto ať třeba naše mysl dojde při snaze o rozjímavou modlitbu až do vytržení a věnujeme se jen Bohu, či ať se zcela střízlivě snažíme prospívat ve ctnostech a sloužíme užitečnou prací svým bližním, jednejme vždycky tak, aby nás poháněla jen Kristova láska. Neboť taková oběť duchovního očištění se líbí Bohu. Nedovršuje se v chrámě zbudovaném lidskýma rukama, ale uvnitř v srdci, do něhož Kristus Pán rád vstupuje.

RESPONSORIUM

_

R. Svatá a neposkvrněná Matko Boží, nedovedu dost velebit tvé panenství, * neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout.
V. Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého, * neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys připravil v srdci blahoslavené Panny Marie důstojný příbytek Ducha Svatého; na její přímluvu přebývej i v nás, abychom se stali chrámem tvé slávy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie