lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. duben 2020
Pro OP: Sv. Pia V., papeže, památka


Svatý Pius V., vlastním jménem Antonín Michael Ghislieri, se narodil v Boscu u Alessandrie 17. ledna 1504 v chudé rodině. V šestnácti letech vstoupil do řádu sv. Dominika. Studoval v Bologni a v roce 1528 přijal v Janově kněžské svěcení. Šestnáct let působil jako profesor teologie v Pavii. Byl magistrem noviců a převorem ve Vigevanu, Soncinu a Albě. Později byl jmenován inkvizitorem v Comu a Bergamu a od roku 1551 působil jako komisař inkvizice, jehož prvořadým úkolem bylo zamezit šíření protestantismu v Itálii. V roce 1556 byl jmenován biskupem v Nepi a Sutri, o rok později kardinálem a 1560 biskupem v Mondovi. Nemálo se přičinil o zdárné ukončení Tridentského koncilu. 7. ledna 1566 byl zvolen papežem a přijal jméno Pius V. Věnoval se především uvádění reformních výnosů Tridentského koncilu do života. 11. dubna 1567 vyhlásil svatého Tomáše Akvinského učitelem Církve. Byl růžencovým papežem: vypracoval formu růžence a v následných bullách doporučoval růžencovou zbožnost. Modlitbou růžence vyprosil Evropě ochranu Panny Marie proti Turkům. Jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky vyhlásil svátek Panny Marie Růžencové. I jako papež žil prostým způsobem života, v přísné askezi, byl mužem opravdové zbožnosti, který všechno řešil z hlediska nadpřirozeného cíle, jak byl zvyklý z kláštera. Zemřel 1. května 1572 v Římě. 22. května 1712 jej kanonizoval Klement XI. V roce 1588 byly jeho ostatky slavnostně přeneseny od sv. Petra do baziliky Santa Maria Maggiore.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Slyš, Bože Všemohoucí, nás,
když pokorně tě prosíme
a otce Pia slavného
zde uctíváme v modlitbách.

Podivuhodnými skutky
zde září a také ctnostmi;
svítilnou stal se pro všechny,
kdo v domě tvém přebývají.

On živoucí byl obětí
na stolci Petra nejvyšším,
trest na sebe vzal za hříchy,
označen kříže znamením.

Stal se tak, Kriste, slávou tvou
i stále živým vítězstvím;
nám dopřej s jeho pomocí
k života dojít radosti.

Ježíši, tobě chvála buď
za rozmanité milosti;
až skončí tato světa pouť,
dej svatým věčné radosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu. Aleluja.

Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

IV

39 Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.

40 Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.

41 Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.

42 Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

43 Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.

44 Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.

45 Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.

46 Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu. Aleluja.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.

V

47 Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?

48 Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?

49 Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

50 Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?

51 Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,

52 snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *

53      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty. Aleluja.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

1 Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
2 Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
3 Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
4 Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

5 Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
6 s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

7 A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
8 Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

9 Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
10 Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
11 Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
12 Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

13 Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
14 Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
15 Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

16 Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
17 Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty. Aleluja.

V. Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O. Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

9, 13-21
Válečná pohroma

     13Zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem nějaký hlas přicházející od čtyř rohů zlatého oltáře před Bohem; 14ten hlas nařizoval šestému andělovi s polnicí: „Rozvaž ty čtyři anděly spoutané u velké řeky Eufratu!“ 15Tu byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení pro tu hodinu, pro ten den, měsíc a rok, aby vyhladili třetinu lidí. 16Jejich vojska bylo dvě stě miliónů jezdců; slyšel jsem, kolik jich je.
    
17Takto jsem spatřil ve vidění koně a ty, co na nich seděli: měli pancíře ohnivě červené, temně fialové a sírově žluté. Koně měli hlavy jako lvi, z tlamy jim vyrážel oheň, dým a síra. 18Těmi třemi ranami byla usmrcena třetina lidí: ohněm, dýmem a sírou, které koním vyrážely z tlamy. 19Síla těch koní je totiž v jejich tlamách a rovněž v jejich ocasech: jejich ocasy jsou jako hadi, protože mají hlavy a těmi škodí.
    
20Ale ostatní lidé, kteří na tyto rány nezašli, přesto se neodvrátili pokáním od svých model, které si udělali vlastníma rukama, a nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, které nemohou ani vidět, ani slyšet, ani chodit. 21Nenechali svého vraždění ani čarování ani smilnění ani krádeží.

RESPONSORIUM

Srov. Sk 17, 30. 31; Jl 1, 13. 14

>O. Ať se všichni všude obrátí, * protože Bůh ustanovil den, kdy bude podle spravedlnosti soudit svět, aleluja.
V. Služebníci Boží, shromážděte všechny obyvatele země a volejte k Hospodinu. * Protože Bůh ustanovil den, kdy bude podle spravedlnosti soudit svět, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z komentáře svatého Tomáše Akvinského k Janovu evangeliu

(Kap. X, lect. III, I–II: ed. Marietti, Roma 1952, č. 1397–1399, str. 261)

Úkolem dobrého pastýře je láska

     Ježíš řekl: Já jsem pastýř dobrý. Kristu zřejmě přísluší, aby byl pastýřem. Jako totiž pastýř vodí a pase stádo, tak i Kristus občerstvuje věřící duchovním pokrmem, a také svým Tělem a svou Krví.
     Ale aby ho odlišil od pastýře špatného a zloděje, dodává: dobrý.1 Dobrý, protože plní úkol pastýře. Tak jako dobrým vojákem je nazván ten, kdo plní úkol vojáka. Avšak výše řekl Kristus, že pastýř vchází dveřmi, a znovu, že on je dveře, a zde pak říká, že je Pastýř. Proto musí vcházet skrze sebe sama. A vskutku vchází skrze sebe sama, protože sebe sama zjevuje, a skrze sebe sama zná Otce. My však vstupujeme skrze něho, protože skrze něho se nám dostává blaženosti.
     Všimni si dále, že nikdo jiný není dveřmi než on sám, protože nikdo jiný není pravé světlo, nýbrž má na něm jen účast. On sám nebyl tím světlem, totiž Jan Křtitel, měl jen svědčit o tom světle2 Ale o Kristu je řečeno: Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka.3 Proto nikdo neříká o sobě, že je dveřmi. To si ponechal Kristus pro sebe jako své vlastní. Ale úlohu pastýře sdílel i s jinými a dal ji svým údům. Vždyť i Petr byl pastýřem, i ostatní apoštolové byli pastýři, a stejně tak všichni dobří biskupové: Dám vám pastýře podle svého srdce.4
     Ale třebaže církevní představení, kteří jsou syny, jsou všichni i pastýři, jak říká Augustin, přece praví v jednotném čísle: Já jsem pastýř dobrý<, aby tím vyzvedl ctnost lásky. Žádný pastýř totiž není dobrý, nesjednotí-li se láskou s Kristem a nestane-li se údem pravého Pastýře.
     Úkolem dobrého pastýře je láska. Proto říká: Dobrý pastýř dává svůj život za své ovce.5 Je třeba vědět, že je rozdíl mezi pastýřem dobrým a špatným: dobrému pastýři jde o blaho stáda, špatnému o blaho vlastní. A na tento rozdíl naráží prorok: Běda pastýřům, kteří pasou sami sebe! Což nemají pastýři pást stáda?6 Kdo tedy užívá stáda k tomu, aby pásl jen sám sebe, není dobrý pastýř. Dobrý pastýř, a to i tělesný, snese mnoho pro stádo, když mu jde o jeho blaho. Proto říká Jakub: Ve dne mě sužovalo vedro a v noci chlad.7
     Duchovní záchrana stáda převáží nad tělesným životem pastýře. Proto když je spása stáda ohrožena, má každý duchovní pastýř snést ztrátu tělesného života pro záchranu stáda. A to je to, co říká Pán: Dobrý pastýř dává svůj život, to jest život tělesný, za své ovce, to jest, které jsou jeho na základě autority a lásky
     Obojí je totiž potřeba, a to jak pro něho, tak pro ty, které miluje: jedno bez druhého nestačí. Kristus nám dal příklad tohoto učení: Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry.8

     1 Jan 10, 11
     2 Jan 1, 8
     3 Jan 1, 9
     4 Jer 3, 15
     5 Jan 10, 11
     6 Ez 34, 2
     7 Gn 31, 40
     8 1 Jan 3, 16

RESPONSORIUM

Srov Sk 20, 28; 1 Kor 4, 2

O. Dbejte na celé stádce, ve kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, * abyste spravovali Boží Církev, kterou si Bůh získal Krví svého Syna, aleluja.
V. Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. * Abyste spravovali Boží Církev, kterou si Bůh získal Krví svého Syna, aleluja.

Nebo:

Ze života papeže Pia V. od Jana Antonína Gabucia

(Lib. 1–6 [et Præf.]: Acta Sanctorum Maii, sv. I, Antverpiæ 1680, str. 618–697 passim, č. 48, 49, 55, 56, 183, 319, 321, 322, 318 [1, 2])

Vznešený příklad křesťanské pokory a zbožnosti

     Pius říkal, že papežové nemají stavět křesťanskou obec na kamenech, ale spíše na ctnostech.
     Protože dobře chápal, že pro klidné a uměřené řízení lidí není nic vhodnějšího než být milován a nic vzdálenějšího než vzbuzovat strach; a že nic nemůže lidi více přiblížit Bohu než snaha o jejich spásu; chtěl tedy od počátku svou papežskou službu postavit na lásce k chudým a na šlechetnosti a laskavosti k druhým. Říkal, že služba římského papeže spočívá především ve snaze o to, aby byly v co nejčistší podobě zachovány božský kult, církevní disciplína a dobré mravy obyvatel Města. Proto věnoval péči hlavně tomu, aby bohoslužbu tam, kde upadla, navrátil k původnímu lesku a obnovil život a mravy všech stavů podle ideálu pravé zbožnosti.
     Protože se Bohu nic tak nepříčí a lidem nic neškodí víc než blud, snažil se Pius tuto nákazu vykořenit na celém světě, a to po celý svůj život, zvláště pak během svého pontifikátu, jak moudrými radami, tak i laskavým povzbuzováním a napomínáním plným lidskosti. Nešetřil žádné námahy ani výdajů a neopomněl nic, co bylo třeba vykonat.
     Pius vynikal v Boží chvále naplněné velkou zbožností. Jeho mysl se ustavičně povznášela k Bohu tak, že jeho cti a slávě dával přednost přede vším a po ničem netoužil více, než být ve všem poslušný jeho nejsvětější vůle. Takřka bez ustání si zbožně připomínal trpká muka, která pro nás vytrpěl Kristus, náš Pán, a proto obvykle před sebou míval zpodobení Spasitele visícího na kříži.
     Kromě toho zachovával Pius uprostřed všech svých důležitých úkolů řád modlitby a nikdy nezanedbával nic z toho, co patřilo k jeho povinnostem. Byl přesvědčen, že se papež má především přimlouvat u Boha za hříchy a potřeby lidí, a proto se snažil být důvěrně blízký a milý tomu, u něhož byl ustanoven jako přímluvce. A tak se uprostřed vyřizování různých záležitostí často utíkal k hovoru s Bohem, aby se mohl v nitru naučit tomu, o čem má pak navenek poučovat lid, a vnitřně byl kontemplací uchvacován k Bohu, aby pak venku nesl břemena lidí, a tak se staral o jejich spásu. V nejzávažnějších potřebách Církve a v obtížných veřejných záležitostech si sám ukládal přísné posty, aby Boha smiřoval s lidmi.
     Byl tak oddán Panně Marii, že žádného dne, a to i jako papež mající tolik úkolů, nevynechal modlitbu růžence. Je to nepochybně Božím řízením, že takový papež je v Římě pohřben právě v bazilice Santa Maria Maggiore, aby tak příklad jeho ctností při plnění papežského úřadu byl poučením pro budoucí pokolení, jak mají usilovat o ctnosti. A tak ten, který byl v celém svém životě velkým ctitelem panenské Bohorodičky, spočinul po smrti v tak vznešené mariánské svatyni.
     [Jeho příklad je užitečný nejen pro jeden životní stav, ale týká se všech, a to velkou měrou.
     Složil jsi řeholní sliby? Zde máš veliký příklad poslušnosti, čistoty i chudoby, ba také – což je třeba velmi obdivovat a napodobovat – příklad spojení nejvyšší moci s křesťanskou pokorou a zbožností.
     Věnuje se někdo světským záležitostem a spravuje doma či venku věci soukromé nebo veřejné? Ale i pro něho jsou zde rady plné zbožnosti a rozumnosti, kterými poučen může přispět ke spáse své i druhých moudrým spravováním všech věcí.
     Nebo jsou tu jiní, kteří se zavázali k vojenské službě a přitahuje je vedení válek nebo četba o nich? I pro ty jsou tu velmi zdravá nařízení, jejichž četba vede k radosti. Jsou tu nikoli prázdné světské boje, ale velmi těžké boje zbožnosti a takřka veškerá slavná vítězství nad tím, co kdy připravili nepřátelé křesťanů.
     A nakonec, což je hlavní, si mají odtud papežové a biskupové vzít příklad, jak řídit a uspořádávat církevní záležitosti a jak být stále více zapáleni pro pravou službu Bohu, naplněnou zbožností.]

RESPONSORIUM

Sir 47, 9.10.6

O. V každém svém činu velebil Svatého, Svrchovaného oslavnými slovy, * z celého srdce zpíval Pánu, aleluja.
V. Vzýval Pána, Svrchovaného, a ten dal sílu jeho pravici. * Z celého srdce zpíval Pánu, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal své Církvi svatého papeže Pia, aby bránil víru a zdokonalil bohoslužbu. Na jeho přímluvu nám uděl, abychom slavili tvá tajemství s živou vírou a účinnou láskou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie