[ schovat menu ]

« Únor 2020 »
NePoÚtStČtSo
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829


21. únor 2020, Pátek
2. týden žaltáře

První mezidobí, 6. týden
Sv. Petra Damianiho, biskupa a učitele Církve, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. únor 2020
První mezidobí, 6. týden
2. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!

3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.

5 Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

6 Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.

7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

8 Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.

9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.

11 Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

12 Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.

13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.

15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.

19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

15,8-9.16-17.25-26.29.33; 16,1-9; 17,5
Postavení člověka před Bohem

15,8Oškliví si Hospodin oběť zlosynů,
ale modlitba upřímných se mu líbí.

9Oškliví si Hospodin zločinné chování,
ale rád má toho, kdo tíhne za spravedlností.

16Lépe je mít málo v bázni před Hospodinem
než mnohé poklady v nepokoji.

17Lepší je mísa zeleniny podané s láskou
než tučná hovězina s nenávistí.

25Hospodin vyvrací dům zpupných,
a upevňuje majetek vdovy.

26Hospodin si oškliví špatné záměry,
ale příjemná mu jsou laskavá slova.

29Daleko je Hospodin od zlosynů,
avšak slyší modlitbu spravedlivých.

33Bázeň před Hospodinem je školou moudrosti,
pokora předchází slávu.

16,1Člověk se v mysli připravuje na řeč,
ale od Hospodina přichází, co vysloví jazyk.

2Čisté se zdá člověku všechno, co dělá,
ale Hospodin tříbí duchy.

3Svěř Hospodinu své záležitosti,
a tvé úmysly se zdaří.

4Všechno činí Hospodin pro svůj účel,
také zlosynovi chystá den zkázy.

5Hospodin si oškliví každého, kdo se povyšuje v srdci,
jistě neujde trestu.

6Stálou laskavostí se smývá vina,
bázní před Hospodinem se lze vyhnout zlému.

7Schvaluje-li Hospodin chování nějakého člověka,
i jeho nepřátele s ním smíří.

8Lepší je mít málo s poctivostí
než mnoho příjmu nespravedlivě.

9Člověk se napřemýšlí, jak má kráčet,
ale jeho kroky řídí Hospodin.

17,5Kdo se posmívá chudákovi, tupí jeho Tvůrce,
kdo se raduje z neštěstí, neujde trestu.

RESPONSORIUM

Dt 6, 12.13; Př 15, 33

O. Chraň se zapomenout na Hospodina, který tě vyvedl z domu otroctví. * Hospodina, svého Boha se budeš bát a jedině jemu sloužit.
V. Bázeň před Hospodinem je školou moudrostí, pokora předchází slávu. * Hospodina, svého Boha se budeš bát a jedině jemu sloužit.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého biskupa Augustina na první list Janův

(Tract. 4, 6: PL 35, 2003-2009)

Touha srdce míří k Bohu


     Co máme vlastně slíbeno? Budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.1 Jazyk mluví, jak umí; ostatní ať si domyslí srdce. Vždyť co mohl říci i sám Jan, aby nám přiblížil toho, který jest? A co vůbec můžeme říci my lidé, kteří se mu svatostí nemůžeme ani zdaleka rovnat?
     Spolehněme se tedy na ono pomazání Svatým Duchem, pomazání, které nám do srdce vkládá, co nedokážeme vyslovit.2 A protože nyní ještě nemůžete vidět, soustřeďte své úsilí na touhu.
     Celý život křesťana je svatá touha po dobru. To, po čem toužíš, zatím nevidíš; ale touhou nabýváš schopnost, aby tě to zcela naplnilo, až to přijde a ty to uvidíš.
     Je to podobné, jako když chceš naplnit pytel nebo měch a vidíš, že toho, cos dostal, je hodně; pak ten pytel nebo měch nebo něco jiného roztahuješ, protože víš, že toho, co tam chceš dát, je hodně, a pytel je úzký. Snažíš se natahováním zvětšit jeho objem. A stejně Bůh svým odkládáním zvětšuje tvou touhu a touhou rozšiřuje duši, aby při větší šíři více obsáhla.
     Kéž nás tedy pronikne touha, bratři, vždyť máme být naplněni. Hleďte, jak Pavel rozpíná rámě, aby mohl obsáhnout to, co má přijít. Neboť říká: Ne, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil.3
     Co tedy děláš v tomto životě, když jsi ještě nedosáhl cíle? Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou.4 Říká, že je napjatý a že běží za svým cílem. Nemyslí si, že by dokázal pochopit, co oko nevidělo, ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil.5
     Takový je náš život, že se cvičíme a připravujeme toužením. Ale svatá touha nás vycvičí jen potud, pokud své tužby odpoutáme od lásky k časným věcem. Už jednou jsme si řekli, že to, co se má začít naplňovat, má být napřed prázdné. Máš-li být naplněn dobrým, vylej nejdříve to špatné.
     Dejme tomu, že tě Bůh chce naplnit medem; jsi-li plný octa, kam dáš med? Je třeba to, co bylo v nádobě, vylít, a nádobu řádně vyčistit, i když to, aby mohla přijmout něco nového, dá práci a vyžaduje dřinu.
     Mluvme si o medu, mluvme o zlatě, mluvme o víně; ať říkáme o nevypověditelném cokoli, ať cokoli chceme říci, řeč jde o Bohu. A řekneme-li Bůh, co jsme řekli? V této jediné slabice je všechno, co očekáváme. Cokoli tedy dovedeme říci, nikdy nestačí. Nuže, natahujme se k němu a otvírejme se mu, aby nás naplnil, až přijde. Budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

     1 Jan 3, 2
     2 srov. 1 Jan 2, 27.20
     3 Flp 3, 12.13
     4 Flp 3, 13-14
     5 1 Kor 2, 9

RESPONSORIUM

Žl 36 (37), 4-5

O. Jen v Pánu měj své potěšení, * po čem tvé srdce touží, on dá.
V. Svou cestu života svěř Pánu, v něho důvěřuj. * Po čem tvé srdce touží, on dá.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie