[ schovat menu ]

« Prosinec 2019 »
NePoÚtStČtSo
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031 


23. prosinec 2019, Pondělí
4. týden žaltáře

Doba adventní, 4. týden
Sv. Jana Kentského, kněze, pro připomínku


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. prosinec 2019
Doba adventní, 4. týden
4. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přijď, Spasiteli plemen všech,
zrozením z Panny nám se zjev,
ať celý svět zří s podivem,
jak zrodit se Bůh může jen.

Bez přičinění mužského,
vdechnutím Ducha Svatého
Boží Slovo se vtělilo,
v plod života se rozvilo.

Pel nevinnosti Panny klín
neztratil obtěžkáním tím,
zástava ctnosti nad ní vlá,
že v chrámě tom Bůh přebývá.

On rytíř dvojí podstaty
už z královské té komnaty
jak ženich pro svou nevěstu,
hle, vydává se na cestu.

Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,
přepásán pásem tělesným,
našeho těla slabosti
nepřestaň menšit milostí.

Jesličky tvé jsou před tebou,
prosvítá nový úsvit tmou.
Ať jas ten neustoupí tmě
a ohněm víry stále žhne.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.

5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.

8 Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

9 Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

10 A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.

11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?

14 Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,

17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.

19 Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,

22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

23 Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.

24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.

26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!

27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.


V. Kéž se mi dostane, Pane, tvé lásky.
O. Pomoz mi podle svého slibu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

Iz 51, 1-11
Synům Abrahámovým je přislíbena spása

1Slyšte mě všichni, kdo usilujete o spravedlnost,
kdo hledáte Hospodina!
Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni,
na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni!
2Pohleďte na Abraháma, svého otce,
na Sáru, která vás porodila!
Jako jediného jsem ho povolal,
požehnal jsem mu a rozmnožil ho.

3Proto se Hospodin slituje nad Siónem,
slituje se nad všemi jeho sutinami.
Změní jeho poušť v Eden,
jeho pustinu v zahradu Hospodinovu.
Zazní tam radost a veselí,
díkůvzdání a chvalozpěvy.

4Věnujte mi pozornost, můj lide,
slyšte mě, národy!
Ode mne vyjde zákon,
své právo ustanovím světlem pro národy.
5Blízko je má spravedlnost,
vzešla má spása
a má ramena budou národy soudit;
ostrovy budou ve mě doufat
a čekat na mé rámě.

6Zdvihněte k nebi své oči
a pohleďte dolů na zem:
jako dým se nebesa rozplynou,
země se rozpadne jak oděv,
její obyvatelé stejně tak zhynou.
Má spása však potrvá navždy,
neskončí má spravedlnost.

7Slyšte mě všichni, kdo znáte spravedlnost,
lide, v jehož srdci je můj zákon!
Nebojte se pohany od lidí,
jejich urážek se nestrachujte!
8Jak oděv je budou hlodat červi,
jak vlnu je sežerou moli.
Má spravedlnost však potrvá navždy,
má spása po všechna pokolení.

9Povstaň, povstaň, sílu si oblékni,
Hospodinovo rámě,
povstaň jako za dávných dnů,
za odvěkých pokolení!
10Což ty jsi nerozťalo Rahab,
neprobodlo draka?
Což jsi nevysušilo moře,
vody velkého oceánu?
Z mořské hlubiny jsi učinilo cestu,
aby přešli vykoupení.

11Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin,
s jásotem přijdou na Sión,
věčné veselí bude jim věnčit hlavy,
dojdou radosti a veselí,
prchne starost a vzdychání.

RESPONSORIUM

Srov. Iz 51, 4. 5; 35, 10

O. Věnujte mi pozornost, můj lide, slyšte mě, národy. * Blízko je má spravedlnost, vzešla má spása.
V. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión. * Blízko je má spravedlnost, vzešla má spása.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludaři Noetovi“ od svatého kněze Hippolyta

(Cap. 9-12: PG 10, 815-819)

Tajemství skryté od věků bylo odhaleno

     Je jeden Bůh, bratři, a toho nepoznáme odjinud než ze svatých Písem. Snažme se proto zvědět všechno, co božská Písma oznamují, a poznat všechno, čemu učí. Věřme tak, abychom zrakem své víry viděli Otce takovým způsobem, jakým on chce být viděn; jakým způsobem chce, aby byl Syn oslavován, takovým jej oslavujme; a jakým způsobem chce, aby byl dáván Duch Svatý, takovým jej přijměme. Při poznávání toho, co nám Bůh dává, neprosazujme svou vlastní vůli ani svůj vlastní názor, ani s tím nezacházejme s násilím, ale chápejme to tak, jak nás on sám chtěl poučit skrze svatá Písma.
     Protože byl sám a neměl nic, co by s ním sdílelo věčnost, rozhodl se Bůh stvořit svět. Svět stvořil Bůh myšlenkou, vůlí a slovem, vyvstal mu ihned, vzniklý tak, jak on chtěl. Nám tedy postačí vědět pouze to, že nic není stejně věčného jako on. Kromě něho nebylo nic, jen on sám ve vší své plnosti. Nebyl ovšem ani nerozumný, ani nemoudrý, ani bezmocný, ani bezradný. Bylo v něm všechno, on sám byl vším. Když chtěl a způsobem, jakým chtěl, zjevil v době, kterou sám u sebe určil, své Slovo, skrze něž všechno vytvořil.
     Poněvadž měl toto Slovo v sobě a stvořenému světu bylo neviditelné, učinil je viditelným, když je poprvé vyslovil. Zrodil světlo ze světla, a tak poskytl tvorstvu Pána, svou vlastní myšlenku. Ten byl dříve viditelný pouze jemu, světu však byl neviditelný; on jej učinil viditelným, aby svět mohl být spasen, až jej uzří při jeho zjevení.
     Právě on je Boží myšlenka, jež se poté, co vyšla, ukázala na světě v podobě Božího dítěte. Všechno povstalo jeho mocí, on sám však vychází z Otce.
     Bůh dal Zákon a proroky. A když dal proroky, přiměl je mluvit vlivem Ducha Svatého, aby prodchnuti Otcovou mocí zvěstovali Otcovy záměry a vůli.
     Tak se tedy Boží Slovo stalo zjevným, jak praví svatý Jan. On vlastně stručně shrnuje to, co bylo řečeno proroky, a prokazuje přitom, že to je to Slovo, jehož mocí se vše stalo. Říká přece: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Všechno povstalo skrze ně, a bez něho nepovstalo nic.1 A dále říká: Svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.2

     1 Jan 1, 1.3
     2 Jan 1, 10-11

RESPONSORIUM

Srov. Iz 9, 6. 7; Lk 1, 32; Jan 1, 4

O. Dítě se nám narodí a bude se nazývat mocný Bůh: * Zasedne na trůn svého otce Davida a bude vládnout.
V. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. * Zasedne na trůn svého otce Davida a bude vládnout.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn přijal tělo z Panny Marie a byl nám podobný ve všem kromě hříchu; připravujeme se oslavit jeho narození a prosíme tě: dej, ať nám otevře prameny tvého milosrdenství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie