[ schovat menu ]

« Prosinec 2019 »
NePoÚtStČtSo
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031 


22. prosinec 2019, Neděle
4. týden žaltáře

4. NEDĚLE V DOBĚ ADVENTNÍ


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. prosinec 2019
4. NEDĚLE V DOBĚ ADVENTNÍ


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přijď, Spasiteli plemen všech,
zrozením z Panny nám se zjev,
ať celý svět zří s podivem,
jak zrodit se Bůh může jen.

Bez přičinění mužského,
vdechnutím Ducha Svatého
Boží Slovo se vtělilo,
v plod života se rozvilo.

Pel nevinnosti Panny klín
neztratil obtěžkáním tím,
zástava ctnosti nad ní vlá,
že v chrámě tom Bůh přebývá.

On rytíř dvojí podstaty
už z královské té komnaty
jak ženich pro svou nevěstu,
hle, vydává se na cestu.

Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,
přepásán pásem tělesným,
našeho těla slabosti
nepřestaň menšit milostí.

Jesličky tvé jsou před tebou,
prosvítá nový úsvit tmou.
Ať jas ten neustoupí tmě
a ohněm víry stále žhne.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Žalm 23 (24)
Pán vstupuje do své svatyně

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

1 Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.

2 Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

3 Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?

4 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.

5 Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
6 To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

7 Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!

8 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

9 Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!

10 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život.

Žalm 65 (66)
Děkovný chvalozpěv

O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hésychios)

I

1 Jásejte Bohu všechny země, *
2     zpívejte k slávě jeho jména!
3 Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, †
      skutky tvé moci tak podivuhodné, *
      že se i nepřítel poklonit musí!

4 Celý svět ať se ti koří a zpívá, *
      ať zpívá k poctě tvého jména!“ –

5 Pojďte a vizte Boží skutky! *
      Úžasné je, co lidem činí.

6 Proměnil moře v suchou zemi, †
      potom i řeku přešli pěšky. *
      On je nám zdrojem radování!

7 On vládne navěky svou mocí, †
      národy sleduje svým zrakem, *
      zpupní se neodváží vzepřít. –

8 Národy, chvalte našeho Boha *
      a všude šiřte jeho chválu!

9 On naší duši daroval život, *
       našim nohám klopýtnout nedal. –

10 Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel, *
       v plameni tříbil jako stříbro.

11 Dopustils, že jsme v soužení vešli, *
       na bedra vložils nám těžké břímě.

12 Nechals lidi nám přes hlavu cválat, †
       prošli jsme ohněm, prošli vodou: *
       vyvedls nás však do volnosti!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí.

II

13 S obětním darem jdu do tvého domu, *
       abych ti splnil dané sliby,

14 tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, *
       jak ti je přednesla má ústa.

15 Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, †
       z beranů obětní dým ať stoupá, *
       býčky a kozly ti obětuji. –

16 Pojďte a poslyšte, bohabojní, *
       povím, co Bůh mi dobrého činí.

17 Ještě jsem k němu křičel v tísni, *
       a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.

18 Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, *
       Bůh by mě jistě nevyslyšel.

19 Avšak Bůh moje modlitby slyšel, *
       mému volání popřál sluchu. –

20 Pánu buď za to dík a chvála, †
       že moji modlitbu neodmítl, *
       a svou lásku mi neodepřel.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí.

V. Lidé, slyšte slovo Páně.
O. A hlásejte je po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

Iz 49, 14 – 50, 1
Obnova Siónu

49.14Sión řekl: „Hospodin mě opustil,
Pán na mě zapomněl.“
15Copak může zapomenout žena na své nemluvně,
není jí líto syna vlastního těla?
I kdyby ona zapomněla,
já přece na tebe nezapomenu!

16Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,
tvé hradby jsou stále přede mnou.
17Pospíchají sem tvoji stavitelé,
ti, kdo tě bořili a ničili, z tebe vyjdou.

18Pozdvihni své oči a dívej se kolem:
tito všichni se shromáždili, přišli k tobě.
„Jako že jsem živ – praví Hospodin –
těmi všemi se oblečeš jako šperky,
jako nevěsta se jimi ozdobíš.“
19Neboť tvé trosky, tvé sutiny,
tvá zničená země
budou nyní těsné pro obyvatele
– daleko budou ti, kdo tě hltali.
20Ještě ti budou do uší mluvit
synové, až skončí tvoje bezdětnost:
„Mé místo je těsné;
ustup, ať mám kde bydlet!“
21Řekneš si v srdci:
„Kdo mi je zrodil?
Byla jsem přece bezdětná, neplodná,
do zajetí odvedená.
Kdo je vychoval?
Vždyť jsem zůstala sama;
kde tihle byli?“

22Tak praví Pán, Hospodin:
„Hle, pokynu rukou pohanům,
národům zdvihnu své znamení.
Přinesou tvé syny v náručí,
tvé dcery budou neseny na ramenou.
23Králové budou tvými pěstouny,
královny tvými chůvami;
tváří k zemi se ti pokoří
a prach tvých nohou budou lízat.
Tu poznáš, že já jsem Hospodin.
Nezklamou se ti, kdo doufají ve mě.“

24Může se kořist vyrvat rekovi,
či vyprostí se zajatec silákovi?
25„A přece“ – tak praví Hospodin –
„i zajatec se může rekovi vyrvat
a může se vyprostit silákova kořist.
Já však budu bojovat s tvými protivníky,
já tvé syny vysvobodím.

26Tvé trýznitele nakrmím jejich vlastním masem,
jako moštem se opojí vlastní krví,
aby každý poznal, že já jsem Hospodin, tvůj Spasitel,
že tvým Vykupitelem je mocný Jakubův ochránce.“

50.1Tak praví Hospodin:
„Kde je rozlukový lístek vaší matky,
kterým jsem ji zapudil?
Nebo kdo je mým věřitelem,
jemuž jsem vás prodal?
Hle, byli jste prodáni kvůli svým nepravostem,
pro vaše nevěrnosti byla vaše matka zapuzena.“

RESPONSORIUM

Iz 49, 15; Srov. Žl 72, 10

O. Copak může žena zapomenout na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, * já přece na tebe nezapomenu, praví Hospodin.
V. I kdyby mě otec s matkou opustili, Hospodin se mě ujme. * Já přece na tebe nezapomenu, praví Hospodin.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého kněze Bedy Ctihodného na Lukášovo evangelium

(Lib. 1, 46-55: CCL 120, 37-39)

Velebí má duše Hospodina

     Maria řekla: Velebí má duše Pána a můj duch plesá v Bohu, mém spasiteli.1
     Praví: Pán mě povznesl tak velikým a tak neslýchaným darem, že se to nijak nedá vyjádřit slovy a stěží to může pochopit nejvnitřnější cit srdce. Proto z celé duše vzdávám díky a chválu. Na díky vynakládám všechno, co při rozjímání jeho nekonečné velikosti prožívám, cítím a rozeznávám. Neboť můj duch se raduje i z věčného božství téhož Ježíše, to jest Spasitele, jehož početím v čase se oplodňuje moje tělo.
     Že mi učinil veliké věci ten, který je mocný; jeho jméno je svaté.2
     To se vztahuje k začátku chvalozpěvu, kde se říká: Velebí má duše Pána. Vždyť jenom ta duše, kterou Bůh chce zahrnout velikou milostí, je schopna velebit ho důstojným chvalozpěvem a obracet se na ty, kdo mají účast na stejném zaslíbení a záměru spásy, s povzbuzením a výzvou: Velebit pojďte Pána spolu se mnou, společně vzdejme chválu jeho jménu!3
     Vždyť ten, kdo s pohrdáním odmítne podle svých možností velebit Pána, kterého poznal, a vyznávat svatost jeho jména, bude nejmenším v království nebeském.4 Jeho jméno pak se nazývá svaté z toho důvodu, že velikostí své jedinečné moci převyšuje Bůh každé stvoření a má daleký odstup ode všeho, co učinil.
     Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.5
     Výstižně nazývá Izraele Hospodinovým služebníkem, neboť Bůh se ho ujal, aby ho spasil, ovšem poslušného a pokorného podle slov Ozeášových: Služebníkem je Izrael, zamiloval jsem si ho.6
     Neboť kdo s pohrdáním odmítá se ponížit, nemůže být spasen ani nemůže říci s prorokem: A ejhle, Bůh je mi pomocníkem, Pán mi zachoval život.7 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.8
     Jak slíbil našim otcům, Abrahámovi a jeho potomkům na věky.9
     Za potomstvo Abrahámovo označuje nikoli potomstvo tělesné, nýbrž duchovní. To znamená nejenom potomky zrozené z jeho těla, ale i ty, kdo kráčejí ve šlépějích jeho víry, ať s obřízkou, nebo bez ní. Vždyť i Abrahám ještě před obřízkou uvěřil a bylo mu to připočteno ke spravedlnosti.10
     Příchod Spasitele byl tedy slíben Abrahámovi a jeho potomstvu navěky, to znamená synům zaslíbení, jimž se říká: Když patříte Kristu, jste Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.11
     Je správné, že Pánův i Janův příchod ohlašují prorockým slovem jejich matky. Aby tak jako měl svůj počátek hřích, aby skrze ženy začínaly i dobré věci. A jestliže pro svedení jedné život zanikl, aby se světu vrátil, když se dvě předhánějí v oslavování Boha.

     1 Lk 1, 46-47
     2 Lk 1, 49
     3 Žl 33 (34), 4
     4 srov. Mt 5, 19
     5 Lk 1, 54
     6 srov. Oz 11, 1
     7 Žl 53 (54), 6
     8 Mt 18, 4
     9 Lk 1, 55
     10 srov. Gn 15, 6; Řím 4, 3
     11 Gal 3, 29

RESPONSORIUM

Lk 1, 48-50

O. Budou mě blahoslavit všechna pokolení, * že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.
V. A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. * Že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení: a dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede k slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie