[ schovat menu ]

« Září 2019 »
NePoÚtStČtSo
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930 


13. září 2019, Pátek
3. týden žaltáře

Sv. Jana Zlatoústého, biskupa a učitele církve, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. září 2019
Sv. Jana Zlatoústého, biskupa a učitele církve, památka


Narodil se kolem roku 349 v syrské Antiochii. Vystudoval řečnictví a filozofii, ale brzy dal přednost mnišskému životu. Ve dvaceti letech přijal křest, po vysvěcení na jáhna (kolem 380) se začal věnovat literární činnosti, stal se knězem (386), upozornil na sebe svou výmluvností a v roce 397 byl zvolen za konstantinopolského patriarchu. Vybízel křesťany k péči o chudé, volal po sociální spravedlnosti a otevřeně káral rozmařilý způsob života ve městě a u císařského dvora. Musel proto dvakrát do vyhnanství (403 a 404); i tam však vyvíjel bohatou činnost ve prospěch křesťanů v Arménii, Persii a Sýrii. Po tříletém pobytu ve východním Turecku byl poslán až na východní břeh Černého moře, cestou však vysílen útrapami zemřel 14. IX. 407 ve vesnici Komaně (blízko dnešního města Tokátu v severním Turecku). Jeho ostatky byly slavně převezeny do Konstantinopole (438). Ve svých promluvách i spisech vykládal Písmo svaté, prohluboval katolickou nauku a usiloval o obnovu křesťanského života. V roce 1908 byl prohlášen za patrona kazatelů.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.

Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.

Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.

Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.

Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

I

2 Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,

3 bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.

4 Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.

5 Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

6 Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.

7 Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

8 Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.

9 Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

10 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

11 Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

12 V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.

13 Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

II

14 Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!

15 Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,

16 aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

17 Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!

18 Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

19 Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!

20 Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

21 Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.

22 Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

III

30 Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!

31 Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.

32 To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

33 Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!

34 Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.

35 Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

36 Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit

37 potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán nás naučí svým cestám.
R. A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Žalozpěvů

3,1-33
Nářek a naděje

1Člověče, pohlédni na můj smutek, na mé soužení
způsobené metlou jeho hněvu.
2Zahnal mě a zavedl
do tmy, v níž není světlo.
3Každý den stále jen
obrací svou ruku proti mně.

4Způsobil, že zvadla moje kůže i maso,
rozdrtil mi kosti.
5Zhotovil pro mě jařmo,
mou hlavu ovinul námahou.
6Dává mi přebývat v temnotách
jako dávno mrtvým.

7Ze všech stran proti mně postavil zeď,
že nelze uniknout,
ukoval má pouta.
8Ano, i když volám a prosím,
nevšímá si mé modlitby.
9Mé cesty zazdil kvádry,
zmátl mé stezky.

10Číhá na mě jako medvěd,
jako lev na skrytých místech.
11Sehnal mě z cesty a rozsápal mě;
přivedl mě v opuštění.
12Natáhl svůj luk a zamířil ho na mě
jako na terč pro své šípy.

13Vystřílel do mých ledví
střely svého toulce.
14Jsem na posměch všem národům,
stále se mi vysmívají.
15Hořkostmi mě nasytil,
napojil mě pelyňkem.

16Nechal mě lámat si zuby na křemeni,
zašlapal mě do prachu.
17Vzdálena je od štěstí má duše,
zapomněl jsem, co je blaho.
18Tu jsem si řekl: „Veta je po mé síle,
po mé naději v Hospodina!“

19Rozpomeň se na mou bídu a nejistotu,
na ten pelyněk hořký.
20Ustavičně to mám na paměti,
má duše ve mně chřadne.
21Toto však mám na mysli,
a proto budu doufat:

22Boží milost není jistě vyčerpána,
jistě není u konce jeho slitování.
23Každého jitra je nové,
veliká je tvá věrnost.
24Volám: "Mým údělem je Hospodin,
v něho budu doufat."

25Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají,
k duši, která ho hledá.
26Dobře je mlčky čekat
na Boží pomoc.
27Dobré je muži, když nese
jařmo od svého mládí.

28Ať jen naříká a sténá,
když ho na něho Bůh vložil.
29Ať skloní svá ústa do prachu,
snad zbývá naděje.
30Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije,
ať se nechá nasytit potupou.

31Neboť nezavrhuje Pán
své vlastní potomstvo.
32Jestliže potrestá, opět se smiluje
podle množství svého slitování.
33Vždyť nesužuje pro svou rozkoš,
netrestá smrtelníky s rozkoší.

RESPONSORIUM

Pláč 3, 52.54.56.57.58; Sk 21, 23

O. Zajali mě moji nepřátelé bez důvodu, řekl jsem: Veta je po mně! Slyšel jsi můj hlas, Hospodine. * Řekl jsi: Neboj se! Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život.
V. Jsem přece odhodlán pro jméno Pána, Ježíše nejen se dát svázat, ale i podstoupit smrt. * Řekl jsi: Neboj se! Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Jana Zlatoústého

(Ante exsilium, nn. 1-3: PG 52, 427-430)

Pro mě život je Kristus a smrt ziskem

     Dotírají na nás přívaly a hrozivé bouře. Ale nebojíme se, že nás zaplaví, protože stojíme na skále. Ať sebevíc zuří moře, skálu neroztříští, ať sebevíc se zdvihá vlnobití, Ježíšovu lodičku nezatopí. A tak se ptám: Čeho bychom se báli? Snad smrti? Pro mně život je Kristus a smrt ziskem.1 Nebo snad vyhnanství? Nu řekni! Pánu zem patří se vším, co nese.2 Nebo že nám propadne majetek? Nic jsme si na svět nepřinesli a určitě si odtud také nic nebudeme moci odnést.3 Takže nic nedbám toho, čím hrozí tento svět, a co mi nabízí, je mi k smíchu. Z chudoby strach nemám, nejsem chtivý bohatství. Smrti se nebojím, žít netoužím, leda pro vaše dobro. Právě proto vám připomínám, co se děje, milovaní, a prosím vás, abyste neztráceli naději.
     Což neslyšíš, jak Pán říká: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich?4 A že by nebyl tam, kde je tolik lidí spojeno poutem lásky? Mám přece jeho záruku. Nebo snad spoléhám na vlastní síly? Mám to od něho černé na bílém. O to se mohu opřít, na to se mohu spolehnout, tady vždycky najdu klidný přístav. Byť se otřásá celý svět, já vlastním jeho přípis, čtu si jeho slova, v nich mám své hradby a svou stráž. Jaká že jsou to slova? Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa!5
     Kristus je se mnou, koho bych se bál? Aťsi proti mně běsní přívaly vod, a třeba celé moře, třeba i hněv mocných; nic z toho pro mě nemá větší cenu než pavučina. A kdyby mě tu nezdržovala vaše opravdová láska, hned dnes bych se nezdráhal jít jinam. Vždycky si totiž říkám: Pane, buď vůle tvá.6 Udělám, ne co chce tenhle nebo tamten, ale co chceš ty. V tom je má pevnost, má nepřístupná skála, má spolehlivá opora. Chce-li to Bůh, budiž. Chce-li, abych tady zůstal, díky mu. A chce-li snad, abych byl kdekoli jinde, zase mu děkuji.
     A všude, kde jsem, jste také vy, všude, kde jste vy, jsem i já, neboť jsme jedno tělo a tělo patří k hlavě jako hlava k tělu. Dělí nás vzdálenost, ale spojuje láska, a tak ani smrt nás nemůže rozdělit. A kdyby třeba i mé tělo umřelo, má duše bude žít a bude myslet na svůj lid.
     Vy jste moji spoluobčané, moji otcové, bratři a synové, vy jste mé údy a mé tělo, vy jste mé světlo, mnohem dražší než světlo pozemské, než slunce. Však také, co pro mě může znamenat sluneční paprsek proti vaší lásce? Jeho záře je sice pro můj pozemský život užitečná, ale vaše láska je mou korunou pro budoucnost věčnou.

     1 Flp 1, 21
     2 Žl 23 (24), 1
     3 srov. 1 Tim 6, 7
     4 Mt 18, 20
     5 Mt 28, 20
     6 Mt 6, 10

RESPONSORIUM

2 Tim 2, 9-10a; Žl 27, 1a

O. Kvůli evangeliu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. * Všechno snáším kvůli vyvoleným.
V. Pán je mé světlo a spása, koho měl bych se bát? * Všechno snáším kvůli vyvoleným.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, sílo těch, kdo v tebe doufají, tys dal svatému Janu Zlatoústému dar výmluvnosti a statečnost v protivenstvích; posiluj nás, ať následujeme příklad jeho trpělivosti, a veď nás svým slovem, které on hlásal. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie