[ schovat menu ]

« Červenec 2019 »
NePoÚtStČtSo
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031 


29. červenec 2019, Pondělí
1. týden žaltáře

Sv. Marty, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

29. červenec 2019
Sv. Marty, památka


Byla to sestra Lazara a Marie; Ježíš býval hostem v jejich domě (Lk 10, 38-42). Dále se v evangeliu objevuje při vzkříšení bratra Lazara (Jan 11, 1-44) a v sobotu před Květnou nedělí při hostině v domě Šimona Malomocného (Jan 12, 2; srov. Mt 26, 6 a Mk 14, 3). Jiné zprávy o ní nemáme. Její památku začali slavit františkáni (od roku 1262) v osmý den po svátku Marie Magdalény, ve středověku často zaměňované s Marií, sestrou Lazara a Marty. Od konce 13. století se uvádí i v  římském kalendáři.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ta žena hodná pochvaly
a naší úcty pro ctnosti,
tak slaví triumf s anděly,
jak vyniká svou svatostí.

Vzývala s duší horoucí
plna slz Boha v nebesích
a bděla dlouho do noci
při neustálých postech svých.

Pohrdla slávou na světě
a s duší neposkvrněnou
po spravedlivém životě
odešla ve vlast nadhvězdnou.

Svůj domov obohatila
mnohými činy svatými,
aby se věčně sytila
radostmi věčné otčiny.

Trojjedinému dík buď, čest,
že nás na její přímluvy
po skončení všech našich cest
v ráj vezme k svatým za druhy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

3 Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.

4 Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

5 Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!

6 Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

7 Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.

8 Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

9 Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.

10 Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

11 Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Žalm 9A (9)
Poděkování za vítězství

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

I

2 Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.

3 Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

4 protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.

5 Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

6 pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.

7 Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

8 Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.

9 Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

10 Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.

11 A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

II

12 Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!

13 Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

14 Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!

15 Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

16 Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.

17 Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

18 Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,

19 ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

20 Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!

21 Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola
Pavla Korinťanům

8, 1-24
Pavel žádá sbírku pro Jeruzalém

     1Bratři, podáváme vám zprávu, jakého projevu Boží přízně se dostalo církevním obcím v Makedonii: 2navštívilo je sice těžké soužení, ale byli přitom plní radosti, a přesto, že jsou tak velice chudí, velkodušně se projevilo jejich dobré srdce. 3Mohu to dosvědčit, že udělali všechno, co mohli, ano ještě více, než mohli, 4a sami od sebe a velmi naléhavě prosili o milost, aby se směli zúčastnit na dobročinném díle k podpoře křesťanů. 5Udělali více, než jsme čekali: už napřed sami sebe odevzdali Pánu a nám, protože Bůh to chtěl. 6A proto jsme vybídli Tita, aby i toto dílo lásky u vás dokončil, jak s tím už dříve začal.
    
7Nuže, jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky. 8Neříkám to jako rozkaz, ale chtěl bych na horlivosti druhých vyzkoušet, že také vaše láska je pravá. 9Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. 10Přitom vám dávám radu, neboť vám to bude k užitku. Začali jste to už dříve, minulý rok, nejen dělat, ale i dělat ochotně. 11Teď tedy doveďte to dílo ke konci, aby té ochotné vůli také odpovídal vykonaný skutek – ovšem podle vašich možností. 12Neboť je-li tu ochota, je milá podle toho, co kdo má, ne, co kdo nemá. 13Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: 14za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim prospěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, 15jak stojí v Písmu: ‚Kdo nasbíral mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.‘
    
16Díky Bohu, že dal Titovi do srdce stejný zájem o vás. 17Neboť přijal toto naše vybídnutí, ba ukázal ještě větší horlivost a z vlastního popudu se k vám odebral. 18Posíláme s ním i bratra, o kterém jde chvála po všech církevních obcích pro hlásání evangelia. 19Mimo to nám ho církevní obce také vybraly, aby nás doprovázel na cestě za tím dílem lásky, které konáme k slávě samého Boha a jako projev naší ochoty. 20Chceme se tak vyhnout tomu, aby nás nikdo nemohl podezírat při obstarávání tohoto bohatého daru. 21Hledíme totiž, aby všecko bylo dobré nejen před Pánem, ale i před lidmi. 22Zároveň však ještě posíláme s nimi našeho bratra, o kterém jsme se často při mnoha příležitostech přesvědčili, že je horlivý, a teď ještě horlivější, protože k vám má plnou důvěru.
    
23Co se týče Tita: je to můj společník a spolupracovník u vás; co se pak týká těch našich bratří: jsou to poslové církevních obcí a dělají Kristu čest. 24Podejte jim proto důkaz, že je máte rádi a že to bylo oprávněné, když jsme se vámi před církevními obcemi chlubili.

RESPONSORIUM

2 Kor 8, 9; Flp 2, 7

O. Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: On, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, * abyste vy zbohatli z jeho chudoby.
V. Sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka. * Abyste vy zbohatli z jeho chudoby.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

(Sermo 103, 1-2. 6: PL 38, 613. 615)

Šťastní, kdo směli přijmout Krista do svého domu

     Slova našeho Pána Ježíše Krista nás povzbuzují, abychom směřovali k jednomu cíli, když se lopotíme v tomto světě, plném mnoha starostí. Směřujeme však k cíli stále ještě jako poutníci, dosud nemáme trvalé přebývání, jsme stále ještě na cestě, dosud nejsme doma, stále ještě toužíme a dosud nevlastníme. Směřujme však, směřujme neúnavně a vytrvale, abychom jednou mohli k cíli dojít.
     Marta a Marie byly dvě sestry, příbuzné nejenom rodem, ale i vírou. Obě přilnuly k Pánu, obě svorně sloužily Pánu, když byl jako člověk u nich přítomen. Marta ho přijala, jako se přijímají poutníci. Ale vlastně tehdy služebnice přijala svého Pána, nemocná svého Zachránce, tvor svého Tvůrce. Sama potřebujíc nasycení Duchem, přijala ho, aby nasytila jeho tělesný hlad. Neboť Pán se rozhodl přijmout přirozenost služebníka, a jako služebník se dal sytit od služebníků, ne z nutnosti, ale aby jim prokázal milost. Vždyť to byl projev přízně, že se dal sytit. Protože měl tělo, pociťoval zajisté hlad a žízeň.
     Tak byl Pán přijat jako host, ten Pán, který do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali; ale všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.1 Přijímá služebníky za vlastní a činí z nich své bratry; vykupuje zajatce a činí z nich své spoludědice. Ale nikdo z vás ať neříká: „Šťastní, kdo směli přijmout Krista do svého domu!“ Nermuť se, nereptej, že ses narodil v době, kdy už nevidíš Pána v lidském těle. Neodepřel ti tuto milost. Říká: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.2
     Ostatně, Marto, požehnaná za svou dobrou službu, dovol mi, abych ti řekl: Odměnou, kterou za svou práci získáš, je odpočinutí. Nyní jsi zaměstnána mnoha službami, chceš nasytit smrtelná těla, i když jsou to těla svatých. Ale až přijdeš do nebeského domova, najdeš tam poutníka, jemuž bys mohla prokázat pohostinství? Najdeš tam hladového, jemuž bys dala chléb? Žíznivého, abys mu dala pít? Nemocného, abys ho navštívila? Uraženého, abys ho mohla udobřit? Mrtvého, abys ho mohla pochovat?
     To všechno už tam nebude. Ale co tam tedy bude? To, co si vybrala Marie. Tam budeme syceni a nebudeme sytit druhé. Tam bude v plnosti a  dokonalosti to, co si zde vybrala Marie, když z bohatého stolu, z Pánových slov, sbírala alespoň drobky. Chcete vědět, co tam bude? Sám Pán říká o svých služebnících: Amen, pravím vám: Pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je.3

     1 Jan 1, 11.12
     2 Mt 25, 40
     3 Lk 12, 37

RESPONSORIUM

Srov. Jan 12, 1-3

O. Když Ježíš vzkřísil Lazara, připravili mu v Betánii hostinu * a Marta obsluhovala.
V. Marie vzala libru drahého oleje a pomazala mu nohy * a Marta obsluhovala.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn přijal pohostinství, které mu svatá Marta poskytla ve svém domě; dej, ať povzbuzeni jejím příkladem svědomitě sloužíme Kristu ve svých bratřích, abys nás jednou přijal do nebeského domova. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie