[ schovat menu ]

« Červenec 2019 »
NePoÚtStČtSo
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031 


22. červenec 2019, Pondělí
4. týden žaltáře

Sv. Marie Magdalény, svátek
Pro OP Sv. Marie Magdalény, svátek


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. červenec 2019
Pro OP Sv. Marie Magdalény, svátek


V evangeliích se setkáváme s několika ženami jménem Marie, mezi nimi s Marií Magdalskou. Svatý Lukáš píše, že chodila s Ježíšem a jeho učedníky a že před tím z ní „vyhnal sedm démonů“. Podle všech evangelií stála pod křížem s Ježíšovou matkou a Marií Kleofášovou a byla přítomná při jeho pohřbu. Na velikonoční ráno se jí Ježíš zjevil a poslal ji, aby oznámila jeho zmrtvýchvstání učedníkům. Proto byla dominikány uctívána jako „apoštolka apoštolů“, svým posláním zvláště spojená s posláním řádu. Současně nám jako kajícnice připomíná kající rozměr dominikánského života.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Magdalská hvězdo, vzácná ženo svatá,
všichni svou úctu dnes projevit jdou ti,
neboť jsi byla s Kristem úzce spjata
vroucími pouty.

Když je ti zjevná jeho moc tak děsná,
že mizí před ním duchové zla v temnu,
s bezmeznou vírou svěřuješ se vděčná
Lékaři svému.

Odtud ta síla lásky, jež tě nutí,
u nohou Mistra stále abys dlela,
abys jej péčí svou při každém hnutí
doprovázela.

Také ty v pláči dlíš pod křížem Pána,
vroucí svou láskou jako přikovaná,
pak jeho tělo myješ, mastmi mažeš
a v hrob je kladeš.

Nám, kterým z lásky Kristus vrací žití,
na slávě tvé dej věčnou účast míti,
ať Miláčkovi s tebou chvály vděčné
vzdáváme věčně. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.

Žalm 18 (19), 2-7

Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

2 O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
3    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

4 Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
5 Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

6 Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
7 Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.

Ant. 2 Svaté ženy důvěřovaly v Boha a zpívaly ve svém srdci.

Žalm 44 (45)
Svatba krále

Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25, 6)

I

2 Srdce mi kypí radostnými slovy, †
      svou píseň nyní králi zazpívám, *
      můj jazyk - rydlo rychlopísaře. –

3 Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †
      spanilost se ti po rtech rozlévá, *
      Pán proto požehnal ti na věky.

4 Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *
      ve vznešenosti své a nádheře

5 do boje vyjeď za věrnost a právo, *
      ať koná divy tvoje pravice!

6 Máš ostré šípy, národy se skloní, *
      odpůrci krále klesnou na mysli. –

7 Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *
      žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.

8 Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †
      a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *
      olejem radosti jak žádného. –

9 Tvá roucha voní aloí a myrhou, *
      ze síní slonových ti harfy zní.

10 Královská dcera v ústrety ti kráčí, †
       královna stojí po tvé pravici, *
       ofirským zlatem skvěle zdobená.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Svaté ženy důvěřovaly v Boha a zpívaly ve svém srdci.

Ant. 3 Přicházejí k Pánu s radostným jásotem.

II

11 Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *
       zapomeň na svůj lid a otcův dům!

12 Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *
       neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!

13 I tyrský lid ti přináší své dary, *
       o přízeň tvou se derou velmoži. –

14 Královská dcera vchází v plné kráse, *
       perlami, zlatem šat má protkaný.

15 Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *
       panny její za ní kráčejí.

16 S radostným jásotem ji přivádějí *
       a dovnitř v králův palác vcházejí. –

17 Místo svých otců budeš teď mít syny *
       a učiníš je v zemi knížaty.

18 Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *
       ať na věky tě slaví národy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přicházejí k Pánu s radostným jásotem.

V. Myšlenky mého srdce jsou stále před tebou.
R. Ty jsi, Pane, má pomoc, můj zachránce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

(31, 10-31)

Žena, která ctí Boha

10Řádnou ženu, kdo ji najde?
Větší cenu má než perly.
11Srdce jejího manžela na ni spoléhá,
o zisk nemá nouzi.
12Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu,
po všechny dny svého života.

13Shání vlnu a len,
pracuje radostnou rukou.
14Je jako obchodní koráb,
zdaleka přiváží pokrm.
15Ještě za noci vstává,
připravuje jídlo své rodině,
stravu svým služkám.

16Obhlíží pole a získá ho,
z výtěžku svých rukou sází vinici.
17Statečností si opásává boky
a svoje ramena tuží.
18Pociťuje, že její snaha je výnosná,
v noci jí nehasne lampa.

19Svýma rukama sahá po kuželi,
její prsty se chápou vřetena.
20Svou dlaň otvírá ubožákovi,
své rámě nabízí chudákovi.
21Nebojí se o svůj dům, když sněží,
vždyť dvojmo jsou oblečeni všichni z jejího domu.

22Zhotovuje si přikrývky,
oděna je v kment a purpur.
23Její manžel je u brány ve vážnosti,
když zasedá s předními muži města.
24Tká a prodává jemná roucha,
opasky dodává kupci.

25Zdobí se silou a vážností,
s úsměvem hledí vstříc budoucnosti.
26V moudrosti otvírá svoje ústa,
na jazyku má laskavé poučení.
27Bdí nad chováním své rodiny,
v zahálce nejí svůj pokrm.

28Její synové se dostávají na přední místa,
a proto ji chválí,
též její muž, a proto jí žehná:
29"Zdatně si vede mnoho žen,
ty však je předčíš všechny!"

30Půvab zklame, krása prchne,
zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.
31Dejte jí z výtěžku jejích rukou,
neboť u bran ji chválí její díla.

RESPONSORIUM

Srov. Př 31, 17; srov. Žl 45 (46), 6

O Statečností si opásává boky a svoje ramena tuží, * její lampa nikdy nezhasne.
V. Bůh je s ní, proto se nezhroutí nikdy, s časným úsvitem Bůh jí na pomoc chvátá. * Její lampa nikdy nezhasne.

Nebo:

Z prvního listu svatého apoštola Petra

(3, 1-6.8-17)

Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu

     1Ženy ať poslouchají svého muže. Pak i takoví, kteří nechtějí víru přijmout, budou získáni beze slov chováním své ženy, 2když budou pozorovat, že s nimi jednáte s úctou a že žijete čistě. 3Když se zdobíte, nesmí to být jen navenek: že byste si dělaly umělé účesy vlasů, věšely na sebe zlaté šperky a oblékaly si nádherné šaty. 4Spíše se má krášlit srdce ozdobami nepomíjejícími: dobrotou a tichostí ducha. Tohle má u Boha cenu! 5Tak se kdysi krášlívaly svaté ženy, které skládaly svou naději v Boha a byly svému muži podřízeny: 6Tak Sára byla Abraháma poslušná, a nazývala ho svým pánem. Jste její dcery, když jednáte dobře a nenecháte se od toho odstrašit.

     8A konečně: buďte všichni jednomyslní, plni zájmu o druhého, plni bratrské lásky, milosrdní a pokorní. 9Neodplácejte zlo zlem, nadávku nadávkou, ale spíše naopak: přejte dobré. Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání. Neboť 10"kdo chce milovat život a prožívat krásné dni, musí dávat pozor na svůj jazyk, aby neříkal nic špatného, a na své rty, aby nemluvily falešně. 11Ať se vyhýbá zlu a dělá dobro, ať hledá pokoj a usiluje o něj. 12Neboť oči Páně jsou obráceny na spravedlivé, a jeho uši k jejich prosbám, ale tvář Páně proti těm, kdo páchají zlo".

     13A kdo by vám mohl ubližovat, když se budete horlivě snažit, abyste jednali dobře? 14I kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám! Nebojte se jich, když vám vyhrožují, a nedejte se zneklidnit. 15Mejte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, 16ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. 17Je přece lépe, abyste snášeli utrpení – chce-li to tak Bůh – za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného.

RESPONSORIUM

Flp 2, 2.3.4; 1 Sol 5, 14-15

O Mějte vzájemnou lásku; z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. * Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
V. Ujímejte se slabých, buďte trpěliví vůči všem; usilujte vždycky o dobro mezi sebou i ke všem. * Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Ze životopisu svaté Marie Magdalény od Rabana Maura

(Castr. 26–27: PL 112, 1474–1475)

Evangelistka zmrtvýchvstání a apoštolka nanebevstoupení

     Marie věří v Krista. Víru v něho čerpá ze slyšení vytouženého Pánova hlasu a z pohledu na jeho žádoucí tvář. Neboť hořčičné zrno, které zasel do zahrady jejího srdce dobrý zahradník Ježíš, zapustilo v něm kořeny a rozrostlo se ve veliký strom neobyčejně pevné víry.1 Bez pochybování uvěřila, že ten, kterého viděla, je Kristus, Boží Syn, pravý Bůh, jehož si zamilovala, dokud žil. Že opravdu vstal z mrtvých ten, kterého viděla umírat. Že je opravdu roven Bohu Otci ten, kterého hledala ležícího v hrobě.
     Spasitel, jemuž není nic skryto, přesvědčen líbeznou výsadou o dávné lásce, která nikdy nepřestala planout v srdci té, kterou měl rád a která byla jeho zvláštní přítelkyní, věděl, že v srdci té, která ho s vírou pomazala vonnými mastmi již vystoupil k Otci, a ji, hodnou mzdy milosti a slávy ustanovil za apoštolku svého nanebevstoupení u apoštolů. Jako první ze svých služebnic odměňuje hlavní výsadou cti za zásluhy tu, kterou před chvilkou ustanovil evangelistkou zmrtvýchvstání a říká jí: „Jdi k mým bratřím a řekni jim: Toto praví Pán: ‚Vystupuji k svému Otci‘ přirozeností, ‚a k Otci vašemu‘ milostí; ‚k Bohu svému‘, pod kterým jsem člověk, ‚a Bohu vašemu‘, mezi nímž a vámi jsem prostředníkem.“2 Toto řekne, a záhy jí zmizí z očí.
     Ale ona, vyznamenaná a tak velice upřednostněná milostí samotným Božím Synem, Pánem a Spasitelem, neodkládá apoštolský úkol, kterým byla poctěna, nezdržuje se, spěchá k apoštolům a řekne jim: „Blahopřejte mi všichni, kdo milujete Pána, protože ten, kterého jsem hledala, se mi zjevil. A když jsem plakala u hrobu, uviděla jsem svého Pána a toto mi řekl: ‚Jdi k mým bratřím a oznam jim: Toto praví Pán: Vystupuji k svému Otci, který mě před věky zplodil, i k Otci vašemu, který vás přijal za syny.‘ ‚K Bohu svému‘, protože jsem sestoupil, ‚i k Bohu vašemu‘, protože jste vystoupili.“
     Marie zvěstovala svým spoluapoštolům evangelium o Mesiášově zmrtvýchvstání. „Viděla jsem Pána.“ A prorokovala jeho nanebevstoupení: „A toto mi řekl: Vystupuji k Otci svému i Otci vašemu.“

     1 srov. Mt 13, 31-32par.
     2 srov. Jan 20, 17

RESPONSORIUM

Mt 28, 1. 5–6; Mk 16, 7

O. Na úsvitu přišla Marie Magdalská a druhá Marie k hrobu. Ježíš, kterého hledáte, není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. * Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, aleluja, aleluja.
V. Rychle jděte a povězte jeho učedníkům a Petrovi, že Pán vstal. * Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, aleluja, aleluja.

Nebo:

Z komentáře otce Josefa Lagrange k evangeliím

(L’Évangile de Jésus-Christ, Paris 1946, str. 583 a násl.)

Marie Magdaléna je posvěcena na apoštolku apoštolů

     Marie Magdaléna předběhla cestou ke hrobu ostatní ženy. Byla téměř ještě noc, když spatřila odvalený kámen a zjistila, že hrobka je otevřená. Stráže byly pryč, ale tomu se nedivila, protože nevěděla, že tam byly postaveny. Zběžným pohledem poznala, že tělo zmizelo. Neviděla žádného anděla: Ježíš jí chtěl totiž sám podat zprávu. Byla mimořádně znepokojena obavou, aby Ježíšovo milované tělo nebylo zneuctěno, a proto ihned běžela k Šimonu Petrovi a k druhému učedníku, kterého Ježíš miloval. Jak byla zmatená, řekla jim: Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.1 „Nevíme,“ říká, poněvadž přičítá stejné přesvědčení ostatním ženám, které vyšly s ní, ale teprve teď došly k hrobu.
     Když se později Petr a Jan vrátili domů, jak svědčí sám Jan,2 ona neodešla. Kříž i hrob opustila poslední, k hrobu přiběhla první a nalezla ho prázdný. Nemohla se od něho odpoutat, a tak zůstala venku a plakala. Potom se chtěla znovu podívat, vešla do předsíně a naklonila se, jako kdyby mohla posledním pohledem přece jenom něco zjistit. Tu spatřila dva anděly v bílých šatech, jeden seděl v hlavě a druhý v nohách tam, kde předtím bylo položeno Ježíšovo tělo. Řeknou jí: Ženo, proč pláčeš? Anděly nepoznala, protože andělé měli vědět, proč pláče. Řekla jim: Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.3 Plátna nevidí, o cizince se nestará, všechno je pro ni nicotné a prázdné.
     Znovu se nakloní, tentokrát aby se obrátila a šla hledat jinam. Tu vidí Ježíše, ale nepozná ho. Ani na něho nepohlédne, protože se stará jen o to milované tělo, které chtěla pomazat drahocennou mastí a které je ve svatokrádežných rukou. Ježíš jí řekne: Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?4 Ona se domnívá, že je to zahradník, snad nevěřící, který by měl vše vědět a měl by chápat její starost. Řekne mu: Jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.5 Když totiž přišla, nestarala se o kámen. Chce jen jeho, ale chce. A hle, hlas, který proniká do srdce a otvírá oči, jméno, v mateřštině tak důvěrné: „Mariam!“ A Magdaléna ihned zvolá: „Rabbuni!“ – to je Mistře! A už mu padá k nohám.6 Ještě jí tečou slzy, ale slzy radosti.
     Setrvá na svém místě, chce tam zůstat, prodlužovat tam výlevy své lásky. Avšak již není čas na prolévání slz hříšnice u Spasitelových nohou. Ježíš již nepatří do tohoto světa. Jestli dosud nevystoupil k Otci, brzy tam vystoupí a ona to má zvěstovat učedníkům. Takový je, jak se zdá, smysl slov: Nezadržuj mě, neboť dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.7
     Tím byla Marie Magdaléna posvěcena na apoštolku apoštolů. Neboť uposlechne, tak jako ti, kdo se zřeknou rozmluvy s Mistrem a jdou hlásat evangelium: „Viděla jsem Pána!“

     1 Jan 20, 2
     2 srov. Jan 20, 10
     3 Jan 20, 13
     4 Jan 20, 15
     5 tamtéž
     6 srov. Jan 20, 16
     7 Jan 20, 17

RESPONSORIUM


O. Marie Magdaléna jistě nejvíc milovala. * Když učedníci odešli od Pánova hrobu, ona neodešla!
V. Zanícena žhavou láskou myslela, že byl odnesen z hrobu ten, o němž věděla, že byl pochován. * Když učedníci odešli od Pánova hrobu, ona neodešla!

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tvůj jednorozený Syn poslal Marii Magdalénu, aby jako první zvěstovala radostné velikonoční poselství; na její přímluvu dej, ať i my podle jejího příkladu hlásáme živoucího Krista a jednou ho spatříme, jak vládne ve tvé věčné slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie