[ schovat menu ]

« Červenec 2019 »
NePoÚtStČtSo
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031 


4. červenec 2019, Čtvrtek
1. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 13. týden
Sv. Prokopa, opata (na Moravě nezávazná památka), památka
Sv. Alžběty Portugalské, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Petra Jiřího Frassatiho, terciáře, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Kateřiny Jarrige, panny, terciářky, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. červenec 2019
Druhé mezidobí, 13. týden
1. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když zakryla noc pláštěm tmy
barvy všech věcí na zemi,
slyš prosby, naše vyznání,
ty Soudce srdcí nestranný.

Odpusť nám všechny proviny,
smyj z naší duše poskvrny,
dej, Kriste, nám, ať milost tvá
zažene od nás smečky zla.

Hle, duch je hříchem podlomen
a zhoubná vina hlodá v něm.
Však chcem se temných činů vzdát
a tebe, Spáso, vyhledat.

A proto rozptyl mlžný dým
nám z duše světlem blaživým,
ať blahý cit ji naplní,
že smí dlít na tvém výsluní.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Prosíme, Kriste, vlídně hleď
na sluhy tebe prosící,
ať víru naši neničí
zlo, kterým naplněn je svět.

Vypuďme špatnost z duše své,
závistí svést se nedejme,
urážky neoplácejme
a dobrým přemáhejme zlé.

Dej, by nám z nitra zmizela
lest, hněv a pýcha života
a s ní i naše lakota,
odvěký pramen všeho zla.

Ať cesty míru urovná
vždy nelíčená upřímnost,
ať skví se všude počestnost
a naděje vždy nezlomná.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Žalm 18, 31-51
Poděkování za záchranu

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)

IV

31 Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
      výroky Páně tříbeny v ohni, *
      on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.

32 Vždyť kdo je Bůh než jedině Pán, *
      kdo nežli sám náš Bůh je skálou?

33 Bůh, který silou mě opásal, *
      cestu mou ochránil od úhony.

34 Jelení hbitost mým krokům dal, *
      on mi dal kráčet po výšinách.

35 Ruce mé učil bojovat, *
      paže mé napínat kovové luky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

V

36 Svou pomoc dals mi za můj štít, †
      pravice tvá mě podepírá, *
      silným mě činí, že ty jsi se mnou.

37 Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
      abych si kotník nepodvrtl.

38 Nepřátele jsem dohonil, *
      neucouvl, až jsem je pobil.

39 Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
      zůstali ležet u mých nohou.

40 Tys k boji silou mě opásal, *
      podlehnout dals mým protivníkům, –

41 zahnals mé odpůrce na útěk, *
      dopřáls mi za jejich záští je zničit.

43 Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
      rozšlápl jako na cestě bláto.

44 Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
      tys mi dal vládu nad národy.
    Podrobil se mi i neznámý lid, *

45     poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
46 Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
      s chvěním své hradby opouštějí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

VI

47 Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
      Veleben budiž Bůh, má spása!

48 Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě, *
      který mi národy podrobuje!

49 Před odpůrci mě zachránil, †
      vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
      vytrhl z rukou násilníka. –

50 Za to tě v národech oslavím, *
      písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.

51 Pán svému králi byl milostiv, †
      vyvýšil svého pomazaného, *
      Davida i jeho potomstvo navždy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

V. Otevř mé oči, Pane, ať sleduji bděle.
R. Podivuhodné zákony tvoje.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

6, 1-23
Archa úmluvy přenesena do Jeruzaléma

     1David se znovu se všemi vybranými muži z Izraele, se třiceti tisíci, 2a s veškerým lidem, který byl s ním, vydal na cestu z Baalímu Judova, aby odtud přivezli Boží archu, při níž se vzývá Jméno, jméno Hospodina zástupů, trůnícího nad ní na cherubech. 3Vezli Boží archu na novém povozu. 4Vyzvedli ji z Abinadabova domu na pahorku. Oza a Ahio, Abinadabovi synové, povoz doprovázeli. Oza šel při Boží arše, Ahio před archou. 5David a všechen izraelský dům tančili ze všech sil před Hospodinem za doprovodu zpěvů, citer, harf, bubínků, chřestítek a cimbálů.
    
6Když přišli k Nachonovu humnu, napřáhl Oza ruku k Boží arše a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z cesty. 7Hospodin vzplanul proti Ozovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží arše zemřel. 8Davida se hluboce dotklo, že se Hospodin obořil na Ozu, a proto nazval toto místo Perez-Oza – to je Ozovo zbořenisko; jmenuje se tak dodnes. 9V onen den pojala Davida bázeň před Hospodinem. Řekl: „Jak by mohla Hospodinova archa vejít ke mně?“ 10Proto David nechtěl přenést Hospodinovu archu k sobě do Města Davidova. David ji dal tedy dopravit do domu Obed-edoma Gatského. 11V domě Obed-edoma Gatského zůstala Hospodinova archa tři měsíce. Hospodin Obed-edomovi i celému jeho domu žehnal.
    
12Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží archu žehná Obed-edomovu domu i všemu, co mu patří. David dal Boží archu odnést za jásotu z domu Obed-edoma vzhůru do Davidova města. 13Když ušli nosiči archy šest kroků, obětoval býka a tučné tele. 14A David, opásán lněným efodem, tančil ze všech sil před Hospodinem. 15Takto David a celý dům nesli Hospodinovu archu za jásotu a za zvuku trub. 16Když Hospodinova archa vstupovala do Města Davidova, Michol, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla.
    
17Přinesli tedy Hospodinovu archu a položili ji na její místo doprostřed stánku, který pro ni David zřídil. Potom David přinesl před Hospodinem celopaly a pokojné oběti. 18Když David skončil s obětováním celopalů a pokojných oběti, požehnal lid ve jménu Hospodina zástupů. 19Pak podělil všechen lid, celé množství Izraele, muže i ženy, každému dal chlebovou placku, koláč z datlí a koláč z hrozinek. Potom všechen lid odešel do svého domova.
    
20David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Michol, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy: „Jak se dnes proslavil izraelský král! Před očima otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“ 21David Michol odvětil: „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vládcem Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl. 22I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.“ 23A Michol, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.

RESPONSORIUM

Žl 131 (132), 8.9; 23 (24), 7

O. Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, ty i tvá vznešená a slavná archa! * Právo a řád buď rouchem kněží tvých, radostně ať ti jásají tví věrní.
V. Zvyšte se ještě, vy brány, zvětšte se, pradávné vjezdy, pro příchod slavného krále! * Právo a řád buď rouchem kněží tvých, radostně ať ti jásají tví věrní.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie svatého kněze Jeronýma
k nově pokřtěným

(In Psalmum 41 ad neophytos: CCL 78, 542-544)

Půjdu k podivuhodnému stánku

     Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, tak dychtí, Bože, po tobě má duše.1 Jako ty laně dychtí po bystré vodě, tak i naše laňky, to jest ti, kteří opustil Egypt tohoto světa a ve vodách svého křtu usmrtili faraóna a zahubili celé jeho vojsko; ďábel je mrtev a pokřtění dychtí po pramenech Církve, po Otci, Synu a Duchu Svatém.
     O Otci se jako o prameni píše v Jeremiášovi: Mne, pramen živé vody, opustili a kopali si cisterny, cisterny rozpukané, které nemohou udržet vodu.2 A o Synu na jiném místě čteme: Opustili pramen moudrosti.3 A o Duchu Svatém: Kdo se napije vody, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života.4 Tento výrok snadno pochopíme, protože sám evangelista říká, že tu Spasitel mluvil o Duchu Svatém.5 Tím je naprosto zřejmě dokázáno, že trojím pramenem Církve je tajemství Trojice.
     Po tom dychtí duše věřícího, po tom dychtí duše pokřtěného, a proto říká: Po Bohu žízním v duši, po živém prameni.6 Nechtěla Boha prostě jen vidět, ale přímo hořela touhou po něm a žíznila po něm neuhasitelnou žízní. Před přijetím křtu si katechumeni mezi sebou říkali: Kdy konečně zas přijdu před Boží tvář?7 A hle, oč usilovali, se jim splnilo. Přišli a stanuli před Boží tváří, přistoupili k oltáři a octli se tváří v tvář tajemství Spasitele.
     Byli připojeni ke Kristovu tělu, byli znovuzrozeni v životodárném prameni, a proto mohou s důvěrou říkat: Půjdu k podivuhodnému stánku, k Božímu domu.8 Božím domem je Církev, ona je tím podivuhodným stánkem, je příbytkem radosti a chvály, hlasem oslavujících.9
     Nuže vy, kteří jste se nyní oblékli v Krista,10 pojďte za mnou podle mých pokynů, nechte se z víru tohoto světa vylovit Božím slovem jako rybky udicí, a řekněte: U nás je všechno podstatně jinak. Neboť ryby vytažené z moře hynou, ale nás apoštolové vytáhli z moře tohoto světa a ulovili, abychom se z mrtvých stali živými. Když jsme byli ve světě, náš pohled se ztrácel v hlubinách a život jsme trávili v bahně. Ale jakmile jsme byli vytaženi z vln, začali jsme vidět slunce, začali jsme se dívat na pravé světlo. A zaplavila nás nesmírná radost, takže říkáme své duši: Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj.11

     1 Žl 41 (42), 2
     2 Jer 2, 13
     3 srov. Bar 3, 12
     4 Jan 4, 14
     5 srov. Jan 7, 39
     6 Žl 41 (42), 3 (Vulg.)
     7 Tamtéž
     8 Žl 41 (42), 5 (Vulg.)
     9 Tamtéž
     10 srov. Gal 3, 27
     11 Žl 41 (42), 6

RESPONSORIUM

Žl 26 (27), 4

O. Jen jedno jediné na Pánu žádám, po jednom toužím: * abych směl v Pánově domě přebývat po celý život.
V. Na jeho dobrotu patřit, z něho se ve chrámě těšit. * Abych směl v Pánově domě přebývat po celý život.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní, a tím jsi z nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie