Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. květen 2019
Sv. Jana I., papeže a mučedníka, nezávazná památka

Pocházel z Toskánska a stal se papežem v roce 523, kdy Itálii ovládal gótský král Theodorich. Ten stál na straně ariánů a chtěl se jich zastat i u císaře Justina I. Proto poslal do Konstantinopole výpravu, kterou musel vést papež jako králův legát. S výsledkem jednání však nebyl spokojen a dal papeže po návratu o hladu držet ve vězení v Ravenně, až tam 18.V.526 zemřel.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem. Aleluja.

Žalm 78, 40-72
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy

Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)

IV

⁴⁰ Kolikrát v poušti dráždili jej, *
       kolikrát ve stepi uráželi!
⁴¹ Zkoušeli Boha zas a zas, *
       rmoutili Svatého Izraele.
⁴² Neměli v paměti jeho moc, *
       den, kdy je zachránil před nepřítelem, –

⁴³ když činil znamení v Egyptě, *
       svoje divy v tanejských pláních.
⁴⁴ Vodu v řekách tam proměnil v krev, *
       z potoků ani se nedalo napít.
⁴⁵ Hmyz poslal na Egypt, aby je žral, *
       spousty žab, aby je sužovaly. –
⁴⁶ Úrodu jejich dal sarančím, *
       kobylkám to, čeho dobyli prací.
⁴⁷ Vinice potloukl krupobitím, *
       morušovníky sežehl jíním.
⁴⁸ Na jejich dobytek dopustil mor, *
       nákazou porážel jejich stáda. –

⁴⁹ Seslal na ně svůj plamenný hněv, †
       rozhorlení, hrozby a rány, *
       celé zástupy neblahých poslů.
⁵⁰ Naplno hněvu průchod dal, †
       ani smrti je neuchránil, *
       životy jejich dal na pospas moru.
⁵¹ Prvorozence pobil jim, *
       vše prvně zplozené v Chámových stanech.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem. Aleluja.

Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře. Aleluja.

V

⁵² Svůj lid jak ovce vyvedl pak, *
       jako své stádo je provázel pouští.
⁵³ Vodil je bezpečně, neměli strach, *
       nepřátele však zhltilo moře.
⁵⁴ Do svaté země své přivedl je, *
       k horám, jež pro ně svou pravicí dobyl.
⁵⁵ Před jejich tváří pohany hnal, †
       dědictví jejich jim rozdělil losem, *
       v jejich stanech pak lid jeho bydlil. –

⁵⁶ Oni však pokoušeli ho dál, †
       dráždili Pána, Nejvyššího, *
       nedbali na jeho přikázání.
⁵⁷ Odpadli, byli mu nevěrní †
       tak jako jejich otcové kdysi, *
       selhali, podobni zrádnému luku.
⁵⁸ Pohoršovali jej na výšinách, *
       rozhořčovali ctěním svých model. –

⁵⁹ Slyšel je Pán a pojal ho hněv, *
       tvrdě se odřekl Izraele.
⁶⁰ Opustil v Silo svatyni svou, *
       stánek, v němž přebýval mezi lidmi.
⁶¹ Síle své padnout dal v zajetí, *
       slávě své do rukou nepřítele.
⁶² Cizímu meči vydal svůj lid, *
       na své dědictví zanevřel zcela.
⁶³ Jinochy jejich pohltil žár, *
       pannám nezněly svatební písně.
⁶⁴ Jejich kněze povraždil meč, *
       nebylo při pohřbech vdovského nářku.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře. Aleluja.

Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje. Aleluja.

VI

⁶⁵ Až jako ze spánku vzbudil se Pán, *
       jak silák procitlý z opojení.
⁶⁶ Nepřátele pak po zádech bil, *
       zahrnul je navěky hanbou.
⁶⁷ Povrhl stanem Josefovým, *
       nevyvolil si Efraimovce,
⁶⁸ nýbrž si vyvolil Judův kmen, *
       zamiloval si horu Sión.
⁶⁹ Stánek jak nebe si zbudoval, *
       pevný jak zem, co pro věky stvořil. –

⁷⁰ Davida zvolil svým služebníkem, *
       z ovčí ohrady přivedl si jej,
⁷¹ od ovčích matek jej povolal, †
       ať pase Jákobův lid, svůj národ, *
       Izraele, dědictví svoje.
⁷² Ten s čistým srdcem pásl je rád, *
       pevnýma rukama moudře je vodil.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje. Aleluja.

V. Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O. Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan, ¹viděl jsem jiného anděla sestupovat z nebe; měl velikou moc a země byla ozářena jeho jasem. ²Z plné síly zavolal: „Padl, padl ten veliký Babylón! Změnil se v obydlí démonů, v brloh kdejakého nečistého ducha, v brloh kdejakého nečistého a odporného ptáka. ³To proto, že se vášnivým vínem jeho smilstva opíjely všechny národy, králové země s ním smilnili a velkoobchodníci světa zbohatli z jeho marnotratného hýření.“
     ⁴Pak jsem slyšel ještě jiný hlas z nebe: „Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších a nebyli zároveň s ním postiženi ranami. ⁵Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. ⁶Odplaťte mu, jak on odplácel, navraťte mu dvojnásob podle jeho skutků, do číše, kterou míchal, nalejte mu dvakrát. ⁷Kolik se vynášel a hýřil, tolik mu dejte trýzně a zármutku. Říkal si totiž v srdci: ‚Trůním tu jako královna, nejsem vdova, zármutek nikdy nezakusím!‘ ⁸Proto v jediném dni na něj přijdou rány: smrt, zármutek a hlad a bude spálen ohněm. Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud!“
     ⁹Králové země, společníci jeho smilstva a hýření, budou pro něj plakat a naříkat, až uvidí kouř z jeho požáru. ¹⁰Přestrašeni z jeho muk budou stát opodál a říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylóne, město mocné! V jediné hodině přišel tvůj soud!“
     ¹¹Velkoobchodníci země budou nad ním plakat a naříkat, že nikdo už nekoupí náklad jejich lodí: ¹²náklad zlata a stříbra, drahých kamenů a perel, kmentu a nachu, hedvábí a šarlatu, všeliké dřevo tújové, rozmanité předměty ze slonoviny, všeliké předměty ze vzácného dřeva, z mědi, železa i mramoru; ¹³skořici, amon a voňavky, masti a kadidlo, víno a olej, nejlepší mouku a pšenici, dobytek i skot, koně i vozy, otroky i lidské duše. ¹⁴Také ovoce, jehož jsi byl žádostiv, jsi pozbyl, všechno nádherné a skvělé je pro tebe ztraceno a nikdy se už nenajde.
     ¹⁵Velkoobchodníci, kteří s tím obchodovali a z města zbohatli, přestrašeni z jeho muk budou stát opodál, plakat a naříkat: ¹⁶„Běda! Ty veliké město, oděné kdysi kmentem, nachem a šarlatem, vyšperkované zlatem, drahým kamením a perlami! ¹⁷V jediné hodině je zničeno tak veliké bohatství!“
     A každý kormidelník i pobřežní plavec, lodníci i všichni, kdo pracují na moři, zastavovali se zdaleka, ¹⁸když se dívali na kouř z jeho požáru a křičeli: „Které město bylo tak veliké jako tohle?“ ¹⁹Sypali si prach na hlavu a s pláčem a nářkem křičeli: „Běda, běda! Veliké město, v kterém z jeho blahobytu zbohatli všichni, kdo měli lodě na moři: v jediné hodině je úplně zničeno! ²⁰Nebesa, radujte se nad tím, i vy, svatí apoštolové a proroci, že se vás Bůh proti němu zastal.“

RESPONSORIUM

O. Vyjděte z Babylónu, očisťte se, kdo nesete Hospodinovy nádoby, vždyť Hospodin půjde před vámi, * i v poslední řadě bude Bůh Izraele, aleluja.
V. Vyjděte z Babylónu, můj lide, ať každý zachrání svůj život před rozjitřeným Hospodinovým hněvem. * I v poslední řadě bude Bůh Izraele, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Jana kněze z Avily přátelům

     Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.¹
     To jsou slova apoštola svatého Pavla. Třikrát byl mrskán metlami, pětkrát bičován, jednou kamenován, zanechán jako mrtvý, pronásledován od všech možných lidí, trýzněn všemi druhy muk a útrap,² a to ne jednou nebo dvakrát, ale jak sám říká na jiném místě: Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.³
     A uprostřed všech těchto strastí nereptá a nestěžuje si na Boha, jako to dělávají slaboši; ani netruchlí jako ti, kdo milují svou slávu a rozkoš; ani neprosí úpěnlivě Boha, aby byl svých strastí zbaven, jako to dělají ti, kdo je neznají, a proto s nimi nechtějí nic mít; ani je nepodceňuje jako ti, kdo je považují za něco bezvýznamného. On nechává stranou všechnu nevědomost a slabost a uprostřed strastí dobrořečí Bohu a děkuje za ně Dárci jako za veliké dobrodiní. Pokládá se za šťastného, že může něco trpět pro čest toho, který obdivuhodně snášel a vytrpěl tolik potupy, aby nás vysvobodil od potupy, jíž jsme byli vydáni napospas hříchem, a který nám udělil vyznamenání a čest svým duchem a přijetím za děti Boží; v něm a skrze něho máme záruku a pečeť nebeské radosti.
     Moji bratři tolik milovaní! Ať Bůh otevře vaše oči, abyste viděli, kolik dobrého nám dává v tom, co svět považuje za opovržené, a hledáme-li slávu Boží, jaké cti se nám dostává v zneuctění, jež zakoušíme, a jaká sláva se nám chystá z nynějšího soužení, a jak něžnou, přátelskou a láskyplnou náruč nám Bůh otevírá, aby přijal ty, kdo byli zraněni v bitvě pro něho. To je nepochybně sladší než všechen med, který zde veškeré úsilí může vyrobit. A když to okusíme, velice zatoužíme po této náruči; vždyť kdo by netoužil po tom, který je zcela hodný veškeré lásky a touhy, leda ten, kdo vůbec neví, co je touha?
     Jestliže vás tedy blaží ony radosti a toužíte je spatřit a zakoušet, vězte, že k nim nevede žádná lepší cesta než cesta utrpení. Po této stezce šel Kristus a všichni, kdo byli jeho. Nazývá ji úzkou, ale ona vede přímo k životu. A on nás učí, abychom, chceme-li k němu dospěti, šli cestou, po níž se on sám ubíral. Vždyť není ani správné, aby lidé vyhledávali cesty s poctami, když Syn Boží kráčel cestou potupy; neboť není žák nad učitele ani služebník nad svého pána.⁴
     Kéž dá Bůh, aby náš duch nevyhledával na tomto světě jiný pokrm ani nenalézal spočinutí nikde jinde než v námahách pod křížem Páně.
     ¹ 2 Kor 1, 3-5
     ² srov. 2 Kor 11, 23 a násl.
     ³ 2 Kor 4, 11
     ⁴ Mt 10, 24

RESPONSORIUM

O. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, * aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle, aleluja.
V. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje. * Aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty dáváš odplatu těm, kdo ti zůstanou věrní; dnes slavíme památku mučednické smrti svatého papeže Jana a prosíme tě, pomáhej nám, ať také následujeme jeho stálost ve víře. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie