[ schovat menu ]

« Květen 2019 »
NePoÚtStČtSo
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 


13. květen 2019, Pondělí
4. týden žaltáře

Doba velikonoční, 4. týden
Panny Marie Fatimské, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Imeldy Lambertiniové, panny, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. květen 2019
Doba velikonoční, 4. týden
4. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají. Aleluja.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.

5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.

8 Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

9 Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

10 A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.

11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají. Aleluja.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek. Aleluja.

II

13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?

14 Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,

17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.

19 Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek. Aleluja.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti. Aleluja.

III

21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,

22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

23 Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.

24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.

26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!

27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti. Aleluja.

V. Srdce mé i tělo, aleluja.
O. Jásá k Bohu živému, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

13, 1-18
Dvě šelmy

     Já, Jan, 1viděl jsem, jak z moře vystupuje šelma. Měla deset rohů a sedm hlav, na každém rohu byla čelenka a na jejích hlavách rouhavá jména. 2A ta šelma, kterou jsem viděl, byla podobná levhartovi; tlapy měla jako medvěd a tlamu podobnou jako lev. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn a velikou moc.
    
3Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zasažená, ale ta její smrtelná rána se zase zahojila, takže celá země se dívala po šelmě s úžasem. 4Klaněli se drakovi, že dal šelmě svou moc; klaněli se i šelmě a říkali: „Kdo se vyrovná šelmě, a kdo se s ní dokáže utkat?“
    
5Její tlama mohla zpupně mluvit a rouhat se a směla to dělat dvaačtyřicet měsíců: 6Otevřela tedy tlamu k výsměšným řečem proti Bohu a mluvila tak proti němu a proti jeho stánku, to je proti těm, kdo mají v nebi svoje obydlí. 7A bylo jí dovoleno vést válku proti křesťanům a přemoci je. Byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem a národem. 8A budou se jí klanět všichni obyvatelé na zemi, jejichž jméno není zapsáno od stvoření světa v knize života zabitého Beránka.
    
9Kdo má ucho, ať poslouchá:
    
10Kdo je určen do zajetí,
půjde do zajetí,
kdo je určen na smrt mečem;
bude zabit mečem.
     V tom je základ trpělivosti a důvěry křesťanů.
    
11Pak jsem viděl jinou šelmu, která vystupovala ze země. Měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. 12Před tou první šelmou vykonává všechnu její moc; nutí zem i její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě, jejíž smrtelná rána se zase zahojila. 13A dělá velké divy; způsobí dokonce, že před očima lidí sestoupí oheň z nebe na zem. 14Těmi divy, které jí bylo dovoleno konat ve službách šelmy, svádí obyvatele země, přemlouvá je, aby postavili obraz oné šelmě, která přežila tu ránu od meče. 15A bylo jí dovoleno obraz šelmy oživit, takže ten obraz šelmy promluvil, a způsobil, aby byli pobiti všichni, kdo se obrazu té šelmy neklanějí. 16Nutí také všechny, malé, i velké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby si nechali udělat na pravou ruku nebo na čelo znamení, 17takže nikdo nemůže kupovat anebo prodávat; kdo nemá jako znamení jméno té šelmy nebo číslo, které v součtu dává její jméno. 18Tady je třeba moudrosti: kdo má rozum, ať sečte číslo té šelmy. Je to číslo jednoho člověka: jeho číslo je šest set šedesát šest.

RESPONSORIUM

Zj 3, 5; Mt 10, 22

O. Kdo zvítězí, bude oblečen do bílého; jeho jméno nevymažu z knihy života* a budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly, aleluja.
V. Kdo vytrvá až do konce; bude spasen. * A budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z knihy „O Duchu Svatém“ od svatého biskupa Basila Velikého

(Cap. 15, 35-36: PG 32, 130-131)

Duch oživuje

     Pán, který řídí náš život ke spáse, uzavřel s námi křestní smlouvu. Ta je znamením smrti a života: ponoření do vody představuje smrt,1 Duch nám dává závdavek života.2 Tím se nám také ozřejmuje předmět našeho zkoumání, totiž proč se voda spojuje s Duchem. Neboť křest má dvojí účel: má zbavit moci tělo ovládané hříchem,3 aby už neplodilo ovoce smrti,4 a má dát život z Ducha, jehož plodem je posvěcení.5 Voda zobrazuje smrt, vždyť tělo je do ní ponořeno jako do hrobu, a Duch vdechuje oživující sílu a ze smrti hříchu vede naše duše opět k životu. To je to narodit se znovu z vody a Ducha:6 že ve vodě dochází k smrti a život nám dává Duch.
     Trojím ponořením a trojím vzýváním se uskutečňuje veliké tajemství křtu; tak je naznačena smrt a duši křtěnců se dostává světla předáním Božího poznání. Je-li ve vodě nějaká milost, nepochází z vody jako takové, ale z přítomnosti Ducha. Vždyť ve křtu nejde zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, o něž Boha prosíme.7 Aby nás Pán připravil na život založený na vzkříšení, předkládá nám, jak máme žít plně podle evangelia: nemáme být hněviví, máme trpělivě snášet zlé, být prosti lásky k rozkoším a osvobodit se od touhy po penězích.
     Dobrovolným uskutečňováním tohoto programu předem dosahujeme toho, co patří k podstatě budoucího věku. Kdyby někdo nazval evangelium předobrazem vzkříšeného života; nemyslím, že by se mýlil. Skrze Ducha Svatého se nám nabízí znovuvydaní do ráje, skrze tohoto Ducha vstupujeme do nebeského království, dostává se nám opětného přijetí za Boží děti. On nám dává odvahu nazývat Boha Otcem, on dává účast na Kristově milosti, smíme se nazývat dětmi světla a mít účast na věčné slávě, jedním slovem, žít v celé plnosti požehnání, a to jak v tomto věku, tak i v budoucím. Všechno dobro, které nám je podle zaslíbení přichystáno a jehož užívání ve víře očekáváme, jako by tu již bylo, a my vidíme milost jako v zrcadle. Vždyť jestliže je takový už závdavek,8 jaká je celá skutečnost? A jsou-li takové prvotiny,9 jaké bude naplnění všeho?

     1 srov. Řím 6, 5
     2 srov. Ef 1, 14
     3 srov. Řím 6, 6
     4 srov. Řím 7, 5
     5 srov. Řím 6, 22
     6 srov. Jan 3, 3
     7 srov. 1 Petr 3, 21
     8 srov. Ef 1, 14
     9 srov. Řím 8, 23

RESPONSORIUM

_

O. Jako holubice vypuštěná z nebe jako z archy, která je předobrazem Církve, * sestupuje Duch Svatý na ty, kdo se noří do očistné křestní koupele, a přináší jim Boží pokoj, aleluja.
V. Tato požehnaná svátost nás vysvobozuje z otroctví hříchu k věčnému životu. * Sestupuje Duch Svatý na ty, kdo se noří do očistné křestní koupele, a přináší jim Boží pokoj, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a doveď nás do věčné blaženosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie