lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

3. květen 2019
Sv. Filipa a Jakuba, apoštolů, svátek


Filip pocházel z Betsaidy a patřil mezi učedníky Jana Křtitele. Byl jedním z prvních, kdo šli za Ježíšem (Jan 1, 43-44). Získal ihned Natanaela, pozdějšího apoštola Bartoloměje, a přivedl ho k Ježíšovi (Jan 1, 45-46), byl při nasycení zástupů z pěti chlebů (Jan 6, 5.7). Na něho se obrátili pohanští poutníci, když chtěli vidět Mistra (Jan 12, 21). Žádal Krista, aby apoštolům ukázal nebeského Otce (Jan 14, 8). Synoptická evangelia a Skutky apoštolů uvádějí pouze jeho jméno v seznamu apoštolů. Další zprávy o jeho životě nejsou věrohodné.
Jakub, syn Alfeův, je rovněž jedním z apoštolů (Mt 10, 3; Mk 3, 18; Lk 6, 15; Sk 1, 13). Předpokládá se, že je totožný s Jakubem, „bratrem Páně“ (srov. Mt 13, 55; 27, 56; Mk 6, 3; 15, 40), prvním představeným křesťanské obce v Jeruzalémě (Sk 12, 17; 15, 7.13; 21, 18; Gal 1, 19; 2, 9.12), autorem jedné z epištol (Jak 1, 1), o němž Josephus Flavius píše, že byl roku 62 ukamenován na popud židovského velekněze Annáše II. (Ant. 20, 9, 1). Tuto totožnost však nelze bezpečně prokázat.
Slavení dnešního svátku souvisí s posvěcením římské baziliky Dvanácti apoštolů (1. V. 570).


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Filipe, tys též došel cti,
žes povolán byl nejvýše,
jak s Petrem, prvním z Dvanácti,
miluješ vroucně Ježíše.

On tvůj Pán, tobě často dal
doklady lásky horoucí,
nejednou s tebou rozmlouval
o pravdách žití, o Otci.

Jakube, tebe poctil Pán
nikoli menší láskou svou,
býval jsi jeho bratrem zván,
a Církve svaté oporou.

Byls na Siónu pastýřem
slavného stáda prvotin,
dodnes nás učíš v listě svém
o spáse slovům životním.

Vy šťastní, krví šlechetnou
jste víru v Krista vyznali,
dopřejte, bychom vírou svou
i nadějí ráj získali.

Až s vámi v sídlech Otcových
přebývat jednou budeme,
Trojici v písních děkovných
ať věčné chvály pějeme. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jejich hlas prostupuje celou zemi, zní mluva nebes na sám konec světa. Aleluja.

Žalm 18 (19), 2-7

Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

2 O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
3    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

4 Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
5 Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

6 Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
7 Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jejich hlas prostupuje celou zemi, zní mluva nebes na sám konec světa. Aleluja.

Ant. 2 Budou mluvit o zásahu Páně, neboť rozpoznají jeho dílo. Aleluja.

Žalm 63 (64)
Modlitba o pomoc proti nepřátelům

V tomto žalmu se připomíná především utrpení Páně. (Sv. Augustin)

2 Uslyš, Bože, moje naříkání, *
      před hrůzami nepřátel mě zachraň!
3 Dej mi úkryt před ničemnou smečkou, *
      dorážením těch, kdo pášou křivdy! –

4 Jazyky si brousí jako meče, *
      zlými slovy střílejí jak šípy,
5 ze zálohy stihnou nevinného, *
      zasáhnou ho náhle, neviděni.
6 Odhodlaně kují zhoubné plány, †
      kopou jámy, tajně kladou léčky, *
      říkají si: „Kdo nás může vidět,
7 kdo prohlédne utajený záměr?" †
      Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, *
      do hlubiny člověkova srdce. –

8 Bůh je věru stihne svými šípy, *
      rány zasáhnou je znenadání.
9 Dá jim padnout za ten jejich jazyk, *
       každý nad nimi jen kývne hlavou.
10 Všichni lidé zachvějí se bázní, †
       budou mluvit o zásahu Páně, *
       neboť rozpoznají jeho dílo. –

11 Spravedlivý raduje se z Pána, †
       utíká se k němu, jím se chlubí *
       každý, kdo je upřímného srdce.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Budou mluvit o zásahu Páně, neboť rozpoznají jeho dílo. Aleluja.

Ant. 3 Hlásají jeho spravedlnost, jeho slávu vidí národy. Aleluja.

Žalm 96 (97)
Sláva Božího soudu

Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

1 Pán je král! Ty celá země jásej, *
      radujte se, četné ostrovy!
2 Mrak a temnota jej zahalují, *
      řád a právo drží jeho trůn.
3 Plamen ohně postupuje před ním, *
      nepřátele vůkol spaluje.
4 Jeho blesky ozařují obzor, *
      země při tom pohledu se chví.
5 Hory jako z vosku roztávají *
      před Pánem, jenž vládne nad zemí.
6 Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      jeho slávu vidí národy. –

7 Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
      bůžky marnými se honosí! *
      Všichni bohové se před ním koří.
8 Uslyšel to Sión, raduje se, †
      všechna judská města plesají *
      nad výroky tvého soudu, Pane!
9 Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
       všechna božstva předčíš na výsost. –

10 Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
       životy svých věrných ochrání, *
       vyprostí je z rukou bezbožníků.
11 Světlo svítí lidem spravedlivým, *
       radost lidem srdce čistého.
12 Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
       jeho svaté jméno velebte!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hlásají jeho spravedlnost, jeho slávu vidí národy. Aleluja.

V. Chválili Pána a mluvili o jeho síle. aleluja,
O. A o jeho podivuhodných skutcích. Aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Ze Skutků apoštolů

5, 12-32

Apoštolové v prvotní Církvi

     12Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. 13Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou. 14Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. 15Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. 16Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a  ti všichni byli uzdravováni.

     17Tehdy zasáhl velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž saducejská strana. Byli plní žárlivosti, 18proto dali apoštoly zatknout a zavřít do veřejného žaláře. 19Ale anděl Páně v noci dveře žaláře otevřel, vyvedl je ven a řekl: 20„Jděte, postavte se v chrámě a hlásejte lidu všechna slova toho života.“
    
21Oni uposlechli, vešli časně ráno do chrámu a učili. Zatím se dostavil velekněz a jeho stoupenci. Svolali veleradu i všechny izraelské starší a poslali služebníky do žaláře, aby je přivedli. 22Když tam však služebníci přišli, ve vězení je nenalezli. Vrátili se tedy a hlásili: 23„Žalář jsme našli pečlivě uzavřený a stráž stát přede dveřmi, ale když jsme otevřeli, nenašli jsme uvnitř nikoho.“

     24Když velitel chrámové stráže a velekněží uslyšeli ta slova, byli na rozpacích, jak se to mohlo stát. 25Tu kdosi přišel a hlásil jim: „Muži, které jste uvěznili, jsou v chrámu a učí lid!“ 26Odešel tedy velitel se svými lidmi a přivedli je, ale bez násilí. Měli totiž strach z lidu, že je bude kamenovat.
    
27Když služebníci přivedli apoštoly a postavili je před veleradu, začal je velekněz vyslýchat: 28„Přísně jsme vám přece přikázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka.“ 29Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi. 30Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. 31Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. 32A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“

RESPONSORIUM

Sk 4, 33. 31

O. Apoštolové vydávali s velikou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše * a na nich na všech spočívala velká milost, aleluja.
V. Byli naplněni Duchem Svatým, takže s odvahou hlásali Boží slovo. * A na nich na všech spočívala velká milost, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu kněze Tertuliána proti heretikům

(De praescriptione haereticorum, cap. 20, 1-9; 21, 3; 22, 8-10: CCL 1,201-204)

Apoštolské kázání

     Kristus Ježíš, náš Pán – dokud žil na zemi – sám hlásal, kdo je, kdo byl, jaké má od Otce poslání, jaký úkol lidem dává. Hlásal to veřejně lidu nebo svým učedníkům zvlášť. A z nich si vybral dvanáct nejpřednějších, aby byli stále kolem něho, a určil je za učitele národů.
     A když po vzkříšení odcházel k Otci, přikázal zbývajícím jedenácti – neboť jeden se od nich odloučil – aby šli a učili národy a křtili je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
     Proto apoštolové – to znamená ti, kdo byli posláni – ihned přijali mezi sebe losem místo Jidáše jako dvanáctého Matěje, jak to bylo předpověděno v žalmu Davidově.1 A když dostali slíbenou sílu Ducha Svatého, aby mohli konat mocná znamení a přesvědčivě mluvit, vydávali svědectví víry v Ježíše Krista a zakládali církevní obce nejdříve v Judsku, a potom šli hlásat tutéž nauku víry dalším národům.
     A právě tak zakládali od města k městu církevní obce, od nichž přebíraly a stále přebírají úponek víry a seménka nauky církevní obce ostatní, aby se staly Církví. A tím i tyto obce se považují za apoštolské, neboť jsou odnožemi církevních obcí, založených apoštoly.
     Je třeba, aby se všechno posuzovalo podle svého původu. Tolik a tak velikých církevních obcí tvoří jednu prvotní Církev, založenou od apoštolů, protože z ní všechny pocházejí. Tak jsou všechny prvotní a všechny apoštolské, neboť jsou všechny jedna. Jednota se projevuje tím, že žijí spolu v pokoji, považují se za bratry, prokazují si navzájem pohostinnost. Tato práva nevznikají jinak než jedním předáváním téhož tajemství.
     Co apoštolové kázali, to znamená, co jim Kristus zjevil, se neprokazuje jinak než skrze církevní obce, které založili sami apoštolové a jimž sami kázali živým slovem a později listy.
     Pán jednou jasně prohlásil: Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Avšak dodává: Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.2 Tím naznačil, že nebudou ponecháni v žádné nevědomosti, neboť jim slíbil, že budou skrze Ducha pravdy uvedeni do celé pravdy. A tento slib skutečně splnil a Skutky apoštolů dosvědčují sestoupení Ducha Svatého.

     1 srov. Žl 108 (109), 8
     2 Jan 16, 12.13

RESPONSORIUM

Jan 12, 21-22; Řím 9, 26

O. Někteří pohané přišli k Filipovi a prosili ho: Pane, rádi bychom viděli Ježíše. * Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi.
V. Kde jim bylo řečeno: Nejste mým lidem, tam budou nazváni syny živého Boha. * Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Radujeme se, Bože, z výroční oslavy svatých apoštolů Filipa a Jakuba a prosíme tě: dej nám na jejich přímluvu, ať máme jako oni podíl na utrpení a vzkříšení tvého Syna, abychom také dosáhli blaženého patření na tvou tvář. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie