lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. únor 2019
Pro OP: Sv. Kateřiny z Ricci, panny, řeholnice, nezávazná památka


Narodila se 23. dubna 1522 v přední florentské rodině Ricciů. Když jí zemřela matka, dal ji otec na výchovu do kláštera benediktinek v Monticelli u Florencie. Ve dvanácti letech ji chtěl provdat, ale na její prosby jí dovolil vstoupit do kláštera dominikánských terciářek v Pratu. Při vstupu 18. května 1535 přijala řeholní jméno Kateřina. Už v době formace se u ní začala objevovat různá mystická vytržení. Její spolusestry je však pokládaly za roztržitost a uvažovaly o jejím propuštění. Jen na velké prosby směla zůstat. V klášteře žila v přísném pokání. Milovala Krista a s ním chtěla vykupovat, usmiřovat a obětovat se za spásu lidstva. Jako odměnu jí Kristus vtiskl svoje rány do rukou, nohou a boku. V letech 1542–1554 prožívala v extázích i na svém vlastním těle Kristovo utrpení. Přestože v jejím životě dominovaly mystické prožitky, byla ženou velmi praktickou. Působila jako podpřevorka, novicmistrová a v roce 1552 ji sestry zvolily za svou doživotní převorku. Dbala, aby v klášteře byla poctivě zachovávána všechna řeholní pravidla. Byla duchovní přítelkyní svatého Karla Boromejského, svatého Pia V., svaté Marie Magdalény de Pazzi; jako přítelkyně svatého Filipa Neriho s ním sdílela úctu k Jeronýmu Savonarolovi. Její dopisy jsou svědectvím italské duchovní literatury 16. století. Svou mimořádnou úctu ke Kristovu utrpení vyjádřila zvláště ve verších o umučení, složených z úryvků Písma svatého. Obětovala svůj život na odčinění hříchů světa, za obnovu Církve a především za dobrý výsledek Tridentského koncilu. Zemřela po dlouhé nemoci v Pratu 2. února 1590. Benedikt XIV. ji 29. června 1746 svatořečil.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Tvé srdce, panno, ohněm svým
Duch Svatý náhle zapálil
a když ti srdce lidské vzal,
nebeským je pak nahradil.

Šťastná, s níž mučedníků Král
trny i kříž svůj rozdělil,
a tvoje údy panenské
stigmaty lásky označil.

Šťastná, že Bohorodička
s Králem panen tě oddala;
plesají kůry nebeské:
v komnatu svou tě uvedl.

Již spojena jsi na věky
se slávy Králem poutem tím;
ať i nás na tvou přímluvu
spojují pouta lásky s ním.

Snoubenče panen, Ježíši,
Synu Rodičky nejčistší,
kéž nebešťané blažení
věčně tě chválí písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.

5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.

8 Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

9 Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

10 A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.

11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?

14 Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,

17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.

19 Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,

22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

23 Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.

24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.

26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!

27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

2, 13 – 3, 13
Přátelský vztah Pavla a Soluňanů

     Bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky. Následujete totiž, bratři, křesťanské Boží církevní obce v Judsku: i vy jste přece stejně trpěli od vlastních krajanů jako oni od židů. Ti lidé zabili i Pána Ježíše i proroky a také nás odevšad vyháněli. Bohu se nelíbí a jsou se všemi lidmi znepřáteleni. My kážeme pohanům, aby mohli dojít spásy, a oni nám v tom brání. Tím jen víc a více doplňují míru svých hříchů. Boží trest však na ně přijde už co nevidět.
     Bratři, na krátký čas jsme zůstali od vás odloučeni, ale jen tělem, ne srdcem; tím více jsme se snažili zase vás uvidět, tak živá byla naše touha. Proto jsme k vám chtěli přijít – já, Pavel, ne jednou, ale vícekrát – ale satan nám to překazil. Což nejste i vy naše naděje, naše radost a naše koruna, kterou se budeme moci chlubit před naším Pánem Ježíšem, až zase přijde? Ano, vy jste naše sláva i radost.
     Protože jsme to nemohli déle vydržet, rozhodli jsme se zůstat sami v Athénách a poslali jsme Timoteje, našeho bratra a Božího spolupracovníka v hlásání Kristovy radostné zvěsti, aby vás utvrdil a povzbudil ve víře tak, že by se nikdo nedal zviklat těmito souženími. Vždyť sami víte, že to už je naše určení. Již tehdy, když jsme byli u vás, předem jsme vám říkali, že nás čeká soužení. A jak víte, tak se i stalo. Protože jsem to nemohl déle vydržet, poslal jsem ho k vám, abych se dověděl, jak to stojí s vaší vírou, zdali vás snad pokušitel nepokoušel, takže by pak naše námaha byla marná.
     Teď se však Timotej vrátil od vás k nám a přinesl nám radostnou zprávu o vaší víře i o vaší lásce: jak nás uchováváte pořád v dobré paměti a že byste nás velmi rádi opět uviděli – stejně jako my vás! Při všech trampotách a při všem soužení nám přinesly útěchu zprávy o vás, bratři, a o vaší víře. Hned jsme zase okřáli, když jste pevní ve víře. Jak bychom mohli za vás Bohu dosti poděkovat za všechnu radost, kterou se kvůli vám radujeme před naším Bohem! Ve dne v noci se vroucně modlíme, abychom se mohli s vámi shledat a doplnit, co se ještě vaší víře nedostává.
     Sám Bůh, náš Otec, i náš Pán Ježíš Kristus kéž nám upraví cestu k vám! A ve vás ať Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Amen.

RESPONSORIUM

Srov. 1 Sol 3, 12. 13; 2 Sol 2, 17

O. Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, * ať posílí vaše srdce, abyste byli svatí.
V. Sám Pán ať potěší vaše srdce. * Ať posílí vaše srdce, abyste byli svatí.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z listu sv. Kateřiny dei Ricci

(Ad Bonaccorsum Bonaccorsi Florentinum: Epistolario, ed. G. Di Agresti, vol I, Firenze 1973, str. 331–336)

Získali jsme krvavě rudou trofej a tou je Ježíš na kříži

     Nejvíce máme závodit v dobru. Nesmí to být ze závisti, takže by někdo chtěl odvrátit bližního od dobra, aby ho onen bližní nepředběhl. Ale máme závodit svatě a usilovně běžet s žízní po nebeském prameni. Nikomu nesmíme nastražit žádnou překážku, ale máme usilovat, abychom byli v prvních řadách. Ach, kdyby byla v křesťanských srdcích takováhle soutěživost, jak mnoho by jich dospělo k vytoužené palmě, ke které jich nyní doběhne tak málo! Snažme se tedy, můj nejmilejší synáčku, abychom rychle běželi a zvítězili! V tomto zápase nebudeš považován za ukvapeného, jako nebyl pokládán za ukvapeného onen nešťastný, ale ve skutečnosti šťastný zloděj, který byl ukřižován spolu s Ježíšem. Nezdá se ti, že bojoval lépe než veliký zástup svatých Otců, kteří už od věků čekali v předpeklí na vykoupení? Vždyť tenhle běžel jen okamžik, ale tak hbitě, že všechny předstihl a zasloužil si dorazit k palmě první. A přitom o ni nepřipravil nikoho z těch, kdo k ní byli povoláni.
     Milý synu, teď žijeme v době, kdy musíme běžet a musíme vytrvat víc, než obyčejně. Vždyť když uvažujeme o hloubce tajemství našeho vykoupení, které se nám v těchto dnech představuje, oč musíme být houževnatější a vytrvalejší!
     Především vidíme, jak milosrdenství přemohlo spravedlnost. Stalo se naším prostředníkem u věčného Otce a přimělo ho, že poslal svého jednorozeného Syna aby si oblékl lidské tělo pro spásu našich duší, které si na toto dobrodiní ani nevzpomenou. Boha stáhlo z výsosti na zem. Toho, kterého nebesa nemohou obsáhnout,1 uzavřelo do panenského lůna, všemohoucího Boha učinilo nemluvnětem se všemi lidskými bědami, z nesmrtelného a neschopného utrpení učinilo smrtelníka podléhajícího utrpení, božského udělalo lidským, nejmoudřejšího udělalo před lidem jakoby nemoudrým, z Pána – kterému slouží andělé – otroka lidí!
     Tedy který rozum, uvažuje‑li o tom, není pln údivu, když si uvědomí, že toto všechno se stalo proto, aby lidská přirozenost mohla zaplatit dluh božské bytnosti? A protože naše přirozenost nemohla zaplatit dluh ani nebyla s to otevřít onu nebeskou bránu, kterou neposlušnost zavřela, hleďte, proto přišel Spasitel, bohatý tak velikým pokladem. Byl připraven a ochoten zaplatit za nás dluh a vrátit nám znovu jako dědictví nebeskou vlast. Tato úvaha nás musí zdržovat od všech našich skutků, tedy od skutků přízemních a nicotných.
     Abychom se dali do tohoto běhu, k tomu nás musí povzbuzovat příklad propastné lásky Božího Syna k malému tvoru. On sám v naší přirozenosti běžel svůj rychlý běh vstříc tak velikému utrpení.
     My musíme, synáčku, běžet stejný běh a prudce se vrhnout do tohoto širokého moře, které nás omývá a očišťuje, protože bylo učiněno pro nás. Poznamenejme se na čele tou svatou Krví, abychom mohli s tímto znamením přistoupit k věčnému Otci a mohli mu říci, že jeho jednorozený Syn za nás zaplatil dluh a že jsme bojovali a získali krvavě rudou trofej. Tou trofejí je Ježíš na kříži, zbrocený Krví a z lásky vykrvácený.

     1 1 Král 8, 27

RESPONSORIUM

Mt 11, 28–30

O. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. * Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.
V. Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. * Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.

Nebo:

Dopis neznámého autora, současníka svaté Kateřiny dei Ricci

(S. Caterina de' Ricci a cura di Di Agresti, Firenze 1963, vol I., pp 17-75 passim.)

Kateřina, pravá snoubenka Krista

     Mluvím o Kateřině Florentské z kláštera svatého Vincence v Pratu, mnišek Řádu kazatelů, pravé snoubence Krista. Ptáš se mě na něco jistého a pravdivého o ní. Tato požehnaná panna je pro lidi dobrého a upřímného srdce, kteří ji znají, příčinou veliké radosti a potěšení v Pánu. Náš Bůh se totiž pro svou nekonečnou velebnost a dobrotivost rozhodl na ní projevit, jak je od věčnosti věrný, všemohoucí a štědrý. A není u nás, ani v ní ani v někom jiném žádný důvod, proč chtěl Bůh vložit tak veliké poklady do tohoto svého stvoření. Připomeňme si, co je psáno: Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.1
     V měsíci září roku 1540 bylo o panně Kateřině zjištěno, že na sobě zakouší utrpení Božího Syna. Ve čtvrtek večer byla uchvácena do vytržení, ve kterém setrvala víceméně po celou noc až do poslední vigilie páteční, podle vůle a dobrotivosti božského Snoubence. A ještě i nyní je do tohoto vytržení uváděna každý týden, jak nám sama pod poslušností zjevila.
     Vidí Ježíše, jak se loučí s Matkou, následuje Ježíše do Betánie, do večeřadla, kde je připravena Poslední večeře. Tam vidí Ježíše, jak umývá učedníkům nohy a ustanovuje eucharistii; je s ním, když se v Getsemanech modlí. Vidí zrádce Jidáše a zajatého Ježíše. Hledí na velekněze a představené, kteří ho vyslýchají; vidí Ježíše vystaveného urážkám, bičovaného, trním korunovaného, je s ním, když nese kříž a když je ukřižován. Vidí Ježíše, když visí na dřevě kříže a tři hodiny zápasí se smrtí, a konečně když je sňat s kříže.
     Toto všechno vidí, a nejen vidí, ale společně s naším Pánem jeho utrpení prožívá. A to, co on trpěl pouze jeden pátek, ona podivuhodným způsobem trpí každý čtvrtek a pátek. Panna Kateřina by tato přehořká muka žádným způsobem trpět nechtěla, ale díky své smyslové vůli jednoho dne byla ve vytržení Ježíšem vyslyšena, když ho žádala, zda by nemohla vzít na sebe něco z jeho kříže. Hned se však se svou rozumovou vůlí pozvedá a velice Bohu děkuje za nekonečnou lásku, kterou má k ní, tak nehodné. Říká, že nikterak nemůže vyjádřit všechno, co pro nás náš Pán vytrpěl.
     Od 14. dubna roku 1541, ve velikonočním oktávu, zůstaly na jejím těle vtištěny rány našeho Pána a často říkala, že z rány na boku cítí takovou bolest, že se jí zdá, že umírá, ačkoli ví, že na tyto rány nezemře. Vždy vidí zřetelně a odlišeně vtištěné rány na nohách a na rukách. Ti pak, kdo ji viděli, byli nuceni říci: Nyní vypadá, jako když je právě sňata z kříže.

     1 Mt 11, 25-26

RESPONSORIUM

Gal 6, 14; 2 Kor 1, 5

O. Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, * kterým je pro mne ukřižován svět a já světu.
V. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy. * Kterým je pro mne ukřižován svět a já světu.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys chtěl, aby se svatá Kateřina proslavila rozjímáním o utrpení tvého Syna; na její přímluvu nám dej, abychom i my zbožně uctívali toto tajemství, a tak dosáhli ovoce vykoupení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie