[ schovat menu ]

« Leden 2019 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031 


11. leden 2019, Pátek
2. týden žaltáře

Doba vánoční, 2. týden
Pro OP: Bl. Bernarda Scammacca, kněze, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

11. leden 2019
Doba vánoční, 2. týden


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Když uzří Dítě králové,
padají v prach a dary své,
zlato i myrhu s kadidlem
mu nesou s láskou v srdci svém.

Všimni si, Hochu, pečlivě
odznaků říše, moci své.
Tvůj věčný Otec trojí cíl
poslání tvému předurčil.

Kadidlo sábské, zlatý dar
hlásají, že jsi Bůh a Král,
zatímco vonné myrhy drť
předvídá temný hrob a smrt.

Slavnější jsi všech velkoměst,
Betléme, jemuž dáno jest,
že narodit se v tobě směl
vtělený Bůh, náš Spasitel.

Jak proroci to hlásali
a v Písmě zaznamenali,
mu Otec – Tvůrce přikázal,
by vládu do svých rukou vzal.

Vládu nade vším, co kde jest,
nad zemí, moři, světy hvězd,
od východu až k západu,
od nebe k pekel základu.

Ježíši, tebe každý chval,
pohanům že ses ukázal,
i Otce, Ducha milosti,
po všechny věky věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!

3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.

5 Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

6 Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.

7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

8 Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.

9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.

11 Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

12 Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.

13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.

15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.

19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. V něm byl život.
O. A ten život byl světlem lidí.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

65, 13-25
Nové nebe a nová země

13Tak praví Pán, Hospodin:

„Hle, moji služebníci budou jíst,
vy však budete hladovět;
14hle, moji služebníci budou pít,
vy však budete žíznit;
hle, moji služebníci se budou radovat,
vy se však budete stydět;
hle, moji služebníci budou jásat s radostí v srdci,
vy však budete křičet s bolestí v srdci
a naříkat se sklíčenou duší.

15Svá jména zanecháte
mým vyvoleným k proklínání:
Ať tě zabije Pán, Hospodin!
Své služebníky však nazve jiným jménem.
16Kdo se bude na zemi žehnat,
bude se žehnat při věrném Bohu;
kdo bude na zemi přísahat,
bude přísahat při věrném Bohu.
Neboť se zapomene na dřívější soužení,
zůstanou skrytá před mýma očima.

17Hle, utvořím nová nebesa a novou zemi,
nebude se vzpomínat na to, co minulo,
nikomu to nevstoupí na mysl.
18Plesat a jásat budou navěky
nad tím, co stvořím:
neboť – hle – v jásot přetvořím Jeruzalém
a lid jeho v radost!
19Plesat budu nad Jeruzalémem,
radovat se budu ze svého lidu.
Neuslyší se v něm
hlas pláče nebo křiku.
20Nebude v něm dítě, které by žilo jen několik dní,
ani stařec, který nenaplní svá léta;
teprve ve stáří sta let
jinoch zemře,
za prokletého bude považován,
kdo se nedožije sta let.

21Vystavějí si domy a budou v nich bydlet,
vysadí vinice a budou jíst jejich plody.
22Nebudou stavět, aby jiný bydlel,
nebudou sázet, aby jiný jedl;
jako věk stromu bude věk mého lidu,
a co moji vyvolení svýma rukama vytvoří,
to budou dlouho užívat.

23Nebudou se namáhat nadarmo,
nebudou rodit pro náhlou smrt,
neboť budou pokolením požehnaným od Hospodina
a jejich potomci s nimi.
34Dříve než budou volat, já odpovím;
ještě budou mluvit, a já je už vyslyším.

25Vlk a beránek se budou pást spolu,
lev jako býk bude žrát plevy,
ale hadovi bude chlebem prach.
Nikdo nebude škodit ani pustošit
na celé mé svaté hoře“
– praví Hospodin.

RESPONSORIUM

Zj 21, 1.3.4

O. Viděl jsem nová nebesa a novou zemi a uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: * Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat.
V. On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo. * Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Maxima Turínského

(Sermo 100, de sancta Epiphania 1, 3: CCL 23, 398-400)

Tajemství křtu Páně

     Evangelium podává zprávu, že si Pán přišel k Jordánu pro křest a že se chtěl dát v této řece zasvětit nebeským tajemstvím.
     A je zákonité, že po narození Páně následovala tato slavná událost – třebaže k ní došlo s odstupem let, přesto patří k téže době – a mám za to, že i dnešní slavnost je třeba nazvat svátkem Kristova narození.
     Neboť tehdy se narodil pro lidi, a dnes se tajemně znovuzrodil. Tehdy ho vydala světu Panna, dnes ho zplodilo Boží tajemství spásy. Když se rodí jako člověk, chová ho na klíně matka Maria. Když se rodí podle řádu Božího tajemství, objímá ho Bůh Otec svým hlasem a říká: Toto je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte. Matka tedy hýčká dítě v měkkém klíně, Otec slouží Synu láskyplným svědectvím. Matka umožňuje klanění mudrcům, Otec ho zjevuje k uctívání národům.
     Pán Ježíš přišel ke křtu a chtěl, aby bylo jeho svaté tělo obmyto vodou.
     Někdo by mohl říci: Proč se ten, který je svatý, chtěl dát pokřtít? Poslyš tedy: Kristus nevstupuje do vody ke křtu proto, aby byl posvěcen vodou, ale proto, aby on sám vodu posvětil a svým očištěním aby očistil proud vody, jíž se dotýká. Kristovo posvěcení zajisté znamená zásadní posvěcení vodního živlu.
     Když byl totiž omýván Spasitel, byla tím už tehdy všechna voda očištěna k našemu křtu. Byl očištěn sám pramen, aby se budoucím pokolením mohlo dostávat milosti očistné koupele. Kristus tedy křtem předchází a křesťanský lid jej má s důvěrou následovat.
     Takto já chápu toto tajemství. Vždyť přece i ohnivý sloup šel napřed přes Rudé moře a synové Izraele jej bezpečnou cestou následovali. Sloup kráčel přes vodu první, aby připravil cestu těm, kdo putovali za ním. V této události bylo naznačeno tajemství křtu, jak říká apoštol. Když oblak zakrýval lidi a voda je nesla, byl to vlastně jakoby křest.
     Ale toto všechno vykonal týž Kristus Pán jako teď. Jako tehdy předcházel Izraelovy syny v ohnivém sloupu přes moře, tak nyní v sloupu svého těla předchází křesťanský lid křtem. Je to skutečně ten sloup, který tehdy osvěcoval oči těch, kdo šli za ním; nyní osvěcuje srdce věřících. Tehdy vytyčil bezpečnou stezku v příboji vln, nyní ve křtu posiluje kroky víry

RESPONSORIUM

Jan 1, 29; Iz 53, 11

O. Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: Hle, Beránek Boží, * ten, který snímá hříchy světa.
V. On ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. * Ten, který snímá hříchy světa.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tvůj Syn přišel na tento svět a všem národům se ukázalo světlo tvé věčné slávy; dej, ať stále více chápeme velikost jeho vykupitelského díla a dostáváme z jeho plnosti, abychom vešli do světla, které nehasne. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie