[ schovat menu ]

« Prosinec 2018 »
NePoÚtStČtSo
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031 


23. prosinec 2018, Neděle
4. týden žaltáře

4. NEDĚLE V DOBĚ ADVENTNÍ


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. prosinec 2018
4. NEDĚLE V DOBĚ ADVENTNÍ


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přijď, Spasiteli plemen všech,
zrozením z Panny nám se zjev,
ať celý svět zří s podivem,
jak zrodit se Bůh může jen.

Bez přičinění mužského,
vdechnutím Ducha Svatého
Boží Slovo se vtělilo,
v plod života se rozvilo.

Pel nevinnosti Panny klín
neztratil obtěžkáním tím,
zástava ctnosti nad ní vlá,
že v chrámě tom Bůh přebývá.

On rytíř dvojí podstaty
už z královské té komnaty
jak ženich pro svou nevěstu,
hle, vydává se na cestu.

Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,
přepásán pásem tělesným,
našeho těla slabosti
nepřestaň menšit milostí.

Jesličky tvé jsou před tebou,
prosvítá nový úsvit tmou.
Ať jas ten neustoupí tmě
a ohněm víry stále žhne.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Žalm 23 (24)
Pán vstupuje do své svatyně

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

1 Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.

2 Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

3 Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?

4 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.

5 Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
6 To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

7 Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!

8 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

9 Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!

10 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život.

Žalm 65 (66)
Děkovný chvalozpěv

O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hésychios)

I

1 Jásejte Bohu všechny země, *
2     zpívejte k slávě jeho jména!
3 Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, †
      skutky tvé moci tak podivuhodné, *
      že se i nepřítel poklonit musí!

4 Celý svět ať se ti koří a zpívá, *
      ať zpívá k poctě tvého jména!“ –

5 Pojďte a vizte Boží skutky! *
      Úžasné je, co lidem činí.

6 Proměnil moře v suchou zemi, †
      potom i řeku přešli pěšky. *
      On je nám zdrojem radování!

7 On vládne navěky svou mocí, †
      národy sleduje svým zrakem, *
      zpupní se neodváží vzepřít. –

8 Národy, chvalte našeho Boha *
      a všude šiřte jeho chválu!

9 On naší duši daroval život, *
       našim nohám klopýtnout nedal. –

10 Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel, *
       v plameni tříbil jako stříbro.

11 Dopustils, že jsme v soužení vešli, *
       na bedra vložils nám těžké břímě.

12 Nechals lidi nám přes hlavu cválat, †
       prošli jsme ohněm, prošli vodou: *
       vyvedls nás však do volnosti!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí.

II

13 S obětním darem jdu do tvého domu, *
       abych ti splnil dané sliby,

14 tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, *
       jak ti je přednesla má ústa.

15 Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, †
       z beranů obětní dým ať stoupá, *
       býčky a kozly ti obětuji. –

16 Pojďte a poslyšte, bohabojní, *
       povím, co Bůh mi dobrého činí.

17 Ještě jsem k němu křičel v tísni, *
       a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.

18 Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, *
       Bůh by mě jistě nevyslyšel.

19 Avšak Bůh moje modlitby slyšel, *
       mému volání popřál sluchu. –

20 Pánu buď za to dík a chvála, †
       že moji modlitbu neodmítl, *
       a svou lásku mi neodepřel.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí.


V. Kéž se mi dostane, Pane, tvé lásky.
O. Pomoz mi podle svého slibu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

Iz 51, 1-11
Synům Abrahámovým je přislíbena spása

1Slyšte mě všichni, kdo usilujete o spravedlnost,
kdo hledáte Hospodina!
Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni,
na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni!
2Pohleďte na Abraháma, svého otce,
na Sáru, která vás porodila!
Jako jediného jsem ho povolal,
požehnal jsem mu a rozmnožil ho.

3Proto se Hospodin slituje nad Siónem,
slituje se nad všemi jeho sutinami.
Změní jeho poušť v Eden,
jeho pustinu v zahradu Hospodinovu.
Zazní tam radost a veselí,
díkůvzdání a chvalozpěvy.

4Věnujte mi pozornost, můj lide,
slyšte mě, národy!
Ode mne vyjde zákon,
své právo ustanovím světlem pro národy.
5Blízko je má spravedlnost,
vzešla má spása
a má ramena budou národy soudit;
ostrovy budou ve mě doufat
a čekat na mé rámě.

6Zdvihněte k nebi své oči
a pohleďte dolů na zem:
jako dým se nebesa rozplynou,
země se rozpadne jak oděv,
její obyvatelé stejně tak zhynou.
Má spása však potrvá navždy,
neskončí má spravedlnost.

7Slyšte mě všichni, kdo znáte spravedlnost,
lide, v jehož srdci je můj zákon!
Nebojte se pohany od lidí,
jejich urážek se nestrachujte!
8Jak oděv je budou hlodat červi,
jak vlnu je sežerou moli.
Má spravedlnost však potrvá navždy,
má spása po všechna pokolení.

9Povstaň, povstaň, sílu si oblékni,
Hospodinovo rámě,
povstaň jako za dávných dnů,
za odvěkých pokolení!
10Což ty jsi nerozťalo Rahab,
neprobodlo draka?
Což jsi nevysušilo moře,
vody velkého oceánu?
Z mořské hlubiny jsi učinilo cestu,
aby přešli vykoupení.

11Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin,
s jásotem přijdou na Sión,
věčné veselí bude jim věnčit hlavy,
dojdou radosti a veselí,
prchne starost a vzdychání.

RESPONSORIUM

Srov. Iz 51, 4. 5; 35, 10

O. Věnujte mi pozornost, můj lide, slyšte mě, národy. * Blízko je má spravedlnost, vzešla má spása.
V. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión. * Blízko je má spravedlnost, vzešla má spása.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludaři Noetovi“ od svatého kněze Hippolyta

(Cap. 9-12: PG 10, 815-819)

Tajemství skryté od věků bylo odhaleno

     Je jeden Bůh, bratři, a toho nepoznáme odjinud než ze svatých Písem. Snažme se proto zvědět všechno, co božská Písma oznamují, a poznat všechno, čemu učí. Věřme tak, abychom zrakem své víry viděli Otce takovým způsobem, jakým on chce být viděn; jakým způsobem chce, aby byl Syn oslavován, takovým jej oslavujme; a jakým způsobem chce, aby byl dáván Duch Svatý, takovým jej přijměme. Při poznávání toho, co nám Bůh dává, neprosazujme svou vlastní vůli ani svůj vlastní názor, ani s tím nezacházejme s násilím, ale chápejme to tak, jak nás on sám chtěl poučit skrze svatá Písma.
     Protože byl sám a neměl nic, co by s ním sdílelo věčnost, rozhodl se Bůh stvořit svět. Svět stvořil Bůh myšlenkou, vůlí a slovem, vyvstal mu ihned, vzniklý tak, jak on chtěl. Nám tedy postačí vědět pouze to, že nic není stejně věčného jako on. Kromě něho nebylo nic, jen on sám ve vší své plnosti. Nebyl ovšem ani nerozumný, ani nemoudrý, ani bezmocný, ani bezradný. Bylo v něm všechno, on sám byl vším. Když chtěl a způsobem, jakým chtěl, zjevil v době, kterou sám u sebe určil, své Slovo, skrze něž všechno vytvořil.
     Poněvadž měl toto Slovo v sobě a stvořenému světu bylo neviditelné, učinil je viditelným, když je poprvé vyslovil. Zrodil světlo ze světla, a tak poskytl tvorstvu Pána, svou vlastní myšlenku. Ten byl dříve viditelný pouze jemu, světu však byl neviditelný; on jej učinil viditelným, aby svět mohl být spasen, až jej uzří při jeho zjevení.
     Právě on je Boží myšlenka, jež se poté, co vyšla, ukázala na světě v podobě Božího dítěte. Všechno povstalo jeho mocí, on sám však vychází z Otce.
     Bůh dal Zákon a proroky. A když dal proroky, přiměl je mluvit vlivem Ducha Svatého, aby prodchnuti Otcovou mocí zvěstovali Otcovy záměry a vůli.
     Tak se tedy Boží Slovo stalo zjevným, jak praví svatý Jan. On vlastně stručně shrnuje to, co bylo řečeno proroky, a prokazuje přitom, že to je to Slovo, jehož mocí se vše stalo. Říká přece: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Všechno povstalo skrze ně, a bez něho nepovstalo nic.1 A dále říká: Svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.2

     1 Jan 1, 1.3
     2 Jan 1, 10-11

RESPONSORIUM

Srov. Iz 9, 6. 7; Lk 1, 32; Jan 1, 4

O. Dítě se nám narodí a bude se nazývat mocný Bůh: * Zasedne na trůn svého otce Davida a bude vládnout.
V. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. * Zasedne na trůn svého otce Davida a bude vládnout.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení: a dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede k slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie