[ schovat menu ]

« Prosinec 2018 »
NePoÚtStČtSo
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031 


22. prosinec 2018, Sobota
3. týden žaltáře

Doba adventní, 3. týden
Výročí posvěcení katedrály sv. Mikuláše, v Č. Budějovicích svátek, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. prosinec 2018
Doba adventní, 3. týden
3. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přijď, Spasiteli plemen všech,
zrozením z Panny nám se zjev,
ať celý svět zří s podivem,
jak zrodit se Bůh může jen.

Bez přičinění mužského,
vdechnutím Ducha Svatého
Boží Slovo se vtělilo,
v plod života se rozvilo.

Pel nevinnosti Panny klín
neztratil obtěžkáním tím,
zástava ctnosti nad ní vlá,
že v chrámě tom Bůh přebývá.

On rytíř dvojí podstaty
už z královské té komnaty
jak ženich pro svou nevěstu,
hle, vydává se na cestu.

Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,
přepásán pásem tělesným,
našeho těla slabosti
nepřestaň menšit milostí.

Jesličky tvé jsou před tebou,
prosvítá nový úsvit tmou.
Ať jas ten neustoupí tmě
a ohněm víry stále žhne.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Žalm 106 (107)
Poděkování za vysvobození

Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)

I

1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný!

2 Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
      vykoupení z nepřátelské moci!

3 Shromáždil je ze všech končin země, *
      kde je východ, západ, jih či sever. –

4 Bloudili nehostinnou pustinou, *
      nenacházeli místo k usídlení.

5 Hladem a žízní přitom strádali, *
      život v nich ponenáhlu vyhasínal.

6 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

7 Na správnou cestu on je uvedl, *
      aby tak došli místa k osídlení.

8 Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!

9 Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
      lačnící hrdlo plnil dobrotami. –

10 Vězeli ve smrtelných temnotách, *
      vrženi do bídy a do okovů,

11 že Božím příkazům se vzpírali *
      a opovrhli radou Nejvyššího.

12 I bylo jejich srdce zkrušeno, *
      že padali a nikdo nepomohl.

13 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

14 Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
      přelomil jejich okovy a strhl.

15 Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal;

16 za to, že brány z bronzu rozrazil, *
      závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

II

17 Ochuravěli pro svou nepravost, *
      zkrušeni byli za své těžké viny.

18 Už se jim každý pokrm ošklivil, *
      takže už měli blízko k branám smrti.

19 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

20 Seslal své slovo, jím je uzdravil *
      a zachránil je opět před záhubou.

21 Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!

22 Ať přinášejí oběť děkovnou, *
      s jásotem rozhlašují jeho skutky! –

23 V lodích se vydávali na moře, *
      po mnoha vodách pluli za obchodem;

24 přitom pak díla Páně vídali, *
      žasli nad jeho divy v mořské hloubi.

25 Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
      ten mořské vlny do vysoka vzdouval.

26 Vzlétali k nebi, do vln padali, *
      že hrůzou v nich až duše zkomírala.

27 Zmítali, káceli se opile, *
      se vší svou dovedností byli v koncích.

28 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

29 Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
      a zklidnilo se mořské vlnobití.

30 Radovali se z toho ztišení; *
      a přivedl je k touženému místu.

31 Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!

32 Ať ve shromáždění ho velebí, *
      ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

III

33 On proměňoval řeky v pouště, *
      prameny ve vyprahlou zem,

34 úrodné kraje v solné pláně *
      za to, že zlý byl tamní lid.

35 Poušť zase změnil na jezero, *
      vyprahlou hlínu na pramen: –

36 tam usídlil pak hladovící, *
      města si mohli zbudovat.

37 Zřídili pole, vinohrady *
      a měli hojnou úrodu.

38 Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
      i chovných zvířat měli dost. –

39 Ten však, jenž ponižuje mocné *
      a dá jim bloudit na poušti,

40 že zas jich ubylo a chřadli *
      pod tíhou strádání a ran,

41 chudáka ale zvedl z bídy, *
      jak stádo zmnožil jeho rod.

42 S radostí to vidí bohabojní, *
      všechna zloba musí sklapnout ústa.

43 Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
      V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

V. Lidé, slyšte slovo Páně.
O. A hlásejte je po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

Iz 49, 14 – 50, 1
Obnova Siónu

49.14Sión řekl: „Hospodin mě opustil,
Pán na mě zapomněl.“
15Copak může zapomenout žena na své nemluvně,
není jí líto syna vlastního těla?
I kdyby ona zapomněla,
já přece na tebe nezapomenu!

16Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,
tvé hradby jsou stále přede mnou.
17Pospíchají sem tvoji stavitelé,
ti, kdo tě bořili a ničili, z tebe vyjdou.

18Pozdvihni své oči a dívej se kolem:
tito všichni se shromáždili, přišli k tobě.
„Jako že jsem živ – praví Hospodin –
těmi všemi se oblečeš jako šperky,
jako nevěsta se jimi ozdobíš.“
19Neboť tvé trosky, tvé sutiny,
tvá zničená země
budou nyní těsné pro obyvatele
– daleko budou ti, kdo tě hltali.
20Ještě ti budou do uší mluvit
synové, až skončí tvoje bezdětnost:
„Mé místo je těsné;
ustup, ať mám kde bydlet!“
21Řekneš si v srdci:
„Kdo mi je zrodil?
Byla jsem přece bezdětná, neplodná,
do zajetí odvedená.
Kdo je vychoval?
Vždyť jsem zůstala sama;
kde tihle byli?“

22Tak praví Pán, Hospodin:
„Hle, pokynu rukou pohanům,
národům zdvihnu své znamení.
Přinesou tvé syny v náručí,
tvé dcery budou neseny na ramenou.
23Králové budou tvými pěstouny,
královny tvými chůvami;
tváří k zemi se ti pokoří
a prach tvých nohou budou lízat.
Tu poznáš, že já jsem Hospodin.
Nezklamou se ti, kdo doufají ve mě.“

24Může se kořist vyrvat rekovi,
či vyprostí se zajatec silákovi?
25„A přece“ – tak praví Hospodin –
„i zajatec se může rekovi vyrvat
a může se vyprostit silákova kořist.
Já však budu bojovat s tvými protivníky,
já tvé syny vysvobodím.

26Tvé trýznitele nakrmím jejich vlastním masem,
jako moštem se opojí vlastní krví,
aby každý poznal, že já jsem Hospodin, tvůj Spasitel,
že tvým Vykupitelem je mocný Jakubův ochránce.“

50.1Tak praví Hospodin:
„Kde je rozlukový lístek vaší matky,
kterým jsem ji zapudil?
Nebo kdo je mým věřitelem,
jemuž jsem vás prodal?
Hle, byli jste prodáni kvůli svým nepravostem,
pro vaše nevěrnosti byla vaše matka zapuzena.“

RESPONSORIUM

Iz 49, 15; Srov. Žl 72, 10

O. Copak může žena zapomenout na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, * já přece na tebe nezapomenu, praví Hospodin.
V. I kdyby mě otec s matkou opustili, Hospodin se mě ujme. * Já přece na tebe nezapomenu, praví Hospodin.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého kněze Bedy Ctihodného na Lukášovo evangelium

(Lib. 1, 46-55: CCL 120, 37-39)

Velebí má duše Hospodina

     Maria řekla: Velebí má duše Pána a můj duch plesá v Bohu, mém spasiteli.1
     Praví: Pán mě povznesl tak velikým a tak neslýchaným darem, že se to nijak nedá vyjádřit slovy a stěží to může pochopit nejvnitřnější cit srdce. Proto z celé duše vzdávám díky a chválu. Na díky vynakládám všechno, co při rozjímání jeho nekonečné velikosti prožívám, cítím a rozeznávám. Neboť můj duch se raduje i z věčného božství téhož Ježíše, to jest Spasitele, jehož početím v čase se oplodňuje moje tělo.
     Že mi učinil veliké věci ten, který je mocný; jeho jméno je svaté.2
     To se vztahuje k začátku chvalozpěvu, kde se říká: Velebí má duše Pána. Vždyť jenom ta duše, kterou Bůh chce zahrnout velikou milostí, je schopna velebit ho důstojným chvalozpěvem a obracet se na ty, kdo mají účast na stejném zaslíbení a záměru spásy, s povzbuzením a výzvou: Velebit pojďte Pána spolu se mnou, společně vzdejme chválu jeho jménu!3
     Vždyť ten, kdo s pohrdáním odmítne podle svých možností velebit Pána, kterého poznal, a vyznávat svatost jeho jména, bude nejmenším v království nebeském.4 Jeho jméno pak se nazývá svaté z toho důvodu, že velikostí své jedinečné moci převyšuje Bůh každé stvoření a má daleký odstup ode všeho, co učinil.
     Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.5
     Výstižně nazývá Izraele Hospodinovým služebníkem, neboť Bůh se ho ujal, aby ho spasil, ovšem poslušného a pokorného podle slov Ozeášových: Služebníkem je Izrael, zamiloval jsem si ho.6
     Neboť kdo s pohrdáním odmítá se ponížit, nemůže být spasen ani nemůže říci s prorokem: A ejhle, Bůh je mi pomocníkem, Pán mi zachoval život.7 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.8
     Jak slíbil našim otcům, Abrahámovi a jeho potomkům na věky.9
     Za potomstvo Abrahámovo označuje nikoli potomstvo tělesné, nýbrž duchovní. To znamená nejenom potomky zrozené z jeho těla, ale i ty, kdo kráčejí ve šlépějích jeho víry, ať s obřízkou, nebo bez ní. Vždyť i Abrahám ještě před obřízkou uvěřil a bylo mu to připočteno ke spravedlnosti.10
     Příchod Spasitele byl tedy slíben Abrahámovi a jeho potomstvu navěky, to znamená synům zaslíbení, jimž se říká: Když patříte Kristu, jste Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.11
     Je správné, že Pánův i Janův příchod ohlašují prorockým slovem jejich matky. Aby tak jako měl svůj počátek hřích, aby skrze ženy začínaly i dobré věci. A jestliže pro svedení jedné život zanikl, aby se světu vrátil, když se dvě předhánějí v oslavování Boha.

     1 Lk 1, 46-47
     2 Lk 1, 49
     3 Žl 33 (34), 4
     4 srov. Mt 5, 19
     5 Lk 1, 54
     6 srov. Oz 11, 1
     7 Žl 53 (54), 6
     8 Mt 18, 4
     9 Lk 1, 55
     10 srov. Gn 15, 6; Řím 4, 3
     11 Gal 3, 29

RESPONSORIUM

Lk 1, 48-50

O. Budou mě blahoslavit všechna pokolení, * že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.
V. A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. * Že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.

MODLITBA

Modleme se:
Milosrdný Bože, tys nás neopustil, ani když jsme zhřešili, nenechals nás na pospas smrti, ale poslals k naší spáse svého jediného Syna; shlédni na nás a když s vírou a zbožností vyznáváme, že se stal člověkem, dej, ať žijeme ve stálém spojení s ním. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie