[ schovat menu ]

« Listopad 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 


17. listopad 2018, Sobota
4. týden žaltáře

Sv. Alžběty Uherské, řeholnice, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. listopad 2018
Sv. Alžběty Uherské, řeholnice, památka


Narodila se v roce 1207 na hradě Sárospataku ve východním Maďarsku (nebo v Bratislavě) jako dcera krále Ondřeje II. Její otec a matka sv. Anežky České byli sourozenci. Už jako dítě byla zasnoubena a od čtyř let vychovávána na dvoře svého budoucího manžela na hradě Wartburgu v Durynsku; ve 14 letech se za něho provdala, prožila s ním šest šťastných let a měla tři děti. Po jeho smrti (1227) byla z hradu vyhnána, nejprve žila v podhradí v Eisenachu a potom odešla do Marburgu (1228), kde žil její duchovní vůdce; dala tam postavit nemocnici, žila mezi terciářkami františkánské řehole a sloužila nejchudším a nejubožejším. Zemřela 17. XI. 1231 v Marburgu. Za svatou byla prohlášena v roce 1235.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ta žena hodná pochvaly
a naší úcty pro ctnosti,
tak slaví triumf s anděly,
jak vyniká svou svatostí.

Vzývala s duší horoucí
plna slz Boha v nebesích
a bděla dlouho do noci
při neustálých postech svých.

Pohrdla slávou na světě
a s duší neposkvrněnou
po spravedlivém životě
odešla ve vlast nadhvězdnou.

Svůj domov obohatila
mnohými činy svatými,
aby se věčně sytila
radostmi věčné otčiny.

Trojjedinému dík buď, čest,
že nás na její přímluvy
po skončení všech našich cest
v ráj vezme k svatým za druhy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.

Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba

Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)

I

1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
      od slunce východu až na západ.

2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
      se v oslnivé záři zjevuje.

3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
      všespalující oheň před ním jde, *
      okolo něho bouře burácí. –

4 Svolává shora nebesa i zem, *
      odhodlán konat nad svým lidem soud:

5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
      co při oběti stvrdili mou smlouvu!“

6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      že on je Bůh a právem rozsoudí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.

Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.

II

7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
      Izraeli, proti tobě svědčím. *
   Viním tě a soudím tváří v tvář, *
      neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
      mám tvé žertvy stále před očima.

9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
       ani nechci kozly z tvého stáda. –

10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
       tisíce mám zvířat na svých horách.

11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
       mé je vše, co na polích se hemží.

12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
       můj je svět i vše, co obsahuje. –

13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
       cožpak se chci napít kozlí krve?

14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
       plň své sliby vůči Nejvyššímu!

15 Ke mně volej za dnů soužení, *
       vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.

Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.

III

16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
       „Nač mi odříkáváš přikázání *
       a mou smlouvu darmo bereš do úst,

17 když se vzpíráš mému vedení, *
       odhazuješ za hlavu má slova? –

18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
       s cizoložníky jsi jedna ruka;

19 ústa ke špatnostem otvíráš *
       a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –

20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
       na syna své matky kydáš hanu.

21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
       myslil bys, že já jsem jako ty. –

22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
       nežli vás vydám zkáze bez úniku!

23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
       kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.

V. Nepřestáváme se za vás modlit a prosit.
R. Abyste dobře poznali Boží vůli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Daniela

12, 1-13
Proroctví o posledním dnu a o vzkříšení

     Anděl mi řekl: 1„V té době povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny svého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize. 2Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země, jedni k  věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky. 3Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a  ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.
    
4Ty, Danieli, uschovej slova a zapečeť knihu, až do času konce. Mnozí se jí budou probírat a poznání se zvětší.“
    
5Já, Daniel jsem se díval, a hle – jiní dva, kteří stáli: jeden na jedné straně řeky a druhý na druhé straně řeky. 6Jeden řekl muži, oblečenému do lněných šatů, který stál nad vodou řeky: „Kdy se splní tyto podivuhodné události?“
    
7A slyšel jsem muže, oblečeného do lněných šatů, který stál nad vodou řeky: zdvihl svou pravici i  levici k nebi a přísahal skrze toho, který žije navěky, že to potrvá dobu, doby a polovici; až skončí rozptýlení moci svatého lidu, pak se všechny tyto věci vyplní.
    
8Já jsem to sice slyšel, ale nerozuměl jsem tomu, a proto jsem řekl: „Můj pane, jaký bude konec všeho?“ 9Tu řekl: „Jdi, Danieli, neboť uschována a zapečetěna zůstanou ta slova až do času konce. 10Mnozí budou očištěni, vytříbeni a vyzkoušeni; bezbožní budou jednat hříšně a nic nepochopí, ale poučení lidé porozumějí. 11Od té doby, kdy bude zrušena každodenní oběť a nastolena ohavnost pustošitele, uplyne tisíc dvě stě devadesát dní. 12Blaze tomu, kdo vytrvá a dožije se tisíce tří set třiceti pěti dnů. 13Ty jdi ke konci a odpočiň si; na konci dní povstaneš k svému údělu.“

RESPONSORIUM

Srov. Lk 20, 35. 36. 38

O. Ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, už nemohou zemřít. * Jsou rovni andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení.
V. Bůh přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho. * Jsou rovni andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu Konráda z Marburku, duchovního rádce svaté Alžběty

(Ad pontificem anno 1232:
A. Wyss, Hessisches Urkundenbuch I, Leipzig 1879, 31-35)

Alžběta poznávala a milovala Krista v chudých

     Začala se projevovat síla Alžbětiných ctností. Už předtím po celý svůj život byla těšitelkou chudých; ale od té doby, kdy nařídila vybudovat blízko jednoho svého hradu špitál a shromáždila v něm mnoho nemocných a neduživých, věnovala se zcela službě chudákům. Také všem, kdo tam prosili o almužnu, štědře rozdávala milodary, a nejen tam, ale na celém území podléhajícím pravomoci jejího manžela. Tak vyčerpala všechny své důchody ze čtyř knížectví svého manžela, až nakonec dala prodat ve prospěch chudých všechny své ozdoby a drahocenné šaty.
     Měla ve zvyku dvakrát denně, ráno a večer, osobně navštěvovat všechny své nemocné. A ty, jichž se druzí zvláště štítili, osobně ošetřovala: jedny krmila, jiným upravovala lůžko, některé přenášela na ramenou, a prokazovala mnoho jiných milosrdných skutků; její muž, blahé paměti, jí v tom v ničem nebránil. A když jí potom manžel zemřel, usilovala o co největší dokonalost a vyžádala si ode mě s mnoha slzami, abych jí dovolil žebrat dům od domu.
     A právě na Velký pátek, když byly odhaleny oltáře, položila ruce na oltář v jedné kapli svého města, kde usadila Menší bratry, a za přítomnosti některých se zřekla vlastní vůle, veškeré světské slávy a všeho, co Spasitel v evangeliu radil opustit. A potom, když viděla, že by mohla být znovu vtažena do světského ruchu a pozemské slávy, zůstane-li v zemi, kde se jí za života jejího manžela prokazovaly pocty, přišla za mnou proti mé vůli do Marburku. Tam zřídila v městě špitál, shromažďovala nemocné a neduživé, a ty, kteří byli zvlášť ubozí, nebo se jimi pohrdalo, obsluhovala u svého stolu.
     Přes tuto její činnost – říkám to před Bohem – jsem málokdy viděl ženu, která by byla víc kontemplativní. Vždyť některé řeholnice a řeholníci viděli velmi často, když se vracela od vnitřní modlitby, jak její tvář podivuhodně zářila a z očí jí vycházely jakoby sluneční paprsky.
     Než zemřela, vyslechl jsem její zpověď. A když jsem se ptal, jak se má naložit s jejím majetkem a osobními věcmi, odpověděla, že všechno jí už dávno patřilo jen zdánlivě a že je to majetek chudých. Prosila mě, abych jim všechno rozdělil, kromě nejobyčejnějších šatů, které měla na sobě a v nichž chtěla být pochována. Když to bylo projednáno, přijala tělo Páně a potom se až do večera v řeči znovu a znovu vracela k tomu nejlepšímu, co slyšela v kázání. Potom s velikou zbožností svěřila Bohu všechny, kdo se u ní shromáždili, a skonala, jako by sladce usnula.

RESPONSORIUM

Srov. Jdt 15, 11; Sk 10, 4

O. Jednala jsi statečně a tvé srdce nabylo síly proto, žes milovala čistotu. * Proto budeš požehnána navěky.
V. Tvé modlitby a tvoje almužny vystoupily před Boha a on si na ně vzpomněl. * Proto budeš požehnána navěky.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal svaté Alžbětě poznat, že v chudých prokazuje úctu Kristu; na její přímluvu dej i nám, ať s neúnavnou láskou sloužíme potřebným a trpícím. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie