Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

15. listopad 2018
Pro OP: Sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele Církve, památka

Narodil se kolem roku 1190 v Lauingenu v bavorském Švábsku jako syn hraběte z Bollstädtu. Studoval v Padově filosofii a pravděpodobně medicínu. V roce 1223, ovlivněn kázáním blahoslaveného Jordána, vstoupil do řádu sv. Dominika. Do německé provincie se vrátil jako lektor teologie a vyučoval pak v mnoha německých klášterech. V roce 1245 byl promován na magistra teologie a převzal katedru teologie na pařížské univerzitě. Jeho nejznámějšími žáky byli svatý Tomáš Akvinský, Petr z Tarentaise (blahoslavený Inocenc V.) a blahoslavený Ambrož Sansedoni. V roce 1254 byl zvolen německým provinciálem. Vzdal se tedy své profesorské činnosti a vydal se na cesty. Od roku 1257 se mohl znovu věnovat vyučování. 5. ledna 1260 jej papež jmenoval biskupem v Regensburku. Albert začal s reformou diecéze – osobně ji vizitoval, kázal, konal bohoslužby, seznamoval se se stavem jednotlivých farností, klášterů a jiných institucí. Setkal se však s velkým nepochopením. V roce 1262 rezignoval, ale papež si jej ponechal u svého dvora. V roce 1263 jmenoval papež Alberta kazatelem křížové výpravy v Německu a Čechách. Po papežově smrti v roce 1264 se Albert uchýlil do konventu ve Würzburku, kde dokončil celou řadu svých knih. V roce 1270 jej magistr řádu poslal do Kolína, kde pak žil až do své smrti. Zemřel 15. listopadu 1280 a byl pohřben v kolínském dominikánském kostele pod hlavním oltářem. Hned po své smrti byl lidmi uctíván jako světec. Beatifikoval jej v roce 1622 Řehoř XV. V roce 1798 byly jeho ostatky přeneseny do kostela sv. Ondřeje v Kolíně. 16. prosince 1931 jej bl. Pius XI. kanonizoval a prohlásil za učitele Církve, v roce 1941 jej Pius XII. jmenoval patronem přírodních věd.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ty, jasné světlo Kolína,
Alberte, muži učený,
Tomáše učils myšlení,
chvalozpěv od nás vyslechni.

Tys lucernou jsi svatosti,
ukazatelem pravosti,
lásky jsi jasným plamenem,
hlas lidu nám to dosvědčí.

Nauč nás všechny věřící
pohrdat tím, co pomíjí,
a mysli naše pozvedni
k radostem pravým nebeským.

Prosíme, přispěj na pomoc
z nebeské vlasti bratřím svým,
Petrovu loďku vytrhni
na moři z bouří běsnících.

Kéž Kriste, Králi laskavý,
radostná píseň vítězství
tobě, Otci i Přímluvci
v království nebes navždy zní. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Blahoslavená Panna Maria mu řekla: „Synu, prchni ze světa a vezmi na sebe kázeň bratří Kazatelů.“

Žalm 20 (21), 2-8. 14
Poděkování za vítězství krále

Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

² Pane, z tvé síly se raduje král, *
      nad tvou pomocí hlasitě jásá.
³ Vyplnils toužení jeho srdce, *
      z jeho úst prosby jsi neoslyšel.
⁴ Ba, tys ho předešel milostí zdaru, *
      korunu zlatou mu na hlavu vsadil.
⁵ Prosil tě o život: dal jsi mu darem *
      délku dní života na všechny věky. –

⁶ Veliká jest jeho sláva dík tobě, *
      tys jej vznešenou nádherou oděl.
⁷ Činíš ho věčným požehnáním, *
      z pohledu svého jej radostí plníš.
⁸ Neboť král v Pána důvěru skládá, *
      Nejvyšší nedá mu zakolísat. –

     ⁹   [Všechny tvé odpůrce najde tvá ruka, *
         pravice tvoje tvé nenávistníky.
     ¹⁰  Strávit je necháš jak v plamenné peci, *
         až jim dáš pohlédnout do své tváře.
         Pán ať je zahubí ve svém hněvu, *
         ať je všechny pohltí oheň!
     ¹¹  Ze země vyhladíš potomstvo jejich, *
         rod jejich z lidského společenství!
     ¹²  I kdyby kuli úkladné plány, *
         nic proti tobě nepořídí;
     ¹³  neboť je obrátíš na útěk všechny, *
         jenom co na ně zamíříš lukem.]

¹⁴ Povstaň, Pane, v celé své moci! *
      Zapějem chvalozpěv na tvoji sílu!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Blahoslavená Panna Maria mu řekla: „Synu, prchni ze světa a vezmi na sebe kázeň bratří Kazatelů.“

Ant. 2 Ve všech dílech spatřoval velkolepý div Boží ruky.

Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele

Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

I

² Dobré je oslavovat Pána, *
      opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
³ zrána tvou milosrdnost hlásat, *
      za noci potom tvoji věrnost
⁴ s desítistrunnou harfou, s lyrou *
      a s chvalozpěvy při citeře. –

⁵ Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
      já plesám nad dílem tvých rukou. –

⁶ Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
      jak myšlenky tvé přehluboké!
⁷ Nerozumný to nepochopí, *
      bláhový pro to nemá smysl.
⁸ Ať jako plevel bují hříšní, *
      ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
   to všechno jim je k věčné zkáze: *
⁹      ty však jsi navždy svrchovaný! –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ve všech dílech spatřoval velkolepý div Boží ruky.

Ant. 3 Hlubokým vnitřním smyslem dovedl vycítit pravdu a s láskou o ní mluvil.

II

¹⁰ Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
       tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
       bezbožní budou rozprášeni.
¹¹ Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
       olejem čerstvým pomazals mě.
¹² Zvysoka shlížím na odpůrce, *
       naslouchám řečem pomlouvačů. –

¹³ Jak palma vzkvete spravedlivý, *
       vzroste jak libanonský cedr.
¹⁴ Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
       pokvetou na nádvořích Božích.
¹⁵ Ponesou ovoce i v stáří, *
       zůstanou šťavnatí a svěží
¹⁶ a budou svědčit: Pán je věrný, *
       je skála má, je právo samo.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hlubokým vnitřním smyslem dovedl vycítit pravdu a s láskou o ní mluvil.

V. Dbej na sebe a na to, čemu učíš, a buď v tom vytrvalý.
O. Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

     ⁷Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. ⁸Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. ⁹Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. ¹⁰Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. ¹¹Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství. ¹²Ze všech věcí jsem se radoval, protože je vedla moudrost, ale nevěděl jsem, že je jejich původkyní.
     ¹³Jako jsem se jí nezištně naučil, tak se bez závisti o ni sdílím, neskrývám její bohatství. ¹⁴Vždyť je lidem pokladem, který se nikdy nevyčerpá; kdo ho užívají, získávají si Boží přátelství, doporučeni dary, které vyvěrají z kázně.
     ¹⁷Neboť mi dal správnou znalost věcí, takže znám uspořádání vesmíru i moc živlů, ¹⁸počátek i konec i střed časů, střídání slunovratu i proměny ročních období, ¹⁹běh roků a postavení hvězd, ²⁰povahu zvířat i divoké pudy dravců, moc duchů i myšlenky lidí, rozdíly mezi rostlinami i léčivé síly kořenů, ²¹poznal jsem vše skryté i viditelné, neboť mě tomu naučila umělkyně všech věcí – moudrost.

RESPONSORIUM

O. Dal mi znalost, takže znám uspořádání vesmíru a moc živlů, povahu zvířat a moc duchů, rozdíly mezi rostlinami a léčivé síly kořenů. * Naučila mě tomu umělkyně všech věcí - moudrost.
V. Poznal jsem vše skryté i netušené. * Naučila mě tomu umělkyně všech věcí - moudrost.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto tří:

Ze spisů sv. Alberta Velikého

     V zemi překrásné já mám svůj podíl, zhloubi blaží mě mé dědictví.¹ v "Hospodin řekl Áronovi: Já jsem tvůj podíl i tvé dědictví u synů Izraelových.² Sára, manželka mého pána, porodila syna mému pánu ve svém stáří: dal mu všechno, co měl.³
     Sára se překládá jako "paní", a je to Církev. Syna věčné radosti, květ a dědice plodí Bůh Otec z milosti skrze Církev ve starobě posledních dob. Jemu také dává dědictvím všechno, co kdy měl, poněvadž tím, že dává sebe, dává všechno, co je jeho. Bůh se za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem. Volám: Můj úděl je Pán, v něho budu doufat.⁴
     Toto jsou tedy výpovědi o otcovském úkonu u těch, které plodí nejvyšší Otec skrze milost.
     On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil.⁵ Slovem totiž do nás vtiskl známku své přirozenosti, a tím i její znalost. Protože všechno, co je poznáváno, poznává se ze známky a znalosti, jakou to zanechává v duši.
     Ze znalosti povstává víra, která otvírá oči, aby viděly Otce. Ze spojení povstává láska, která upírá oči na Otce. Z lásky, jakou má Otec k nám, vzniká naděje, která pozdvihuje oči vzhůru, aby si žádaly vznešené věci. Nespokojujeme se přece malými věcmi, vždyť doufáme v Otcovu lásku. Z těchto důvodů tedy je řečeno: "Otec!"
     Modlitba nemůže nebýt líbezná a důvěrná, když začíná tím nejdůvěrnějším. Proto se v předešlém říká, že je Otec s námi a že nás vidí vskrytu, protože je i důvěrný i líbezný. Jinak bychom neměli k němu přístup. Proto je řečeno, že jednorozený, v jehož Duchu jsme přijati za dítky, je v lůně Otcově.
     ¹ Žl 15 (16), 6
     ² Nm 18, 20
     ³ Gn 24, 36
     ⁴ Žid 11, 16; Pláč 3, 24
     ⁵ Jak 1, 18

RESPONSORIUM

O. Učils mě, Bože, od mládí, dodnes tvé mocné divy hlásám. * Neopouštěj mě ve stáří.
V. Ať příštím pokolením vyprávím o tvém rameni. * Neopouštěj mě ve stáří.

Nebo:

Z pojednání "O" způsobu modlitby" od sv. Alberta Velikého

     Věz, že se musíme na modlitbu připravit. Tato příprava je dvojí, a to vzdálená i blízká.
     Vzdálená příprava je zase dvojí, vnitřní a vnější. Vnitřní příprava pak je trojí. Prvá je očištění svědomí. Jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme.¹ Druhá je pokoření mysli, protože Pán k prosbě pokorných se skloní, nezhrdne jejich modlitbou.² Třetí přípravou je odpuštění křivd. Když se chcete modlit, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i vám odpustil váš nebeský Otec vaše hříchy.³
     Podobně i vnější příprava je trojí. Prvá je plnění přikázání, protože, jak říká Izidor, děláme-li to, co Pán přikazuje, není pochyby, že dosáhneme toho, oč prosíme. Druhou přípravou je smíření s uraženým bratrem: Přinášíš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; teprve potom přijď a obětuj svůj dar.⁴ Třetí přípravou jsou posty a almužny, kterými je modlitba podepřena. Jak říká Izaiáš: Lámej chléb hladovému a přijímej k sobě lidi bez přístřeší. Tehdy budeš volat a Pán ti odpoví.⁵
     Blízká příprava pak je podobně dvojí, totiž také vnitřní a vnější. Vnitřní je zase trojí. Prvá je usebranost: Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti.⁶ Vstoupit do komůrky znamená přivolat srdce, uzavřít dveře značí zadržet toto srdce. „Přivolat srdce“ pak znamená shromáždit v nitru myšlenky a city rozptýlené venku.
     Druhou přípravou je upření pozornosti na Pána. Opravdově se modlíme, když nejsme myšlenkami jinde. Proto se má duch nejdříve očistit a má se odpoutat od myšlenek na pozemské věci, aby se oproštěný pohled srdce zaměřil pravdivě a prostě na Pána. Ať ustoupí všechny myšlenky na věci tělesné a světské a ať pak duch nemyslí na nic jiného než na to, že se modlí. Vždyť i kněz předesílá před modlitbou prefaci, tedy jakousi předmluvu, a připravuje srdce bratří slovy: „Vzhůru srdce!“ Oni mu odpovídají: „Máme je u Pána“, aby se nitro uzavřelo všemu, co se tomu protiví, a otevřelo se pouze Bohu a abychom neměli něco jiného v srdci a něco jiného na jazyku.
     Jak můžeš žádat, aby tě slyšel Bůh, když ty sám se neslyšíš? Chceš, aby Pán pamatoval na tebe, když ty sám na sebe nepamatuješ? Taková nedbalá modlitba je urážkou Boží Velebnosti. Oči při ní bdí, a srdce spí. Zatímco křesťan by měl srdcem bdít i ve spánku. -
     Třetí přípravou je vzbuzení zbožného citu vůči Bohu. To se děje hlavně rozjímáním o naší ubohosti a o Boží dobrotě či milosrdenství. Úvahou o své ubohosti se poučme, oč potřebujeme prosit, úvahou o Božím milosrdenství poznejme, s jakou toužebností máme prosit.
     Vnější příprava pak záleží ve třech věcech, totiž v postoji, v oblečení a v pohybech. U postoje je jisté, že je dovoleno modlit se vstoje, vsedě, i vleže. Avšak při veřejných modlitbách máme zachovávat formu ustanovenou Církví nebo našimi představenými. Co se týká oblečení, věz, že tomu, kdo se modlí, sluší oděv skromný a nenápadný. Dále věz, že k pohybům patří pokleknutí, rozpjetí rukou, bití v prsa, pozdvižení očí a tváře vzhůru nebo klanění, sevření rtů neboli ztišení, prolévání slz, sténání, vzdechy apod.
     ¹ Jan 3, 21-22
     ² Žl 101 (102), 18
     ³ Mk 11, 25
     ⁴ Mt 5, 23-24
     ⁵ Iz 58, 7.9
     ⁶ Mt 6, 6

RESPONSORIUM

O. Slyš, Bože, moje naříkání, modlitby mé si povšimni. * Od končin země k tobě volám.
V. Tys, Bože, slyšel moje sliby, dal jsi dědictví těm, kdo tvé jméno ctí. * Od končin země k tobě volám.

Nebo:

Z komentáře na Lukášovo evangelium od svatého Alberta Velikého

     To konejte na mou památku.¹ K tomu připomeňme dvě věci. Za prvé: příkaz slavit eucharistii; to je naznačeno slovy: To konejte. A za druhé: je to památka na Pána, vydávajícího se pro nás na smrt.
     Říká tedy: To konejte. Nelze přikázat nic užitečnějšího, nemohlo být přikázáno nic líbeznějšího, nic prospěšnějšího k spáse, nic, co by si víc zasloužilo lásku, nic, co by se víc podobalo věčnému životu. Ukážeme to nyní jednotlivě.
     Je to užitečné k odpuštění hříchů a zvláště užitečné pro život, abychom získali plnost milosti. Nebeský Otec chce pro nás jen to nejlepší, abychom se stali účastnými jeho svatosti.² A účast na této svatosti se uskutečňuje Kristovou obětí, to jest tím, že se ve svátosti vydává Otci jako oběť za nás, a nám se vydává k požívání. Pro ně se zasvěcuji.³ Kristus skrze věčného Ducha přinesl sám sebe Bohu jako oběť bez poskvrny; on nám očistí svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.⁴
     Blízká příprava pak je podobně dvojí, totiž také vnitřní a vnější. Vnitřní je zase trojí. Prvá je usebranost: Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti. Vstoupit do komůrky znamená přivolat srdce, uzavřít dveře značí zadržet toto srdce. „Přivolat srdce“ pak znamená shromáždit v nitru myšlenky a city rozptýlené venku.
     Druhou přípravou je upření pozornosti na Pána. Opravdově se modlíme, když nejsme myšlenkami jinde. Proto se má duch nejdříve očistit a má se odpoutat od myšlenek na pozemské věci, aby se oproštěný pohled srdce zaměřil pravdivě a prostě na Pána. Ať ustoupí všechny myšlenky na věci tělesné a světské a ať pak duch nemyslí na nic jiného než na to, že se modlí. Vždyť i kněz předesílá před modlitbou prefaci, tedy jakousi předmluvu, a připravuje srdce bratří slovy: „Vzhůru srdce!“ Oni mu odpovídají: „Máme je u Pána“, aby se nitro uzavřelo všemu, co se tomu protiví, a otevřelo se pouze Bohu a abychom neměli něco jiného v srdci a něco jiného na jazyku.
     A nemůžeme konat nic líbeznějšího. Vždyť co by mohlo být líbeznějšího než to, v čem Bůh ukazuje celou svou dobrotu vůči nám? Neustále jsi jim poskytoval hotový chléb z nebe, který je schopný dát všechnu rozkoš a ukojit každou chuť. Od tebe poslaná výživa ukázala totiž tvoji něžnost k tvým dětem, neboť vyhovovala přání toho, kdo ji požíval, a přizpůsobovala se chuti, jak si kdo přál.⁵
     A nemohlo být přikázáno nic prospěšnějšího k spáse. Vždyť tato svátost je plodem stromu života, a kdo ho požívá s upřímnou vírou a zbožností, neokusí nikdy smrt.⁶ Stromem života je těm, kdo se jí chápou, blažení jsou ti, kdo se k ní vinou.⁷ Kdo jí mne, bude žít ze mne.⁸
     A nemohlo být přikázáno nic, co by si víc zasloužilo lásku. Vždyť tato svátost uskutečňuje lásku a sjednocení. Dát se za pokrm je projevem největší lásky. Což neříkala moje čeládka: Je vůbec někdo, koho by nenasytil masem?⁹ Jako by říkal: Tolik jsem je miloval a oni mě, že jsem si přál být v jejich útrobách a oni si přáli tak mě přijmout do sebe, aby byli mou součástí a stali se mými údy. Opravdu, žádným jiným způsobem se nemohli tak důvěrně a přirozeně spojit se mnou a já s nimi.
     A nemohlo být přikázáno nic, co by se víc podobalo věčnému životu. Vždyť věčný život trvá tím, že se Bůh ve své dobrotě sám dává těm, kdo žijí v nebeské blaženosti.
     ¹ Lk 22, 19
     ² Žid 12, 10
     ³ Jan 17, 9
     ⁴ Žid 9, 14
     ⁵ Mdr 16, 20-21
     ⁶ srov. Jan 8, 52
     ⁷ Př 32, 18 (Vulg.)
     ⁸ Jan 6, 57
     ⁹ Job 31, 31

RESPONSORIUM

O. Já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec. * Budete jíst a pít u mého stolu v mém království.
V. Já jsem vás vyvolil a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek. * Budete jíst a pít u mého stolu v mém království.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys naučil svatého biskupa Alberta uvádět v soulad lidskou moudrost a zjevenou pravdu; veď nás, prosíme, ať jako on rozvojem vědeckého poznání hlouběji poznáváme tebe a více tě milujeme. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie