[ schovat menu ]

« Srpen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 


29. srpen 2018, Středa
1. týden žaltáře

Umučení svatého Jana Křtitele, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

29. srpen 2018
Umučení svatého Jana Křtitele, památka


O umučení Předchůdce Páně podává zprávu evangelium Matoušovo (14,3-12) a  Markovo (6, 17-29). Josef Flavius píše, že se to stalo v tvrzi Machaerus, kde měl Herodes Antipas královský palác. Podle staré tradice přenesli Janovi učedníci jeho mrtvé tělo do samařského města Sebaste a uložili ho na místě, kde byla v 1. polovině 4. století zbudována bazilika. Zdá se, že památka Předchůdce Páně, slavená v Jeruzalémě už v 5. století kromě slavnosti Narození také dnešního dne, byla výročím posvěcení této baziliky. Během 6. a 7. století se rozšířilo slavení této památky na Východě i na Západě s názvem Umučení nebo Stětí sv. Jana Křtitele.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.

Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.

Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.

Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ať Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.

Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

I

2 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
3     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!

4 Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

5 Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.

6 Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.

7 K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

8 A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.

9 Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.

10 Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

11 Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.

12 Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.

13 Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

14 Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.

15 Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.

16 I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

17 Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,

18 vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.

19 Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.

20 Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

21 Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;

22 za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.

23 Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.

24 Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.

25 Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

26 K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.

27 Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.

28 Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.

29 Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.

30 S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

V. Všichni se divili milým slovům.
R. Která vycházela z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

2, 1-13. 20-25
Nevěrnost Božího lidu

1Hospodin mě oslovil:
2„Jdi a křič do uší Jeruzaléma:
Tak praví Hospodin:
Vzpomínám na oddanost tvého mládí,
na lásku tvého zasnoubení,
když jsi šla za mnou na poušti,
v zemi bez osení.
3Izrael byl majetek zasvěcený Hospodinu,
byly to prvotiny jeho úrody;
kdokoli z nich jedl, pykal za to,
stihlo ho neštěstí – praví Hospodin.
4Slyšte Hospodinovo slovo, Jakubův dome
a všecky rody Izraelova domu!

5Tak praví Hospodin:
Jaké bezpráví našli na mně vaši otcové,
že se ode mě vzdálili,
že chodili za marností
a marnosti propadli?
6Neřekli: Kde je Hospodin,
který nás vyvedl z egyptské země,
který nás převedl pouští,
zemí pustou, plnou roklí,
zemí vyprahlou a temnou,
zemí, kterou nikdo nechodí,
v níž nikdo nebydlí?
7Uvedl jsem vás do země zahrad,
abyste jedli její ovoce a její plody,
vy však jste přišli a moji zemi poskvrnili,
zohavili jste mé dědictví.
8Kněží se neptali: ‚Kde je Hospodin?‘
Neznali mě ti, kteří mají zákon v rukou.
Pastýři ode mě odpadli,
proroci prorokovali Bálovým jménem,
chodili za modlami.

9Proto se mám ještě s vámi soudně vypořádat
– praví Hospodin –
přít se s vašimi syny.
10Jděte na ostrovy Kittim a dívejte se,
pošlete mezi Kedařany a dobře pozorujte!
11Vizte, zda se tam stalo něco takového!
Copak vyměnil některý národ své bohy?
– a ti přece bohy nejsou!
Můj národ však změnil svou slávu za modlu!

12Užasněte, nebesa, nad tím
a velmi se zděste – praví Hospodin –
13neboť dvojí zlo spáchal můj národ:
mne, pramen vody živé, opustili
a kopali si cisterny,
cisterny rozpukané,
které nemohou udržet vodu.

20Dávno jsi už zlámala své jho,
roztrhla své provazy.
Řeklas: ‚Nebudu sloužit!‘
Neboť na každém vyvýšeném pahorku
a pod každým zeleným stromem
ses roztáhla, nevěstko!

21Já jsem tě přece štípil z ušlechtilé révy,
pravé byly všecky sazenice.
Jak ses mi mohla zvrátit v révu zvrhlou?
22I kdyby ses umyla louhem
a vypotřebovala mnoho mýdla,
špinavý zůstane přede mnou tvůj zločin
– praví Hospodin.
23Jak můžeš říci: ‚Nejsem poskvrněna,
nechodila jsem za Bály?‘
Pohleď na své chování v Údolí,
uznej, cos učinila!

24Lehká velbloudice, běhající křížem krážem,
divoká oslice, zvyklá na pustinu,
ve vášnivé touze lapá vítr.
Kdo utlumí její říji?
Ti, kdo ji hledají, nemusí se namáhat:
najdou ji v měsíci její říje.
25Dej pozor na svou nohu, ať není bosá,
pozor na hrdlo, ať nevyprahne!
Ty však říkáš: ‚Nevadí! Ne!
Miluji cizince,
budu za nimi chodit.‘“

RESPONSORIUM

Jer 2, 21; Mt 21, 43; srov. Iz 5, 7

O. Já jsem tě štípil z ušlechtilé révy, pravé byly všecky sazenice. Jak ses mi mohla zvrátit v révu zvrhlou? * Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.
V. Čekal jsem spravedlnost, a hle – nepravost, čekal jsem právo, a hle – bezpráví! * Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého kněze Bedy Ctihodného

(Hom. 23: CCL 122, 354.356-357)

Předchůdce Kristův narozením i smrtí

     Svatý Předchůdce narození, kázání i smrti Páně ukázal při svém zápase sílu hodnou toho, aby na něj hledělo nebe. Platí o něm, co říká Písmo: I když se lidem zdálo, že je trestán, jeho naděje byla plná nesmrtelnosti. Právem slavíme den, který je pro nás posvěcen Janovým utrpením, ozdoben zářícím purpurem jeho krve. Právem uctíváme s duchovní radostí Janovu památku, neboť on své svědectví, které vydal Pánu, zpečetil mučednickou smrtí.
     Nelze pochybovat, že svatý Jan trpěl ve vězení a v okovech pro našeho Vykupitele. Jemu předem vydával svědectví a za něj položil také svůj život. Pronásledovatel sice od něho nežádal zapření Krista, ale zamlčení pravdy; to však znamená, že zemřel kvůli Kristu. Vždyť přece Kristus říká: Já jsem pravda. A proto zajisté prolil svou krev kvůli Kristu, když ji prolil kvůli pravdě. A jako svým narozením, kázáním a tím, že křtil, vydával Jan předem svědectví tomu, který se měl narodit, kázat a křtít, tak i svým utrpením Jan o něm předem naznačil, že má také trpět.
     Takový a tak veliký muž uzavřel tedy svůj pozemský život, po dlouhém utrpení v okovech, prolitím krve. Toho, který hlásal svobodu nebeského pokoje, spoutali bezbožníci do okovů. Do temného vězení byl uvržen ten, který přišel, aby vydal svědectví o světle, a o němž samo světlo, jímž je Kristus, vydalo svědectví, že byl lampou hořící a zářící. A svou vlastní krví byl pokřtěn ten, jemuž bylo dáno pokřtít Vykupitele světa, uslyšet hlas Otcův, který se ozval Kristu z nebe, a uvidět milost Ducha Svatého sestupujícího na něj. Ale takovým lidem, jako byl on, nebylo těžké, naopak, bylo to pro ně lehké a žádoucí trpět časná muka pro pravdu; neboť on věděl, že to bude odměněno věčnými radostmi.
     Mučedníci si přáli přijmout smrt, která tak jako tak nevyhnutelně hrozila, pro vyznání Kristova jména s palmou věčného života. Správně říká apoštol: Vám se přece dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. Považuje to za Kristův dar, že vyvolení mohou pro něj trpět, a rovněž říká: Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.

RESPONSORIUM

Mk 6, 17.27

O. Herodes dal Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení * kvůli Herodiadě, manželce svého bratra, protože si ji vzal za ženu.
V. Král poslal kata a ten ho sťal ve vězení. * Kvůli Herodiadě, manželce svého bratra, protože si ji vzal za ženu.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Jana Křtitele, aby se stal předchůdcem tvého Syna i svou mučednickou smrtí, a vydal tak svědectví spravedlnosti a  pravdě; dávej i nám sílu, abychom statečně prosazovali plnění tvých přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie