[ schovat menu ]

« Červenec 2018 »
NePoÚtStČtSo
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031 


27. červenec 2018, Pátek
4. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 16. týden
Sv. Gorazda a druhů, na Moravě památka, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Roberta Nuttera, kněze a mučedníka, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. červenec 2018
Druhé mezidobí, 16. týden
4. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

I

2 Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,

3 slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.

4 Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.

5 Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.

6 Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

7 Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."

8 Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.

9 Vyhledal bych si tam útulek *
       na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

II

10     Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
       Před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
11 Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.

12 V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.

13 Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.

14 Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!

15 Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      16 Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

III
17 Já však budu k Pánu volat dál, *
       Pán se smiluje a zachrání mne.

18 Večer, za jitra i v poledne *
       budu kvílet z hloubi svého srdce.

19 On mé naříkání vyslyší, *
       vysvobodí pokojně můj život.
    Neboť lučištníci blízko jsou, *
       z blízkosti už na mne dotírají.

20 Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

21 Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.

22 Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

23 Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

24 Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Můj synu, dbej na moji moudrost.
R. K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola
Pavla Korinťanům

5, 1-21
Naděje na příbytek v nebi; služba usmíření

     1Víme, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi. 2Proto vzdycháme plni touhy po tom, abychom si mohli vzít na sebe ještě i svůj příbytek z nebe, 3a to i v tom případě, když budeme shledáni oblečeni, ne svlečeni ze své pozemské schránky. 5Ano, pokud jsme v této pozemské schránce, vzdycháme a tíží nás to; nechtěli bychom být svlečeni, ale toužíme, abychom byli nadto ještě přioděni, aby tak byla smrtelná schránka pohlcena životem. Bůh sám nás tak k tomu určil a dal nám Ducha jako záruku.

     6Jsme tedy ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. 7To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme. 9Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domě těla zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. 10My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

     11Protože tedy víme, že je třeba bát se Pána, snažíme se lidi přesvědčit. Bůh nás dobře zná a doufám, že i vy nás dobře znáte, když nás posuzujete podle zásad svědomí. 12Tím vám nechceme zase doporučovat sami sebe; dáváme vám jen možnost, abyste se námi mohli chlubit a abyste měli co odpovědět lidem, kteří se vychloubají vnějškem, ale o srdce nedbají. 13Jestliže jsme si tedy počínali, jako bychom byli beze smyslů, bylo to proto, že Bůh tak chtěl. Jestliže jednáme jako při smyslech, je to pro vás.

     14Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; 15a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých. 16Proto my od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. 17Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.

     18A všecko pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. 19Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. 20Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! 21S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

RESPONSORIUM

2 Kor 5, 18; Řím 8, 32

O. Bůh nás smířil se sebou skrze Krista * a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření.
V. Ani vlastního Syna Bůh neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky. * A svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyznání“ od svatého biskupa Augustina

(Lib 10, 43, 68-70: CCL 27, 192-193)

Kristus zemřel za všechny

     Tvé skryté milosrdenství ukázalo poníženým skutečného prostředníka; poslals jim ho, aby se na jeho příkladě naučili, co je to pravá pokora. On, prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, se zjevil jako prostředník mezi smrtelnými hříšníky a nesmrtelným Spravedlivým: smrtelný jako lidé, spravedlivý jako Bůh. A protože odměnou spravedlnosti je život a pokoj, on svou spravedlností, která ho podstatně spojovala s Bohem, vysvobodil ospravedlněné hříšníky od moci smrti, kterou dobrovolně s nimi sdílel. Jak velice jsi nás miloval, dobrý Otče! Vždyť tys neušetřil svého jediného Syna, ale vydal jsi ho za nás hříšníky. Jak velice jsi nás miloval! Vždyť pro nás tvůj jediný Syn nelpěl na své rovnosti s tebou, ale stal se poslušným až k smrti na kříži. On jediný šel mezi mrtvé svobodně, neboť měl moc svůj život dát i moc ho zase přijmout. Pro nás před tebou stojí jako vítěz i jako oběť, a vítěz proto, že i oběť; pro nás před tebou stojí jako kněz i svatá oběť, a proto kněz, že i svatá oběť. Pro tebe z nás otroků udělal tvé děti, neboť on, který se z tebe zrodil, se stal naším služebníkem.

     Právem tedy v něho doufám a na něho spoléhám, že skrze něho, jenž sedí po tvé pravici a za nás se u tebe přimlouvá, uzdravíš všecky mé neduhy. Jinak bych si zoufal, neboť těch mých neduhů je množství a jsou veliké. Ale tvůj lék je silnější. Jen kdyby se tvé Slovo nestalo tělem a nepřebývalo mezi námi, bychom si mohli myslet, že je tvé Slovo člověku vzdálené, a museli bychom si nad sebou zoufat. Zděšený svými hříchy a břemenem své bídy, přemítal jsem v srdci a uvažoval o útěku do samoty. Ale tys mi v tom zabránil a posílils mě svými slovy: Proto Kristus zemřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel.

     Hle, Pane, na tebe skládám svou starost o život a budu pozorovat divy tvého zákona. Ty znáš moji nezkušenost a moji slabost, pouč a uzdrav mě. Tvůj Jednorozený, v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání, mne vykoupil vlastní krví. Ať mě neutlačují pyšní, neboť přemýšlím, za jakou cenu jsem byl vykoupen, a z ní jím a piji i rozdávám; a jako chudý toužím, abych se z ní nasytil jako jeden z těch, kdo jedí a nasytí se, jako jeden z těch, kdo jdou za Pánem a budou ho chválit.

RESPONSORIUM

2 Kor 5, 14.15; Řím 6, 10

O. Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: * Kristus umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
V. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. * Kristus umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, buď stále s námi, a když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie