lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. červenec 2018
Sv. Jindřicha, nezávazná památka


Narodil se v roce 973 v Hildesheimu v Bavorsku. Byl vychován pod dohledem řezenského biskupa, sv. Wolfganga. Stal se králem německým (1002) a italským (1004); roku 1014 císařem římským. Cítil odpovědnost za víru svých poddaných, a proto podporoval misijní činnost a reformní hnutí v církvi. Podporoval zakládání klášterů a nových diecézí. Spolu se svou manželkou Kunhutou založili biskupský kostel v Bambergu, kde jsou oba pohřbeni. Jejich manželství bylo bezdětné, proto se rozhodli žít v naprosté zdrženlivosti. Jindřich II. zemřel 13. VII. 1024 a  za svatého byl prohlášen v roce 1146. Po jeho smrti vstoupila jeho manželka do kláštera benediktinek v Kaufungen a také ona zemřela v pověsti svatosti (1033 nebo 1039).

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.

Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.

Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.

K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.

A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!

3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.

5 Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

6 Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.

7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

8 Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.

9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.

11 Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

12 Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.

13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.

15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.

19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

1, 11-35; 2, 10-12
David ustanovuje Šalomouna svým nástupcem

     1.11Nátan řekl Batšebě, matce Šalomounově: „Neslyšela jsi, že se Adoniáš, syn Chagitin, stal králem? A David, náš pán o tom neví. 12Pojď tedy, poradím ti, jak se zachráníš ty i tvůj syn Šalomoun. 13Nuže, vejdi ke králi Davidovi a zeptej se ho: ‚Což jsi ty sám, králi, můj pane, nepřísahal své služebnici: Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn? Proč se tedy stal králem Adoniáš?‘ 14Zatímco tam ještě budeš s králem mluvit, přijdu za tebou a potvrdím svá slova.“
    
15Batšeba tedy vešla do pokojíku ke králi. Král totiž byl už velmi starý a Šunemanka Abisag ho obsluhovala. 16Batšeba před králem poklekla a poklonila se mu. Král se otázal: „Co si přeješ?“ 17Odpověděla mu: „Můj pane, ty jsi své služebnici přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn.‘ 18A hle, teď se stal králem Adoniáš, a ty, králi, můj pane, o tom nevíš. 19Už připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny, kněze Abjatara a velitele vojska Joaba, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval. 20K tobě, králi, můj pane, se upírají oči celého Izraele, abys jim oznámil, kdo po tobě dosedne na trůn krále, mého pána. 21Kdyby se stalo, že by král, můj pán, ulehl ke svým otcům, budeme tu stát já a můj syn Šalomoun jako hříšníci.“
    
22Zatímco ještě mluvila s králem, přišel prorok Nátan. 23Oznámili králi: „Je tu prorok Nátan.“ Vstoupil před krále a klaněl se mu tváří až k zemi. 24Pak se Nátan otázal: „Králi, můj pane, což jsi řekl: ‚Po mně bude králem Adoniáš, ten zasedne na můj trůn?‘ 25Dnes totiž sestoupil a připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny i velitele vojska a kněze Abjatara a oni s ním jedí a pijí a provolávají: ‚Ať žije král Adoniáš!‘ 26Ale mne, tvého služebníka, ani kněze Sadoka a Benajáše, syna Jojadova, ani tvého služebníka Šalomouna nepozval. 27Pochází tento rozkaz vskutku od krále, mého pána? Neuvědomil jsi svého služebníka o tom, kdo po tobě dosedne na trůn, králi, můj pane.“
    
28Král David odpověděl: „Zavolejte mi Batšebu.“ Vešla před krále a zůstala před ním stát. 29Král se zapřisáhl: „Jakože živ je Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení, 30jak jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, králem bude po mně tvůj syn Šalomoun, ten dosedne na můj trůn místo mne; učiním tak ještě dnes.“ 31Batšeba poklekla, poklonila se králi tváří k zemi a řekla: „Ať navěky žije král David, můj pán.“
    
32Potom král David nařídil: „Zavolejte mi kněze Sadoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jojadova.“ Když předstoupili před krále, 33král jim řekl: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na mou mezkyni a doveďte ho dolů ke Gihonu. 34Tam ho kněz Sadok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: ‚Ať žije král Šalomoun!‘ 35Pak půjdete za ním vzhůru a on přijde, dosedne na můj trůn a bude králem místo mne. Je to můj příkaz, aby on byl vládcem nad Izraelem i nad Judou.“
    
2.10David odpočinul se svými otci a byl pochován v Davidově městě. 11Doba, po kterou vládl nad Izraelem, byla čtyřicet let; v Hebronu vládl sedm let a v Jeruzalémě třiatřicet let. 12Šalomoun nastoupil na trůn svého otce Davida a jeho královská moc se velmi upevnila.

RESPONSORIUM

Pís 3, 11; Žl 71 (72), 1.2

O. Vyjděte, podívejte se, dcery siónské, na krále Šalomouna, na korunu, kterou jej ověnčila matka v den jeho svatby, * v den, kdy mu jásalo srdce.
V. Svěř, Bože, soudcovský svůj úřad králi, ať stojí za právem svých ponížených. * V den, kdy mu jásalo srdce.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze „Života svatého Jindřicha“

(MGH, Scriptores 4, 792-799)

Staral se o mír a pokoj pro Církev

     Když byl svatý služebník Boží pomazán na krále, nespokojil se s pečováním o pozemské království, ale chtěl dosáhnout koruny nesmrtelnosti. Proto se rozhodl zápasit pro nejvyššího Krále, jemuž sloužit znamená kralovat. Usiloval velmi snažně o šíření víry a bohoslužby, dával kostelům do vlastnictví majetek a štědře podporoval jejich výzdobu. Založil na svých statcích bamberské biskupství, určil mu za patrony apoštolská knížata Petra a Pavla a slavného mučedníka Jiřího, a zvláštním ustanovením předal toto biskupství pod ochranu svaté římské církve, aby prokázal nejvyššímu stolci čest, jaká mu z božského ustanovení patří, a zároveň aby touto záštitou nově založené biskupství upevnil a zabezpečil.
     Aby bylo všem zřejmé, jak prozíravě se svatý Jindřich staral i do budoucna o mír a pokoj pro nové biskupství, které založil, uvádíme zde stvrzovací listinu:
     „Jindřich, král z dobroty Boží, která všechno řídí, všem dítkám Církve, nynějším i budoucím. Blahodárná nauka Písma svatého nás vede a povzbuzuje k tomu, abychom opustili časné statky, nechali stranou pozemské výhody a snažili se získat věčný a trvalý příbytek v nebi. Neboť pozemská sláva, jíž se nám dostane, je prchavá a prázdná, jestliže při ní nemyslíme na nebeskou věčnost. Ale Bůh se ve svém slitování postaral lidstvu o užitečný lék tím, že dal možnost získat za pozemské jmění podíl v nebeské vlasti.
     Pamětlivi této Boží dobroty a s vědomím, že jsme byli povýšeni ke královské důstojnosti bez zásluh, jenom z Božího slitování, považujeme za vhodné zvelebovat kostely, postavené našimi předchůdci, a k větší Boží slávě budovat také nové a prokazovat jim poctu dary, jimiž se projeví naše vděčná zbožnost. Neboť nechceme být hluší k příkazům Páně, ale poslušně dbát božských rad, a proto poklady, jimiž nás zahrnula Boží štědrost, chceme ukládat v nebi, kde zloději nevykopávají ani nekradou, a kde nerozežírá ani rez ani mol,1 a kde také naše srdce s touhou a  láskou často prodlévá, když si připomínáme, co jsme tam shromáždili.
     Proto dáváme na vědomí celému společenství věřících, že jsme místo z našeho otcovského dědictví, zvané Bamberk, povýšili na sídlo biskupské, a  přejeme si, aby se tam slavně konala památka na nás i na naše rodiče a aby se tam neustále slavila spasitelná oběť za všechny pravověrné křesťany.“

     >1 srov. Mt 6, 19.

RESPONSORIUM

Mdr 10, 12.14.10

O. Pán ho zahrnul poctami, ubránil ho před nepřáteli, zachránil ho před zákeřniky, aby poznal, že nade vším vítězí Boží bázeň, * a dal mu věčnou slávu.
V. Vedl spravedlivého po přímých stezkách, ukázal mu Boží království * a dal mu věčnou slávu.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys naučil svatého Jindřicha moudře vládnout a z pozemského vladařství jsi ho povolal do věčné slávy; dej nám na jeho přímluvu, ať uprostřed proměn tohoto světa naplníme i my své poslání a s čistou myslí směřujeme k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie