[ schovat menu ]

« Červenec 2018 »
NePoÚtStČtSo
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031 


12. červenec 2018, Čtvrtek
2. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 14. týden


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


používat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

12. červenec 2018
Druhé mezidobí, 14. týden
2. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.

Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!

Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.

K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.

Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.

Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.

Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.

Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.

3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.

6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

7 Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:

8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.

9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II

10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.

11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.

12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

13 Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.

14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.

15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

16 Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,

17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

III

18 A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,

19 naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,

20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

21 Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,

22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.

23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!

25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?

26 Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.

27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V. Pane, ke komu půjdeme?
R. Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Kronik

22, 5-19
David připravuje stavbu chrámu

     5David řekl: „Můj syn Šalomoun je ještě mladíček útlého věku. Má-li vybudovat Hospodinův dům do mohutné výše, aby proslul nádherou po všech zemích, musím pro to vykonat přípravy.“ Proto David ještě před svou smrtí vykonal mnoho příprav.

     6Pak zavolal svého syna Šalomouna a přikázal mu, aby Hospodinu, Bohu Izraele, vybudoval dům. 7David Šalomounovi řekl: „Můj synu, já sám jsem měl v úmyslu vybudovat dům pro jméno Hospodina, svého Boha. 8Uslyšel jsem však slovo Hospodinovo: ‚Prolil jsi mnoho krve, vedl jsi velké války. Nebudeš budovat dům pro mé jméno, protože jsi na zemi přede mnou prolil mnoho krve. 9Hle, narodí se ti syn. Ten bude mužem odpočinutí. Jemu dám odpočinout ode všech jeho okolních nepřátel. Vždyť jeho jméno bude Šalomoun – to je Pokojný. Za jeho dnů poskytnu Izraeli pokoj a mír. 10On vybuduje dům pro mé jméno. On se stane mým synem a já mu budu Otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním navěky.‘

     11Nuže, můj synu, nechť je s tebou Hospodin. Se zdarem vybuduješ dům Hospodina, svého Boha, jak to o tobě vyřkl. 12Kéž ti Hospodin dá prozíravost a rozumnost, až tě ustanoví nad Izraelem, abys dbal na zákon Hospodina, svého Boha. 13Jen tehdy budeš mít zdar, budeš-li bedlivě plnit zákony a ustanovení, která Hospodin přikázal Mojžíšovi pro Izraele. Buď rozhodný a udatný! Neboj se a neděs! 14Hle, i ve svém trápení jsem pro Hospodinův dům připravil sto tisíc talentů zlata, milión talentů stříbra, mědi a železa tolik, že se ani nedá zvážit. Připravil jsem též dřevo a kámen. A ty k tomu ještě přidáš. 15S tebou bude při díle mnoho dělníků, lamačů, kameníků a tesařů, každý, kdo je dovedný v nějakém díle. 16Zlata, stříbra, mědi a železa je bezpočet. Dej se do práce a nechť je s tebou Hospodin!“

     17David přikázal všem izraelským předákům, aby jeho synu Šalomounovi byli nápomocni: 18„Což není Hospodin, váš Bůh, s vámi? Dal vám odpočinout ode všech okolních nepřátel. Vydal mi do rukou obyvatele země. Země je podmaněna Hospodinu a jeho lidu. 19Nyní tedy ze srdce a z duše hledejte Hospodina, svého Boha, a dejte se do budování svatyně Hospodina, svého Boha, abyste mohli vnést archu Hospodinovy úmluvy a posvátné Boží náčiní do domu, který bude pro Hospodinovo jméno vybudován.“

RESPONSORIUM

1 Kron 22, 19; Žl 131 (132), 7; Iz 56, 7

O. Nyní tedy ze srdce a z duše hledejte Hospodina, budujte svatyni pro Hospodina, svého Boha. * Vejděme nyní v jeho příbytek, skloňte se k zemi před podnoží jeho.
V. Pán praví: Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy. * Vejděme nyní v jeho příbytek, skloňte se k zemi před podnoží jeho.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu žalmu 118 (119)
od svatého biskupa Ambrože

(Nn. 12. 13-14: CSEL 62, 258-259)

Boží chrám je svatý, a vy jste ten chrám

     Já a Otec k němu přijdeme a učiníme si u něho příbytek. Až přijde, otevři mu svou bránu, otevři svou duši, rozevři náruč svého ducha, aby viděl bohatství prostoty, poklady pokoje, krásu milosti. Rozšiř své srdce, běž vstříc slunci věčného světla, které osvěcuje každého člověka. Toto pravé světlo svítí sice všem, jestliže však někdo zavře svá okna, sám se o věčné světlo připraví. Zabráníš tedy i Kristu, aby vstoupil, zavřeš-li bránu svého ducha. Mohl by vstoupit, avšak nechce se vetřít nevítán, nechce nutit ty, kdo sami nechtějí.

     Narodil se z Panny, vyšel z jejího lůna, svými paprsky ozářil veškerý svět, aby svítil všem. Chápou to ti, kdo touží po jasu věčné záře, kterou nepřeruší žádná noc. Zatímco po slunci, které denně pozorujeme, následuje temná noc, Slunce spravedlnosti nikdy nezapadá, protože po moudrosti nikdy nepřichází zloba.

     Blažený je tedy ten, na jehož bránu klepe Kristus. Naší branou je víra; je-li pevná, ochrání celý dům. Touto branou vstupuje Kristus. Proto také říká církev v Písni písní: Slyš! Můj milý klepe. Poslouchej, jak klepe, poslouchej, jak touží vstoupit: Otevři mi, má sestro, moje milá, má holubičko, mé všechno! Vždyť mám hlavu smočenou rosou, mé vlasy jsou plné nočních kapek.

     Všimni si, kdy nejvíce klepe Boží slovo na tvou bránu: když má hlavu smočenou noční rosou. Ve své milosti totiž navštěvuje ty, které souží trápení nebo pokušení, aby snad někdo nebyl přemožen strastmi a nepadl. Kristova hlava je tedy smočená kapkami rosy, jako by se potil, když jeho tělo trpí. A tak je třeba bdít, aby až přijde Snoubenec, neodešel, poněvadž jsme ho nevpustili. Neboť jestliže bys spal a tvé srdce by nebdělo, Kristus ani nezaklepe a odejde; jestliže však tvé srdce bdí, Kristus klepe a žádá, abys mu otevřel bránu.

     Naše duše má tedy dveře, má i brány, o kterých je řečeno: Zvyšte se ještě, vy brány, zvyšte se pradávné vjezdy, pro příchod slavného krále. Jsi-li hotov otevřít tyto brány své víry, vejde k tobě Král slávy s vítězným znamením svého umučení. I spravedlnost má své brány, neboť i o nich v Písmu čteme; Pán Ježíš tam ústy proroka říká: Otevřte mi brány spravedlnosti.
     Takže duše má dveře, duše má brány. K těm dveřím přichází Kristus a klepe, klepe i na brány. Nuže, otevři mu: chce vstoupit, chce najít svou Snoubenku, jak bdí.

RESPONSORIUM

Zj 3, 20; Srov. Lk 12, 37

O. Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře mi dveře, * k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě.
V. Blaze tomu služebníkovi, kterého pán při svém příchodu najde, jak bdí. * K tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie