[ schovat menu ]

« Červenec 2018 »
NePoÚtStČtSo
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031 


4. červenec 2018, Středa
1. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 13. týden
Sv. Prokopa, opata (na Moravě nezávazná památka), památka
Sv. Alžběty Portugalské, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Petra Jiřího Frassatiho, terciáře, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Kateřiny Jarrige, panny, terciářky, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. červenec 2018
Druhé mezidobí, 13. týden
1. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.

Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.

Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.

Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ať Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.

Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

I

2 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
3     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!

4 Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

5 Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.

6 Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.

7 K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

8 A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.

9 Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.

10 Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

11 Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.

12 Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.

13 Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

14 Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.

15 Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.

16 I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

17 Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,

18 vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.

19 Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.

20 Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

21 Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;

22 za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.

23 Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.

24 Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.

25 Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

26 K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.

27 Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.

28 Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.

29 Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.

30 S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

V. Všichni se divili milým slovům.
R. Která vycházela z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

4, 2 – 5, 7
David vládne nad Izraelem; dobytí Jeruzaléma

     4.2Saulův syn měl dva muže, velitele houfů; jeden se jmenoval Baana a druhý Rechab. Byli to synové Rimona Beerotského z Benjamínovců; Beerot se totiž také počítá k Benjamínovi. 3Beeroťané však uprchli do Getaimu, kde pobývají jako přistěhovalci až dodnes.

     4Jonatan, syn Saulův, měl syna, který měl zchromené nohy. Bylo mu pět let, když z Jizreelu došla zpráva o Saulovi a Jonatanovi. Jeho chůva jej tehdy vzala a dala se na útěk. Při útěku tak pospíchala, že upadl; proto kulhal. Jmenoval se Mefibošet.

     5Synové Rimona Beerotského, Rechab a Baana, přišli za denního horka do Išbošetova domu. Ten ležel za poledne na lůžku, 6zatímco vrátná domu při čištění pšenice usnula. Zasadili mu ránu pod žebra; potom Rechab a jeho bratr Baana unikli. 7Když totiž vešli do domu, on ležel na svém lehátku ve své ložnici. Ubili ho k smrti a uřízli mu hlavu; vzali ji a šli celou noc pustinou.

     8Išbošetovu hlavu donesli Davidovi do Hebronu. Řekli králi: „Tu je hlava Išbošeta, syna tvého nepřítele Saula, který ti ukládal o život. Hospodin dopřál králi, mému pánu, dnešního dne pomstu nad Saulem i nad jeho potomstvem.“ 9David odpověděl Rechabovi a jeho bratru Baanovi, synům Rimona Beerotského, slovy: „Jakože živ je Hospodin, který vykoupil můj život ze všeho soužení, 10toho, který mi oznámil: ‚Hle, Saul je mrtev‘, a pokládal se za zvěstovatele radosti, toho jsem v Siklagu zajal a popravil. To jsem mu dal za tu zvěst. 11Jakpak když svévolníci zavraždí spravedlivého v jeho domě a na jeho lůžku? To bych vás teď neměl volat k odpovědnosti za jeho krev? To bych vás neměl vymýtit ze země?“ 12David přikázal družině, aby je popravili. Usekli jim ruce i nohy a pověsili je u rybníka v Hebronu. Hlavu Išbošetovu vzali a pohřbili v Abnerově hrobě v Hebronu.

     5.1Všechny izraelské kmeny prišly k Davidovi do Hebronu a řekly: „Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. 2Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: ‚Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem.‘“ 3Prišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem. 4Davidovi bylo třicet let, když se stal králem; a kraloval čtyřicet let. 5V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců; v Jeruzalémě kraloval třiatřicet let nad celým Izraelem i nad Judou.

     6Král se svými muži pak vytáhl k Jeruzalému proti Jebuzitům, obyvatelům té země. Ti řekli Davidovi: „Nevejdeš sem, slepí a kulhaví tě zaženou!“ To znamenalo: David sem nevstoupí. 7David však dobyl tvrze Siónu – a to je město Davidovo.

RESPONSORIUM

Žl 2, 2.6.1

O. K boji povstávají králové, smlouvají se vládci proti Pánu, proti jeho pomazanému. * Já jsem svého krále dosadil na Siónu, na své svaté hoře.
V. Proč se bouří kmeny pohanů, národy proč snují marné plány? * Já jsem svého krále dosadil na Siónu, na své svaté hoře.

DRUHÉ ČTENÍ

Z knihy „Cesta k dokonalosti“
od svaté panny Terezie od Ježíše

(Cap. 30, 1-5: Oeuvres completes, Desclée De Brouwer,
Paris, 1964, 467-468)

Přijď království tvé

     Každý člověk, ať je jakkoliv hloupý a nerozumný, když chce o něco požádat nějakého váženého a ctihodného muže, nejdříve rozvažuje a v duchu si připravuje, jakým způsobem ho osloví, aby mu to bylo vhod a nevyvolal u něho odpor nebo mu nezpůsobil potíže. Dále pak musí zvážit, co vlastně od něho bude žádat, k čemu potřebuje to, oč prosí, zvláště je-li to něco mimořádného a velkého. Ostatně náš dobrý Ježíš nás sám učí, jak máme prosit. Právě toho je podle mého soudu zvlášť třeba si všimnout. Nemohl jsi, Pane, všecko shrnout do jediné věty a říci: Otče, dej nám vše, co je pro nás dobré a přiměřené? Zdálo by se totiž, že není třeba nic víc říkat, zvláště jde-li o toho, který všechno tak dobře a dokonale zná.

     Jistě by to stačilo, Moudrosti věčná, pokud jde o tebe a tvého nebeského Otce, a ty ses také k němu tak modlil v zahradě Getsemanské. Tam jsi mu vyjevil své přání i svůj strach, ale přitom ses zcela podřídil jeho vůli. Ale ty víš, můj Pane, že my nejsme tak odevzdaní do Otcovy vůle, jako jsi byl ty. A proto bylo třeba, abychom my prosili o každou jednotlivou věc zvlášť, abychom přitom i sami u sebe rozvažovali, zda je to, oč žádáme, pro nás dobré a prospěšné, a abychom o to přestali prosit, vidíme-li, že to pro nás není dobré. Jsme totiž takového založení, že nedostaneme-li právě to, oč prosíme, nestojíme o to, co nám Bůh chce dát. Je to důsledek toho, že máme svobodnou vůli. A i kdyby to bylo pro nás daleko nejlepší, nikdy nemáme pocit, že jsme štědře obdarováváni, dokud se nám hned přímo na dlaň, že to tak musím říci, nevyplácejí peníze hotově.

     A tak nás dobrý Ježíš přímo učí slova, kterými máme prosit o příchod jeho velkého království: Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé. Jen prosím zvažte nesmírnou moudrost našeho Učitele. Snažím se to domyslet a je opravdu dobré dobře pochopit, oč vlastně žádáme, když prosíme o příchod Kristova království. Vznešený král totiž viděl, že nejsme schopni posvětit nebo oslavit svaté jméno věčného Otce, protože naše vlastní schopnosti jsou malé a příliš omezené, než abychom to dělali, jak náleží, ledaže by on sám se svou vznešeností nám v tom nějak pomohl, totiž tím, že nám už tady dává své království. A tak náš dobrý Ježíš spojil a sjednotil obě tyto věci dohromady. Mělo by nám tedy být jasné, oč žádáme a jak moc záleží na tom, abychom o to prosili náležitě a vroucně a vynaložili všechno, co můžeme, abychom se dárci zalíbili a dostáli všemu, co od nás požaduje. Proto vám chci na tomto místě říci a vysvětlit, co si já sama o této věci myslím.

     V čem tedy podle mého mínění spočívá nejvyšší dobro v nebeském království, když nechám stranou velké množství jiných věcí? V tom, že tam už člověk nepřikládá žádnou cenu ničemu pozemskému a světskému, dále že se raduje zvlášť z toho, že se všichni radují, a že cítí ustavičný vnitřní pokoj a nezměrné štěstí, protože jeho duše vidí, jak úplně všichni smrtelníci velebí a chválí Boha a dobrořečí jeho svatému jménu, že už nikdo z lidí Boha neuráží hříchem, ale že ho všichni milují, a dokonce že se sama tato duše nezabývá ničím jiným než láskou.

     A tak bychom ho měli milovat i na tomto světě, i když ne s takovou dokonalostí a stejně bytostně; ale kdybychom ho lépe znali, jistě bychom ho milovali mnohem hlouběji a dokonaleji, než jak ho milujeme nyní.

RESPONSORIUM

_

O. Umí svým dětem dávat dobré dary, ale žádá od nás, abychom prosili, hledali a tloukli. * Dostaneme tím více, čím větší bude naše víra, pevnější naše naděje a vroucnější naše touha.
V. Zde platí spíše vzdechy než slova, spíše pláč než mluvení. * Dostaneme tím více, čím větší bude naše víra, pevnější naše naděje a vroucnější naše touha.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní, a tím jsi z nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie