[ schovat menu ]

« Červen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


30. červen 2018, Sobota
4. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 12. týden
Svatých prvomučedníků římských, nezávazná památka
Výročí posvěcení katedrály sv. Václava (v olomoucké arcidiecézi), svátek
Sobotní památka Panny Marie


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. červen 2018
Druhé mezidobí, 12. týden
4. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Věčné světlo, mocný jase,
dni, jenž nikdy nehasne,
vítězi nad temnou nocí,
jenž rozžíháš světlo dne,
nepříteli všeho temna,
našich myslí zářný sne!

Tvým zrodem se probouzíme,
vstáváme, jak zavoláš,
jsme-li s tebou, blažení jsme,
bez tebe zlo deptá nás,
ty před věčnou smrtí chráníš
duši, v níž plá tvoje zář.

Skrze tebe přemůžeme
smrt, zlý svět a jeho tmy.
Proto nás, ty Vládce mocný,
tímto světlem zasáhni,
jež moc žádná nezatemní
a které vše rozjasní.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Nevyšels, Bože, z nikoho,
jen sám ze sebe samého.
Ty chtěl jsi mezi lidi jít:
nám na pomoc, náš Bože, přijď!

Ty naší vroucí touhou jsi:
buď naší láskou, radostí,
ať po tobě vždy prahneme
a tvého blaha dojdeme.

Všech Pane, Otče nejvyšší,
se Synem Panny nejčistší,
i s Duchem svým nás stále veď
jak v nitru, tak i navenek.

Trojice, jen se rozpomeň,
že stvořila jsi z lásky jen
člověka, z něhož Boží hněv
sňala ta nejcennější krev.

Když jeden Bůh náš Tvůrce byl
a z lásky Kristus vykoupil
svým utrpením všechny nás,
jen láskou svou nás, Pane, spas.

Ať Trojice se raduje,
ať v míru nad vším kraluje,
buď všechna moc jí, klanění,
ať jí čest, chvála věčně zní. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.

Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba

Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)

I

1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
      od slunce východu až na západ.

2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
      se v oslnivé záři zjevuje.

3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
      všespalující oheň před ním jde, *
      okolo něho bouře burácí. –

4 Svolává shora nebesa i zem, *
      odhodlán konat nad svým lidem soud:

5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
      co při oběti stvrdili mou smlouvu!“

6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      že on je Bůh a právem rozsoudí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.

Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.

II

7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
      Izraeli, proti tobě svědčím. *
   Viním tě a soudím tváří v tvář, *
      neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
      mám tvé žertvy stále před očima.

9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
       ani nechci kozly z tvého stáda. –

10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
       tisíce mám zvířat na svých horách.

11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
       mé je vše, co na polích se hemží.

12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
       můj je svět i vše, co obsahuje. –

13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
       cožpak se chci napít kozlí krve?

14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
       plň své sliby vůči Nejvyššímu!

15 Ke mně volej za dnů soužení, *
       vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.

Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.

III

16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
       „Nač mi odříkáváš přikázání *
       a mou smlouvu darmo bereš do úst,

17 když se vzpíráš mému vedení, *
       odhazuješ za hlavu má slova? –

18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
       s cizoložníky jsi jedna ruka;

19 ústa ke špatnostem otvíráš *
       a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –

20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
       na syna své matky kydáš hanu.

21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
       myslil bys, že já jsem jako ty. –

22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
       nežli vás vydám zkáze bez úniku!

23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
       kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.

V. Nepřestáváme se za vás modlit a prosit.
R. Abyste dobře poznali Boží vůli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Samuelovy

26, 5-25
David se zachoval velkodušně vůči Saulovi

     5David se odebral na místo, kde se Saul utábořil. Uviděl místo, kde ležel Saul i Abner, syn Nerův, velitel jeho vojska. Saul spal v ležení a lid tábořil kolem něho. 6David vyzval Chetitu Achimelecha a Abišaje, syna Serujina, bratra Joabova: „Kdo se mnou sestoupí k Saulovi do tábora?“ Abišaj řekl: „Já s tebou sestoupím.“
    
7V noci David a Abišaj přišli k Saulovu mužstvu, a hle – Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u své hlavy. Abner pak a lid spali kolem něho. 8Abišaj řekl Davidovi: „Dnes vydal Bůh tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím, druhého nebude třeba!“ 9David však Abišajovi odpověděl: „Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina?“ 10David dále řekl: „Jakože živ je Hospodin, jistě jej Hospodin zasáhne; buď nadejde jeho den, kdy zemře, anebo odejde do boje a bude smeten. 11Chraň mě však Hospodin, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného. Vezmi tedy to kopí, které má v hlavách, i džbánek na vodu a odejděme.“ 12David vzal kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.
    
13David přešel na protější stranu údolí, zastavil se na vrcholu hory a zdaleka – byla to velká vzdálenost – 14volal na lid a na Abnera, syna Nerova: „Jestlipak odpovíš, Abnere?“ Abner se ozval: „Kdo jsi, že voláš na krále?“ 15David Abnerovi řekl: „Jsi přece muž. Kdo je ti v Izraeli roven? Proč jsi nestřežil krále, svého pána? Někdo z lidu přišel krále, tvého pána, odpravit. 16Nepočínal sis dobře. Jakože živ je Hospodin, jste syny smrti, protože jste nestřežili svého pána, Hospodinova pomazaného. Podívej se teď, kde je královo kopí a džbánek na vodu, který měl u své hlavy!“
    
17Saul poznal po hlase Davida. Otázal se: „Je to tvůj hlas, můj synu Davide?“ David řekl: „Je to můj hlas, králi, můj pane.“ 18Dále řekl: „Proč vlastně můj pán pronásleduje svého služebníka? Vždyť čeho jsem se dopustil? Co je na mně zlého? 19Nechť nyní král, můj pán, vyslechne slova svého služebníka. Jestli tě proti mně podněcuje Hospodin, nechť přijme vůni obětního daru. Jestli však lidé, ať jsou prokleti před Hospodinem. Vždyť mě dnes zapudili, abych se nemohl podílet na Hospodinově dědictví, jako by řekli: ‚Jdi sloužit jiným bohům.‘ 20Kéž má krev nevyteče na zem daleko od Hospodinovy tváře. Vždyť izraelský král vytáhl, aby hledal jedinou blechu, jako se honí po horách koroptev.“
    
21Saul mu na to řekl: „Zhřešil jsem. Vrať se, můj synu Davide. Nic zlého ti už neudělám, protože sis dnes cenil mého života. Počínal jsem si jako pomatenec, převelice jsem chybil.“ 22David odpověděl: „Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme ho. 23Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti; vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina. 24Hle, jaký význam jsem dnes přikládal tvému životu, takový význam ať přikládá Hospodin životu mému. Kéž mě vysvobodí z každé úzkosti!“
    
25Saul Davidovi pravil: „Buď požehnán, můj synu Davide! Jistě mnoho vykonáš a dokážeš.“ David pak šel svou cestou a Saul se vrátil domů.

RESPONSORIUM

Ž 53 (54), 5.3.8.4

O. Povstali proti mně zpupní, vzpurní mi o život ukládají. Bože, pro své jméno mě zachraň, * svou mocí zjednej mi právo.
V. Radostně vzdám ti oběť a chválu; Bože, vyslyš modlitbu moji, * svou mocí zjednej mi právo.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Řehoře z Nyssy

(Orat.6 De beatitudinibus, PG 44, 1270-1271)

Boha lze najít v lidském srdci

     Tělesné zdraví je pro život člověka v lidských očích zajisté něco dobrého. Šťasten však není ten, kdo všechno o zdraví jen zná, ale ten, kdo zdravě opravdu žije. Jestliže by totiž někdo pěl ódy na zdraví, a přitom jedl škodlivý pokrm, ze kterého vznikají v těle špatné šťávy a nemoci, k čemu by mu bylo, že velebí zdraví, když ho sužují choroby? Podobně chápejme také to, o čem jsme mluvili: Pán neříká, že je blažené něco o Bohu vědět, ale Boha v sobě mít. Říká přece: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.1 Nezdá se mi totiž, že by se zde slibovalo tomu, kdo má čisté oko duše, že uvidí Boha jako nějaký předmět, který má před sebou. Spíše se nám zde vznosným obratem předkládá totéž, co se na jiném místě vyjadřuje jasněji: Boží království je mezi vámi.2 Máme tak být poučeni, že kdo očistí své srdce od všeho stvoření a ode vší vášnivosti, uzří ve své vlastní kráse obraz Boží přirozenosti.
     Zdá se mi tedy, že Slovo Boží chtělo ve své stručnosti vyslovit asi takovouto radu: Lidé, vy všichni, kdo nějak toužíte vidět to, co je opravdu dobré! Až uslyšíte, že Boží velebnost je vyvýšená až nad nebesa a že Boží slávu nelze poznat, Boží krásu vypovědět a Boží přirozenost pochopit, neupadejte v zoufalství, jako byste nemohli uzřít to, po čem toužíte!
     Jestliže totiž poctivým a svědomitým životem smyješ špínu, která se usadila na tvém srdci, zasvítíš Boží krásou. Když se železo, ještě před chvílí zčernalé a zašlé, zbaví brusem rzi, začne odrážet sluneční paprsky, leskne se a září. A právě tak nitro člověka, které Pán nazývá srdcem: odstraní-li se z něho špína hříšného života, která jak rez zohyzdila jeho krásu, nabude opět původní podoby svého pravzoru a člověk bude dobrý. Neboť co se dobru podobá to dobré vskutku je.
     Nuže, kdo se na sebe dívá, vidí v sobě to, po čem touží. Proto blaze tomu, kdo má čisté srdce, poněvadž když hledí na svou vlastní čistotu, vidí v tomto obraze zároveň jeho pravzor. Ti, kdo se dívají, jak se slunce odráží v zrcadle, neupírají sice oči k vlastnímu nebi, a přece nevidí slunce v odlesku zrcadla o nic méně než ti, kdo hledí přímo na sluneční kotouč. Podobně i vy, jako by Pán říkal: Jste sice slabí, abyste mohli vidět a nazírat nepřístupné Boží světlo, avšak vrátíte-li se ke kráse a půvabu Božího obrazu, který do vás byl od počátku vtištěn, budete mít v sobě samých, co hledáte.
     Vždyť čistota, oproštěnost od hříchů a vášní a rozchod s veškerým zlem jsou něčím božským. Jsou-li v tvém srdci, je v tobě zajisté Bůh. Když bude tvé nitro prosté každé špatnosti, když bude svobodné od vášní a hříchu a nedotčené žádnou poskvrnou, budeš blahoslavený a blažený, protože máš ostrý a jasný pohled, takže to, co uniká pohledu těch, kdo nejsou očištěni, ty pro svou čistotu vidíš. Oči tvé duše již nejsou zastřeny temnotou hmotných věcí a na čistém obzoru srdce se ti otvírá blažený výhled. A co vidíš? Čistotu, svatost, otevřenost, samé paprsky Boží přirozenosti, v nichž lze vidět Boha.

     1 Mt 5, 8
     1 Lk 17, 21

RESPONSORIUM

Jan 14, 6.9; 6, 47

O. Ježíš řekl: Já jsem cesta, pravda a život. * Kdo vidí mne, vidí i Otce.
V. Kdo ve mne věří, má život věčný. * Kdo vidí mne, vidí i Otce.

MODLITBA

Modleme se:
Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie