[ schovat menu ]

« Červen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


25. červen 2018, Pondělí
4. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 12. týden


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

25. červen 2018
Druhé mezidobí, 12. týden
4. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich Církve k nám.

Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.

Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.

A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
    zpíváme hymny.

Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
    plameny tvými.

Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti,
a udělit všem dary nehynoucí
    věčného žití.

Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
a také Ducha, rovného jim mocí,
    ctí vesmír celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.

5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.

8 Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

9 Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

10 A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.

11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?

14 Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,

17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.

19 Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,

22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

23 Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.

24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.

26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!

27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Samuelovy

17, 1-10.32.38-51
David bojuje s Goliášem

     1Filišťané shromáždili své šiky k bitvě. Shromáždili se do Soka, jež patří Judovi, a utábořili se mezi Sokem a Azekou v Efes-dommímu. 2Také Saul a izraelští muži se shromáždili, utábořili se v Terebintové dolině a seřadili se k bitvě proti Filišťanům. 3Na hoře z jedné strany stáli Filišťané, na hoře z druhé strany stál Izrael a mezi nimi bylo údolí.
    
4I vycházíval u filišťanských šiků zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď. 5Na hlavě měl bronzovou přílbu a byl oděn do šupinatého pancíře; váha pancíře byla pět tisíc šekelů bronzu. 6Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový oštěp. 7Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním chodíval štítonoš. 8Goliáš stával a volal na izraelské řady. Říkal jim: „Proč vycházíte a řadíte se k bitvě? Což nejsem já Filišťan a vy služebníci Saulovi? Vyberte si někoho, ať ke mně sestoupí. 9Když mě v boji přemůže a zabije mě, budeme vašimi otroky. Avšak jestliže já přemohu jeho a zabiji ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit.“ 10A Filišťan dodával: „Dneska jsem potupil izraelské řady. Vydejte mi někoho a budeme spolu bojovat.“
    
32Když byl David přiveden k Saulovi, pravil: „Ať neklesá na mysli můj pán kvůli Goliášovi. Tvůj služebník půjde bojovat proti tomu Filišťanu.“
    
38Poté Saul oblékl Davida do svého odění, na hlavu mu dal bronzovou přílbu a oblékl ho do pancíře. 39Na jeho odění si David připásal jeho meč a pokusil se chodit, ale nebyl na to zvyklý. David tedy Saulovi řekl: „Nemohu v tom chodit, nejsem zvyklý.“ A svlékl to ze sebe. 40Vzal si do ruky hůl, z potoka vybral pět těch nejhladších oblázků a vložil je do pastýřské mošny, která mu sloužila za torbu pro válečné potřeby, a potom s prakem v ruce postupoval proti Filišťanovi.
    
41Také Filišťan se hnul kupředu a blížil se k Davidovi se zbrojnošem, který před ním nesl štít. 42Když Filišťan vzhlédl a spatřil Davida, pohrdl jím, že byl chlapec – byl plavovlasý, hezký na pohled. 43Filišťan řekl Davidovi: „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ 44Filišťan pak Davidovi zlořečil při svých bozích a dodal: „Pojď tedy ke mně! Dám tvé tělo nebeským ptákům a polní zvěři!“ 45David Filišťanovi odpověděl: „Ty jdeš proti mně s mečem a s kopím a s oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských šiků, které jsi potupil. 46Dnes tě dal Hospodin do mé moci, zabiji tě, useknu ti hlavu a ještě dnes dám tvou mrtvolu i mrtvoly filišťanského tábora nebeským ptákům a divoké zvěři. A tak se celá země doví, že Bůh je v Izraeli. 47A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nedává zvítězit mečem a kopím, neboť Hospodin je pánem boje; proto vás dal do naší moci.“
    
48Když se Filišťan hnul a blížil k Davidovi, také David si pospíšil a běžel k boji proti Filišťanovi. 49David sáhl rukou do mošny, vyndal z ní jeden oblázek, vymrštil ho a zasáhl Filišťana do čela. Kámen mu uvázl v čele a on padl tváří na zem. 50David tedy zvítězil nad Filišťanem prakem a kamenem: udeřil Filišťana a zabil ho bez meče. 51David přiběhl, postavil se nad Filišťana, chopil se jeho meče, vytáhl ho z pochvy, usekl mu jím hlavu a tak ho dobil.

RESPONSORIUM

Srov. 1 Sam 17, 37; Žl 56 (57), 4.5

O. Hospodin mě vytrhl z drápů lva a medvěda, * on mě vytrhne z rukou mých nepřátel.
V. Bůh sešle svou milost a věrnost, zahanbí ty, kteří se na mě sápou. * On mě vytrhne z rukou mých nepřátel.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O křesťanské dokonalosti“ od svatého biskupa Řehoře z Nyssy

(PG 46, 254-255)

Křesťan je druhý Kristus

     Pavel nejpřesněji ze všech pochopil, kdo je to Kristus, i jaký má být ten, kdo nosí jeho jméno, a vyložil to tím, jak sám jednal. Napodobil ho totiž tak věrně, že se až ukázalo, že v sobě svého Pána přímo ztvárnil. Tímto nejsvědomitějším napodobením proměnil podobu své duše přímo ve svůj vzor, takže se zdálo, že to již není Pavel, kdo žije a mluví, ale že to v něm žije sám Kristus. Tak to také tento skvělý muž sám říká, jsa si dobře vědom svého bohatství: Vždyť si žádáte důkaz toho, že mými ústy mluví Kristus, nebo: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
     Pavel nám dal jasně najevo, co znamená nosit Kristovo jméno. Vždyť říká, že Kristus je Boží moc a Boží moudrost; nazývá ho však také pokojem, nepřístupným světlem, v němž přebývá Bůh. posvěcením a vykoupením i vynikajícím veleknězem a velikonočním beránkem, smírnou obětí za duše, odleskem Boží slávy a výraznou podobou jeho podstaty, stvořitelem světa, duchovním pokrmem a nápojem, skálou a vodou, základem víry, nárožním kvádrem, obrazem neviditelného Boha, velikým Bohem, hlavou těla církve, dříve zrozeným než celé tvorstvo, prvním z těch, kteří zesnuli, prvorozeným mezi vzkříšenými z mrtvých, prvním z mnoha bratří, prostředníkem mezi Bohem a lidmi, jednorozeným Synem, korunovaným slávou a ctí, Pánem slávy, majícím ve všem prvenství, dále králem spravedlnosti, králem pokoje, králem veškerenstva, majícím královskou moc neznající žádných hranic.
     A nazývá ho ještě mnoha jinými takovými jmény, jež snad ani nelze pro množství vypočítat. Když si je všechna složíme jedno k druhému, nad každým z nich se zvlášť zamyslíme a uvědomíme si, co znamenají, pak získáme jakousi představu o vznešenosti Kristova jména a z jeho nevýslovné velikosti se nám přitom ukáže tolik, kolik jen je naše duše schopna pojmout.
     Když tedy z dobroty našeho Pána s ním sdílíme to největší a nejbožštější jméno, první mezi všemi jmény, takže jsme ozdobeni jménem Kristovým a nazýváme se křesťané, je třeba, aby všechna označení, která toto jméno vysvětlují, se promítala také na nás, abychom jméno křesťanů nenosili neprávem, ale prokazovali je svým životem.

RESPONSORIUM

Žl 5, 12; 88 (89), 16-17

O. Pane, ať se veselí všichni tví věrní, v důvěře k tobě ať jásají stále. Ochraňuj je, aby ti vzdávali věčnou chválu * všichni, kdo ctí tvé jméno.
V. Chodí před tebou, Pane, v tvém světle žijí, denně se těší ze slávy tvého jména. * Všichni, kdo ctí tvé jméno.

MODLITBA

Modleme se:
Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie