[ schovat menu ]

« Červen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


22. červen 2018, Pátek
3. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 11. týden
Sv. Jana Fishera, biskupa, a Tomáše Mora, mučedníků, nezávazná památka
Sv. Paulina Nolánského, biskupa, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. červen 2018
Druhé mezidobí, 11. týden
3. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.

Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.

Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.

Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.

Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.

Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

I

2 Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,

3 bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.

4 Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.

5 Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

6 Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.

7 Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

8 Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.

9 Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

10 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

11 Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

12 V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.

13 Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

II

14 Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!

15 Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,

16 aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

17 Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!

18 Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

19 Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!

20 Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

21 Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.

22 Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

III

30 Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!

31 Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.

32 To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

33 Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!

34 Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.

35 Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

36 Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit

37 potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán nás naučí svým cestám.
R. A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Soudců

13, 1-25
Narození Samsonovo

     1Synové Izraele se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na čtyřicet let do rukou Filišťanů.
    
2V těch dnech žil jeden muž ze Sorea, z kmene Danova, jmenoval se Manoach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. 3Té ženě se zjevil Hospodinův anděl a řekl jí: „Hle, ty jsi neplodná a nerodíš; počneš však a porodíš syna. 4Ale chraň se pít víno nebo jiný opojný nápoj a jíst něco obřadně nečistého. 5Neboť hle – počneš a porodíš syna. Nůžky se nedotknou jeho hlavy, neboť ten chlapec bude už od mateřského života zasvěcen Bohu. On začne vysvobozovat Izraele z moci Filišťanů.“
    
6Žena to přišla říci svému muži: „Přišel ke mně Boží muž, vzhledem se podobal Božímu andělu, byl velmi úctyhodný. Neptala jsem se ho, odkud je, a ani on mi neřekl své jméno. 7Pravil mi: ‚Hle, počneš a porodíš syna, ale nesmíš pít víno ani jiný opojný nápoj a nejez nic obřadně nečistého, neboť ten chlapec bude už od mateřského života zasvěcen Bohu až do dne své smrti.‘“ 8Manoach prosil Hospodina: "Prosím, Pane, nechť k nám znovu přijde tebou poslaný Boží anděl a poučí nás, co máme dělat s chlapcem, který se má narodit.“

     9Bůh Manoacha vyslyšel a Boží anděl přišel znovu k té ženě, právě když seděla na poli a její muž Manoach nebyl s ní. 10Žena rychle běžela povědět o tom svému muži. Řekla mu: „Ukázal se mi ten muž, který ke mně onehdy přišel.“ 11Manoach šel hned za svou ženou, přišel k tomuto muži a otázal se ho: „Jsi ty ten muž, který mluvil k této ženě?“ On odpověděl: „Jsem.“ 12Manoach řekl: „Nuže, až se splní tvá slova, na co je nutno u toho chlapce dbát, a co s ním máme činit?“ 13Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „Ať se žena varuje všeho, o čem jsem jí řekl. 14Ať neokusí ničeho, co pochází z vinné révy. Nesmí pít víno ani opojný nápoj ani jíst něco nečistého. Ať bedlivě dbá na všechno, co jsem jí přikázal.“
    
15Manoach řekl Hospodinovu andělu: „Dovol, abychom tě zdrželi a připravili ti kůzle.“ 16Ale Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „I kdybys mě zdržel, nejedl bych z tvého pokrmu. Chceš-li však připravit zápalnou oběť, obětuj ji Hospodinu.“ Manoach totiž nevěděl, že je to anděl Hospodinův. 17Manoach se ještě Hospodinova anděla zeptal: „Jaké je tvé jméno? Rádi bychom tě poctili, až se splní tvá slova.“ 18Ale Hospodinův anděl mu odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno? Je podivuhodné.“ 19Manoach vzal tedy kůzle a oběť přídavnou a obětoval na té skále Hospodinu; a ten před Manoachem a jeho ženou učinil podivuhodnou věc: 20Když totiž vystupoval plamen z oltáře k nebi, vystoupil v plameni z oltáře i Hospodinův anděl. Jak to uviděli Manoach a jeho žena, padli tváří k zemi. 21Potom se už Hospodinův anděl Manoachovi a jeho ženě neukázal. Tehdy Manoach poznal, že to byl anděl Hospodinův, 22a řekl své ženě: „Určitě zemřeme, neboť jsme viděli Boha.“ 23Jeho žena mu však odpověděla: „Kdyby nás chtěl Hospodin usmrtit, nepřijal by od nás oběť zápalnou ani přídavnou, nebyl by nám toto všechno ukázal, ani by nám teď neoznámil něco takového.“

     24Žena pak porodila syna a dala mu jméno Samson. Chlapec rostl a Hospodin mu žehnal 25a duch Hospodinův ho začal povzbuzovat v Danovském táboře mezi Soreou a Eštaolem.

RESPONSORIUM

Lk 1, 13.15; Sd 13, 3.5

O. Anděl řekl Zachariášovi: Tvoje žena ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Víno ani jiný opojný nápoj nebude pít a bude plný Ducha Svatého už od mateřského lůna. * Bude totiž zasvěcený Bohu.
V. Hospodinův anděl se zjevil manželce Manoachově a řekl jí: Počneš a porodíš syna. Nůžky se nedotknou jeho hlavy. * Bude totiž zasvěcený Bohu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O modlitbě Páně“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána

(Nn. 23-24: CSEL 3, 284-285)

Když jsme Boží děti, zůstaňme v Božím pokoji

     K prosbě za odpuštění hříchů připojil Pán zákon obsahující jasnou podmínku a zavazující nás ke slibu: Máme prosit, aby nám byly naše viny odpuštěny podle toho, jak sami odpouštíme těm, kdo se provinili na nás. Buďme si tedy vědomi, že když prosíme za odpuštění hříchů, nemůžeme ho dosáhnout, pokud i my sami neučiníme stejně těm, kdo se provinili proti nám. Proto i na jiném místě Pán říká: Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám. A ten služebník, kterému jeho pán odpustil celý dluh, a jenž přesto nechtěl svému druhovi odpustit, je uvržen do vězení. Protože nechtěl odpustit svému druhovi, přišel i o to, co už mu pán odpustil.
     Ještě důrazněji, s plnou vahou své soudcovské moci to vyhlašuje Kristus ve svých přikázáních, když říká: Kdykoli se postavíte k modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky. Jestliže však vy neodpustíte, ani váš nebeský Otec vám neodpustí vaše poklesky. Pro soudný den ti nezůstane žádná omluva, neboť budeš souzen podle svého vlastního rozsudku a budeš trpět za to, co jsi udělal.
     Bůh totiž přikázal, abychom byli mírumilovní a svorní a žili v jeho domě jednomyslně; a když jsme se podruhé narodili, přeje si, abychom zůstali takoví, jakými nás učinil při našem znovuzrození, to jest, abychom zůstali v Božím pokoji, protože jsme Boží děti, a když máme jednoho Ducha, abychom také byli jednoho srdce a jedné mysli. Bůh tak nepřijímá ani oběť znesvářeného člověka a přikazuje mu vrátit se od oltáře a napřed se smířit se svým bratrem, neboť teprve pak může být smírnými modlitbami usmířen i Bůh. Bohu je větší obětí pokoj mezi námi, bratrská svornost a lid spojený v jednotě Otce, Syna a Ducha Svatého.
     Vždyť ani při obětech, které jako první přinesli Ábel a Kain, nehleděl Bůh na jejich dary, ale na srdce; a tak se mu zalíbil dar toho, který se mu líbil srdcem. Tím, že mírumilovný a spravedlivý Ábel obětoval svou oběť s čistým srdcem, poučil i ostatní, že když přinášejí dar na oltář, mají rovněž přicházet v bázni Boží, v upřímnosti srdce, v duchu spravedlnosti, v pokoji a svornosti. Takový byl Ábel, když přinášel Bohu oběť; po zásluze se pak stal Boží obětí také on sám; jako první mučedník slavně svou vlastní krví předznamenal umučení Páně, neboť v něm byla Boží spravedlnost a pokoj. Takoví nakonec přijmou od Pána korunu, takoví budou v den soudu soudit s Pánem.
     Zato o tom, kdo se s bratřími nesnáší a žije s nimi v nesváru místo v pokoji, dosvědčuje blažený apoštol v Písmu svatém, že i kdyby byl pro Boží jméno zabit, neunikne soudu za nesvornost se svými bratry, protože: Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah, a vrah nedojde Božího království a nemůže žít s Bohem. Nemůže být s Kristem, kdo raději než Krista následoval Jidáše.

RESPONSORIUM

Ef 4, 1.3.4; Řím 15, 5.6

O. Povzbuzuji vás: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali, a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. * Jen jedno je vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni.
V. Kéž vám Bůh dá, abyste v souladu stejně smýšleli. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha. * Jen jedno je vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže; vyslyš naše prosby a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli i jednali podle tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie