[ schovat menu ]

« Červen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


21. červen 2018, Čtvrtek
3. týden žaltáře

Sv. Aloise Gonzagy, řeholníka, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. červen 2018
Sv. Aloise Gonzagy, řeholníka, památka


Narodil se 9. III. 1568 v Castiglione u Mantovy v severní Itálii. Jako prvorozený syn markýze byl nejprve pážetem na florentském dvoře a potom několik let ve Španělsku. Po návratu domů (1585) se zřekl dědičných práv ve prospěch svého mladšího bratra a vstoupil k jezuitům. Při ošetřování nemocných morem se nakazil a zemřel 21. VI. 1591 v Římě. V roce 1726 byl prohlášen za svatého a brzy na to (1729) za patrona studující mládeže.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.

Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.

Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.

K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.

A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

IV

39 Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.

40 Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.

41 Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.

42 Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

43 Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.

44 Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.

45 Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.

46 Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

V

47 Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?

48 Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?

49 Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

50 Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?

51 Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,

52 snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *

53      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

1 Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
2 Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
3 Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
4 Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

5 Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
6 s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

7 A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
8 Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

9 Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
10 Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
11 Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
12 Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

13 Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
14 Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
15 Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

16 Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
17 Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

V. Pane, u tebe je pramen žití.
R. Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Soudců

8, 22-23. 30-32; 9, 1-15. 19-20
Lid Boží se pokouší ustanovit krále

     8.22Izraelští muži požádali potom Gedeona: „Buď naším vladařem, ty i tvůj syn i vnuk, protože jsi nás vysvobodil z rukou Midjanitů.“ 23Ale Gedeon je odmítl: „Nebudu vaším vladařem, ani můj syn nebude vaším vladařem. Nad vámi bude vládnout Hospodin!“
    
30Gedeon měl sedmdesát synů, kteří vzešli z jeho beder; měl totiž mnoho žen. 31Také jeho družka mu v Sichemu porodila syna; jemu dal jméno Abimelech. 32I zemřel Gedeon, syn Joašův, v utěšeném stáří a byl pochován v hrobě svého otce Joaše v abiezerské Ofře.
    
9.1Abimelech, syn Jerobaalův, odešel do Sichemu k bratrům své matky a promluvil k nim i k celé čeledi rodu své matky takto: 2„Oznamte všem sichemským občanům: Co je pro vás lepší, aby nad vámi vládlo sedmdesát mužů, samí Jerobaalovci, anebo aby nad vámi vládl jediný muž? Pamatujte, že jsem vaše krev a vaše tělo.“ 3Bratři jeho matky oznámili o něm toto všechno všem sichemským občanům a ti se k Abimelechovi přiklonili, neboť si řekli: „Je to náš bratr.“ 4Potom mu vydali sedmdesát šekelů stříbra z chrámu Balberitova; za ně si Abimelech najal lehkomyslné a bezohledné muže, aby ho provázeli.
    
5Vešel do otcovského domu v Ofře a povraždil na jednom kameni své bratry Jerobaalovce, sedmdesát mužů. Zbyl jen Jotam, nejmladší syn Jerobaalův, protože se ukryl. 6Všichni měšťané ze Sichemu a celý Bet Millo se shromáždili. Šli a u posvátného dubu v Sichemu prohlásili Abimelecha králem.
    
7Když to oznámili Jotamovi, šel a postavil se na vrcholu hory Garizim a nahlas na ně křičel: „Slyšte mě, měštané Sichemu, aby Bůh slyšel i vás! 8Šly stromy pomazat nad sebou krále: Řekly olivě: ‚Kraluj nad námi!‘ 9Oliva jim odpověděla: ‚Mám opustit svůj olej, kterým se uctívají bozi i lidé, a kývat se nad stromy?‘
    
10Stromy řekly fíkovníku: ‚Pojď a kraluj nad námi!‘ 11Fíkovník jim odpověděl: ‚Mám opustit svou sladkost a své výtečné ovoce a kývat se nad stromy?‘
    
12Stromy řekly révě: ‚Pojď a kraluj nad námi.‘ 13Réva jim odpověděla: ‚Mám opustit svůj mošt, který obveseluje bohy i lidi a kývat se nad stromy?‘
    
14Všechny stromy pak řekly bodláku: ‚Pojď a kraluj nad námi.‘ 15Bodlák odpověděl stromům: ‚Jestliže vskutku chcete pomazat mě nad sebou za krále, pojďte a hledejte útočiště v mém stínu; jestliže ne, vyšlehne z bodláku oheň a stráví libanonské cedry.‘
    
19Jestliže jste tohoto dne jednali s Jerobaalem a s jeho domem věrně a bezelstně, radujte se z Abimelecha a také on ať se raduje z vás. 20Jestliže však nikoli, ať vyšlehne z Abimelecha oheň a pozře sichemské občany i Bet Millo, pak ať vyšlehne oheň ze sichemských občanů a z Bet Millo a pozře Abimelecha.“

RESPONSORIUM

Sd 8, 23; Zj 5, 13

O. Nebudu vaším vladařem, ani můj syn nebude vaším vladařem. * Nad vámi bude vládnout Hospodin.
V. Tomu, kdo sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky! * Nad vámi bude vládnout Hospodin.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Aloise matce

(Acta Sanctorum, Iunii, 5, 878)

Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech

     Vyprošuji Vám v modlitbách, jasná paní, milost a stálou útěchu Ducha Svatého. Váš dopis mě zastihl ještě naživu v této krajině mrtvých. Ale teď už je třeba směřovat k nebi, abychom chválili věčného Boha v zemi živých. Doufal jsem, že v tuto chvíli už budu mít onu cestu za sebou. Jestliže podle slov svatého Pavla láska pláče s plačícími, raduje se s radujícími, pak se musíte, drahá máti, velice radovat, neboť Bůh mě z dobroty a milosti vůči Vám volá do pravé radosti a ubezpečuje mě, že ji nikdy neztratím.
     Ovšem přiznávám se Vám, jasná paní, že když se v rozjímání pohroužím do Boží dobroty, má mysl, uchvácena tou velikostí, se přímo ztrácí v  tomto moři bez břehů a beze dna. Nedovedu pochopit, že mě Bůh zve za tak krátkou a nepatrnou námahu k věčnému odpočinutí, že mě volá z nebe k nejvyššímu štěstí, jež jsem hledal tak liknavě, a slibuje mi odměnu za slzy, které jsem proléval tak skoupě.
     Mějte to stále na mysli, jasná paní, a dejte pozor, abyste nezranila tuto Boží dobrotu. To by se jistě stalo, kdybyste oplakávala jako mrtvého toho, který žije před Boží tváří a může Vám pomáhat ve Vašich záležitostech svou modlitbou mnohem víc než v tomto životě. Naše odloučení nebude trvat dlouho. Opět se shledáme v nebi, budeme spojeni s naším Spasitelem, budeme ho chválit ze všech sil, navěky zpívat o jeho milostech, a budeme požívat radostí, které nepominou. Když nám odnímá, co nám půjčil, dělá to jen proto, aby nás přeložil na jistější a bezpečnější místo a zahrnul nás dobry, po nichž toužíme.
     Toto všechno jsem řekl jen proto, že jsem chtěl dát najevo své přání, abyste, jasná paní, a celá ostatní rodina, pokládali můj odchod za dobrodiní, které vás může potěšit, a abyste mě provázela svým mateřským požehnáním, když se plavím ke břehu, k němuž se upínají všechny mé naděje. Učinil jsem to s radostí zvláště proto, že mi už nijak jinak nelze lépe projevit lásku a úctu, kterou jsem Vám povinen jako syn matce.

RESPONSORIUM

Žl 23 (24), 4.5-6

O. Mně pro mou nevinu však dáš sílu, * před tváří svou mi dáš navěky žít.
V. Lepší před svatyní Boží ležet na prahu, nežli meškat v stanech hříšných. * Před tváří svou mi dáš navěky žít.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys připravil každému z nás cestu, kterou nás vedeš k sobě, tys spojil v životě svatého Aloise podivuhodnou nevinnost s kajícností; na jeho přímluvu pomáhej i nám, a když se mu nepodobáme nevinností, veď nás k čistotě srdce cestou opravdové kajícnosti a pokání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie