[ schovat menu ]

« Červen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


18. červen 2018, Pondělí
3. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 11. týden
Pro OP: Bl. Hosanny Andreasi neboli z Mantovy, panny, terciářky, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. červen 2018
Druhé mezidobí, 11. týden
3. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Po spánku s údy svěžími
s ochotou z lůžka vstáváme.
Buď, Otče, s námi bdícími,
když chvály tobě zpíváme.

Náš ret má nejdřív tobě znět,
a oheň mysli k tobě spět,
by počínal náš každý čin
se svatým požehnáním tvým.

Jitřence ustup, noci zlá,
vy stíny temnot, světlu dne,
ať vina, již noc přinesla,
se darem světla rozpadne.

Dál skromně prosíme tě, slyš:
výhonky zla z nás ořež již,
ať ctíme tebe s vděčností
po všechny věky věčnosti.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné světlo, božství jsi
jediné v celé Trojici,
my ubozí tě vzýváme
a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného
i v jeho Syna drahého,
i v Ducha, který láskou je
na věky v jedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,
všech cíl a štěstí nejvyšší,
dej doufat, pevnou víru mít,
tvou lásku najít a z ní žít.

Počátku, cíli stvoření,
všech živých věčný prameni,
sladká útěcho trpících,
naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,
nikoho nepotřebuješ,
tvé světlo všechno objímá:
buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním,
i s jejich Duchem společným:
V Trojici Bože jediný,
nás, prosící tě, posilni. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba

Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)

I

1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
      od slunce východu až na západ.

2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
      se v oslnivé záři zjevuje.

3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
      všespalující oheň před ním jde, *
      okolo něho bouře burácí. –

4 Svolává shora nebesa i zem, *
      odhodlán konat nad svým lidem soud:

5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
      co při oběti stvrdili mou smlouvu!“

6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      že on je Bůh a právem rozsoudí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

II

7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
      Izraeli, proti tobě svědčím. *
   Viním tě a soudím tváří v tvář, *
      neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
      mám tvé žertvy stále před očima.

9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
       ani nechci kozly z tvého stáda. –

10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
       tisíce mám zvířat na svých horách.

11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
       mé je vše, co na polích se hemží.

12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
       můj je svět i vše, co obsahuje. –

13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
       cožpak se chci napít kozlí krve?

14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
       plň své sliby vůči Nejvyššímu!

15 Ke mně volej za dnů soužení, *
       vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

III

16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
       „Nač mi odříkáváš přikázání *
       a mou smlouvu darmo bereš do úst,

17 když se vzpíráš mému vedení, *
       odhazuješ za hlavu má slova? –

18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
       s cizoložníky jsi jedna ruka;

19 ústa ke špatnostem otvíráš *
       a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –

20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
       na syna své matky kydáš hanu.

21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
       myslil bys, že já jsem jako ty. –

22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
       nežli vás vydám zkáze bez úniku!

23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
       kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

V. Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R. Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Soudců

4, 1-24
Debora a Barak

     1Po Ahodově smrti se synové Izraele dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. 2I vydal je Hospodin napospas Jabinovi, králi kananejskému, který kraloval v Asoru. Velitelem jeho vojska byl Sisara; ten sídlil v Harosetu pohanů. 3I úpěli synové Izraele k Hospodinu, protože Jabin měl devět set železných vozů a po dvacet let syny Izraele krutě utlačoval.
    
4Toho času v Izraeli soudila prorokyně Debora, žena Lapidotova. 5Sedávala pod Debořinou palmou mezi Ramou a Betelem v Efraimském pohoří a synové Izraele za ní přicházeli, aby je soudila. 6Ta poslala pro Baraka, syna Abinoemova z neftalimské Kedeše, a naléhala na něho: „Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: Táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů z Neftalimovců a Zabulonovců. 7Já k tobě přivedu k potoku Kišonu velitele Jabinova vojska Sisaru i jeho vozy a jeho davy a dám ti jej do rukou.“
    
8Barak jí odpověděl: „Půjdeš-li se mnou, půjdu, nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu.“ 9Řekla: „Určitě s tebou půjdu, avšak na cestě, kterou půjdeš, se neproslavíš, Hospodin totiž vydá Sisaru do rukou ženy.“ I vstala Debora a vypravila se s Barakem do Kedeše. 10Barak svolal do Kedeše Zabulona a Neftaliho; táhlo za ním deset tisíc mužů, i Debora táhla s ním. 11A Kenijec Haber se odloučil od Kajina, od potomků Chobaba, tchána Mojžíšova, a přemístil svůj stan k dubu v Saanajimu u Kedeše. 12Když ohlásili Sisarovi, že Barak, syn Abinoemův, vytáhl na horu Tábor, 13shromáždil všechny své vozy, devět set železných vozů, i všechen lid, který měl v pohotovosti, z Harosetu pohanů k potoku Kišonu.
    
14Debora vyzvala Baraka: „Připrav se, toto je den, kdy ti Hospodin vydal Sisaru do rukou. Hospodin sám vytáhl před tebou.“ I sestoupil Barak z hory Tábor a za ním deset tisíc mužů. 15Hospodin ostřím meče uvedl před Barakem ve zmatek Sisaru a všechny jeho vozy a celý tábor. Sisara seskočil z vozu a prchal pěšky. 16Barak pronásledoval vozy a tábor až k Harosetu pohanů. Celý Sisarův tábor padl ostřím meče, nezůstal ani jediný.
    
17Sisara prchal pěšky ke stanu Jahely, ženy Kenijce Habera, neboť mezi chasorským králem Jabinem a domem Kenijce Habera byl mír. 18Jahel vyšla Sisarovi vstříc a zvala jej: „Uchyl se ke mně, můj pane, neboj se!“ Uchýlil se k ní do stanu a ona ho přikryla houní. 19Poprosil ji: „Dej mi, prosím, napít trochu vody, mám žízeň.“ Otevřela měch s mlékem, dala mu napít a přikryla ho. 20Nato ji požádal: „Stůj u vchodu do stanu, a kdyby někdo přišel a ptal se tě: ‚Je zde někdo?‘, odpověz: ‚Není.‘“
    
21I uchopila Jahel, žena Haberova, stanový kolík, vzala do ruky kladivo, přikradla se k němu a vrazila mu stanový kolík do spánku, že pronikl až do země. On totiž tvrdě spal, protože byl unaven. Tak zemřel. 22A tu, když Barak pronásledoval Sisaru, vyběhla mu Jahel vstříc a volala na něho: „Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš.“ Vstoupil k ní, a hle, Sisara leží mrtev a v jeho spánku vězí stanový kolík.
    
23Onoho dne pokořil Bůh kananejského krále Jabina před syny Izraele. 24Ruka synů Izraele začala postupně tvrdě doléhat na kananejského krále Jabina, až Jabina, kananejského krále, zničili.

RESPONSORIUM

1 Kor 1, 27. 29; 2 Kor 12, 9; 1 Kor 1, 28

O. Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. * Neboť síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.
V. Ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“. * Neboť síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O modlitbě Páně“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána

(Nn. 8-9: CSEL 3, 271-272)

Naše modlitba je veřejná a společná

     Učitel pokoje a Pán jednoty především nechtěl, abychom se modlili každý sám a soukromě, jako bychom prosili jen za sebe. Neříkáme: Otče můj, jenž jsi na nebesích, ani: Chléb můj dej mi dnes. A nikdo nežádá za odpuštění jen pro sebe, ani neprosí, aby jen on nebyl uváděn do pokušení a byl zbaven od zlého. Naše modlitba je veřejná a společná, a když se modlíme, nemodlíme se za jednotlivce, ale za všechen Boží lid, protože všichni tvoříme jednotu.
     Bůh pokoje a Učitel svornosti, který nás vedl k jednotě, chtěl, aby se jeden modlil za všechny, stejně jako on sám v sobě nesl všechny. Touto zásadou se při modlitbě řídili tři jinoši zavření v ohnivé peci, svorní v jednohlasé prosbě a v jednotě ducha. Potvrzuje to spolehlivě Písmo svaté, když nás poučuje, jak se modlili, dává nám příklad, který máme při modlitbě následovat, abychom dokázali být jako oni. Praví totiž: Tu tito tři jakoby jedněmi ústy chválili, velebili a oslavovali Boha. Mluvili jako jedněmi ústy, a to je ještě neučil modlit Kristus.
     A když se takto modlili, byla jejich slova účinná a působivá, protože modlitba pokojná, prostá a duchovní dochází u Pána sluchu. Dozvídáme se, že tak se modlili i apoštolové a učedníci po nanebevstoupení Páně. „Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.“ Setrvávali jednomyslně v modlitbách, a svou vytrvalou a svornou modlitbou ukazovali, že Bůh, „který svorným dává přebývat v domě“ vpouští do věčného Božího domova jen ty, kteří jsou při modlitbě jedné mysli.
     Milovaní bratři, jaká to tajemství jsou skryta v modlitbě Páně, jak mnohá a jak veliká! Jsou shrnuta do několika slov, avšak co je v nich duchovní síly! Není tu opomenuto vůbec nic, všechno, oč máme prosit a se modlit, je obsaženo v tomto stručném Božím návodu. Pán praví: Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích.
     Nový člověk, znovuzrozený a z Boží milosti svému Bohu navrácený, říká na prvém místě Otče, protože už začal být Božím dítětem. Neboť je řečeno: Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno. Kdo tedy uvěřil v jeho jméno a stal se Božím dítětem, má začít tím, že bude děkovat a vyznávat, že je Božím dítětem, a to tak, že Boha na nebesích nazve svým Otcem.

RESPONSORIUM

Žl 21 (22), 23; 56 (57), 10

O. Vyprávět budu o tobě svým bratřím. * Ve shromáždění velebit tě budu.
V. Slavit tě budu před národy, Pane, chválit tě mezi pohany. * Ve shromáždění velebit tě budu.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže; vyslyš naše prosby a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli i jednali podle tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie