[ schovat menu ]

« Červen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


15. červen 2018, Pátek
2. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 10. týden
Sv. Víta, mučedníka, nezávazná památka
Sv. Víta, mučedníka (v pražské katedrále slavnost), slavnost


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

15. červen 2018
Druhé mezidobí, 10. týden
2. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!

3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.

5 Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

6 Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.

7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

8 Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.

9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.

11 Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

12 Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.

13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.

15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.

19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Jozue

10,1-14; 11,15-17
Lid Boží obsadil zemi Kanaán


    
10.1Adonisedek, král jeruzalémský, se doslechl, že Jozue dobyl Haj a zničil jej – jako naložil s Jerichem a s jeho králem, tak naložil s Hajem a s jeho králem – a že obyvatelé Gibeonu uzavřeli s Izraelem mír a jsou nyní mezi nimi. 2Tu se začali velmi bát, neboť Gibeon byl veliké město jako jedno z měst královských; byl větší než Haj a všichni jeho muži byli siláci. 3Proto poslal Adonisedek, král jeruzalémský, vzkaz Hohamovi, králi hebronskému, Piramovi, králi jarmutskému, Jafiovi, králi lachišskému a Debirovi, králi eglonskému: 4„Přitáhněte mi na pomoc, ať porazíme Gibeon, neboť uzavřel mír s Jozuem a syny Izraele!“ 5Pět amoritských králů se tedy vydalo společně na pochod, králové jeruzalémský, hebronský, jarmutský, lachišský a eglonský, každý se svými vojsky. Oblehli Gibeon a zahájili proti němu boj.
    
6Gibeonští muži poslali k Jozuovi do tábora v Gilgalu s prosbou: „Nenechávej své služebníky bez pomoci! Pospěš rychle k nám a zachraň nás. Pomoz nám, neboť se proti nám srotili všichni amoritští králové, kteří sídlí v pohoří.“ 7I vytáhl Jozue z Gilgalu a s ním všechen bojeschopný lid, všichni siláci.
    
8I řekl Hospodin Jozuovi: „Neboj se jich, neboť jsem ti je vydal do rukou. Žádný z nich před tebou neobstojí.“ 9Jozue táhl z Gilgalu po celou noc a náhle je přepadl. 10A Hospodin je před Izraelem uvedl ve zmatek. Připravil jim u Gibeonu zdrcující porážku. Pronásledoval je směrem k bethoronskému svahu a pobíjel je až do Azeky a Makedy. 11Když před Izraelem utíkali a byli na bethoronské stráni, vrhal na ně Hospodin z nebe balvany až do Azeky; tak umírali. Těch, kteří zemřeli po kamenném krupobití, bylo více než těch, které synové Izraele pobili mečem.
    
12Tehdy mluvil Jozue k Hospodinu, v den, kdy Hospodin vydal synům Izraele Amority. Řekl před očima Izraele:
„Nehýbej se, slunce, v Gibeonu,
měsíci, v dolině Ajalonu.“
13A slunce se nepohnulo a měsíc stál,
dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli.
     Není to zapsáno v Knize Spravedlivého? Slunce stálo v polovině nebes a nepospíchalo k západu po celý den.
14Nikdy předtím ani potom nebylo dne, jako byl onen, aby Hospodin tak vyslyšel něčí hlas, neboť Hospodin bojoval za Izraele.
    
11.15Jak přikázal Hospodin svému služebníku Mojžíšovi, tak Mojžíš přikázal Jozuovi a tak Jozue učinil. Nevynechal nic ze všeho toho, co Hospodin Mojžíšovi přikázal.
    
16Jozue zabral celou tu zemi; pohoří i celý Negeb, celou zemi Gošen, Přímořskou nížinu i Jordánskou pustinu, izraelské pohoří i přilehlou Přímořskou nížinu, 17od holých hřbetů, zvedajících se k Seiru, až k Baalgadu na Libanonské planině pod pohořím Hermonem. Všechny jejich krále zajal, pobil a usmrtil.

RESPONSORIUM

Ez 34,13.15

O. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich vlasti;* budu je pást na izraelských horách, v údolích i na zemských lučinách.
V. Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek. * Budu je pást na izraelských horách, v údolích i na zemských lučinách.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladů žalmů svatého biskupa Ambrože

((Ps 1, 4.7-8: CSEL 64, 4-7)

Drahá kniha žalmů


     I když celé Písmo svaté dýchá milostí Boží, přece jen zvlášť drahá je kniha Žalmů. Vždyť i Mojžíš, ačkoli jinak vylíčil činy předků prostými slovy, jakmile nezapomenutelným způsobem převedl národ našich praotců přes Rudé moře a uviděl, jak se vody zavřely nad králem Faraónem a všemi jeho vojsky, dal vzlétnout svému duchu k výšinám – dosáhl přece něčeho, co bylo nad jeho lidské síly – a zapěl Hospodinu vítěznou píseň. Také Mirjam vzala bubínek a povzbuzovala ostatní ženy slovy: Zpívejme Pánu: je vznešený a slavný, koně i s jezdcem svrhl do moře.
     Dějiny Božího lidu nám dávají návod k jednání, zákon poučuje, proroctví zvěstují a napomenutí vedou k nápravě, poučné spisy radí. V knize Žalmů je to nejlepší z toho všeho a přímo prostředek spásy člověka. Každý, kdo v nich čte, může zde nalézt vybraný lék na rány svého vlastního trápení. Každý, kdo se chce správně rozhodnout, zde najde připravené rozličné druhy duchovního zápolení jakoby na kolbišti pro všechny duše nebo nějakém cvičišti ctností a může si vybrat to, o čem se sám domnívá, že je to pro něho nejvhodnější, aby tak co nejsnadněji dosáhl věnce vítězství.
     Jestliže se někdo snaží poznat činy předků a chtěl by je napodobit, najde v jediném žalmu celý běh dějin praotců. A ve zkratce si je může uložit jako poklad do paměti. Chce-li někdo poznat sílu zákona, který je zcela vázán na lásku, neboť kdo druhého miluje, splnil zákon, ať čte v žalmech o tom, jak velkou lásku měl jediný člověk, který se sám vydal do těžkých nebezpečí, aby zahladil hanbu celého národa; a pozná, že sláva lásky není o nic menší než vítězství ctnosti.
     A co mám říci o prorocké síle žalmů? Zatímco jiní zvěstovali jen v náznacích, ukazuje se, že jedinému Davidovi bylo zjevně a otevřeně přislíbeno, že se Pán Ježíš narodí z jeho rodu. Neboť Pán mu řekl: Na trůně tvém dám slavně zasednout dědici, který z tvého těla vzejde. Ale v žalmech se Ježíš pro nás nejenom rodí, ale také podstupuje ono spasitelné umučení, odpočívá v hrobě, vstává z mrtvých, vystupuje na nebe a usedá po Otcově pravici. To, co by se neodvážil říci žádný člověk, to zde zvěstoval právě prorok David, a později to v Evangeliu vyhlásil sám Pán.

RESPONSORIUM

Žl 57 (56),8-9

O. Je odhodláno moje srdce, Pane, je odhodláno srdce mé, * zpívat ti chci a v struny hrát.
V. Vzhůru, má duše! Vzhůru, moje harfo! Já jitřenku teď probudím. * Zpívat ti chci a v struny hrát.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie