lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. červen 2018
10. NEDĚLE BĚHEM ROKU


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Čas půlnoci se přiblížil,
hlas proroka nás vybízí,
abychom Bohu, Otci všech,
i Synu pěli chvalozpěv.

A s nimi Duchu Svatému.
Vždyť Bohu trojjedinému
podstaty pouze jediné
vždy vzdávat chvály musíme.

V té době úzkost utkvěla
tím, že meč Zhoubce – anděla
se smrtí kosil v její tmě
prvorozence v Egyptě.

Věrným však je to spásná noc,
vždyť tentýž anděl neměl moc
použít svého trestu v ní
tam, kde zřel krve znamení.

Lkal hořce Egypt nad syny
tak hroznou smrtí zašlými.
Jen Izrael byl spokojen,
krví beránka ochráněn.

My jsme ten pravý Izrael,
chraňme se zla i nepřátel.
Chráněni krví Kristovou
sdílíme, Pane, radost tvou.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Zdravíme den, slavný den našich dní,
přešťastný den, den Páně vítězný,
hodný toho, že jím jen radost zní,
    ze všech prvý!

Boží světlo slepým se zjevuje,
v něm peklo Pán kořisti zbavuje,
přemáhá smrt a s nebem smiřuje
    zemské nivy.

Když rozsudkem Vladaře věčného
na lidský rod jho hříchu dolehlo,
ty, Bože, dál člověka slabého
    v lásce chráníš.

Všemocný Bůh v hluboké moudrosti
mírnil svůj hněv svou dobrotivostí,
když celý svět do jícnu propasti
    řítil se již.

Vykupitel lidského plemene
vítězně jde z propasti pekelné,
na ramenou jehňátko ztracené
    k nebi nese.

Boží mír už se snáší na zemi
a Boží řád dosáhl splnění,
slávu Pána velebme písněmi
    v jasném plese.

V líbezný zpěv nebeské otčiny
vpadni, Církvi, písněmi vděčnými.
Aleluja ať hlasy vroucími
    tvůj lid pěje.

Vítězná pouť smrti je za námi,
ať naši hruď naplní plesání.
Buď světu mír, ať se ráj chválami
    rozechvěje. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.

Žalm 103 (104)
Chvála Boha, Stvořitele

Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5, 17)

I

1 Dobrořeč Pánu, chval jej, má duše! *
    Pane, můj Bože, jsi nadevše velký,
  oděný krásou a vznešeností, *

2   jako pláštěm světlem se halíš. –

  Nebesa pneš jak stanovou plachtu, *
3   síně své zbudovals nad vodami,
  z letících mračen si povoz činíš, *
    na křídlech větru se k zemi snášíš,

4 vichry si bereš za svoje posly, *
      plameny za své služebníky. –

5 V základech mocných jsi upevnil zemi, *
      takže až do věků nezakolísá.

6 Pramoře jako rouchem ji krylo, *
      vody stály až nad horami. –

7 Před tvou hrozbou stáhly se zpátky, *
      prchaly před hlasem tvého hromu.

8 Vzestouply do hor, do dolin klesly, *
      na místa, která ty jsi jim určil.

9 Dal jsi jim hranici, přes kterou nesmí, *
      aby zas nemohly zaplavit zemi. –

10 Pramenům kázal jsi v potocích stékat, *
      v údolích mezi horami plynout.

11 Všechnu zvěř polní napájejí, *
      divocí osli hasí v nich žízeň.

12 Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo, *
      větvovím stromů zní jeho zpěv.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.

Ant. 2 Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.

II

13 Z oblačných sídel napájíš hory, *
      vláhu z tvých komor zem dosyta pije.

14 Dáváš růst píci, jíž stáda se živí, *
      rostlinám, které jsou k užitku lidem;
  vydáváš pro ně ze země chléb, *

15   který dodává člověku síly,
  víno, jež člověku potěší srdce, *
      že se mu tvář jak olejem svítí. –

16 Dosyta pije i stromoví Páně, *
      libánské cedry, jež sázel on sám.

17 V nich pak si ptáci stavějí hnízda, *
      v cypřiších domov si udělal čáp.

18 Horské štíty kamzíkům patří, *
      ve skalách jezevci našli si skryt. –

19 Měsíc jsi učinil měřidlem času, *
      slunce pak ví, kdy zapadat má.

20 Když sešleš soumrak a setmí se na noc, *
      začne v ní obcházet divoká zvěř.

21 Lvíčata s řevem si žádají kořist, *
      od Boha čekají pokrm svůj.

22 Když slunce vychází, stáhnou se opět, *
      ulehnou do svých doupat a nor.

23 Tehdy pak člověk vykročí k práci, *
      aby v ní setrval po celý den.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.

Ant. 3 Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

III

24 Kterak jsou četná, Pane, tvá díla! †
      Všechno jsi stvořil a učinil moudře, *
      plna je tvého tvorstva zem.

25 Tam moře mocné a velké a širé, †
      v něm se to hemží bezpočtem tvorů, *
      havěti drobné i velikých stvůr.

26 Lodi jím plují, i leviatan, *
      stvořils jej, aby si ve vlnách hrál. –

27 Na tebe čeká všechno a všichni, *
      že jim dáš obživu v pravý čas.

28 A ty ji dáváš a oni si berou, *
      dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.

29 Skryješ-li před nimi tvář, tu se zděsí, †
      když jim odejmeš dech, oni hynou, *
      opět se vracejí ve svůj prach.

30 Sešleš-li ducha, tvoří se noví: *
      tak zemi obnovuješ tvář. –

31 Ať trvá navěky sláva Páně, *
      ať se Pán raduje ze svých děl!

32 Země se zachví, když pohlédne na ni, *
      kouří se z hor, když jen se jich tkne.

33 Pánu chci zpívat, co budu dýchat, *
      Bohu chci hráti, co budu živ.

34 Kéž se mu zalíbí moje písně! *
      Já se chci v Pánu radovat! –

35 Kéž jen by hříšní ze světa sešli, †
      kéž by už bezbožných nebylo nikde! *
      Dobrořeč Pánu, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

V. Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí.
R. A vaše uši, že slyší.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

46,1-12 (řec. 1-10)
Starozákonní hrdinové: Jozue a Kaleb

    
1Hrdinou v boji byl Jozue, syn Nunův,
Mojžíšův nástupce v prorockém úřadě.
Již podle svého jména
byl velkým zachráncem pro Boží vyvolené,
když se mstil na buřičských nepřátelích,
aby Izraele obdařil dědičným majetkem.
2Jak byl vznešený, když vztáhl své ruce
a rozmáchl se kopím proti městům!
3Kdo mohl před ním obstát?
Vždyť vedl války Páně!
4Nestanulo slunce na jeho pokyn
a jeden den se neprodloužil ve dva?
5Vzýval nejvyššího Boha,
když jej odevšad tísnili nepřátelé,
a veliký Pán ho vyslyšel
a seslal krupobití neslýchané síly.
6Vrhl je na nepřátelský národ
a na srázu zahubil útočníky,
aby pohané poznali sílu jeho zbraní,
že jejich protivníkem je Pán.
    
7Byl naprosto věrný Bohu
a za Mojžíšova života ukázal svou zbožnost
jako Kaleb, syn Jefonův,
když se opřel lidu,
aby národ odvrátil od hříchu
a umlčel zlobné řeči.
8Proto se oni dva zachránili
ze šesti set tisíc na pochodu,
aby vešli do dědictví,
do země oplývající mlékem a medem.
9A Pán dal Kalebovi sílu,
která mu zůstala až do stáří,
aby vstoupil na výšiny země
a jeho potomstvo obdrželo majetek,
10aby celé Jakubovo pokolení poznalo,
že je dobré poslouchat Pána.

RESPONSORIUM

Sir 46,5.3.4

O. Vzýval nejvyššího Boha, když jej odevšad tísnili nepřátelé. * Veliký Pán ho vyslyšel a seslal krupobití neslýchané síly.
V. Kdo mohl před ním obstát? Nestanulo slunce na jeho pokyn? * Veliký Pán ho vyslyšel a seslal krupobití neslýchané síly.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého biskupa a mučedníka Ignáce Antiochijského Římanům

(Inscriptio, nn. 1, 1-2, 2: Funk 1, 213-215)

Nechci se líbit lidem, ale Bohu


     Ignác, zvaný též Theoforos, církvi, která došla slitování ve velikosti nejvyššího Otce a jeho jediného syna, Ježíše Krista, církvi milované a osvícené z vůle toho, který chce všechno, co chce láska Ježíše Krista, našeho Boha; církvi, která zaujímá přední místo v celém území Římanů, církvi bohumilé a ctihodné, zasluhující blahoslavenství a chválu, hodné dosáhnout zaslíbení a svatosti, církvi stojící v čele společenství lásky, církvi, jejímž zákonem je Kristus, a která nese jméno Otcovo. Tu zdravím ve jménu Ježíše Krista, syna Otcova, a všem, kteří jsou tělem duší zajedno s každým jeho přikázáním, a nic je nemůže odloučit od plnosti Boží milosti a jsou prosti jakékoli falše, přeji plnost nejčistší radosti v Ježíši Kristu, našem Bohu.
     Modlil jsem se k Bohu, abych směl spatřit vaše bohumilé tváře; velmi usilovně jsem prosil, abych toho dosáhl.
     A teď spoután pro Krista Ježíše doufám, že vás opravdu budu moci pozdravit, uzná-li mě Bůh ze své vůle za hodna dojít cíle. Počátek už se zdařil, teď jen abych dosáhl té milosti a bez překážek došel svého údělu. Bojím se ovšem vaší lásky, aby mi neuškodila. Neboť pro vás je snadné, co chcete učinit, mně však bude obtížné dosáhnout Boha, pokud vy mne neušetříte.
     Nechci, abyste se hleděli zalíbit lidem, ale abyste se líbili Bohu, jako se ostatně už líbíte. Neboť já už nikdy nebudu mít takovou příležitost dosáhnout Boha, a vy nemůžete udělat nic lepšího, než když budete mlčet. Když tedy o mně pomlčíte, stanu se slovem Božím; dáte-li však průchod své lásce k mému pozemskému životu, budu dále jen lidským hlasem. Nic většího mi nemůžete dát, než abych byl obětován Bohu, dokud je oltář připraven, abyste v lásce sborem zpívali Otci v Ježíši Kristu, protože Bůh ve své milosti přivedl syrského biskupa z východu na západ. Je dobré zapadnout světu a vyjít v Bohu.

RESPONSORIUM

Gal 6,14; Řím 8,8; Flp 1,21

O. Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. * Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista.
V. Skrze něj je pro mě ukřižován svět a já světu. * Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie