Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. červen 2018
Pro OP: Sv. Petra Veronského, kněze a mučedníka, památka

Narodil se v roce 1205 ve Veroně. Pocházel z rodiny katarů – novomanichejců. V době svého studia v Bologni se seznámil se svatým Dominikem a přijal katolickou víru. Dominik jej pak přijal do řádu. Po skončení formace se věnoval kázání zvláště mezi katary. Stal se velmi oblíbeným kazatelem, působil v Bologni, Miláně a jeho okolí, v Toscaně, Anconě, Ferraře a dalších městech. V roce 1240 byl převorem kláštera v Asti a 1251 v Comu. Odtržení od katarů pro něho s největší pravděpodobností znamenalo také odtržení od vlastní rodiny. Tyto okolnosti by mohly vysvětlovat jeho horlivost v boji proti herezi i důvod jeho smrti. Po příkladu svatého Dominika působil mezi katary především formou dialogu. Protože znal jejich učení, dovedl vždy najít správné argumenty. Mnoho sektářů přivedl zpět do Církve. V roce 1232 jej papež Řehoř IX. jmenoval generálním inkvizitorem v Lombardii. Kataři ho nakonec odsoudili k smrti. Najali dva vrahy, kteří jej 6. dubna 1252 na cestě z Coma do Milána zabili. Petrovo tělo bylo pohřbeno v klášterním kostele sv. Eustorgia v Miláně. Jeho vrah Carino později litoval svého činu a vstoupil do řádu svatého Dominika. Je známý pod jménem Carino Petr Balsamo. Petra Veronského kanonizoval už 9. března 1253, tedy rok po jeho smrti, Inocenc IV.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Nastává den přeslavný,
v němž paprsek tak jasný
z temnoty nám zazářil.

Petr s mravy jinými
mezi nevěřícími
na světě se objevil.

Odvrhl svět, čistý byl
a řádu se podřídil,
radostnou zvěst přináší.

Spásy obraz zrcadlí,
mravy věrně dodrží,
ctnosti všechny v sobě má.

Sémě slova rozsévá,
bludy všude vymítá,
mocně slovem bojuje.

Neustoupil on před zlem,
postavil se bludům všem;
spravedlivá tekla krev.

Ranám rukou pohanských,
úderům zle zuřících
svatý mužně podléhá.

Stal se Krista obětí,
pro nebe se posvětil,
vchází jako mučedník.

Věčné radosti teď má,
se slávou též dostává
stonásobnou odměnu.

Kéž Bůh dá odpuštění,
milost za provinění
nám na jeho přímluvy.

A po zdejším trápení
kéž nás slávou odmění
na věčné věků věky. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

³ Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
⁴ Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

⁵ Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!
⁶ Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

⁷ Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.
⁸ Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

⁹ Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.
¹⁰ Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

¹¹ Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Žalm 9A (9)
Poděkování za vítězství

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

I

² Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
³ Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

⁴ protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
⁵ Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

⁶ pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
⁷ Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

⁸ Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.
⁹ Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

¹⁰ Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.
¹¹ A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

II

¹² Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!
¹³ Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

¹⁴ Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!
¹⁵ Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

¹⁶ Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.
¹⁷ Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

¹⁸ Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,
¹⁹ ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

²⁰ Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
²¹ Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Job

     ^29.1Job pokračoval ve své řeči a řekl:
²„Kéž by mi bylo jak v dřívější době,
v dnech, kdy mě Bůh střežil,
³když mi nad hlavou zářilo jeho světlo,
v jehož jasu jsem kráčel v temnotě,
⁴když jsem byl v plné síle,
když Bůh chránil můj stan,
⁵když byl Všemohoucí ještě se mnou,
kolem mě byly mé děti,
⁶když ve smetaně jsem brodil své nohy
a skála vylévala potoky oleje.
     ⁷Když jsem se ubíral k městské bráně
a na náměstí jsem usedl do svého sedadla,
⁸mladí, jak mě viděli, ustoupili,
staří povstali a zůstali stát.
⁹Vznešení přerušili řeč,
dlaň si kladli na ústa.
¹⁰Ustal hlas velmožů,
jazyk jim přilnul k patru.
     ^30.1Ale nyní se mi vysmívají ti,
kteří jsou mladší než já,
jejichž otce jsem neměl za hodné,
aby se přidružili ke psům mého stáda.
     ⁹Nyní jsem se jim stal k posměchu,
sloužím jim za předmět klepů.
¹⁰Štítí se mě, vyhýbají se mi,
nestydí se plivnout mi do tváře.
¹¹Odhodili ohledy a trápí mě,
popustili si přede mnou uzdu.
¹²Chátra se vedle mě naparuje,
podrážejí mi nohy,
připravují cestu k mé zkáze.
¹³Boří mi stezku,
napomáhají mému neštěstí
a nikdo jim nebrání.
¹⁴Přicházejí jak širokou trhlinou,
valí se dovnitř jako bouře.
     ¹⁵Obořují se na mě hrůzy,
jak vichr zmizelo mé štěstí,
jak oblak prchlo mé blaho.
¹⁶A nyní se ve mně rozplývá má duše,
zmocnil se mě čas bídy.
¹⁷Bolest proniká mé kosti v noci,
hlodají mě útrapy, nemají klidu.
¹⁸Celou silou mě chytá Bůh za šat,
drží mě za okraj spodního roucha.
¹⁹Hodil mě do bláta,
podobám se prachu a popelu.
     ²⁰Volám k tobě o pomoc – neslyšíš,
naléhám – ani pak o mě nedbáš.
²¹Změnil ses mi v tyrana,
pronásleduješ mě svou násilnickou rukou.
²²Zdviháš mě do výše, dáváš mě unášet větrem
a děsíš mě bouří.
²³Vždyť vím, že mě na smrt chceš vydat,
na místo, kde se shromažďuje všechno živé.“

RESPONSORIUM

O. Bolest proniká mé kosti v noci, hlodají mě útrapy. * Hodil mě do bláta, podobám se prachu a popelu.
V. Nech mě, Bože, vždyť mé dny jsou jen závan větru. * Hodil mě do bláta, podobám se prachu a popelu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kanonizační buly sv. Petra, mučedníka, 25. 3. 1253

     Hlas prolité krve zvučí, polnice rozhlašuje vznešené mučednictví, země nemlčí, když je zbrocena krví. Toto jsou jisté známky svaté víry. Proto se zaradovala nebesa a země rovněž zajásala, když se jí dostalo takové radosti. Matka Církev má velký důvod k veselí, má proč velice se radovat.
     Má proč zpívat Pánu novou píseň, proč vysílat k svému Bohu hymnus nesmírné chvály. Katolický lid má proč tleskat Nejvyššímu pozdviženýma rukama, hlasitě jásat a veselit se. Shromáždění křesťanů má důvod, aby prozpěvovalo Stvořiteli zbožné písně. Vždyť ze zahrady víry bylo právě přineseno na stůl věčného Krále lahodné ovoce. Z vinice Církve natekl do královského kalicha nový mok. Plodná větev, přeseknutá nepřátelským ostřím, měla mnoho šťávy, protože těsně přilnula k živému vinnému kmeni.
     Z kvetoucího Řádu kazatelů vzešla rudá růže. Ze stavby Církve byl vybrán kámen, byl hladce vybroušen a přitesán, a tak pěkně zapadl do nebeské budovy. Z toho nastala v nebi veliká radost, neboť všichni svatí jásali a oslavovali takový svátek.
     Blažený Petr z Řádu bratří kazatelů si vyvolil bezpečnou životní cestu, úplně se dal do služeb Bohu, veškerou svou snahu obrátil k zachování evangelia a zaměřil na ně všechny své skutky. Sledoval přímou a jasnou cestu, totiž zdravou řeholi tohoto řádu. Tou se nechal řídit a usměrňovat, vést a dovést i ke kýženému odpočinku po práci. Na této cestě téměř po třicet let ve víře a za doprovodu lásky vynikal a prospíval, především v obhajobě víry, pro kterou celý hořel. A tak Petr, pevný na skále víry, byl posléze zavalen skálou utrpení a vystoupil pro zasloužený vavřín ke Kristu – Skále.
     Toužil podstoupit smrt pro víru a často si vyprošoval od Pána, aby jej nenechal odejít z tohoto světa, dokud pro víru nevypije kalich utrpení. Svatokrádce zasadil Kristovu služebníku dvě rány. On nenaříkal, ale všechno trpělivě snesl a doporučil svého ducha Pánu slovy: Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha.¹ Také začal odříkávat vyznání víry. Ani v tomto okamžiku nepřestal být jejím hlasatelem.
     Tak padlo obilné zrno do země, bylo vymačkáno rukama nevěřících a když zemřelo, vyrostlo v bohatý klas. Hrozen byl pošlapán v lisu a přetéká množstvím šťávy. Pšenice byla vymlácena, a když se z ní vytřásly plevy, je dopravena do Pánovy sýpky. Vonné látky rozdrcené kopím rozlévají vůni ještě plněji. Nebeské království je uchvacováno násilníky. Vírou dobývají svatí nadzemské říše.
     ¹ Lk 23, 46

RESPONSORIUM

O. Horlivý kazatel, nadšenec pro víru, * Osvícený učitel a milovník pravdy (aleluja).
V. Horlitel o zákon káže slovem i životem a září hojnými zázraky. * Osvícený učitel a milovník pravdy (aleluja).

Nebo:

Z listu jistého bratra Romea neboli Rodericha de Atencia svatému Rajmundovi z Peňafortu

     Protože bratr Petr měl přijít v neděli velikonočního oktávu z Coma do Milána ve věci víry, vydal se na cestu předcházející sobotu. Když časně ráno dostal požehnání a chtěl vyrazit, přišlo mu náhle na mysl, aby nejprve odsloužil mši svatou ze Zmrtvýchvstání Páně. Padl tváří k zemi u nohou jednoho bratra, který měl jít s ním, a vyzpovídal se podrobněji a pečlivěji než obvykle, on, který měl ve zvyku často se zpovídat, jak o tom řečený bratr živě vyprávěl. Poté zbožně odsloužil mši svatou a vyrazil na cestu se třemi bratřími. Jak potom tito bratři vypověděli, celou cestu líčil hrdinská utrpení některých mučedníků. Po dlouhém vyprávění začal proti svému zvyku hlasitě zpívat velikonoční sekvenci „Victimæ paschali laudes“ a ihned se k němu přidal bratr Dominik, jeho druh v nastávajícím utrpení. Když se pak jiný bratr jménem Konrád pokoušel zpívat tentýž zpěv paralelní kvintou v jakési konsonanci, obrátil se bratr Petr dobrácky k němu a pravil: „Prosím tě, nech zpívat mne samotného a bratra Dominika, protože vy se ve zpěvu rozcházíte.“ Bratr zmlkl a oni dva sami zazpívali hlasitě celou sekvenci.
     Když dozpívali, vešli o hodině oběda do vesnice zvané Meda, v milánské diecézi. Aby nebyli hostitelům na obtíž, rozdělili se k obědu. Dva šli na jedno místo, bratr Petr s bratrem Dominikem se uchýlili do jistého kláštera, kde nalezli připravený oběd, takže se mohli rychle najíst. Petr vyslal posla k ostatním bratřím, aby jim oznámil, že odchází, a řekl jim, že mají po obědě jít za ním. Pak se vydal na cestu, jako by spěchal pro mučednickou korunu.
     Dvě míle za vesnicí došli ke kopci, na kterém se skrývali dva najatí žoldnéři, služebníci satanovi. Zdálky spatřili bratry a radili se o jejich zavraždění. Ale jeden z nich byl pohnut výčitkami a zhrozil se, že by se měl účastnit takového zločinu. Opustil svého druha a běžel do vesnice. Když potkal druhé dva bratry, s pláčem jim vyjevil celý hanebný záměr. Bratři se ze všech sil rozeběhli, aby zachránili bratra Petra. Ale než k němu doběhli, druhý služebník satanův usmrtil bratra Petra, zasadiv mu pět ran kosou.
     Když byl Petr ubíjen, jak to dosvědčil jeho druh, přeživší jej o šest dní, po příkladu Spasitelově nereptal, nebránil se, neutíkal, ale pevně snášel rány, dobrotivě odpustil vrahovi příkoří a modlil se za něho s rukama vztaženýma k nebi. Jasným hlasem řekl: Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha.¹ V polední hodinu odevzdal ukřižovanému a zmrtvýchvstalému Kristu neposkvrněnou duši.
     ¹ Lk 23, 46

RESPONSORIUM

O. Buď věrný až k smrti a dám ti za odměnu život. * Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt (aleluja).
V. Až do smrti bojuj za pravdu a Pán bude bojovat za tebe proti tvým nepřátelům. * Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt (aleluja).

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, všemohoucí Bože, dej, ať žijeme z víry se stejnou oddaností jako tvůj svatý mučedník Petr, který si za její šíření od tebe zasloužil mučednickou palmu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo:
Bože, původce a ochránce víry, tys odměnil svatého Petra mučednickou korunou za jeho vytrvalost ve vyznávání pravé víry; dej, aby všichni, kdo v tebe uvěřili, vyznávali svou víru slovy i skutky a svým svědectvím pomáhali lidem nalézat cestu ke spáse. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie