[ schovat menu ]

« Červen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


1. červen 2018, Pátek
4. týden žaltáře

Sv. Justina, mučedníka, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

1. červen 2018
Sv. Justina, mučedníka, památka


Narodil se na začátku 2. století v samařském Sichemu (dnešní Nablus). Pocházel z řecké pohanské rodiny. Po přijetí křtu se věnoval vyučování a obhajobě křesťanské nauky. Jako nejstarší křesťanský teolog, snažící se spojit řeckou platónskou filozofii s  křesťanstvím, zanechal po sobě několik spisů, z nichž nejznámější jsou dvě "Apologie" a "Dialog s Tryphonem". V nich podal svědectví o liturgii, katechezi a o víře ve skutečnou přítomnost Krista pod svátostnými způsobami. Otevřel si v Římě filozofickou školu, ale byl udán, že je křesťanem, předvolán před soudce a spolu s pěti dalšími muži a jednou ženou podstoupil kolem roku 165 mučednickou smrt.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

I

2 Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,

3 slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.

4 Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.

5 Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.

6 Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

7 Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."

8 Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.

9 Vyhledal bych si tam útulek *
       na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

II

10     Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
       Před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
11 Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.

12 V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.

13 Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.

14 Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!

15 Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      16 Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

III
17 Já však budu k Pánu volat dál, *
       Pán se smiluje a zachrání mne.

18 Večer, za jitra i v poledne *
       budu kvílet z hloubi svého srdce.

19 On mé naříkání vyslyší, *
       vysvobodí pokojně můj život.
    Neboť lučištníci blízko jsou, *
       z blízkosti už na mne dotírají.

20 Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

21 Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.

22 Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

23 Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

24 Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Můj synu, dbej na moji moudrost.
R. K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

12, 1-25
Job odpovídá, že Boží prozřetelnost přesahuje všechnu lidskou moudrost

     1Job se ujal slova a řekl:
2„Opravdu, vy jste dokonalí lidé,
s vámi vymře moudrost!
3Ale já mám rozum jako vy,
v ničem za vámi nejsem.
Kdo by nebyl podobně nadán?
4Svému bližnímu mám být pro posměch
já, který vzýval Boha, aby mě slyšel,
pro posměch já – spravedlivý, bezúhonný?
5Nešťastný zaslouží potupu – myslí si šťastný
– úder patří ubožákům.
6V klidu jsou stany kořistníků,
v bezpečí jsou ti, kdo dráždí Boha,
kdo proti Bohu zdvíhají ruku.
    
7Jen se ptej na to zvířat, a ta tě poučí,
nebeského ptactva, a to ti oznámí,
8nebo mluv k zemi, a ta ti odpoví,
budou ti to vypravovat mořské ryby.
9Kdo by v tom všem nepoznal,
že to způsobila Hospodinova ruka?
10V jeho ruce je všechno živé;
dech každého smrtelníka.
    
11Copak ucho nezkoumá slova
a neochutnává patro pokrm?
12Je moudrost jen u starců,
znamená dlouhý věk rozumnost?
13Jen u Boha je moudrost a síla,
on má radu a důmysl.
14Když on boří, už se to nevystaví,
když někoho zavře, nikdo už neotevře.
15Když zadrží vodu, nastává sucho,
když ji vypustí, země je zpustošena.
    
16U něho je moc a úspěch,
na něm závisí ten, kdo bloudí i svádí.
17Hlupáky dělá z rádců,
rozumu zbavuje vládce.
18Ozdoby strhuje králům,
zástěru ponížení jim přivazuje kolem beder.
19Do bídy přivádí kněze,
siláky sráží k pádu.
20Výmluvným odnímá výřečnost,
úsudek bere starcům.
21Vylévá potupu na urozené,
rozvazuje pás velmožům.
    
22Tajnosti zjevuje z temnot,
co je ve stínu, vyvádí k světlu.
23Povyšuje národy a zas je hubí,
dává jim vyrůst a pak je opouští.
24Odnímá rozum vůdcům lidu,
nechá je bloudit v pustině bez cest,
25takže tápají v temnotách,
jak opilci vrávorají.“

RESPONSORIUM

Job 12, 13. 14; 23, 13

O. Jen u Boha je moudrost a síla, on má radu a důmysl. * Když on boří, už se to nevystaví, když někoho zavře, nikdo už neotevře.
V. On rozhodl – kdo ho zadrží? Co si přeje, to uskuteční. * Když on boří, už se to nevystaví, když někoho zavře, nikdo už neotevře.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze zápisu o mučednické smrti svatého Justina a jeho druhů

(Cap. 1-5: cf. PG 6, 1566-1571)

Přidržel jsem se pravého učení křesťanů

     Zatčené svaté předvedli před římského prefekta Rustika. Když stanuli před tribunálem, řekl prefekt Rustikus Justinovi: "Především buď oddán bohům a poslouchej císaře!" Justin odpověděl: "Nelze přece nikoho obžalovat nebo postihovat za to, že jsme poslušni příkazů našeho Spasitele Ježíše Krista."
     Rustikus řekl: "K jakému učení se hlásíš?" Justin na to: "Snažil jsem se seznámit se všemi naukami a přidržel jsem se pravého učení křesťanů, ačkoli se nelíbí těm, kdo žijí v zajetí bludu."
     Prefekt Rustikus se zeptal: "Tak tohle učení se ti líbí, ubožáku?" A Justin přisvědčil: "Ano, právě tak, řídím se jím jako správným učením víry."
     A prefekt Rustikus řekl: "Co je to za učení?" Justin odpověděl: "My uctíváme Boha křesťanů. Věříme, že on je od počátku jediný Stvořitel a Tvůrce všeho stvoření viditelného i neviditelného. A uctíváme Pána Ježíše Krista, Božího Syna, o kterém už proroci předpověděli, že přijde jako hlasatel spásy pro lidské pokolení a jako učitel znamenitých učedníků. Já jsem ovšem jen člověk, a proto jsem přesvědčen, že tváří v tvář jeho nekonečnému božství mohu říci jen velmi málo, leč uznávám, že proroci měli jistou moc, neboť předem zvěstovali o tom, o němž jsem právě prohlásil, že je Boží Syn. Vím totiž, že z vnuknutí nebes proroci prorokovali o jeho příchodu mezi lidi."
     Rustikus se otázal: "Jsi tedy křesťan?" A Justin odpověděl: "Ano, jsem křesťan."
     Nato řekl prefekt Justinovi: "Poslyš, o tobě říkají, žes učenec, a ty sám si myslíš, že víš, které učení je pravé. Jestliže budeš zbičován a zaplatíš vlastní hlavou, jsi přesvědčen, že vystoupíš na nebesa?" Justin potvrdil: "Doufám, že když tohle přestojím, budu mít podíl v Božím příbytku. Vím přece, že všem, kdo žili správně, zachová Bůh svou milost až do skonání celého světa."
     Prefekt Rustikus řekl: "Takže ty se domníváš, že jakmile přijdeš do nebe, dostaneš nějakou znamenitou odměnu?" Justin odpověděl: "To se nedomnívám, ale prostě to vím, mám to za naprosto jisté."
     Prefekt Rustikus pravil: "Vraťme se však k věci, o níž jde. Je opravdu nutné a naléhavé, abyste se sebrali a jako jeden muž obětovali bohům." Justin odpověděl: "Žádný rozumně myslící člověk neodpadne od pravé víry k bezbožnosti."
     Prefekt Rustikus prohlásil: "Neučiníte-li podle příkazu, bez milosti budete dáni na mučení." Justin odpověděl: "Přejeme si trpět pro našeho Pána Ježíše Krista, a tak být spaseni. Neboť toto utrpení nám zprostředkuje spásu a dodá naději před daleko hroznějším všeobecným soudem našeho Pána a Spasitele." Stejně prohlásili také ostatní mučedníci: "Dělej, co chceš, ale my jsme křesťané, a modlám neobětujeme."
     Prefekt Rustikus pak vynesl rozsudek následujícími slovy: "Protože tito lidé nechtěli obětovat bohům a uposlechnout příkazu císařova, nechť jsou podle předpisu zákona zbičováni a vydáni hrdelnímu trestu."
     S chválou Boží na rtech šli svatí mučedníci na popraviště. Tam byli sťati, a tak mučednickou smrtí vyznali víru ve Spasitele.

RESPONSORIUM

Sk 20, 21.24; Řím 1, 16

O. Vážně jsem kladl na srdce židům i pohanům, aby se obrátili k Bohu s vírou v našeho Pána Ježíše Krista. * Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o Boží milosti.
V. Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchrana každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i pohanům. * Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o Boží milosti.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys poučil svatého mučedníka Justina, že kříž, přestože ho mnozí považují za nesmyslný, vede k dokonalému poznání Ježíše Krista; pomáhej i nám, abychom dokázali odolat svodům klamných nauk a zůstali vždy pevní ve víře. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie