lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

29. květen 2018
Druhé mezidobí, 8. týden
4. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,
o svatých žalmech přitom rozjímejme
a Pánu pějme srdci vznícenými
    líbezné hymny.

Ať za své písně Vládci laskavému
můžeme jednou k sídlu nebeskému
v průvodu jeho svatých vystoupiti
    ve věčné žití.

To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,
Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,
ať celým světem nikdy neustává
    tobě znít chvála. Amen.

Během dne:

Sluch svého božství pozorný a vlídný
k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.
Prosby svých věrných služebníků přijmi,
    prosíme tebe.

Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,
vlej olej v lampy dohořívající,
ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné
    z hlubiny srdcí.

Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,
omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,
viníků ušetř a laskavou dlaní
    ležící zvedni.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
    nad světy všemi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby

Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)

I

2 Pane, vyslyš moje prosby, *
      kéž tě dosáhne můj hlas!

3 Svoji tvář mi neukrývej *
      v dnešní strastiplný den.
   Nakloň ke mně ucho svoje, *
      pospěš na mé volání! –

4 Dny mé jako dým se tratí, *
      v kostech spaluje mě žár.

5 Srdce schne jak zprahlá tráva, *
      zapomínám už i jíst.

6 Sténáním a nářkem stálým *
      už jen kost a kůže jsem, –

7 podobám se ptáku v poušti, *
      jsem jak sýček v sutinách,

8 chřadnu, naříkám jak ptáče *
      osiřelé na střeše.

9 Stále běsní nepřátelé, *
      tupí mě a klnou mi.

10 Popel jídám jako chleba, *
      ředím nápoj slzami,

11 pro tvůj hněv a rozhorlení: *
      zdvihls mě – a svrhl zpět!

12 Mé dny jsou stín klesající, *
      sám jak tráva uvadám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

II

13 Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
      tvé jméno z rodu do rodu.

14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
      nadešel k slitování čas.

15 Milují jej tví služebníci, *
      pláčí nad jeho zřícením. –

16 Národy budou ctít tvé jméno, *
      tvou slávu všichni králové,

17 až zbuduje Pán Sión znova, *
      zjeví se ve své nádheře,

18 až k prosbě bezmocných se skloní, *
      nezhrdne jejich modlitbou. –

19 Tak budiž psáno pro budoucí, *
      ať příští národ Pána ctí!

20 Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
      on z nebe na zem popatřil,

21 zajatců vzdechy aby slyšel, *
      zachránil ty, jimž hrozí smrt.

22 Pak synové tvých služebníků *
      přebývat budou v bezpečí
   a jejich potomstvo i nadál *
      před tvojí tváří potrvá
   k cti tvého jména na Sióně, *
      k tvé chvále v Jeruzalémě,

23 až národy a celé říše *
      se k službě Páně shromáždí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

III

24 Cestou ochabla má síla, *
      dej mi znát těch pár mých dní,

25 z půlky jich mě neodváděj! *
      Věky věků je tvých let!

26 Dávno založil jsi zemi, *
      nebesa jsou dílem tvým:

27 pominou, ty budeš dále; †
      rozpadnou se jako šat, *
      změníš je, jak šat se mění. –

28 Ty však stále stejný trváš, *
      roků tvých je bez konce.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

V. Poslyš, můj lide, mé naučení.
R. Slovům mých úst nyní nastav uši!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

3, 1-26
Jobův nářek

     1Potom Job otevřel svá ústa a proklel svůj den. 2Job se ujal slova a řekl:
3„Zhynout měl den, kdy jsem se narodil,
a noc, která řekla: ‚Počat je chlapec.‘
4Ten den se měl stát temnotou,
neměl se o něho starat Bůh nahoře,
nemělo nad ním zasvitnout denní světlo.
5Mělo si ho přivlastnit šero a tma,
mělo se na něho položit mračno,
mělo ho vyděsit zatmění ve dne.
6Tu noc mělo uchvátit temno,
neměla se spojit se žádným dnem roku,
neměla vejít do počtu měsíců.
7Ano, ta noc měla být neplodná,
neměl se v ní rozeznít jásot.
8Proklít ji měli, kdo zaklínají dny,
kdo mají moc vydráždit draka.
9Zatemnit se měly hvězdy jejího svítání,
marně měla čekat na světlo,
neměla patřit na řasy jitřenky.
10Neboť nezavřela brány lůna mé matky,
neskryla soužení před mýma očima.
    
11Proč jsem nezemřel při východu z lůna,
nevyšel z života, abych hned zhynul?
12Proč mně kolena vyšla v ústrety,
proč prsy, aby mě kojily?
13Neboť nyní bych ležel v pokoji,
spal bych a odpočíval
14s králi a rádci světa,
kteří stavějí pro sebe hrobky,
15anebo s velmoži, kteří oplývají zlatem,
stříbrem plní své domy.
16Nebo bych zmizel jako zahrabaný plod,
jako nemluvňata, která nespatřila světlo,
17tam, kde přestává zuření zločinců,
kde odpočívají ti, jimž ochably síly,
18spolu se zajatci, které už netrápí strach,
neslyší tyranův křik.
19Malí a velcí jsou si tam rovni
a otrok je zbaven pána.
    
20Proč soužení dostávají světlo
a život ti, kdo mají zármutek v nitru,
21kdo touží po smrti, a ona nepřichází?
Raději než poklady by ji vyhrabat chtěli,
22radovali by se až k jásotu,
plesali by, kdyby nalezli hrob.
    
23To se stává muži, před nímž je skryto, co má dělat,
kterého Bůh uzavřel ze všech stran,
24neboť místo chleba jsem dostal údělem nářek
a mé vzdechy tryskají jako voda.
25Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla,
z čeho jsem měl strach, dolehlo na mě.
26Nemám oddech, nemám klid,
nemám odpočinek – už zase nové vzrušení.“

RESPONSORIUM

Job 3, 24-26; 6, 13

O. Místo chleba jsem dostal údělem nářek a mé vzdechy tryskají jak voda. Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla, z čeho jsem měl strach, dolehlo na mně. * Nemám oddech, nemám klid.
V. Hle, sám v sobě nenalézám pomoc, opora je mi odepřena. * Nemám oddech, nemám klid.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu "Vyznání" od svatého biskupa Augustina

(Lib. 10, 1, 1 – 2, 2; 5, 7: CCL 27, 155. 158)

Tobě je zjevné, Pane, jaký jsem

     Ty mě znáš, Pane, kéž bych tě mohl poznat, jako znáš ty mne.1 Tys síla mé duše; vstup do ní a přizpůsob si ji, aby byla tvým majetkem a vlastnictvím bez poskvrny a vrásky2. V tom je má naděje, a proto mluvím; a v té naději se raduji, když se raduji dobře. Ale o ostatních věcech tohoto života platí, že čím více se pro ně naříká, tím méně si to zaslouží, a čím méně se pro ně naříká, tím víc by to bylo třeba. Hle, miloval jsi pravdu,3 protože kdo jedná podle ní, jde ke světlu.4 Chci ji činit před tebou ve vyznání celým srdcem a před mnoha svědky svým perem.
     Před tvýma očima, Pane, je obnažena celá propast lidského vědomí.5 Co by ti ve mně mohlo zůstat skryto, i kdybych ti to nechtěl vyznat? Jen bych sobě zakrýval tebe, nikdy ne tobě sebe. Takto však, když můj nářek svědčí o tom, že se sám sobě nelíbím, stáváš se ty mým světlem a mou radostí, tím, koho miluji a po kom toužím; takže za sebe se stydím, sebe se zříkám a volím si tebe a nechci se líbit tobě ani sobě, jen podle tvého.
     Tobě je zjevné, Pane, jaký jsem; a co očekávám od svého vyznání, jsem už řekl. Nevyznávám se ti mluvením a slovy těla, to mluví má duše a křičí mé myšlenky, a tvé ucho je slyší. Neboť jsem-li zlý, pak vyznat se ti není nic jiného než nelíbit se sobě. A jsem-li dobrý, pak vyznat se ti není nic jiného, než nepřipisovat to sobě. Protože ty, Pane, žehnáš spravedlivému,6 ale nejdřív ho jako hříšníka ospravedlňuješ.7 A tak se mé vyznání, Bože můj, děje před tvou tváří mlčky i nahlas: mlčí, protože nehlučím slovy, ale mé srdce křičí.
     Ty do mne, Pane, vidíš skrz naskrz, protože i když platí, že nikdo z lidí nezná lidské nitro, leda lidský duch, který je v člověku,8 přece je v člověku ještě něco, co nezná ani duch člověka, který je v něm. Zato ty, Pane, víš o člověku všechno, neboť tys ho učinil. Ačkoli však před tvou tváří sebou pohrdám a považuji se za prach a popel, přece o tobě vím něco, co sám o sobě nevím.
     Ano, nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ne ještě tváří v tvář.9 Proto dokud ještě žiji daleko od tebe,10 jsem sobě blíž než tobě. Přece však vím, že ti nic nemůže ublížit; zato o sobě nevím, kterým pokušením dokážu odolat, a kterým nedokážu. Ale má naděje je v tom, že jsi věrný a nenecháš nás pokoušet nad to, co bychom mohli unést, nýbrž se zkouškou že nám připravíš i východisko, abychom mohli obstát.11
     Kéž tedy vyznávám, co o sobě vím, a kéž vyznávám i to, co o sobě nevím. Neboť co o sobě vím, vím díky tvému světlu, a co o sobě nevím, nebudu vědět, dokud se moje noc nepromění před tvou tváří v jasné poledne.12

     1 srov. 1 Kor 13, 12
     2 srov. Ef 5, 27
     3 Žl 50 (51), 8 (Vulg.)
     4 srov. Jan 3, 21
     5 srov. Žid 4, 13
     6 Žl 5, 13
     7 srov. Řím 4, 5
     8 srov. 1 Kor 2, 11
     9 srov. 1 Kor 13, 12
     10 srov. 2 Kor 5, 6
     11 srov. 1 Kor 10, 13
     12 srov. Iz 58, 10

RESPONSORIUM

Žl 139 (138), 1. 2. 7

O. Pane, ty mě prohlédáš a znáš mě, o mně víš, ať sedám nebo vstávám, * postihneš mé myšlenky už z dálky.
V. Kam bych mohl před tvým duchem jít, kam bych mohl prchnout před tvou tváří? * Postihneš mé myšlenky už z dálky.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, naplň celý svět svým pokojem a veď ho po správných cestách, aby tvá Církev mohla v bezpečí a míru plnit své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie