[ schovat menu ]

« Květen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031 


25. květen 2018, Pátek
3. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 7. týden
Sv. Bedy Ctihodného, kněze a učitele Církve, nezávazná památka
Sv. Řehoře VII., papeže, nezávazná památka
Sv. Marie Magdalény de Pazzi, panny, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

25. květen 2018
Sv. Řehoře VII., papeže, nezávazná památka


Narodil se kolem roku 1028 v Toskánsku, jmenoval se Hildebrand a až do roku 1048 žil jako benediktinský mnich. Potom se stal rádcem papežů reformátorů a po zvolení za papeže (1073) pokračoval v jejich díle. Bojoval proti svatokupectví, nekázni duchovenstva a laické investituře. Císař Jindřich IV. se nechtěl zříci práva jmenovat biskupy a opaty, dal zvolit vzdoropapeže (1080) a obsadil Řím (1084). Papež se uchýlil do Salerna, kde 25. V. 1085 zemřel a byl pohřben.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

On na nejvyšší místo postavený
ovce, jež Petru svěřils, na tvůj pokyn
vždycky tak řídil, by na celé zemi
byl jeden ovčín.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

I

2 Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,

3 bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.

4 Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.

5 Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

6 Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.

7 Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

8 Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.

9 Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

10 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

11 Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

12 V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.

13 Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

II

14 Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!

15 Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,

16 aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

17 Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!

18 Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

19 Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!

20 Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

21 Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.

22 Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

III

30 Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!

31 Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.

32 To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

33 Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!

34 Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.

35 Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

36 Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit

37 potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán nás naučí svým cestám.
R. A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

8, 5 – 9, 10
Útěcha moudrého

     8,5Kdo zachovává příkaz, nezakusí zlo. Moudré srdce zná pravý čas, 6neboť pro každou záležitost je pravý čas, vždyť zlo velmi tísní člověka. Neví totiž, co se stane. 7Kdo by mu sdělil, kdy se co stane? 8Člověk nemá moc nad dechem života, aby ho zadržel, nemá moc nade dnem smrti, nemůže uniknout z bitvy. Ani nepravost nezachrání svého původce.
     9Toto všechno jsem viděl, když jsem si všímal všeho dění, které probíhá pod sluncem v čase, kdy člověk vládne nad člověkem k jeho škodě.
     10A tak jsem viděl zlosyny nesené k pohřbu, viděl jsem však i odcházet ze svatého místa a dostávat se do zapomenutí v městě ty, kdo jednali správně. I to je marnost. 11Poněvadž nejsou zločinné skutky trestány hned vzápětí, lidé mají plno chutí páchat zlo i proto, 12že hříšník si žije dlouho, třebaže spáchal zlo i stokrát. Přece však vím, že se budou mít dobře ti, kdo se bojí Boha právě proto, že se ho bojí. 13Ale zlosynovi se nepovede dobře, neprodlouží svůj život jako stín, protože se Boha nebojí.
     14A přece se stává taková marnost na zemi: Jsou spravedliví, kterým se vede, jak by to zasluhovali zlosynové, a jsou zlosynové, kterým se vede, jak by to zasluhovali spravedliví. Říkám, že i to je marnost.
     15Proto jsem chválil radost. Není jiné štěstí pro člověka pod sluncem než jíst a  pít a radovat se. To ať ho doprovází při jeho trápení ve dnech jeho života, který mu Bůh daroval pod sluncem.
     16Když jsem se snažil poznat moudrost, tu jsem viděl všechno, co se děje na zemi. Ani ve dne, ani v noci jsem nezavřel oči ke spánku. 17A poznal jsem, že nic z  toho, co Bůh dělá pod sluncem, člověk nemůže odhalit. Ať se člověk namáhá hledáním sebevíc, nic neodhalí. I kdyby si mudrc myslel, že to pozná, nemůže odhalit nic.
     9,1O tom všem jsem uvažoval v srdci a poznal jsem, že spravedliví a moudří jsou se svými skutky v Boží ruce. Člověk nemůže poznat nic z toho, co se vztahuje na lásku nebo nenávist. 2Obojí je před ním marnost, protože všechny potkává stejný osud,
spravedlivého i zlosyna,
čistého i poskvrněného,
toho, kdo obětuje, i toho, kdo neobětuje.
Stejně se daří dobrému i hříšnému,
tomu, kdo přísahá,i tomu, kdo se přísahy štítí.

     3Toto zlo je ve všem, co se děje pod sluncem, že všechno má stejný osud. I srdce lidí je plné zloby. Pošetile smýšlejí ve svých srdcích za svého života a potom jdou k mrtvým. 4Každý, kdo žije, má nějakou naději. Vždyť lepší je živý pes než mrtvý lev. 5Neboť, živí aspoň vědí, že musí umřít, ale mrtví nevědí vůbec nic. Nedostanou odplatu, poněvadž ta tam je vzpomínka na ně. 6Jejich láska, jejich nenávist, jejich závist – všechno je pro ně odbyto, nemají už podíl na ničem, co se děje pod sluncem.

7A proto jez v radosti svůj chléb
a pij v dobré náladě své víno,
neboť Bůh už tvé skutky ocenil.

8Vždycky nos bílé šaty radosti,
ať na tvé hlavě neschází olej.

     9Těš se v životě se svou milovanou manželkou po všechny dny svého prchavého bytí, které ti Bůh dal pod sluncem. To je totiž tvůj úděl v tomto životě, v trápení, v němž se lopotíš pod sluncem. 10Všechno, co můžeš, dělej podle svých sil, vždyť není ani činnost, ani uvažování, ani poznání nebo moudrost v podsvětí, kam kráčíš.
 

RESPONSORIUM

1 Kor 2, 9-10; Kaz 8, 17a

O. Zvěstujeme to, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk ani nikdy nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. * Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.
V. Nic z toho, co Bůh dělá pod sluncem, člověk nemůže odhalit. * Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého papeže Řehoře VII.

(Ep. 64 extra Registrum: PL 148, 709-710)

Církev svobodná, čistá, katolická

     Prosíme a zapřísaháme vás v Pánu Ježíši, jehož smrtí jsme byli vykoupeni, abyste pečlivě zkoumali soužení a nesnáze, které trpíme od nepřátel křesťanského náboženství, a chápali, proč a jak trpíme.
     Od té chvíle, kdy mě matka Církev podle Božího úradku povýšila na apoštolský stolec, ač jsem velmi nehodný a Bůh je mi svědkem, že jsem to nechtěl, snažil jsem se ze všech sil, aby se svatá Církev, snoubenka Boží, naše paní a matka, vrátila ke své kráse, která jí patří, a zůstala svobodná, čistá a katolická. Ale to všechno se nelíbí dávnému nepříteli, a tak vyzbrojil proti nám své údy, aby zvrátil všechno v opak. A proto nám, či spíše apoštolskému stolci, natropil tolik, kolik nedokázal natropit od doby císaře Konstantina Velikého. A není to nic divného, neboť čím víc se blíží stanovený čas, tím více bojuje, aby křesťanské náboženství vyhladil.
     A teď, moji nejdražší bratři, pozorně slyšte, co vám říkám. Všichni na celém světě, kdo se považují za křesťany a opravdu znají křesťanskou víru, vědí a věří, že svatý Petr, kníže apoštolů, je otcem všech křesťanů a po Kristu prvním pastýřem, a že svatá římská církev je matkou a učitelkou všech církví.
     Jestliže tedy v to věříte a bez pochybování se toho držíte, prosím vás a přikazuji vám, já, ať jsem jakkoli nehodný váš bratr a učitel, abyste pro všemohoucího Boha pomáhali a přispívali tomuto vašemu otci a matce, jestliže toužíte dostat jejich prostřednictvím rozhřešení ode všech hříchů i požehnání a milost v tomto věku i v budoucím.
     Všemohoucí Bůh, od něhož pochází všechno dobré, ať stále osvěcuje vaši mysl a učiní ji plodnou v lásce k němu i k bližnímu, abyste si věrnou oddaností zavázali tohoto vašeho otce i matku a bez zahanbení dospěli do jejich společnosti. Amen.

RESPONSORIUM

Sir 45, 3; Žl 77 (78), 70.71

O. Pán ho před králem podporoval, pro svůj lid mu dal přikázání * a ukázal mu svou slávu.
V. Pán si zvolil svého služebníka, ať pase Izraele, dědictví svoje * a ukázal mu svou slávu.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys posiloval svatého papeže Řehoře, aby horlivě a statečně bránil spravedlnost; dávej i dnes své Církvi odvahu, aby čelila bezpráví a s láskou hájila svobodu a právo. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie