[ schovat menu ]

« Květen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031 


21. květen 2018, Pondělí
3. týden žaltáře

Panny Marie, Matky Církve, památka
Výročí posvěcení katedrály sv. Petra a Pavla (pro brněnskou diecézi), svátek
Sv. Kryštofa Magallanese, kněze a druhů, mučedníků, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Hyacinta Marie Cormiera, kněze, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. květen 2018
Pro OP: Bl. Hyacinta Marie Cormiera, kněze, památka


Narodil se 8. prosince 1832 v Orleansu. Studoval na biskupském gymnáziu a později v kněžském semináři. 17. května 1856 přijal kněžské svěcení a 29. června 1856 vstoupil do řádu. 23. května 1859 složil v Římě sliby do rukou magistra řádu Jandela. Prakticky po celý svůj řeholní život zastával úřad představeného. Byl sekretářem P. Jandela, novicmistrem mezinárodního noviciátu, prvním provinciálem obnovené toulouské provincie a převorem v několika klášterech. Od roku 1891 byl sociem magistra řádu Frühwirtha a v roce 1904 byl zvolen magistrem řádu. 14. září 1905 obnovil Českou provincii a v roce 1909 otevřel kolej Angelicum. Zasloužil se o zorganizování řady ženských dominikánských kongregací, byl iniciátorem obnovy kláštera mnišek v Prouille. V roce 1916 odstoupil z úřadu magistra řádu a zemřel 17. prosince 1916 v klášteře sv. Klementa v Římě. Beatifikoval jej 20. listopadu 1994 sv. Jan Pavel II. Jeho tělo je uloženo v kostele v Angelicu.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba

Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)

I

1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
      od slunce východu až na západ.

2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
      se v oslnivé záři zjevuje.

3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
      všespalující oheň před ním jde, *
      okolo něho bouře burácí. –

4 Svolává shora nebesa i zem, *
      odhodlán konat nad svým lidem soud:

5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
      co při oběti stvrdili mou smlouvu!“

6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      že on je Bůh a právem rozsoudí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

II

7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
      Izraeli, proti tobě svědčím. *
   Viním tě a soudím tváří v tvář, *
      neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
      mám tvé žertvy stále před očima.

9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
       ani nechci kozly z tvého stáda. –

10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
       tisíce mám zvířat na svých horách.

11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
       mé je vše, co na polích se hemží.

12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
       můj je svět i vše, co obsahuje. –

13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
       cožpak se chci napít kozlí krve?

14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
       plň své sliby vůči Nejvyššímu!

15 Ke mně volej za dnů soužení, *
       vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

III

16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
       „Nač mi odříkáváš přikázání *
       a mou smlouvu darmo bereš do úst,

17 když se vzpíráš mému vedení, *
       odhazuješ za hlavu má slova? –

18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
       s cizoložníky jsi jedna ruka;

19 ústa ke špatnostem otvíráš *
       a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –

20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
       na syna své matky kydáš hanu.

21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
       myslil bys, že já jsem jako ty. –

22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
       nežli vás vydám zkáze bez úniku!

23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
       kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

V. Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R. Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

2, 1-3. 12-26
Marná je rozkoš a lidská moudrost

     1Řekl jsem si ve svém srdci: „Nuže, zkusím tě s radostí; užívej rozkoše!“ A hle - i to je marnost.
2O smíchu jsem řekl: „Jak je nesmyslný!“
A o radosti: „Jaký z ní prospěch?“

     3Snažil jsem se osvěžit své tělo vínem – zatímco jsem myslí směřoval k moudrosti – přidržel jsem se pošetilosti, dokud bych nepochopil, co je dobré pro lidi dělat tady dole po všechny dny života.
     12Uvažoval jsem o moudrosti, hlouposti a pošetilosti. Co udělá králův nástupce? To, co už dělal předtím. 13Poznal jsem, že moudrost předčí hloupost, jako světlo předčí tmu.
14„Moudrý vidí před sebou,
ale hlupák kráčí v temnotě.“
Také jsem poznal, že všechny potkává stejný osud.

     15A řekl jsem si pro sebe: „I mne potká stejný osud jako hlupáka. Proč tedy být moudrý? Jaký užitek z toho?“ A řekl jsem si pro sebe: „I tohle je marnost.“ 16Vždyť se zrovna tak nevzpomíná dlouho na moudrého jako na hlupáka. Když uplyne nějaký čas, na všechno se zapomene. Moudrý právě tak umře jako hloupý.
    
17Proto se mi zošklivil život, neboť nic se mi nelíbí, co se děje pod sluncem, všechno je marnost a chytání větru. 18Proto se mi zošklivila všechna má práce, kterou jsem tady vykonal a kterou musím zanechat tomu, kdo přijde po mně. 19Kdo ví, zda bude moudrý, nebo hloupý? A přece bude rozhodovat o celé mé práci, která mě stála námahu a píli tady pod sluncem. I to je marnost. 20Proto jsem ztratil všechnu naději ze své práce, kterou jsem vynaložil pod sluncem. 21Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo.
     22Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? 23Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.
     24Nic není lepší pro člověka, než aby jedl a pil a měl se dobře za všechnu svou práci. A uvědomil jsem si, že i to je z Boží ruky. 25Neboť kdo by mohl jíst a pít bez Boha? 26Vždyť člověku, který je mu milý, dává moudrost, poznání a radost, ale hříšníkovi ukládá sbírat a shromažďovat, aby to nakonec zanechal tomu, kdo je milý Bohu. I to je marnost a chytání větru.
 

RESPONSORIUM

Kaz 2, 26; 1 Tim 6, 10

O. Člověku, který je mu milý, dává Bůh moudrost, poznání a radost, ale hříšníkovi ukládá sbírat a shromažďovat, aby to nakonec zanechal tomu, kdo je milý Bohu. * I to je marnost a chytání větru.
V. Kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich pachtili, zbloudilo ve víře a připravili si mnoho bolestí. * I to je marnost a chytání větru.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu blahoslaveného Hyacinta Marie Cormiera celému řádu bratří Kazatelů ze dne 29. června 1904 po jeho zvolení magistrem Řádu

(Acta Capituli Generalis OP 1904, str. IX–XV)

Všechno, co je naše, obnovit v Pánu

     Vybídnuti a posíleni jakýmsi vnitřním popudem víry, jak doufáme, jsme přijali hlasy otců kapitulářů, zastupujících celý řád, jako projev vůle samotného zakladatele svatého Dominika. Vždyť od mládí jsme pokládali za věc posvátnou a nanejvýš milou mu synovsky sloužit. Přijali jsme proto nám svěřené poslání a vzali jsme na svá bedra toto břemeno ve jménu Páně. Povzbuzovala nás naděje, že si svou poslušností vyprosíme od Pána mimořádnou učenlivost našich bratří, abychom je mohli vést s radostí, a ne se vzdycháním1 po cestách našeho povolání.
     Abychom mohli šťastně konat toto krásné, ale zároveň tak obtížné dílo, ať nám pomáhá v naší slabosti Duch Svatý, především Duch rady, síly a zbožnosti. Snažně o to prosíme.
     Máme na mysli, že si Pius X. na začátku svého pontifikátu předsevzal obnovit všechno v Kristu.2 I my máme k tomu stejné důvody, a proto ani nám neleží na srdci nic více, než obnovit všechno, co je naše, v Dominiku,* aby tak i nás, jako našeho svatého patriarchu, ovládal duch modlitby, kajícnosti, pokory, chudoby, poslušnosti, milosrdenství k bližním i horlivosti pro obhajobu víry a abychom tohoto ducha šířili.
     Toto dědictví chceme opatrovat, z této hřivny chceme těžit. Proto po právu a po zásluze budeme ze srdce děkovat a se žalmistou zpívat: Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratří když pobývají pospolu!3** Buďme pospolu neboli zajedno: neřiďme se totiž radami svého vlastního smýšlení nebo vlastního prospěchu, nýbrž radami Boha, jenž se nad námi smiloval.
     Buďme zajedno s naším Pánem Ježíšem Kristem, od něhož řeholní svatost pochází a on ji vede k dokonalosti,4 který nám ve svých svatých ranách otevřel hojné prameny řeholního ducha a chce, abychom byli spolu s ním ponořeni do jeho smrti,5 a to smrti na kříži.6
     Buďme zajedno s neposkvrněnou Kristovou snoubenkou, se svatou matkou Církví, která nám udělila tolik milostí a výsad, abychom pod jejím vedením ochotně vynaložili všechno, ano i sebe sama vyčerpali7 při hlásání tajemství víry po celém světě a při šíření dobrodiní Kristova vykupitelského díla.
     Buďme zajedno se svatým otcem Dominikem. Nikdy nepřestávejme studovat, číst a i v těch nejmenších věcech napodobovat jeho skvělé ctnosti a znamenité příklady.
     Buďme zajedno mezi sebou. Ať naši jednotu neporuší, ale spíš posílí rozdílnost národnostní a jazyková. Právě tato rozmanitost ať je její podivuhodnou ozdobou.
     Stále živým kořenem tohoto duchovního bratrství bude vždy sám svatý patriarcha, jehož jsme nezaslouženě potomky. Vzácným důsledkem toho bude souhlas myslí, shoda mravů, líbezné klášterní společenství a plný soulad sil a talentů v apoštolské práci.
     Jistě nám bude dobré a útěšné nejen přebývat pospolu, ale i společně se modlit, společně konat svaté vigilie, společně bojovat, společně trpět protivenství, a nakonec i společně umírat, když nás budou hojně posilovat modlitby bratří a jejich přítomnost. V oné poslední hodině budeme jasně vidět ve světle věčnosti, jak skvělé je naše povolání, a budeme neustále volat: Bohu díky za jeho nevýslovný dar!8

     1 Žid 13, 17
     2 srov. Ef 1, 10 * Ve dvou výzvách „obnovit všechno v Kristu“ a „obnovit všechno v Dominiku“ je v latině slovní hříčka: „instaurare omnia in Domino“ a „instaurare omnia in Dominico“
     3 Žl 132 (133), 1 ** Latinský výraz „in unum“, použitý v textu žalmu, znamená jak „pospolu“, tak „zajedno“
     4 Žid 12, 2
     5 Řím 6, 4
     6 Flp 2, 8
     7 srov. 2 Kor 12, 15
     8 2 Kor 9, 15

RESPONSORIUM

Řím 12, 5; Ef 4, 7; Žl 131 (132), 1

O. I když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu. * Ale každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát.
V. Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratři když pobývají pospolu. * I když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys chtěl proslavit blahoslaveného Hyacinta Mariu Cormiera dary rady a zbožnosti a velikou horlivostí pro posvátnou nauku; dej, ať na jeho přímluvu a podle jeho příkladu je tvá rodina vždy a všude řízena moudrými a horlivými představenými. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie