[ schovat menu ]

« Květen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031 


7. květen 2018, Pondělí
2. týden žaltáře

Doba velikonoční, 6. týden


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. květen 2018
Doba velikonoční, 6. týden
2. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň. Aleluja.

Žalm 30 (31), 1-17. 20-25

Důvěrná prosba v utrpení

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

I

2 V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
3 Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

4 Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
5 Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

6 Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
7 V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

8 Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
9 že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň. Aleluja.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem. Aleluja.

II

10 Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
11 ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

12 Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
13 Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
14 Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

15 Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
16 Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    18 [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    19 Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem. Aleluja.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku. Aleluja.

III

20 Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
21 Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

22 Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
23 Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

24 Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
25 Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku. Aleluja.

V. Srdce mé i tělo, aleluja.
O. Jásá k Bohu živému, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

2, 1-11
Nové přikázání

     1Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. 2On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.
    
3Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. 4Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. 5Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Podle toho můžeme poznat, že jsme v Kristu. 6Kdo tvrdí, že v něm zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on.
    
7Milovaní, nepíšu vám o nějakém novém přikázání. Je to přikázání staré, které jste slyšeli hned na začátku. To staré přikázání je slovo, které jste slyšeli. 8Ale přesto všechno je ono přikázání, o kterém vám píšu, také nové. Je to pravdivé vzhledem ke Kristu i k vám, neboť tma přechází a pravé světlo už svítí. 9Kdo tvrdí, že je ve světle, ale svého bratra nenávidí, je dosud ve tmě. 10Kdo svého bratra miluje, zůstává ve světle a pro nikoho není pohoršením. 11Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě a žije ve tmě; neví, kam jde, protože jeho oči pro samou tmu nevidí.

RESPONSORIUM

Jan13, 34; 1 Jan2, 10. 3

O. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. * Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle, aleluja.
V. Podle toho víme, že jsme Krista poznali, když zachováváme jeho přikázání. * Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O Trojici“ od Didyma Alexandrijského

(Lib. 2, 12: PG 39, 667-674)

Duch Svatý nás obnovuje křtem

     Ve křtu z nás Duch Svatý činí nové lidi; ten Duch, který je Bůh, spolu s Otcem a Synem. Ze stavu znetvoření nás přivádí zpět do krásy a naplňuje nás svou milostí, takže by v nás už neměl být žádný prostor pro něco nežádoucího. Vysvobozuje nás z hříchu a smrti, a z lidí pozemských, to znamená z prachu a popela nás činí lidem duchovním, účastníky Boží slávy, syny a dědici Boha Otce podobnými Synu, jeho spoludědici a bratry, kteří s ním mají být oslaveni a spolu s ním mají vládnout. Místo země nám znovu daruje nebe, velkodušně nám nabízí ráj, prokazuje nám větší čest než andělům," svatým proudem křtu hasí mocné plameny neuhasitelného ohně pekelného.
     Dvakrát je člověk počat: poprvé z lidského těla, podruhé ze Svatého Ducha. Náležitě nás o obojím početí poučili svatopisci a já si je dovolím ocitovat.
     Tak učí Jan: A všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z  Boha.
     Říká, že všichni, kdo uvěřili v Krista, dostali schopnost být Božími dětmi, to jest dětmi Svatého Ducha, takže získávají příbuzenství s Bohem. A aby dal jasně najevo, že onou plodivou silou Boží je Duch Svatý, vkládá Jan navíc do úst Kristových slova: Amen, amen, pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.
     Skrze službu kněží se naše viditelné tělo viditelně rodí z křestního pramene, skrze službu andělů Boží Duch, jakýmkoli poznáním nepostižitelný, duchovně noří naše tělo i duši do sebe samého a rodí nás k novému životu.
     A hle, v souhlasu s tímto výrokem o zrození z vody a Ducha říká v evangeliu Jan Křtitel o Kristu: On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. Protože je člověk hliněná nádoba, musí ho nejprve očistit voda a pak zpevnit a zdokonalit duchovní oheň. Neboť Bůh je oheň sžírající, a tak člověk potřebuje Svatého Ducha, který ho zdokonalí a dá mu nový život. Duchovní oheň totiž působí i jako očistná lázeň a duchovní voda má také přetavující sílu ohně.

RESPONSORIUM

Iz 44, 3. 4; Srov. Jan4, 14b

O. Vyleji vodu na žíznivou půdu, potoky na vyprahlou zemi, vyleji svého Ducha. * A všechno poroste jako vrboví podle tekoucích vod, aleluja.
V. Stane se pramenem vody tryskající do života věčného. * A všechno poroste jako vrboví podle tekoucích vod, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Milosrdný Bože, uč nás spolupracovat s tvou milostí a dej, ať velikonoční slavení díla naší spásy v nás stále přináší svůj užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie