Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

20. duben 2018
Pro OP: Sv. Anežky z Montepulciana, pro mnišky SVÁTEK, nezávazná památka

Narodila se kolem roku 1268 v Gracciano Vecchio u Montepulciana v rodině pánů Segni. V devíti letech ji rodiče přivedli do kláštera sester „del Sacco“ s augustiniánskou řeholí v Graccianu, aby zde získala výchovu a vzdělání. Po několika letech Anežka do tohoto řádu vstoupila. Když sestry založily klášter v Procenu u Orvieta, ustanovily Anežku už v jejích patnácti letech abatyší. Anežka dala své komunitě skvělou náplň, vedla ji v solidní a základní ctnosti, totiž v pokoře. Po patnácti letech ve vedení kláštera v Procenu založila v roce 1306 na žádost měšťanů z Montepulciana klášter s kostelem Santa Maria Novella v Montepulcianu a s papežským dovolením do tohoto kláštera vstoupila spolu s osmnácti dívkami. Sestry se řídily Řeholí sv. Augustina. O rok později byl tento klášter přijat do společenství řádu sv. Dominika jako klášter mnišek. Sestry zde žily ve velké chudobě a přísnosti. Anežka vynikala ohromnou vroucností při modlitbě, zvláště šířila úctu k Dítěti Ježíši a k Panně Marii. I když žila v přísné klauzuře, mnohokrát jednala s okolními městy a snažila se působit jako usmiřovatelka v různých sporech a bojích mezi šlechtickými rody. Zemřela po delší nemoci ve svých čtyřiceti letech 20. dubna 1317 a byla pohřbena v klášterním kostele. Její hrob se brzy stal poutním místem pro široké okolí. Její neporušené tělo dnes odpočívá v dominikánském kostele v Montepulcianu. Kanonizoval ji 10. prosince 1726 Benedikt XIII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.

Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.

Křehkosti těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.

Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.

Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičná chvála zní. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha. Aleluja.

Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

I

² Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
³ bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
⁴ Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
⁵ Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

⁶ Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
⁷ Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

⁸ Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
⁹ Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

¹⁰ Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
¹¹ Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

¹² V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
¹³ Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha. Aleluja.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli. Aleluja.

II

¹⁴ Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
¹⁵ Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
¹⁶ aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

¹⁷ Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
¹⁸ Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

¹⁹ Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
²⁰ Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

²¹ Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
²² Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli. Aleluja.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít. Aleluja.

III

³⁰ Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
³¹ Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
³² To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

³³ Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
³⁴ Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
³⁵ Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

³⁶ Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
³⁷ potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít. Aleluja.

V. Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O. Ať radují se nebe i země, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan; ¹viděl jsem jiného mocného anděla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblaku, kolem hlavy duhová zář, s tváří jako slunce a s nohama jako ohnivé sloupy. ²V ruce držel rozvinutý malý svitek. Pravou nohu postavil na moře a levou na zem. ³Pak vzkřikl silným hlasem, jako když řve lev. Na jeho výkřik zaburácelo sedm hromů. ⁴Když těch sedm hromů promluvilo, chtěl jsem se dát do psaní, ale uslyšel jsem z nebe hlas: „Zachovej slova těch sedmi hromů v tajnosti a nepiš je! “
     ⁵Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozdvihl pravici k nebi ⁶a přísahal při tom, který žije na věčné věky, který stvořil nebe a všecko, co je v  něm, i zem i všechno, co je na ní, i moře i všechno, co je v něm: „Lhůta je u konce! ⁷Ale v době, kdy přijde na řadu hlas sedmého anděla, až zatroubí na polnici, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům.“
     ⁸Hlas z nebe, který jsem už slyšel, zase na mě promluvil: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla stojícího na moři a na zemi!“ ⁹Odešel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: „Vezmi ho a spolkni! Způsobí ti v břiše hořko, ale v ústech se ti bude sladce rozplývat jako med.“ ¹⁰Vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a spolkl ho. V ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale když jsem ho spolkl, zhořklo mi to v břiše. ¹¹Pak mi bylo řečeno: „Znovu musíš prorokovat proti mnoha lidem, národům, jazykům a králům.“

RESPONSORIUM

O. Až zatroubí polnice, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, * jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům, aleluja.
V. Potom se objeví znamení Syna člověka na nebi a lidé uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou mocí a slávou: * jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svaté Kateřiny Sienské Kryštofě, převorce kláštera sv. Anežky v Montepulcianu

     Ve jménu Ježíše Krista ukřižovaného a sladké Marie.
     Má nejdražší dcero v Kristu, sladkém Ježíši. Já Kateřina, služebnice a otrokyně sluhů Ježíše Krista, píšu ti v jeho drahocenné Krvi. Toužím vidět tebe i ostatní, jak jdete ve šlépějích naší svaté matky Anežky.
     A o to vás prosím a to chci: abyste se držely jejího učení a jejího způsobu života. Víte přece, že váš vždycky učila slovem i příkladem pravé pokoře. To právě byla její hlavní ctnost, kterou měla. A nijak se tomu nedivím. Měla to, co má mít snoubenka, která si přeje následovat pokoru svého Snoubence. Měla nestvořenou lásku, která ustavičně hořela v jejím srdci a stravovala ji. Lačněla zachraňovat duše a bylo jí to rozkoší. Stále bděla na modlitbách. Jiným způsobem by neměla pokoru, protože bez lásky není žádné pokory. Jedna živí druhou.
     Víte, jaká pohnutka ji přivedla k dokonalé a opravdové ctnosti? Že se svobodně a dobrovolně zřekla sebe a ze statků tohoto světa nechtěla nic vlastnit. Tato slavná panna totiž dobře chápala, že jmění často přivádí člověka k pýše. Jím ztrácí nepatrnou ctnost pravé pokory, dospívá k smyslové sebelásce a ochabuje v božské lásce. a ustává v bdění a modlitbě. Vždyť srdce a cit, které jsou plné světa a sebelásky, nemohou se naplnit Kristem ukřižovaným a okoušet sladkost pravé modlitby. Toho si všimla sladká Anežka, proto svléká sebe a obléká Krista ukřižovaného. Ale nedělá to jen ona sama, nýbrž zanechává to i nám. Vás k tomu zavazuje a vy jste povinny toho dbát.
     Víte dobře, že vám, snoubenkám zasvěceným Kristu, nesluší mít a vlastnit to, co patří otci, nýbrž co patří věčnému Snoubenci. Vždyť náležíte jemu! Majetkem vašeho otce je žádostivost. Tu máme opustit, když nadejde chvíle rozlišování, a máme následovat Snoubence a mít v držení jeho poklad. Co bylo pokladem ukřižovaného Krista? Kříž, potupa, bolest, muka, spílání, posměšky a výčitky, dobrovolná chudoba, hlad po Otcově cti a po naší spáse.
     Budete-li se držet tohoto pokladu silou rozumu zaníceného ohněm lásky, dojdete k těm ctnostem, o kterých jsme mluvili. Budete pravými dcerami své matky, pečlivými, nikoli nedbalými snoubenkami a zasloužíte si, aby vás přijal Kristus ukřižovaný. On sám vám svou milostí otevře bránu trvalého života.
     Víc nepravím. Ponořte se do Krve Krista ukřižovaného. Vzchopte se s pravou bedlivostí a buďte jednotné. Budete-li spojeny a ne rozděleny, pak ani ďábel ani žádný jiný tvor vám nebude moci uškodit a připravit vás o vaši dokonalost.
     Zůstávejte ve svatém a sladkém milování Boha!
     Ježíši sladký, Ježíši lásko!

RESPONSORIUM

O. Zátopy vod nemohou uhasit lásku * a proudy řek ji neodplaví, aleluja.
V. Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu. * A proudy řek ji neodplaví, aleluja.
Nebo:

Z listu blahoslaveného Humberta z Romans o zachovávání řeholní observance

     Usilujte, bratři, o to, abyste vynikali především těmi ctnostmi, které zvláště patří k zachovávání řeholní kázně. A protože jste se sliby zavázali k velkým věcem, ukazujte také svými skutky velké věci.
     Každodenně pokračujte v nějakém cvičení ctnosti a usilovně se snažte pracovat se zaměřením na dobro. Vždyť loď, která pluje proti proudu, je jím strhávána, pokud se s velkou námahou nepohybuje kupředu.
     Ve shodě se svým stavem, do něhož vás Bůh povolal, uskutečňujte vždy to lepší, co k němu náleží. Když slyšíte všeobecné napomínání, s pokorou ho směrujte k vám, ne od vás k jiným. Ve všem svém jednání se varujte extrémů a vždy se držte ve zlatém středu. Buďte vždy připraveni ke službě bratřím a nikomu nebuďte na obtíž.
     Buďte, bratři, pokorní bez přetvářky, zralí bez důrazu na vlastní osobu, čilí bez zlehčování, uctiví bez ztráty naděje, plni naděje bez předsudků, poslušní bez odporování, veselí bez rozpustilosti, trpěliví bez reptání. Buďte tak řečeno upravení k zachovávání mravů, laskaví k prokazování milosrdenství, nepohnutelní ke stálosti, oddaní v modlitbě a obezřetní v bdělosti. Jakkoli vaší důstojnosti nemůže ani lidská přítomnost nic přidat ani samota ubrat, přesto tím víc zachovávejte kázeň, kde buď nedbalost plodí pohoršení mezi lidmi, nebo dbalost vede k správnému způsobu následování.
     Noc věnujte mlčení a modlitbě, den zase dobrým skutkům a práci. Den dávejte bližním, noc Bohu. V práci se soustřeďte ne na práci samu, ale na její smysl. Buďte silní pro konání dobra, ale slabí pro konání zla. Ve svém konání zachovávejte ke všem jednotlivcům takový postoj, aby se u představených projevovala pečlivost, u podřízených poslušnost, u všech pokoj a svornost, v chóru zbožnost a kázeň, u oltáře vážnost a úcta.
     [Věkem pokročilí ať jsou zbožní, mladí pak pracovití. Žijte chvályhodně, ale neprahněte po chvále od lidí. Nechlubte se tím, jak dlouho už jste v řádu, ale spíše tím, jak jej zachováváte. Vystříhejte se přetvářky a kráčejte před Bohem v pravdě. Je příliš málo, abyste při vstupu do kláštera změnili jen šat, ale chvályhodné je změnit mravy a způsob života. Kráčejte tedy přímou cestou a nikdy nenásledujte cestu dvojakosti a přetvářky.
     Jako před morem prchejte před tím, co je proti společnému užitku nebo co by vás mohlo dělat nápadnými. Nikdy nezapírejte spravedlnost z ohledů na lidi nebo ze strachu. Vyhýbejte se zahálce a zbytečně se nezdržujte na cele nicneděláním. Nedychtěte nerozumně po tom, co se nemá dělat, a nepropadejte nechuti konat to, co se dělat má.
     Velmi pečlivě se střezte toho, abyste byli málo trpěliví v práci, málo čilí v plnění příkazů nebo nedbalí v dílech lásky. Buďte jednoznační ve svém chování a ve svém svědomí; a nikdy se neodvažujte žít takovým způsobem života, v němž byste nechtěli zemřít.]
     Co nejnaléhavěji vás, nejmilejší bratři, prosím a vyzývám, veden svědectvím toho, který nás svou ctihodnou krví vykoupil a svou smrtí z lásky nám otevřel brány k životu, abyste nezapomínali na svou profesi a svá předsevzetí a připomínali si prastaré cesty, jimiž naši předchůdci spěšně a usilovně běželi. Nyní již vládnou s Kristem ve věčném pokoji plném útěchy. Když tam s pomocí Boží milosti dojdeme, budou naše duše naplněny poznáním prvé pravdy, láskou k nejvyššímu dobru a potěšením z božské vznešenosti.
     To ať nám dopřeje ten, který je počátek všeho bez počátku a konec všeho bez konce. Amen.

RESPONSORIUM

O. Žijme || podle pravdy a v lásce, * a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava, aleluja.
V. Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! Každý ať prozkoumá své vlastní dílo. * A tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, svou snoubenku Anežku jsi vyznamenal podivuhodnou horlivostí v modlitbě. Dej také nám, ať podle jejího příkladu stále myslíme na tebe a můžeme dosáhnout hojných plodů této zbožnosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie