[ schovat menu ]

« Duben 2018 »
NePoÚtStČtSo
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930 


9. duben 2018, Pondělí
2. týden žaltáře

Zvěstování Páně, slavnost


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

9. duben 2018
Zvěstování Páně, slavnost


Dnešní slavnost připomíná den, kdy byl anděl poslán k Panně Marii a zvěstoval jí, že se má stát matkou Mesiáše, Syna Božího. Ústředním bodem oslavy je tajemství vtělení věčného Slova, počátek naší spásy. Proto v těsné blízkosti velikonoc prosíme, aby se na nás projevila síla vykoupení (srov. modlitba po přijímání). Na Východě se tento svátek slavil už kolem roku 550. v Římě byl zaveden v VII. století.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Už v lidstvu síly tajemné,
jež v zaklínadla věřily
i v sošky z dřeva, kamene
či z kovu, k Bohu toužily.

Všichni však, kdo šli za nimi,
v moc zlého ducha upadli,
s dušemi ujařmenými
v ohnivou tůň se propadli.

Kristus však nebyl s osudem
padlého lidstva srozuměn,
že to, co Otcem stvořeno,
beztrestně má být zmařeno.

Smrtelné tělo obléká
s tím, že až vzkřísí člověka,
rozrazí smrti okovy
a cesty k Otci obnoví.

Dnes je den tvého početí,
kdy Tvůrce nebe vdechl ti
duši, s níž smísil zemský jíl,
čímž Slovo k tělu připojil.

Jakou to radost pro náš svět
ukrývá svaté Panny klín:
Odtud pro lidstvo nový věk
vzešel se světlem blaživým.

Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otci, Duchu milosti
po všechny věky věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, abychom byli přijati za syny. Aleluja.

Žalm 2
Mesiáš — král a vítěz

Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)

1 Proč se bouří kmeny pohanů, *
      národy proč snují marné plány?
2 K boji povstávají králové, †
      smlouvají se vládci proti Pánu, *
      proti jeho pomazanému.

3 „Zpřetrhejme jejich okovy, *
      shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –

4 Směje se jim na nebesích Pán, *
      úsměšek má pro ně na svém trůnu.

5 Potom k nim však s hněvem promluví, *
      vyděsí je ve svém rozhořčení:

6 „Já jsem svého krále dosadil *
      na Siónu, na své svaté hoře!“ –

7 Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
      Takto ke mně promluvil můj Pán: *
      „Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.

8 Požádej, a národy ti dám, *
      zemi budeš vlastnit do všech končin.

9 Povládneš jim prutem železným, *
      jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –

10 Proto, králové, už prohlédněte, *
      poučit se dejte, vládci země!

11 V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
      v rozechvění líbejte mu nohy,

12 ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
      neboť hněvem snadno může vzplanout. *
      Blaze všem, kdo důvěřují v něho!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, abychom byli přijati za syny. Aleluja.

Ant. 2 Když Kristus přicházel na svět, řekl: Připravils mi tělo, Bože, tady jsem, abych plnil tvou vůli. Aleluja.

Žalm 18 (19), 2-7

Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

2 O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
3    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

4 Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
5 Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

6 Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
7 Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Když Kristus přicházel na svět, řekl: Připravils mi tělo, Bože, tady jsem, abych plnil tvou vůli. Aleluja.

Ant. 3 V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. Aleluja.

Žalm 44 (45)
Svatba krále

Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25, 6)

2 Srdce mi kypí radostnými slovy, †
      svou píseň nyní králi zazpívám, *
      můj jazyk - rydlo rychlopísaře. –

3 Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †
      spanilost se ti po rtech rozlévá, *
      Pán proto požehnal ti na věky.

4 Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *
      ve vznešenosti své a nádheře

5 do boje vyjeď za věrnost a právo, *
      ať koná divy tvoje pravice!

6 Máš ostré šípy, národy se skloní, *
      odpůrci krále klesnou na mysli. –

7 Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *
      žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.

8 Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †
      a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *
      olejem radosti jak žádného. –

9 Tvá roucha voní aloí a myrhou, *
      ze síní slonových ti harfy zní.

10 Královská dcera v ústrety ti kráčí, †
       královna stojí po tvé pravici, *
       ofirským zlatem skvěle zdobená.

11 Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *
       zapomeň na svůj lid a otcův dům!

12 Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *
       neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!

13 I tyrský lid ti přináší své dary, *
       o přízeň tvou se derou velmoži. –

14 Královská dcera vchází v plné kráse, *
       perlami, zlatem šat má protkaný.

15 Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *
       panny její za ní kráčejí.

16 S radostným jásotem ji přivádějí *
       a dovnitř v králův palác vcházejí. –

17 Místo svých otců budeš teď mít syny *
       a učiníš je v zemi knížaty.

18 Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *
       ať na věky tě slaví národy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. Aleluja.

V. Slovo se stalo tělem. Aleluja.
O. A přebývalo mezi námi. Aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Kronik

17, 1-15

Proroctví o Mesiáši – Davidovu synu

     1Když David už bydlel ve svém paláci, řekl proroku Nátanovi: "Hle, já bydlím v domě z cedrů, zatímco archa Hospodinovy úmluvy je pod stanovými pokrývkami." 2Nátan odpověděl Davidovi: "Proveď všechno, co máš na srdci, vždyť Bůh je s tebou!"
     3Ale té noci se Nátanovi ozvalo Hospodinovo slovo: 4"Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi nevystavíš dům k přebývání; 5vždyť jsem nebydlel v domě ode dne, kdy jsem vyvedl Izraele, až do dneška, ale putoval jsem vždy ze stanu do stanu a z příbytku do příbytku. 6Kdekoli jsem chodil s celým Izraelem, zmínil jsem se snad slovem některému z izraelských soudců, jimž jsem přikázal pást můj izraelský lid: Proč jste mi nevystavěli dům z cedrů?
     7A nyní řekni mému služebníku Davidovi toto: Tak praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal; 8vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele a zjednal jsem ti jméno, jaké mají ti největší na zemi. 9Určil jsem svému izraelskému lidu místo, zasadil jsem ho, aby tam bydlel. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se ho neodváží utlačovat jako dříve 10a v dobách, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Pokořil jsem všechny tvé nepřátele.
     Oznamuji ti tedy, že Hospodin vystaví dům tobě.
11Až naplníš své dny a vydáš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých synů, a upevním jeho království. 12Postaví mi dům a upevním jeho trůn navěky. 13Já mu budu otcem a on mi bude synem; svou přízeň mu však neodejmu, jako jsem ji odňal tomu, který byl před tebou. 14Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navždy a jeho trůn bude pevný navěky."
     15Tak mluvil Nátan k Davidovi ve smyslu všech těchto slov a celého toho vidění.

RESPONSORIUM

Srov. Lk 1, 26-32

O. Anděl Gabriel byl poslán k Panně Marii, zasnoubené s Josefem, a přinesl jí Boží poselství; Panna se ulekla tváří v tvář zářícímu světlu. Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. * Počneš a porodíš syna a bude nazván Synem Nejvyššího. Aleluja.
V. Zdrávas, Maria, milostiplná, Pán s tebou. * Počneš a porodíš syna a bude nazván Synem Nejvyššího. Aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého papeže Lva Velikého

(Epist. 28 ad Flavanum, 3-4: PL 54, 763-767)

Svátost našeho smíření

     Velebnost na sebe vzala ponížení, síla slabost, věčnost smrtelnou pomíjivost. A aby mohl být zaplacen dluh tížící naše člověčenství, neporušitelná přirozenost se spojila s přirozeností porušenou, takže, jak to vyžadovalo naše uzdravení, mohl jeden a týž prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Ježíš Kristus, v jedné přirozenosti zemřít a zároveň v druhé zemřít nemohl.
     Pravý Bůh se tedy narodil v úplné a dokonalé přirozenosti pravého člověka, celý Bůh ze strany Boží, celý člověk ze strany naší. Tím naším nazýváme přitom to, co v nás na počátku Bůh stvořil a co přijal, aby to obnovil. Z toho, co způsobil svůdce a co dopustil svedený člověk, není ovšem ve Spasiteli ani sebemenší stopy. A i když na sebe vzal úděl lidských slabostí, přesto neměl podíl na našich hříších.
     Přijal podobu služebníka, aniž se poskvrnil hříchem, obohatil lidství, aniž cokoli ubral svému božství. Neboť v onom sebezmaření, v němž se Neviditelný ukázal viditelně a Stvořitel a Pán veškerenstva dobrovolně přijal smrtelnost jako jeden z nás, sestoupilo k nám Boží slitování, aniž utrpěla Boží moc. Nuže ten, který zůstávaje v podobě Boží učinil člověka, v podobě služebníka se stal člověkem.
     Boží Syn tedy sestupuje z nebeského trůnu a vstupuje do této nízkosti světa: aniž se vzdává slávy Otcovy, rodí se novým zrozením do nového řádu.
     Do řádu nového, neboť ač byl ve vlastním božském řádu neviditelný, v našem řádu se stal viditelným, ač byl nepochopitelný, chtěl být pochopen, ač byl dříve než čas, začal být v čase, absolutní Pán veškerenstva zastínil svou nesmírnou vznešenost a přijal existenci služebníka, Bůh, kterého se nemůže dotknout žádné utrpení, neváhal stát se trpícím člověkem a nesmrtelný se podrobil zákonům smrti.
     Nuže ten, který je pravý Bůh, ten je i pravý člověk. V tomto spojení není žádná faleš, když se tu snoubí nízkost člověka s vysokostí Boží.
     Jako se totiž božství nemění slitováním, tak se člověčenství neztrácí důstojností. Obě přirozenosti jsou vzájemně spojeny, ale každá z nich působí, co je jí vlastní: Slovo působí, co přísluší Slovu, člověk koná, co přísluší člověku.
     Jedna přirozenost se skví podivuhodnými skutky, druhá podléhá bezpráví. A jako je Slovo rovno Otci a nemá menší slávu než on, tak člověk neopouští přirozenost našeho rodu.
     Vždy znovu je zajisté třeba říkat: "Jeden a týž je vskutku Syn Boží a vskutku Syn člověka. Bůh proto, že na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh, a člověk proto, že Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

RESPONSORIUM


O. Přijmi slovo, Panno Maria, které ti Bůh posílá skrze anděla: Počneš a porodíš Boha a zároveň člověka. * Budeš požehnaná mezi ženami. Aleluja.
V. Porodíš syna a zůstaneš neporušenou pannou, a budeš matkou nejčistší. * Budeš požehnaná mezi ženami. Aleluja.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, vyznáváme, že se tvé Slovo stalo v lůně Panny Marie člověkem, tvůj Syn, náš Vykupitel, se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať i my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie