[ schovat menu ]

« Březen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031


17. březen 2018, Sobota
4. týden žaltáře

Doba postní, 4. týden
Sv. Patrika, biskupa, pro připomínku


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. březen 2018
Sv. Patrika, biskupa, pro připomínku


Narodil se kolem roku 385 v Británii. Když mu bylo 16 let, unesli ho piráti a prodali v Irsku sedlákovi. Tam šest roků pásl ovce, potom se mu podařilo utéci a vrátit se k rodičům. Vystudoval v Galii, stal se knězem, po návratu do Británie byl vysvěcen na biskupa a spolu s několika druhy odešel jako misionář znovu do Irska (432). Dokázal přizpůsobit svůj apoštolát podmínkám této země, takže obrátil na křesťanství velkou část obyvatelstva. A i když se to neobešlo bez nesnází, přece nebylo třeba prolévat mučednickou krev. Založil mnoho klášterů a zřídil pevnou církevní organizační strukturu. Armagh u Belfastu se stal prvním biskupským sídlem (kolem roku 444). Na sklonku života napsal autobiografické dílo "Vyznání". Zemřel 17. III. 461 poblíž severoirského města Downu a jeho hrob se stal ihned poutním místem.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem.

Žalm 78, 40-72
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy

Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)

IV

40 Kolikrát v poušti dráždili jej, *
       kolikrát ve stepi uráželi!

41 Zkoušeli Boha zas a zas, *
       rmoutili Svatého Izraele.

42 Neměli v paměti jeho moc, *
       den, kdy je zachránil před nepřítelem, –

43 když činil znamení v Egyptě, *
       svoje divy v tanejských pláních.

44 Vodu v řekách tam proměnil v krev, *
       z potoků ani se nedalo napít.

45 Hmyz poslal na Egypt, aby je žral, *
       spousty žab, aby je sužovaly. –

46 Úrodu jejich dal sarančím, *
       kobylkám to, čeho dobyli prací.

47 Vinice potloukl krupobitím, *
       morušovníky sežehl jíním.

48 Na jejich dobytek dopustil mor, *
       nákazou porážel jejich stáda. –

49 Seslal na ně svůj plamenný hněv, †
       rozhorlení, hrozby a rány, *
       celé zástupy neblahých poslů.

50 Naplno hněvu průchod dal, †
       ani smrti je neuchránil, *
       životy jejich dal na pospas moru.

51 Prvorozence pobil jim, *
       vše prvně zplozené v Chámových stanech.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem.

Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře.

V

52 Svůj lid jak ovce vyvedl pak, *
       jako své stádo je provázel pouští.

53 Vodil je bezpečně, neměli strach, *
       nepřátele však zhltilo moře.

54 Do svaté země své přivedl je, *
       k horám, jež pro ně svou pravicí dobyl.

55 Před jejich tváří pohany hnal, †
       dědictví jejich jim rozdělil losem, *
       v jejich stanech pak lid jeho bydlil. –

56 Oni však pokoušeli ho dál, †
       dráždili Pána, Nejvyššího, *
       nedbali na jeho přikázání.

57 Odpadli, byli mu nevěrní †
       tak jako jejich otcové kdysi, *
       selhali, podobni zrádnému luku.

58 Pohoršovali jej na výšinách, *
       rozhořčovali ctěním svých model. –

59 Slyšel je Pán a pojal ho hněv, *
       tvrdě se odřekl Izraele.

60 Opustil v Silo svatyni svou, *
       stánek, v němž přebýval mezi lidmi.

61 Síle své padnout dal v zajetí, *
       slávě své do rukou nepřítele.

62 Cizímu meči vydal svůj lid, *
       na své dědictví zanevřel zcela.

63 Jinochy jejich pohltil žár, *
       pannám nezněly svatební písně.

64 Jejich kněze povraždil meč, *
       nebylo při pohřbech vdovského nářku.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře.

Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje.

VI

65 Až jako ze spánku vzbudil se Pán, *
       jak silák procitlý z opojení.

66 Nepřátele pak po zádech bil, *
       zahrnul je navěky hanbou.

67 Povrhl stanem Josefovým, *
       nevyvolil si Efraimovce,

68 nýbrž si vyvolil Judův kmen, *
       zamiloval si horu Sión.

69 Stánek jak nebe si zbudoval, *
       pevný jak zem, co pro věky stvořil. –

70 Davida zvolil svým služebníkem, *
       z ovčí ohrady přivedl si jej,

71 od ovčích matek jej povolal, †
       ať pase Jákobův lid, svůj národ, *
       Izraele, dědictví svoje.

72 Ten s čistým srdcem pásl je rád, *
       pevnýma rukama moudře je vodil.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje.

V. Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.
O. Aby se ukázaly jeho skutky.

PRVNÍ ČTENÍ

Ze čtvrté knihy Mojžíšovy

20,1-13;21,4-9

Voda ze skály a měděný had

     20.1V prvním měsíci přišlo celé společenství izraelských synů na poušť Sin. Lid se usadil v Kadeši. Maria tam zemřela a byla tam pochována.
    
2Nebylo vody pro takové množství, srotili se tedy proti Mojžíšovi a Árónovi. 3Lidé se s Mojžíšem hádali a říkali: „Kéž bychom zemřeli, jako zahynuli naši bratři před Hospodinem! 4Proč jste přivedli Boží obec na tuto poušť, abychom zde zemřeli my i náš dobytek? 5Proč jste nás vyvedli z Egypta, abyste nás přivedli na toto ošklivé místo? Není to místo k setí, je bez fíkovníků, vinic, granátovníků, a ani vodu nemáme k pití!“
    
6Mojžíš a Árón přišli ze shromáždění ke vchodu do stánku schůzky a padli na svou tvář. 7Ukázala se jim Hospodinova sláva a Hospodin řekl Mojžíšovi: 8„Vezmi si hůl a shromáždi všechny, ty a tvůj bratr Árón. Před nimi poručte skále, aby vydala svou vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály a napojíš všechny i jejich dobytek.“
    
9Podle rozkazu Mojžíš vzal hůl, která byla před Hospodinem, s Árónem 10shromáždil všechny před skálu a řekl jim: „Slyšte, buřiči! Vyvedeme vám z této skály vodu?“ 11Mojžíš zvedl svou ruku, udeřil dvakrát holí do skály, a vytryskla hojná voda. Pili všichni lidé i jejich dobytek.
    
12Hospodin však řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Protože jste mi nevěřili, že bych se mohl osvědčit před očima izraelských synů jako svatý, neuvedete toto množství do země, kterou jim chci dát.“ 13To jsou vody Meriby, to je Hádky, kde se izraelští synové hádali s Hospodinem a kde jim dal důkaz své svatosti.
    
21.4Od hory Hor táhli směrem k Rákosovému moři, aby obešli zemi Edomitů, a lid už omrzelo být stále na cestě. 5Lidé mluvili proti Bohu i Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abychom umřeli tady na poušti? Není chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy.“ 6Hospodin poslal proto na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele. 7Lidé přišli k Mojžíšovi a řekli: „Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady.“ a Mojžíš se modlil za lid. 8Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu.“ 9Mojžíš zhotovil měděného hada, vztyčil ho na kůl, a když had někoho uštkl a ten pohlédl na měděného hada, zůstal na živu.

RESPONSORIUM

Jan 3, 14.15.17

O. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, * aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
V. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. * Aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pastorační konstituce II. vatikánského koncilu o Církvi v dnešním světě

(Gaudium et spes, n. 37-38)

Veškerá lidská činnost se musí očistit a zdokonalit velikonočním tajemstvím

     Souhlasně se zkušeností všech dob přináší Písmo svaté lidstvu důkladné poučení, že lidský pokrok, který je velikým dobrem člověka, s sebou nese i velké pokušení: kde totiž došlo k porušení řádu hodnot a dobré se smísilo se zlým, dbají jednotlivci i skupiny jen o vlastní zájmy a ne o zájmy ostatních.
     Tak dochází k tomu, že svět už není místem opravdového bratrství a člověkova vzrůstající moc hrozí zničit samo lidstvo.
     Jak se dá tento neutěšený stav překonat? Křesťané prohlašují, že se musí veškerá lidská činnost, která je vlivem pýchy a nezřízené sebelásky dennodenně ohrožena, očistit a zdokonalit Kristovým křížem a zmrtvýchvstáním.
     Člověk, který byl Kristem vykoupen a v Duchu Svatém se stal novým stvořením, může a má milovat i věci, které Bůh stvořil. Přijímá je od Boha a hledí na ně s takovou úctou, jako by právě vycházely z Boží ruky.
     Je za ně svému Dobrodinci vděčný a užívá stvořených věcí a těší se z nich v duchu chudoby a vnitřní svobody. To ho uvádí do pravého vlastnění světa: jako by neměl nic, a zatím má všecko.1 Všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.2
     Boží Slovo, kterým bylo všecko stvořeno, se stalo tělem a přebývalo v lidském světě;3 jako dokonalý člověk vstoupilo do světových dějin, pojalo je v sebe a v sobě je soustředilo jako pod jednou hlavou.4 To on nám zjevuje, že Bůh je láska,5 a zároveň nás učí, že základním zákonem lidské dokonalosti, a tedy také přetvořením světa, je nové přikázání lásky.
     Ty, kdo věří Boží lásce, ujišťuje, že se cesta lásky otevírá všem lidem a že snaha o uskutečnění všelidského bratrství není marná. Zároveň nás vybízí, abychom tuto lásku neuplatňovali jen ve velkých věcech, ale především v každodenním běžném životě.
     Pro všechny nás hříšníky podstoupil smrt6 a svým příkladem učí, že je také třeba nést kříž, který tělo a svět kladou na ramena těm, kdo hledají mír a spravedlnost.
     Zmrtvýchvstáním se Kristus stal Pánem, jemuž byla dána všecka moc na nebi i na zemi,7 a mocí svého Ducha nyní dále působí v srdcích lidí; nejenže v nich vyvolává touhu po budoucím věku, ale zároveň také oživuje, očišťuje a posiluje ušlechtilé úmysly, jimiž se lidské společenství snaží učinit svůj život lidštějším a tomuto cíli podřídit celou zemi.
     Dary Ducha jsou však různé: jedny volá k tomu, aby vydali viditelné svědectví touhy po nebeském domově a uchovávali ji, aby byla v lidském společenství živá, jiné vyzývá, aby se věnovali pozemské službě člověku a touto službou vytvářeli předpoklady pro nebeské království.
     Všechny ovšem osvobozuje, aby nedbali na sebe a využívali všech sil země pro život člověka, a tak směřovali do budoucna, kdy se lidstvo samo stane Bohu příjemnou obětí.8

     1 srov. 2 Kor 6, 10
     2 1 Kor 3, 22-23
     3 srov. Jan 1, 3.14
     4 srov. Ef 1, 10
     5 1 Jan 4, 8
     6 srov. Jan 3, 14-18; Řím 5, 8-10
     7 srov. Sk 2, 36; Mt 28, 18
     8 srov. Řím 15, 16

RESPONSORIUM

2 Kor 5, 15; Řím 4, 25

O. Kristus zemřel za všechny, * aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
V. Byl vydán na smrt pro naše hříchy a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění. * Aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.

TŘETÍ ČTENÍ

Z Vyznání svatého Patrika

(Cap. 14-16: PL 53, 808-809)

Četné národy se skrze mne znovuzrodily pro Krista

     Neúnavně vzdávám Bohu díky, že mě v den své zkoušky zachoval věrným, takže mu dnes mohu s důvěrou přinést oběť. Jako živou oběť přináším svou duši Kristu, svému Pánu, neboť mě uchránil od všech mých soužení, takže mohu říci: Kdo jsem, Pane, a k čemu mě voláš, žes mě tak božsky zaštítil? Vždyť se mohu dnes ustavičně radovat uprostřed všech národů a velebit tvoje jméno, kdekoli budu, a to nejen ve štěstí, ale i v neštěstí. Ať se mi přihodí cokoli, dobré i zlé, musím to přijmout stejně ochotně a ustavičně děkovat Bohu, protože mi ukázal, že mu mám bez váhání až do konce věřit, a protože mě vyslyšel. A tak, ač neschopný, smím v těchto dnech přistoupit k započetí tohoto tak zbožného a podivuhodného díla a následovat ony muže, o kterých už kdysi Pán předpověděl, že budou zvěstovat jeho evangelium na svědectví všem národům.1
     Odkud se mi dostalo této moudrosti, kterou jsem dřív neměl, neboť jsem ani neznal počet dní a o Bohu neměl ani tušení? Odkud se mi později dostalo toho velikého a spasitelného daru poznání Boha a lásky k němu, že jsem opustil vlast a rodiče a šel hlásat evangelium mezi Iry, že jsem snášel urážky od nevěřících, že jsem přijímal na své pouti hojnou potupu a četná pronásledování, ba i pouta, a že jsem svou svobodu dal do služeb jiných?
     A budu-li toho hoden, jsem hotov nasadit i svůj život pro jeho jméno, bez váhání a s radostí, a jestliže mi to Bůh dopřeje, přeji si za něho i zemřít. Vždyť jsem vůči Bohu velkým dlužníkem. Dal mi přece tu velikou milost, že se skrze mne četné národy znovuzrodily pro Boha a daly se na cestu k dokonalosti a že se pro ně všude světí duchovní, ačkoli tento lid teprve nedávno došel k víře, shromážděn Pánem ze všech končin země, jak to kdysi předpověděl ústy proroků: Od končin země k tobě přijdou národy a řeknou: "Falešné bůžky si udělali naši otcové, nejsou k ničemu."2 A jinde: Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.3
     Chci teď očekávat, že se naplní zaslíbení toho, jenž zajisté nikdy neklame. On v evangeliu slíbil: Přijdou od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem.4 A tak věříme, že věřící přijdou z celého světa.

     1 Mt 24, 14
     2 srov. Jer 16, 19
     3 Sk 13, 47; srov. Iz 43, 6
     4 Mt 8, 11

RESPONSORIUM

Řím 15, 15b-16; 1, 9

O. Byla mi dána od Boha milost, abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Kážu proto Boží evangelium, jako bych konal posvátný úkon, * aby se tak pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha Svatého.
V. Sloužím Bohu celým svým srdcem jako hlasatel radostné zvěsti o jeho Synovi. * Aby se tak pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha Svatého.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys poslal svatého Patrika, aby přinesl irskému lidu pravdy evangelia; pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu dej, ať všichni, kdo vyznávají křesťanskou víru, vydávají svým životem svědectví o tvé lásce přinášející všem lidem spásu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie