[ schovat menu ]

« Březen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031


2. březen 2018, Pátek
2. týden žaltáře

Doba postní, 2. týden


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

2. březen 2018
Doba postní, 2. týden
2. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!

3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.

5 Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

6 Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.

7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

8 Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.

9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.

11 Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

12 Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.

13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.

15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.

19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
O. Je dobrotivý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

19, 1-19; 20, 18-21

Bůh nabízí lidu smlouvu na hoře Sinaj

     19.1Třetího měsíce od východu synů Izraele z egyptské země přišli jednoho dne na sinajskou poušť. 2Dali se na cestu z Refidim, a když přišli na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou.
     3Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal z hory: „Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: 4Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě. 5Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. 6Budete mi královstvím kněží a svatým lidem. To jsou slova, která řekneš izraelským synům.“
     7Mojžíš přišel, svolal přední muže v lidu a předložil jim všechna tato slova, která mu přikázal Hospodin. 8A všechen lid společně odpověděl: „Všechno, co Hospodin mluvil, uděláme!“ Mojžíš oznámil slova lidu Hospodinu a 9Hospodin mu řekl: „Přijdu k tobě v hustém mraku, aby lid slyšel, až budu s tebou mluvit, a aby i tobě vždycky věřili.“
     Mojžíš oznámil Hospodinovi odpověď lidu.
10Hospodin pravil Mojžíšovi: „Jdi k lidu, posvěť ho dnes a zítra a nechť vyperou své šaty! 11Ať jsou připraveni pro den třetí, neboť třetího dne sestoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinaj. 12Určíš kolem lidu hranici a řekneš: Neopovažte se vystoupit na horu. Ani jejího úpatí se nedotýkejte! Kdo se hory dotkne, musí umřít! 13Ani ruka se jí nesmí dotknout; kdo se dotkne, bude ukamenován nebo proboden šípy: ať je to člověk, ať je to dobytče, nesmí žít! Ať lidé vystoupí na horu teprve po zatroubení na roh!“
     14Mojžíš sestoupil z hory k lidu a lid posvětil. Když si vyprali šaty, 15řekl lidu: „Buďte připraveni na třetí den a nedotýkejte se ženy!“
     16Když nastalo ráno třetího dne, bylo slyšet hromobití, bylo vidět blesky i černý mrak nad horou a mohutně zazníval zvuk polnice. Všechen lid v táboře se třásl. 17Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a zůstali stát na úpatí hory. 18Hora Sinaj byla celá zahalena v kouř, poněvadž Hospodin na ni sestoupil v ohni. Vystupoval z ní kouř jako dým z pece a celá hora se velmi třásla. 19Zvuk polnice se mocně šířil a sílil. Mojžíš začal mluvit a Bůh mu za hromu odpovídal.
     20.18Všechen lid pozoroval hřmění, blesky, zvuk polnice a horu zahalenou kouřem. Lid se bál, třásl se a stál zdaleka. Řekli Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a my budeme poslouchat, ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli.“ 19Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se, neboť Bůh přišel, aby vás zkoušel, aby ve vás byla bázeň před ním a abyste nehřešili.“ 20Lid stál zdaleka a Mojžíš přistoupil k mraku, kde byl Bůh.

RESPONSORIUM

Ex 19, 5.6; 1 Petr 2, 9

O. Budete-li mě poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy. * Budete mi královstvím kněží a svatým lidem.
V. Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví. * Budete mi královstvím kněží a svatým lidem.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého biskupa Ireneje

(Lib. 4, 16, 2-5: SCh 100, 564- 572)

Hospodinova smlouva

     V Deuteronomiu říká Mojžíš lidu: Hospodin, náš Bůh, uzavřel s námi na Chorebu smlouvu. Tuto smlouvu neuzavřel Hospodin s našimi otci, ale s námi.1
     Proč neuzavřel smlouvu s otci? Protože zákon nebyl ustanoven pro spravedlivé.2 A otcové byli spravedliví, podstatu zákona měli vepsánu do srdcí a do duší: milovali Boha, který je stvořil, a vůči bližnímu se nedopouštěli nespravedlnosti. Nepotřebovali tedy usměrňující předpisy, neboť spravedlnost Zákona měli v sobě.
     Když však tato spravedlnost a láska k Bohu upadly v zapomenutí a v Egyptě úplně vyhasly, bylo nutné, aby se Bůh ze své nesmírné lásky k člověku projevil živým slovem.
     Mocí vyvedl svůj lid z Egypta, aby se člověk znovu stal Božím učedníkem a následovníkem. A ty, kteří pochybovali, trestal, aby lid nepohrdal svým Tvůrcem.
     Živil ho manou, aby se mu dostalo pokrmu duchovního, jak říká Mojžíš v Deuteronomiu: Nasytil tě manou, kterou neznali tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst.3
     Přikázal milovat Boha a uložil být spravedlivý vůči bližnímu, aby člověk nežil v nespravedlnosti a nestal se nehodným Boha. Pomocí desatera vedl člověka, aby žil v důvěrném přátelství s ním a ve svornosti se svým bližním. A to vše dělal jen pro dobro člověka, neboť Bůh od člověka nic nepotřebuje.
     Všechno to vskutku činilo člověka slavným a doplňovalo mu, čeho se mu ještě nedostávalo, totiž plné lásky k Bohu, zatímco Bohu to nepřinášelo nic. Bůh přece nepotřebuje lásku člověka, ale je to člověk, komu schází sláva Boží;4 a té může dosáhnout pouze službou Bohu. Proto Mojžíš dále lidu říká: Vyvol si život, abys žil ty a tvoje potomstvo. Miluj Hospodina, svého Boha, poslouchej jeho hlas a lni k němu; neboť v tom spočívá tvůj život a délka tvých dnů.5
     A aby Pán člověka do tohoto života uvedl, sám o své vůli vyhlásil pro všechny platné příkazy desatera. Stejné závazné zůstávají i pro nás; jeho tělesným příchodem byly rozšířeny a obohaceny, nikoli zrušeny.
     Pokud jde o výroky, vedoucí k otrocké službě zákona, které oznámil v samotě Mojžíšovi a jeho prostřednictvím lidu, ty tehdy vhodně sloužily jejich výchově, jak sám Mojžíš říká: A mně Hospodin v oné době přikázal učit vás nařízením a ustanovením.6
     Nyní však to, co vedlo k otroctví nebo bylo pouze znamením, novým zákonem svobody zrušil. To však, co se týká přirozeného zákona a svobody a co je obecně platné, obohatil a rozšířil. Udělil lidem nesmírnou milost: stali se Božími dětmi, poznávají Boha jako Otce, mohou ho milovat z celého srdce a bezvýhradně jít za jeho Slovem.

     1 Dt 5, 2-3
     2 srov. 1 Tim 1, 9
     3 Dt 8, 3
     4 srov. Řím 3, 23
     5 Dt 30, 19-20
     6 Dt 4, 14

RESPONSORIUM
O. Hospodinův služebník Mojžíš se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, * aby mohl přijmout zákon Hospodinův.
V. Mojžíš vystoupil na horu Sinaj k Hospodinu a byl tam čtyřicet dní a čtyřicet nocí, * aby mohl přijmout zákon Hospodinův.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, posilni v nás ducha kajícnosti, abychom se v této postní době očistili pokáním a připravili se oslavit velikonoce s čistým srdcem a vnitřní pravdivostí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie