[ schovat menu ]

« Únor 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728 


24. únor 2018, Sobota
1. týden žaltáře

Doba postní, 1. týden
Pro OP: Bl. Konstance Servoliho neboli z Fabriana, kněze, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Ascensiony od Srdce Ježíšova Nicol Goni, panny, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. únor 2018
Pro OP: Bl. Konstance Servoliho neboli z Fabriana, kněze, nezávazná památka


Narodil se ve Fabrianu počátkem 15. století v chudé rodině Servoliů. V patnácti letech vstoupil do kláštera sv. Lucie ve Fabrianu. Vychovávali jej svatý Antonín Florentský a blahoslavený Konradin z Brescie. Vedli jej především k lásce k modlitbě. Konstanc věnoval všechnu svou energii reformě řádu, již prosazoval ve spolupráci se svatým Antonínem Florentským. Byl převorem v mnoha klášterech – 1440 a 1467 ve Fabrianu, 1445 v Perugii, 1459 a 1470 v Ascoli Piceno – a ve všech zavedl reformu. V roce 1468 byl spolu s Konradinem z Brescie a několika dalšími bratry pověřen reformou kláštera v Camerinu. Kromě práce na obnově řádu se neúnavně věnoval apoštolské práci jako kazatel. Je autorem knih Vita Beati Conradini a sbírky kázání Sermones. Zemřel v Ascoli Piceno 24. února 1481 a jeho tělo bylo uloženo v tamějším chrámu sv. Dominika. Jeho úctu potvrdil 22. září 1821 Pius VII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.

Žalm 104 (105)
Bůh je ve svých slibech věrný

Apoštolové národům zvěstují podivuhodné skutky, jež vykonal Bůh. (Sv. Atanáš)

I

1 Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *
      zjevte jeho díla národům.

2 Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *
      všechny jeho divy hlásejte!

3 Honoste se jeho svatým jménem! *
      Ať se radují, kdo Pána ctí! –

4 Dbejte o Pána a jeho sílu, *
      stále hledejte jen jeho tvář!

5 Vzpomeňte si na divy, jež konal, *
      znamení a soudy z jeho úst,

6 rode jeho sluhy Abraháma, *
      děti vyvolence Jákoba! –

7 Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *
      jeho soudy přes veškerou zem.

8 On je provždy pamětliv své smlouvy, *
      pro sta pokolení dal svůj slib,

9 smlouvy uzavřené s Abrahámem, *
      přísahy, co Izákovi dal. –

10 Zákonem ji určil pro Jákoba, *
      věčnou smlouvou pro Izraele.

11 Řekl: "Dám ti kananejskou zemi *
      za určený úděl dědičný.“

12 Že jich počtem bylo dosud málo, *
      maloučko a hosty byli tam,

13 od národa k národu se táhli, *
      z jedné říše mezi jiný lid,

14 nedovolil nikomu je tisknout, *
      mnohé krále ztrestal kvůli nim:

15 „Nedotknete se mých pomazaných, *
      neublížíte mým prorokům!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků.

II

16 Když na zem svolal hladomor, *
      odňal jí všechen živný chléb,

17 jednoho poslal před nimi: *
      Josef byl prodán v otroctví.

18 Nohy mu pouty svázali, *
      sevřeli hrdlo do želez,

19 až jeho slovo splněno *
      a výrok Páně potvrzen. –

20 Tu králi vnukl pustit jej: *
      pán národů mu volnost dal.

21 K řízení svěřil mu svůj dům *
      a do správy svůj majetek.

22 Dle svého měl vést knížata *
      a rádce učit moudrosti.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.

III

23 I přišel do Egypta Izrael, *
      byl Jákob hostem v zemi Chámově.

24 A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *
      až ten byl silnější než domácí.

25 V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *
      zákeřnost proti služebníkům svým.

26 Pak poslal svého sluhu Mojžíše *
      a Árona, jejž sám si vyvolil.

27 Činili jeho divy v Egyptě, *
      znamení mocná v zemi Chámově! –

28 Sám seslal temnoty a byla tma, *
      oni však jeho slov dbát nechtěli.

29 Proměnil tedy jejich vody v krev *
      a ryby v nich jim nechal pohynout.

30 Celá zem hemžila se žábami, *
      až do královských komnat nalezly.

31 Přikázal – přiletěly roje much, *
      přeplněn komáry byl každý kout.

32 Namísto deště seslal příval krup, *
      po celé zemi blesky planuly.

33 Vinice, fíkovníky potloukl, *
      zporážel stromy v jejich krajinách. –

34 Přikázal – vpadly mraky kobylek *
      a nespočetné spousty sarančí.

35 Zničily v zemi všechno zelené, *
      zničily vše, co pole zrodila.

36 Zahubil jim vše prvorozené, *
      prvotiny všech jejich plodných sil. –

37 Se zlatem, stříbrem lid svůj vyvedl, *
      a v jejich kmenech nikdo nestonal.

38 Egypt byl jejich odchodu jen rád, *
      neboť mu byli leda pro postrach.

39 I zaclonil je hustým oblakem *
      a plamenem jim svítil za noci. –

40 Žebrali na něm – dal jim křepelky, *
      nebeským chlebem sytil lačnící.

41 Rozrazil skálu – voda vytryskla *
      a proudem rozlila se do pouště.

42 Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *
      jak ho dal kdysi Abrahámovi. –

43 Vyvedl národ, jenž se radoval, *
      své vyvolené, kteří jásali.

44 A daroval jim kraje pohanů, *
      majetku národů se zmocnili,

45 aby pak žili v jeho zákoně, *
      zachovávali jeho příkazy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.

V. Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.
O. Aby se ukázaly jeho skutky.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

12, 37-49; 13, 11-16
Hospodin vyvedl svůj lid z egyptské země a oznámil ustanovení o velikonoční oběti a o prvorozencích

     12.37Synové Izraele se dali na cestu z Ramesu směrem na Sukkot. Bylo jich šest set tisíc mužů schopných boje, kromě jejich rodin. 38Táhl s nimi početný zástup neizraelitů, i mnoho bravu a skotu, veliká stáda. 39Z těsta, které vzali z Egypta, upekli nekvašené placky, poněvadž nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat a připravit si živobytí.
     40Doba, po kterou přebývali synové Izraele v Egyptě, trvala čtyři sta třicet let. 41Po čtyřech stech třiceti letech, právě téhož dne, vyšly všechny Hospodinovy zástupy z egyptské země. 42Pro Hospodina byla to noc bdění, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je zasvěcená Hospodinu jako sváteční bdění závazné pro všechny syny Izraele po všechna jejich pokolení.
     43Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Toto je ustanovení pro velikonoční oběť: žádný cizinec z ní jíst nesmí. 44Ale každého koupeného otroka obřežeš, a tak jíst může. 45Ale ten, kdo nedávno přišel, a najatý dělník z ní jíst nesmí! 46V témž domě se bude jíst, nic z masa ven nevyneseš a ani kost z ní nezlomíte. 47Celé společenství Izraele ať tak jedná! 48Jestliže bude u tebe bydlet přistěhovalec a bude chtít slavit velikonoční oběť pro Hospodina, ať se každý muž dá obřezat a pak může být připuštěn k jejímu slavení a bude jako jeden z vás. Žádný neobřezanec však z ní jíst nesmí! 49Stejný zákon bude platit pro vás jako pro přistěhovalce, který mezi vámi bydlí!“
     Mojžíš řekl lidu:
13.11„Až tě Hospodin přivede do kananejské země, jak přísahal tobě i tvým otcům, až ti ji dá, 12odevzdáš Hospodinu všechno, co otvírá lůno, každého prvorozeného samce při vrhu tvého dobytka zasvětíš Hospodinu. 13Za každého prvorozeného osla dáš beránka; jestliže nevykoupíš, musíš ho zabít. Všechno prvorozené z člověka u svých synů musíš vykoupit!
     14Když se tě v budoucnu zeptá tvůj syn: ‚Co to znamená?‘, řekneš mu: ‚Hospodin nás vyvedl silnou rukou z Egypta, z domu otroctví. 15Když se totiž farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, Hospodin pobil všechno prvorozené v egyptské zemi, od prvorozence člověka až do prvorozence dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a vykupuji každého prvorozence ze svých synů.‘ 16Bude to jako znamení na tvé ruce a jako stuha mezi tvýma očima na připomínku, že nás Hospodin silnou rukou vyvedl z Egypta.“

RESPONSORIUM

Srov. Lk 2, 22.23.24

O. Rodiče přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, * jak je psáno v Zákoně Páně: Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.
V. Podali za něho oběť Hospodinu: pár hrdliček nebo dvě holoubata. * Jak je psáno v Zákoně Páně: Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

     Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista – Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je Církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
     O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
     Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
     Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
     A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
     A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2, 8; Gal 4, 19

O. Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
V. Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, blahoslaveného kněze Konstance jsi mezi lidmi proslavil vytrvalou modlitbou a úsilím o mír; na jeho přímluvu nám dej, ať zachováváme spravedlnost a dosáhneme tak věčného pokoje a slávy. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie