[ schovat menu ]

« Únor 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728 


17. únor 2018, Sobota
4. týden žaltáře

Sobota po Popeleční středě
Sv. Alexia a druhů, řeholníků, pro připomínku


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie


používat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. únor 2018
Sobota po Popeleční středě


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem.

Žalm 78, 40-72
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy

Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)

IV

40 Kolikrát v poušti dráždili jej, *
       kolikrát ve stepi uráželi!

41 Zkoušeli Boha zas a zas, *
       rmoutili Svatého Izraele.

42 Neměli v paměti jeho moc, *
       den, kdy je zachránil před nepřítelem, –

43 když činil znamení v Egyptě, *
       svoje divy v tanejských pláních.

44 Vodu v řekách tam proměnil v krev, *
       z potoků ani se nedalo napít.

45 Hmyz poslal na Egypt, aby je žral, *
       spousty žab, aby je sužovaly. –

46 Úrodu jejich dal sarančím, *
       kobylkám to, čeho dobyli prací.

47 Vinice potloukl krupobitím, *
       morušovníky sežehl jíním.

48 Na jejich dobytek dopustil mor, *
       nákazou porážel jejich stáda. –

49 Seslal na ně svůj plamenný hněv, †
       rozhorlení, hrozby a rány, *
       celé zástupy neblahých poslů.

50 Naplno hněvu průchod dal, †
       ani smrti je neuchránil, *
       životy jejich dal na pospas moru.

51 Prvorozence pobil jim, *
       vše prvně zplozené v Chámových stanech.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem.

Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře.

V

52 Svůj lid jak ovce vyvedl pak, *
       jako své stádo je provázel pouští.

53 Vodil je bezpečně, neměli strach, *
       nepřátele však zhltilo moře.

54 Do svaté země své přivedl je, *
       k horám, jež pro ně svou pravicí dobyl.

55 Před jejich tváří pohany hnal, †
       dědictví jejich jim rozdělil losem, *
       v jejich stanech pak lid jeho bydlil. –

56 Oni však pokoušeli ho dál, †
       dráždili Pána, Nejvyššího, *
       nedbali na jeho přikázání.

57 Odpadli, byli mu nevěrní †
       tak jako jejich otcové kdysi, *
       selhali, podobni zrádnému luku.

58 Pohoršovali jej na výšinách, *
       rozhořčovali ctěním svých model. –

59 Slyšel je Pán a pojal ho hněv, *
       tvrdě se odřekl Izraele.

60 Opustil v Silo svatyni svou, *
       stánek, v němž přebýval mezi lidmi.

61 Síle své padnout dal v zajetí, *
       slávě své do rukou nepřítele.

62 Cizímu meči vydal svůj lid, *
       na své dědictví zanevřel zcela.

63 Jinochy jejich pohltil žár, *
       pannám nezněly svatební písně.

64 Jejich kněze povraždil meč, *
       nebylo při pohřbech vdovského nářku.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře.

Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje.

VI

65 Až jako ze spánku vzbudil se Pán, *
       jak silák procitlý z opojení.

66 Nepřátele pak po zádech bil, *
       zahrnul je navěky hanbou.

67 Povrhl stanem Josefovým, *
       nevyvolil si Efraimovce,

68 nýbrž si vyvolil Judův kmen, *
       zamiloval si horu Sión.

69 Stánek jak nebe si zbudoval, *
       pevný jak zem, co pro věky stvořil. –

70 Davida zvolil svým služebníkem, *
       z ovčí ohrady přivedl si jej,

71 od ovčích matek jej povolal, †
       ať pase Jákobův lid, svůj národ, *
       Izraele, dědictví svoje.

72 Ten s čistým srdcem pásl je rád, *
       pevnýma rukama moudře je vodil.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje.

V. Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.
O. Aby se ukázaly jeho skutky.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

3, 1-20
Bůh povolává Mojžíše a zjevuje mu své jméno

     1Mojžíš pásl stádo svého tchána Jithra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. 2Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel.
     3Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“ 4Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ a on odpověděl: „Tady jsem!“ 5Bůh řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ 6A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.
     7Hospodin pravil: „Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; 8ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem, do míst Kananejců, Chetitů, Amoritů, Perizitů, Chivitů a Jebuzitů. 9Křik synů Izraele pronikl ke mně, viděl jsem útlak, kterým je Egypťané utiskují. 10Jdi tedy, já tě posílám k faraónovi, abys můj lid, syny Izraele, vyvedl z Egypta.“
     11Mojžíš pravil Bohu: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl syny Izraele z Egypta?“ 12Bůh Mojžíšovi odpověděl: „Já budu s tebou a to ti bude znamením, že tě posílám. Až vyvedeš lid z Egypta, budete se klanět Bohu na této hoře.“
     13Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‚Posílá mě k vám Bůh vašich otců.‘ Když se zeptají: ‚Jaké je jeho jméno?‘ – co jim mám říci?“ 14Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ a dodal: „Tak řekneš synům Izraele: ‚Ten, který jest, posílá mě k vám.‘“ 15a ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: ‚Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!‘ To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení.
     16Jdi a shromáždi přední muže Izraele a řekni jim: ‚Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův se mi zjevil a řekl: Stále myslím na vás a na to, co se s vámi stalo v Egyptě. 17Rozhodl jsem se, že vás vyvedu z trápení Egypťanů do země Kananejců, Chetitů, Amoritů, Perizitů, Chivitů a Jebuzitů, do země oplývající mlékem a medem.‘ 18Uposlechnou tvých slov a ty půjdeš s předními muži Izraele k egyptskému králi a řeknete mu: ‚Hospodin, Bůh Hebrejů, se nám zjevil: Dovol nám jít do pouště cestu tří dnů, abychom obětovali Hospodinu, našemu Bohu.
     19Já vím, že egyptský král vám nedovolí jít, leda přinucen silnou rukou. 20Vztáhnu svou ruku a budu bít Egypt všemi svými zázraky, které v něm způsobím, a potom vás propustí.“

RESPONSORIUM
O. Bůh pravil Mojžíšovi: Já jsem, který jsem. * Tak řekneš synům Izraele: Ten, který jest, posílá mne k vám.
V. Já jsem Hospodin, kromě mne není Spasitel. * Tak řekneš synům Izraele: Ten, který jest, posílá mne k vám.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého biskupa Ireneje

(Lib. 4, 13, 4-14, 1: SCh 100, 534-540)

Boží přátelství

     Náš Pán, Boží Slovo, přivedl lidi nejprve do služby Boží, ale potom je z této služebnosti osvobodil. Sám to říká svým učedníkům: Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Přátelství s Bohem dává těm, kteří v něm žijí, neporušitelnost.
     Na počátku tedy Bůh stvořil Adama ne proto, že by potřeboval člověka, nýbrž proto, aby měl někoho, koho by zahrnoval svým dobrodiním. Nejen před Adamem, ale před stvořením vůbec oslavovalo Otce Slovo. A Slovo, které je u Otce, oslavoval Otec. Tak to říká Pán: Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
     Také když nám Pán přikázal, abychom ho následovali, nebylo to proto, že naši službu potřeboval, ale proto, aby nám dal spásu. Následovat Spasitele znamená mít účast na spáse, jako jít za světlem znamená mít účast na světle.
     Ti, kteří jsou ve světle, nedávají tomu světlu světlo ani záři, ale sami jsou jím osvěcováni a ozařováni; nic mu nedávají, pouze přijímají dobrodiní světla.
     Tak je tomu i se službou Bohu. Bohu nemůže nic dát, nepotřebuje ji. Těm však, kteří mu slouží a následují ho, dává život, neporušitelnost a věčnou slávu. Těm, kteří mu slouží, prokazuje své dobrodiní právě proto, že mu slouží, a těm, kteří ho následují, právě proto, že ho následují. Sám od nich však nic nepřijímá, neboť je (bohatý), dokonalý a nic nepotřebuje.
     Jestliže však Bůh chce, aby mu lidé sloužili, je to proto, aby ve své dobrotě a milosrdenství mohl těm, kteří v službě vytrvají, prokazovat dobro. Neboť stejně jako Bůh nepotřebuje nic, potřebuje člověk Boží společenství.
     Slávou člověka totiž je, že může být s Bohem a sloužit mu. Proto Pán řekl svým učedníkům: Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás. Tím naznačil, že nikoli oni jeho oslavovali svým následováním, ale sami byli vyznamenáni tím, že směli následovat Božího Syna. K tomu jim ještě řekl: „Chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i oni, aby viděli mou slávu.“

RESPONSORIUM

Dt 10, 12; Mt 22, 38

O. Toto žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh: * abys miloval Hospodina, svého Boha, a sloužil mu celým svým srdcem a celou svou duší.
V. To je největší a první přikázání. * abys miloval Hospodina, svého Boha, a sloužil mu celým svým srdcem a celou svou duší.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, shlédni na naši bezmocnost a chraň nás svou mocnou pravicí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie