[ schovat menu ]

« Únor 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728 


16. únor 2018, Pátek
4. týden žaltáře

Pátek po Popeleční středě
Pro OP: Bl. Mikuláše Paglii neboli z Giovinazza, kněze, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

16. únor 2018
Pro OP: Bl. Mikuláše Paglii neboli z Giovinazza, kněze, nezávazná památka


Narodil se v Giovinazzu u Neapole kolem roku 1197 v šlechtické rodině. Během studií práv v Bologni se seznámil se svatým Dominikem a byl jím přijat do řádu. Dominika pak často doprovázel na jeho apoštolských cestách. Ve svých dvaceti letech se stal vyhlášeným kazatelem. Kázal v mnoha městech Itálie. V roce 1233 založil klášter v Perugii a 1254 v Trani. Dvě období byl římským provinciálem. Jako provinciál vynikal moudrostí, uvážlivostí a laskavostí. Jeho působení mezi mladými lidmi bylo požehnáno četným dorostem. Papež Řehoř IX. jej pověřil hlásáním křížové výpravy. Pracoval rovněž jako teolog a spisovatel, spolupracoval na díle biblické konkordance. Po celý svůj život žil přísným asketickým životem. Zemřel v roce 1256 v Perugii na cestě na generální kapitulu do Paříže a byl pohřben v tamějším klášterním kostele sv. Dominika. V roce 1957 byly jeho ostatky přeneseny do jeho rodiště Giovinazza. Jeho kult potvrdil 26. března 1828 papež Lev XII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 K boji povstávají králové, smlouvají se vládci proti Pánu, proti jeho Pomazanému.

Žalm 77 (78), 1-39
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy

Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)

I

1 Poslyš, můj lide, mé naučení, *
      slovům mých úst nyní nastav uši!

2 K moudrému výroku otevřu rty, *
      vyložím tajemství z dávného času. –

3 To, co jsme slyšeli, poznali my, *
      co nám už otcové vyprávěli,

4 nemáme před dětmi zamlčet, *
      nýbrž dát vědět i příštímu rodu:

   Pánovu slávu a jeho moc, *
      podivuhodné skutky, jež konal. –

5 S Jákobem příkaz ujednal, *
      stanovil zákon v Izraeli,
   našim otcům pak poručil, *
      aby tak hlásali dál svým dětem,

9 ať o tom všechno potomstvo zví, †
      všechny děti, co teprv se zrodí; *
      ty pak svým dětem zas povědí dále:

7 vždy aby v Pána doufali, †
      na divy Boží nezapomněli *
      a jeho příkazy zachovávali,

8 ať nejsou jak jejich otcové, *
      vzpurné a zaryté pokolení,
   rod, který nestálé srdce měl *
      a který duchem se nedržel Boha.

9 Efraimovci, ač třímali luk, *
       na útěk dali se, když došlo k bitvě. –

10 Úmluva s Bohem jim nebyla nic, *
       odmítli žít podle zákona Páně.

11 Zapomněli, co činil Bůh, *
       jaké jim dopřál zázraky spatřit.

12 Před jejich otci způsobil div *
       v egyptské zemi, v tanejských pláních.

13 Rozdělil moře a vedl je jím, *
       vody postavil jako hráze.

14 Ve dne je provázel oblakem, *
       po celou noc pak ohnivým světlem.

15 Na poušti skálu rozrazil, *
       z ní je napojil pramenem hojným.

16 Potoky vyvedl ze skály, *
       voda se hrnula v celých řekách.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 K boji povstávají králové, smlouvají se vládci proti Pánu, proti jeho Pomazanému.

Ant. 2 Rozdělují si moje šaty, metají kostky o můj oděv.

II

17 Proti Bohu však hřešili dál, *
       v poušti se vzepřeli Nejvyššímu.

18 Zachtělo se jim po chuti jíst, *
       Boha tak v srdci pokoušeli.

19 Hněvali Boha a ptali se tak: *
       „Dokáže Bůh i v poušti nám prostřít?

20 Udeřil sice do skály, *
       že tryskla voda a potoky tekly;
    umí však opatřit pro nás i chléb, *
       dá svému lidu najíst se masa?“

21 To když Bůh slyšel, pojal ho hněv; †
       na Jákobovce zasršel ohněm, *
       zaplanul nevolí k Izraeli,

22 že víry k Bohu nemají dost, *
       že v jeho pomoc nedoufají. –

23 Nicméně přikázal oblakům, *
       otevřel nad nimi nebeské brány,

24 jedlé maně dal na ně dštít *
       a tak jim poskytl obilí z nebe.

25 Chlebem silných živil se lid; *
       seslal jim pokrmu v plné míře.

26 Pak vzbudil nad nimi východní van, *
       mohutně zadul i větrem jižním,

27 a maso pršelo jako prach, *
       ptáků bylo jak mořského písku.

28 Padali doprostřed ležení, *
       kolkolem stanů Izraele.

29 Po čem tak bažili, to jim dal; *
       a oni jedli až do sytosti.

30 Jenže v své chtivosti neměli dost. *
       ještě jim sousta vězela v ústech,

31 když na ně udeřil Boží hněv: †
       smrt nechal mezi předáky řádit, *
       mládež národa porazil k zemi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Rozdělují si moje šaty, metají kostky o můj oděv.

Ant. 3 Použili síly ti, kdo mě chtějí zabít.

III

32 Přesto však hřešili ještě i pak, *
       neměli důvěru k divům Páně.

33 Ukrátil tedy jejich dny *
       a jejich léta záhubou náhlou.

34 Až když je hubil, hledali jej, *
       navraceli se a ptali se po něm.

35 Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, *
       zachráncem že je Bůh svrchovaný.

36 Ale to byl jen klam jejich úst, *
       jazykem pouze jej obelhávali,

37 srdcem však nebyli upřímní, *
       v úmluvě dávné mu nebyli věrní.

38 Přes to všechno byl slitovný dál, *
       odpouštěl vinu a nezahubil.
    Častokrát upustil od hněvu, *
       potlačil svoje rozhorlení,

39 pamětliv, že jsou z masa jen, *
       vánek, jenž odvane do nenávratna.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Použili síly ti, kdo mě chtějí zabít.

V. Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
O. Je dobrotivý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

2, 1-22
Mojžíšovo narození a jeho útěk

     1Jeden muž z kmene Levi si vzal ženu z téhož kmene. 3Žena počala a porodila syna. Když viděla, jak je hezký, skrývala ho po tři měsíce. 2Poněvadž ho už dál tajit nemohla, obstarala pro něj papyrusový košík, vymazala asfaltem a smolou, uložila do něho dítě a položila do rákosí na břehu Nilu. 4Jeho sestra se postavila opodál, aby se dověděla, co se s ním stane.
     5Faraónova dcera sestoupila, aby se vykoupala v Nilu, zatímco se její služebnice procházely podél Nilu. Když uviděla v rákosí košík, poslala svou služku, aby ho vzala. 6Otevřela ho a uviděla dítě, a hle – chlapeček pláče. Bylo jí ho líto a řekla: „To je nějaké hebrejské dítě!“ 7Jeho sestra řekla faraónově dceři: „Mám jít a zavolat ti kojnou z hebrejských žen, aby dítě pro tebe odkojila?“ 8Faraónova dcera odpověděla: „Jdi!“
     Děvče šlo a zavolalo matku dítěte.
9Faraónova dcera jí řekla: „Vezmi toto dítě a koj ho pro mě a já ti za to zaplatím.“ Žena dítě vzala a kojila ho. Když chlapec dorostl, přivedla ho k faraónově dceři, 10ta ho přijala za syna a dala mu jméno Mojžíš. Řekla totiž: „Vytáhla jsem ho z vody.“
     11V té době, když Mojžíš dospěl, vyšel ke svým krajanům; byl svědkem jejich robotování a viděl, jak Egypťan bil Hebrejce, jednoho z jeho krajanů. 12Obrátil se na všechny strany, a když nikoho neviděl, Egypťana zabil a zahrabal do písku. 13Druhého dne vyšel, a hle – dva hebrejští muži se spolu rvali. „Proč biješ svého druha?“ zeptal se útočníka. 14Ale ten mu odpověděl: „Kdopak tě ustanovil za našeho náčelníka a soudce? Chceš mě zabít, jako jsi zabil Egypťana?“ Mojžíš dostal strach a řekl si: „Přece se ta věc rozhlásila!“
     1Farao se o této záležitosti doslechl a usiloval Mojžíše zabít, ale Mojžíš před faraónem utekl a zdržoval se v zemi Midjan; přišel tedy do země Midjan a posadil se u jedné studny. 16Midjanský kněz měl sedm dcer. Ty přišly, aby načerpaly vodu a naplnily jí žlaby k napojení stáda svého otce. 17Přišli však pastýři a odehnali je. Tu Mojžíš vstal, ujal se jich a napojil jejich stádo.
     18Když dcery přišly k svému otci Reuelovi a on se jich zeptal: „Co se stalo, že dnes přicházíte tak brzo?“, řekly: 19„Jeden Egypťan nás vysvobodil z rukou pastýřů. Dokonce nám i načerpal vodu a napojil stádo.“ 20Zeptal se dcer: „Kde je? Proč jste ho tam nechaly? Zavolejte ho, ať s námi pojí!“
     21A Mojžíš souhlasil s tím, že u něho zůstane. Reuel dal Mojžíšovi svou dceru Siporu za ženu. 22Porodila syna a Mojžíš mu dal jméno Geršom, protože řekl: „Jsem přistěhovalcem v cizí zemi.“

RESPONSORIUM

Žid 11, 24-25.26.27

O. Když Mojžíš dospěl, vedla ho víra k tomu, že odmítl prohlásit se jako syn faraónovy dcery; raději chtěl snášet spolu s Božím lidem protivenství, než mít nějaký přechodný prospěch z toho, že by se dopustil hříchu. * To proto, že měl zrak upřený na budoucí odplatu.
V. Byl přesvědčen, že když snáší potupy jako Mesiáš, má to větší cenu než všechny poklady Egypta. Víra způsobila, že odešel z Egypta. * To proto, že měl zrak upřený na budoucí odplatu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

     Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista – Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je Církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
     O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
     Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
     Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
     A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
     A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2, 8; Gal 4, 19

O. Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
V. Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, působením tvé milosti se blahoslavený Mikuláš stal vynikajícím kazatelem a horlivě pečoval o spásu bližních; dej nám, prosíme, na jeho přímluvu, vytrvalost ve svatém povolání. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie