[ schovat menu ]

« Leden 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031 


23. leden 2018, Úterý
3. týden žaltáře

První mezidobí, 3. týden
Pro OP: Bl. Jindřicha Seuse neboli Susa, kněze, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. leden 2018
Pro OP: Bl. Jindřicha Seuse neboli Susa, kněze, nezávazná památka


Patří mezi čelné představitele německé dominikánské mystiky. Narodil se nedaleko Kostnice. Studoval v Kolíně nad Rýnem pod vedením Mistra Eckharta, který jej výrazně ovlivnil. Po návratu do Kostnice byl jmenován lektorem kláštera. Pro své sympatie k Mistru Eckhartovi byl však této funkce zbaven a tím se mu uzavřela cesta k dalším studiím a vědecké činnosti. Začal se cele věnovat apoštolské službě. Jako putující kazatel procházel téměř celou Německou provincií. Velkou péči věnoval zvláště klášterům mnišek, které se pod jeho vedením staly středisky porýnské mystiky. V několika klášterech působil jako převor. Právě v této funkci se stal obětí lží a pomluv. Ztratil dobré jméno i důvěru svých představených a přátel. Z Kostnice byl přeložen do Ulmu, kde 25. ledna 1366 zemřel. V šestnáctém století byl kostel s klášterem zbořen, a tak se jeho hrob ztratil. Kult blahoslaveného Jindřicha potvrdil 22. dubna 1831 Řehoř XVI.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Žalm 67 (68)
Bůh přichází jako vítěz

Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)

I

2 Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
      prchají před ním, kdo ho nenávidí.

3 Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
      a jako vosk se taví nad plamenem, *
      tak hynou hříšníci před Boží tváří.

4 A spravedliví před Bohem se těší *
      a jásají a veselí se blahem. –

5 Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
      razte mu dráhu, pouští přichází. *
      Jásejte Pánu, radujte se v něm!

6 Je otcem sirotků a vdovy chrání *
      náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.

7 Bůh, který dává domov opuštěným, †
      zajaté na svobodu vyvádí, *
      vzpurníky nechá však žít v pustině. –

8 Bože, když vyšels v čele svého lidu *
      a když jsi před ním kráčel po poušti,

9 země se třásla, nebe roztékalo *
       před Bohem, jenž je Bohem Izraele.

10 V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
       své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.

11 Tam utábořilo se tvoje plémě, *
       z lásky dals, Pane, domov poníženým.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

II

12 Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
       „Rozprášil četná vojska Svrchovaný!"

13 Králové s vojsky běží, utíkají! *
       Strážkyně domu rozděluje kořist.

14 Zatímco vy si mezi stády spíte, *
       postříbřila se křídla holubice,

15 perutě její zaskvěly se zlatem, *
       klenoty jako sněhem na Salmonu. –

16 Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
       bašanské hory, to jsou hory mračné.

17 Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
       k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
       Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.

18 Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
       Pán ze Sinaje do svatyně vchází.

19 Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
       a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
    Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
       i ty, co brání se dlít v domě Páně. –

20 Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
       on sám nás nese, je nám pomocníkem.

21 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
       Pán, který ze smrti zná východisko.

22 Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
       temeno těm, kdo setrvávají v hříších. –

23 "I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
       "přivedu ti je třeba z hlubin moře,

24 ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
       jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

III

25 My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
       můj král a Bůh jak vchází do svatyně.

26 Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
       uprostřed panny do bubínků tlukou.

27 Velebí Pána v chórech, Pána chválí, *
       ve slavném shromáždění Izraele.

28 Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
       pak judská knížata a jejich pokřik, *
       knížata Zabulona, Neftaliho. –

29 Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
       svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás

30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
       ať králové ti přinášejí dary!

31 Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
       a všechny, kdo jsou pány nad národy!
    Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
       rozmetej všechny válečnické kmeny!

32 Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
       ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! –

33 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
       jen hrajte na počest a k chvále Pána,

34 jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
       Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem: –

35 "Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
       a jeho velká moc až nad oblaky."

36 Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
       Bůh Izraele dává moc a sílu *
       národu svému. Veleben buď Pán!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

V. Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!
R. Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

26,1-19
Vyznání víry Abrahámových synů

     Mojžíš řekl lidu:
     „Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do vlastnictví, a obsadíš ji a usadíš se v ní, vezmeš z prvotin všech polních plodů, které vytěžíš ze své země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, vložíš je do koše a půjdeš k místu, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno. Přijdeš ke knězi, který tam bude v těch dnech a řekneš mu: ‚Vyznávám dnes Hospodinu, tvému Bohu, že jsem vstoupil do země, o které přísahal Hospodin našim otcům, že nám ji dá.‘
     Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem: ‚Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem. Nyní hle – přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine!‘ Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu. Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu, ty i levita i přistěhovalec, který bude mezi vámi.
     Když pak třetího roku, v roce desátků, odvedeš všechny desátky ze své úrody a dáš je levitovi, přistěhovalci, sirotku a vdově, aby jedli v tvých branách a nasytili se, řekneš před Hospodinem, svým Bohem: ‚Vynesl jsem z domu, co bylo svaté, a dal jsem to levitovi a přistěhovalci, sirotku a  vdově, zcela podle tvého příkazu, který jsi mi dal. Nepřestoupil jsem ani neopomenul žádné z tvých přikázání. Nejedl jsem z toho, když jsem měl zármutek, neodstranil jsem z toho nic, když jsem byl nečistý, nedal jsem z toho nic pro mrtvého. Poslechl jsem Hospodina, svého Boha, a učinil jsem vše, jak jsi mi přikázal. Shlédni ze svého svatého obydlí, z nebes, a požehnej svému izraelskému lidu i půdě, kterou jsi nám dal, jak jsi přísežně slíbil našim otcům, tu zemi oplývající mlékem a medem.‘
     Hospodin, tvůj Bůh, ti dnes poroučí, abys prováděl tato nařízení a ustanovení, zachovával je a plnil z celého svého srdce a z celé své duše.
     Zavázal jsi dnes Hospodina k prohlášení, že bude tvým Bohem, když budeš chodit po jeho cestách, když budeš zachovávat jeho nařízení, příkazy a  ustanovení a když ho budeš poslouchat. A Hospodin tě dnes zavázal, že mu chceš být zvláštním lidem, jak ti řekl, když budeš zachovávat všechny jeho příkazy. Nad všechny národy, které učinil, tě vyvýší ke slávě, cti a chvále, a ty budeš lidem zasvěceným Hospodinu, svému Bohu, jak to nařídil.“

RESPONSORIUM

1 Petr 2,9.10; Dt 7,7.8

O. Vy jste lid patřící Bohu jako vlastnictví. Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží. * Žili jste bez milosrdenství, teď však se jeho milosrdenství na vás projevilo.
V. Hospodin si vás vyvolil jen z lásky k vám a vykoupil vás z domu otroctví. * Žili jste bez milosrdenství, teď však se jeho milosrdenství na vás projevilo.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „O věčné moudrosti“ od blahoslaveného Jindřicha Susa

(Epist. 28: ed. K. Bihlmeyer, Heinrich Seuse, Deutsche Schriften, Stuttgart 1907, str. 486–488.494)

Jak má člověk přijímat plnou lásku od Boha

     Služebník: Věčná moudrosti, kdyby moje duše směla na okamžik nahlédnout do tajemné svatyně tvého božského ústraní, chtěl bych se ještě více zeptat na lásku, a sice takto: „Pane, ty jsi hlubiny své neproniknutelné lásky natolik vylil ve svém láskyplném utrpení, že bych rád věděl, zda nechceš dát ještě více znamení své lásky.“
     Věčná moudrost: Znamení mé nezměrné lásky jsou nesčetná jako hvězdy na nebi.
     Služebník: Můj důvěrně milý, můj láskyplný, drahý, vyvolený Pane, viz, jak má duše dychtí po tvé lásce. Obrať svou božskou tvář ke mně, svému zavrženému tvoru. Pohleď, jak ve mně všechno chřadne a mizí, s výjimkou jedinečného pokladu tvé vroucně žádoucí lásky. Řekni mi více o tomto vznešeném a skrytém pokladu. Ty víš, Pane, že pro lásku platí, že jí nic od milovaného nedostačuje; čím více obdržela, tím více dychtí a vyznává přitom svou nedostatečnost: to vyplývá z nesmírné moci lásky. Řekni mi tedy, lahodná moudrosti, jaké je největší a nejkrásnější znamení tvé lásky, které jsi nám kdy dal v tebou přijatém lidství, kromě bezedného znamení lásky v tvé hořké smrti?
     Věčná moudrost: Teď mi odpověz jednu otázku: Čeho si nejvíce cení na milovaném mezi všemi milovanými věcmi srdce plné náklonnosti?
     Služebník: Nakolik tomu rozumím, ničeho více než samotného milovaného a jeho láskyplné přítomnosti.
     Věčná moudrost: Tak jest. A aby těm, které miluji, nescházelo nic, co patří k pravé lásce, nutkala mě má hluboká náklonnost k nim, že když jsem chtěl odejít hořkou smrtí z tohoto světa a vrátit se k svému Otci – předvídal jsem totiž nouzi, kterou po mně bude mít každé toužící srdce – daroval jsem svým učedníkům při Poslední večeři sebe sama a svou láskyhodnou přítomnost; a to stále činím každého dne pro své vyvolené.
     Služebník: Pohleď nyní, milý Pane, na touhu mého srdce: Nikdy nebyl žádný král nebo císař přijat s takovou úctou, nikdy nebyl žádný z dálky přicházející host objat s takovou náklonností, nikdy nebyl žádný ženich tak krásně a něžně uveden do domu a tak výtečně obsloužen, jako chce má duše přijmout tebe, nejmilejší hoste mého srdce, nejmilejší choti mé duše. Proto mě, Pane, pouč, jak se mám k tobě chovat, jak tě mám znamenitě a co nejvíce láskyplně přijmout.
     Věčná moudrost: Máš mě přijmout se vší úctou, zakusit s pokorou a uchovat u sebe s pevností, obejmout mě s láskou nevěsty a mít mě před očima v mé božské nádheře; duchovní touha a nynější zbožnost tě mají ke mně vést více než pouhý zvyk. Duše, která mne chce ve skryté cele odloučeného života vnitřně pocítit a líbezně zakusit, musí být nejprve očištěna od nectností a ozdobena ctnostmi.

RESPONSORIUM

Pís 8, 7

O. Zátopy vod nemohou uhasit lásku * a proudy řek ji neodplaví.
V. Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu. * A proudy řek ji neodplaví.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal blahoslaveného Jindřicha, aby následoval tvého Syna a podivuhodně se proslavil umrtvováním těla; uděl nám, ať i my následujeme ukřižovaného Krista a vždy se těšíme z jeho útěchy. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie