[ schovat menu ]

« Leden 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031 


22. leden 2018, Pondělí
3. týden žaltáře

První mezidobí, 3. týden
Sv. Vincence, jáhna a mučedníka, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Antonína della Chiesa, kněze, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. leden 2018
Sv. Vincence, jáhna a mučedníka, nezávazná památka


Byl jáhnem zaragozského biskupa, v době Diokleciánova pronásledování křesťanů byl ve Valencii v dnešním Španělsku krutě umučen 22. I. asi roku 304.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba

Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)

I

1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
      od slunce východu až na západ.

2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
      se v oslnivé záři zjevuje.

3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
      všespalující oheň před ním jde, *
      okolo něho bouře burácí. –

4 Svolává shora nebesa i zem, *
      odhodlán konat nad svým lidem soud:

5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
      co při oběti stvrdili mou smlouvu!“

6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      že on je Bůh a právem rozsoudí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

II

7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
      Izraeli, proti tobě svědčím. *
   Viním tě a soudím tváří v tvář, *
      neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
      mám tvé žertvy stále před očima.

9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
       ani nechci kozly z tvého stáda. –

10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
       tisíce mám zvířat na svých horách.

11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
       mé je vše, co na polích se hemží.

12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
       můj je svět i vše, co obsahuje. –

13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
       cožpak se chci napít kozlí krve?

14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
       plň své sliby vůči Nejvyššímu!

15 Ke mně volej za dnů soužení, *
       vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

III

16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
       „Nač mi odříkáváš přikázání *
       a mou smlouvu darmo bereš do úst,

17 když se vzpíráš mému vedení, *
       odhazuješ za hlavu má slova? –

18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
       s cizoložníky jsi jedna ruka;

19 ústa ke špatnostem otvíráš *
       a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –

20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
       na syna své matky kydáš hanu.

21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
       myslil bys, že já jsem jako ty. –

22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
       nežli vás vydám zkáze bez úniku!

23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
       kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

V. Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R. Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

24,1-25,4
Povinnosti vůči bližnímu

     Mojžíš řekl lidu:
     „Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Ona vyjde z jeho domu, odejde a vdá se za jiného muže. Ale ten druhý muž k ní také pojme nenávist, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Anebo ten druhý muž, který si ji vzal za ženu, zemře. Tu její první manžel, který ji vykázal, si ji znovu za ženu vzít nemůže, když byla poskvrněna, neboť by to před Hospodinem byla ohavnost. Neuvalíš hřích na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví.
     Když se muž právě oženil, nebude vycházet do boje a nebude mu ukládán žádný úkol. Po jeden rok bude uvolněn pro svůj dům, aby se radoval se svou ženou, kterou si vzal.
     Nikdo nesmí zabavit mlýnské kameny, spodní ani běhoun, neboť takový člověk jako by zabavil sám život.
     Když bude někdo přistižen, že se zmocnil někoho ze svých bratří Izraelitů, hrubě s ním nakládal a prodal ho, tedy ten zloděj zemře; tak odstraníš zlo ze svého středu.
     Měj se na pozoru při ráně malomocenství, abys velmi bedlivě dodržoval všechno, o čem vás poučí levitští kněží. Bedlivě dodržujte, co jsem jim přikázal. Pamatuj, co Hospodin, tvůj Bůh, učinil Mirjamě na cestě, když jste táhli z Egypta.
     Když poskytneš svému bližnímu nějakou půjčku, nevejdeš do jeho domu, abys na něm vymáhal zástavu. Zůstaneš venku a muž, kterému jsi půjčku poskytl, vynese ti zástavu ven. Jestliže je ten muž chudý, s jeho zástavou neulehneš. Vrátíš mu zástavu při západu slunce, aby ulehl ve svém plášti a žehnal ti. To bude tvá spravedlnost před Hospodinem, tvým Bohem.
     Nebudeš utiskovat nádeníka, chudého a potřebného ze svých bratří ani přistěhovalců, kteří žijí v tvé zemi, v tvých městech. Dáš mu jeho mzdu ještě téhož dne, než nad ním zapadne slunce, neboť je chudý a svým životem na ní závisí, aby nevolal proti tobě k Hospodinu a aby na tobě nebyl hřích.
     Nebudou usmrcováni otcové za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý bude usmrcen pro vlastní hřích.
     Nesmíš překrucovat právo přistěhovalce a sirotka, nesmíš brát do zástavy oděv vdovy. Pamatuj, žes byl otrokem v Egyptě a že Hospodin, tvůj Bůh, tě odtamtud vykoupil, proto já ti přikazuji, abys tak jednal. Když budeš sklízet na poli svou žeň a zapomeneš na poli snop, nevracej se, abys ho vzal, patří to přistěhovalci, sirotku a vdově, aby ti požehnal Hospodin, tvůj Bůh, ve všem, co děláš. Když budeš srážet plody své olivy, nepátrej na větévkách po zbytcích, patří přistěhovalci, sirotku a vdově. Když budeš obírat svou vinici, nepaběrkuj po sobě, patří to přistěhovalci, sirotku a vdově. Pamatuj, žes byl otrokem v egyptské zemi, proto já ti přikazuji, abys tak jednal.
     Když mezi muži dojde ke sporu a oni se dostaví k soudu, aby je rozsoudili, ať je spravedlivý ospravedlněn a vinný odsouzen. Je-li viník hoden mrskání, dá ho soudce položit a mrskat za své přítomnosti; dá mu vysázet počet ran podle jeho viny. Smí jej dát zmrskat nejvýše čtyřiceti ranami, aby tvůj bratr nebyl před tebou zlehčen, kdyby mu při mrskání přidal více ran.
     Při mlácení nedáš dobytčeti náhubek.“

RESPONSORIUM

Mk 12,32 – 33; Sir 35, 2-3

O. Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho. * A milovat ho celým srdcem a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.
V. Kdo prokazuje dobrodiní, vzdává oběť chvály. Vyhýbat se zlu, to se líbí Pánu. * A milovat ho celým srdcem a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

(Sermo 276, 1-2: PL 38, 1256)

Vincenc zvítězil skrze toho, který přemohl svět

     Vám se dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět,1 říká apoštol. Jáhnu Vincencovi bylo dáno to obojí, dostal to a  měl. Co by měl, co by nebyl dostal?2 Měl důvěru, když mluvil, měl vytrvalost, když trpěl.
     Ať tedy nikdo nestaví na svých schopnostech, když mluví, a ať se nikdo nespoléhá na své síly, když musí podstoupit zkoušku. Neboť mluvíme-li dobře a moudře, naše moudrost pochází od Boha, a snášíme-li statečně něco zlého, naše trpělivost pochází od Boha.
     Myslete na to, jak v evangeliu Kristus Pán své učedníky povzbuzuje. Myslete na to, jak Král mučedníků vyzbrojuje svou družinu duchovními zbraněmi, jak jim ohlašuje boj, jak jim posílá pomoc a slibuje odměnu. Říká svým učedníkům: Ve světě budete mít soužení. Aby však se toho nezalekli, hned jim dodává odvahu: Ale buďte dobré mysli. ]á jsem přemohl svět.3
     Proč se tedy divíme, nejmilejší, že Vincenc zvítězil skrze toho, který přemohl svět? Ve světě budete mít soužení, praví Písmo. Svět může soužit, ale neusouží, může dobývat, ale nedobude. Svět bojuje proti Kristovým vojákům na dvou frontách: lichotí, aby oklamal, a hrozí, aby zlomil. Nenechme se spoutat vlastními choutkami ani se nenechme vyděsit cizí krutostí, a přemůžeme svět.
     V obou případech Kristus přichází na pomoc, a křesťan není přemožen.
     Myslíme-li při tomto mučednictví na lidskou schopnost snášet utrpení, je to skoro neuvěřitelné; ale vidíme-li za tím Boží moc, už se to nezdá tak zvláštní.
     Taková krutost se vybíjela na mučedníkově těle, a tak pokojný byl jeho hlas; tak surovými tresty byly mučeny jeho údy, a taková jistota zněla z  jeho slov, že se nám zvláštním způsobem zdá, jako by při Vincencově utrpení nemluvil on, ale někdo jiný.
     A opravdu, bratři, bylo to tak, jistě to tak bylo: Někdo jiný mluvil. Vždyť Kristus to slíbil v evangeliu svým svědkům, když je připravoval na takový zápas. Řekl jim: Nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit. Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.4
     Trpělo tedy tělo, a mluvil Duch. A protože mluvil Duch, byla usvědčena zloba, ale nejen to, také slabost byla proměněna v sílu.

     1 Flp 1, 29
     2 srov. 1 Kor 4, 27
     3 Jan 16, 33
     4 Mt 10, 19-20

RESPONSORIUM

Srov. Job 23, 10.11; Flp 3, 8.10

O. Pán mě zkoušel jako zlato v ohni. V jeho šlépějích se drží má noha, * bez odchýlení jsem zachovával jeho cestu.
V. Všechno považuji za škodu ve srovnání s nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista a účastí v jeho utrpení. * Bez odchýlení jsem zachovával jeho cestu.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, tys posiloval svatého Vincence, aby z lásky k tobě vydržel mučení a dosáhl vítězství; naplň i nás svým Svatým Duchem a vzbuď v našem srdci účinnou lásku. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie