[ schovat menu ]

« Leden 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031 


19. leden 2018, Pátek
2. týden žaltáře

První mezidobí, 2. týden
Pro OP: Sv. Markéty Uherské, panny, mnišky, památka
Pro OP: Bl. Ondřeje z Peschiery, kněze, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Markéty Uherské, panny, mnišky, pro mnišky SVÁTEK, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

19. leden 2018
První mezidobí, 2. týden
2. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!

3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.

5 Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

6 Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.

7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

8 Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.

9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.

11 Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

12 Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.

13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.

15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.

19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

10, 12 – 11, 9. 26-28
Je třeba vyvolit si jedině Boha

     Mojžíš řekl lidu:
     „Nuže, Izraeli, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh? Jenom aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, abys ho miloval a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys zachovával Hospodinovy příkazy a jeho zákazy, které ti já dnes přikazuji k tvému dobru. Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe a nebesa nebes, země i vše, co je na ní. Přece však Hospodin přilnul jen k tvým předkům z lásky k nim a po nich vyvolil jejich potomstvo, totiž vás, ze všech národů, jak je tomu dnes.
     Obřežte si předkožku svého srdce a už nezatvrzujte svou šíji. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, silný a hrozný, který nikomu nestraní a nebere úplatky, zjednává právo sirotku a vdově, miluje přistěhovalce a dává mu chléb a šat. Milujte přistěhovalce, neboť jste byli přistěhovalci v  egyptské zemi. Hospodina, svého Boha, se boj, jemu služ, jeho se přidržuj a v  jeho jménu přísahej! On je tvá chlouba, on je tvůj Bůh, jenž pro tebe vykonal tyto veliké a hrozné skutky, které viděly tvé oči. Tvoji předkové sestoupili do Egypta v počtu sedmdesáti osob, a nyní Hospodin, tvůj Bůh, tě rozmnožil jako hvězdy na nebi.
     Miluj Hospodina, svého Boha, dbej na to, co ti uložil, na jeho zákony, ustanovení a příkazy po všechny dny. Znáte dnes přece to, co vaši synové nepoznali a neviděli, totiž napomínání Hospodina, vašeho Boha, jeho velikost, jeho pevnou ruku a vztaženou paži, jeho znamení a činy, které vykonal uprostřed Egypta na faraónovi, králi egyptském, a  celé jeho zemi, všechno, co učinil egyptskému vojsku, jeho koním a vozům, jak je zaplavil vodou Rákosového moře, když vás pronásledovali, ano, Hospodin je vyhubil – tak tomu je dodnes; a co s vámi učinil na poušti, než jste přišli až na toto místo, a jak naložil s Datanem a Abiramem, syny Rubenovce Eliaba, jak země rozevřela svůj chřtán a pohltila je i s jejich rodinami a stany i s celým jejich majetkem, který měli, uprostřed celého Izraele.
     Na vlastní oči jste přece spatřili celé to veliké Hospodinovo dílo, které vykonal. Dbejte proto na každý příkaz, který vám dnes udílím, abyste mohli vkročit do země, do níž táhnete, a obsadit ji, a abyste byli dlouho živi na půdě, o které Hospodin přísahal, že ji dá vašim otcům a jejich potomstvu, v zemi oplývající mlékem a medem.
     Hle, já vám dnes nabízím požehnání a kletbu. Požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, vašeho Boha, které já vám dnes přikazuji. Kletbu, když příkazy Hospodina, vašeho Boha, poslouchat nebudete a ustoupíte z cesty, kterou vám já dnes přikazuji, a budete následovat cizí bohy, které jste neznali.“

RESPONSORIUM

1 Jan 4, 19; 5, 3; 2, 5a

O. Milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. * Jeho přikázání nejsou těžká.
V. Kdo jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. * Jeho přikázání nejsou těžká.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „O duchovní dokonalosti“ od biskupa Diadocha z Fótiky

(Cap. 12. 13. 14: PG 65, 1171-1172)

Jedině Boha máme milovat

     Kdo má rád sebe, nemůže milovat Boha; kdo však sebe nemá rád kvůli neskonale většímu bohatství lásky k Bohu, ten Boha miluje. Takový člověk nikdy nehledá svou slávu, ale slávu Boží. Kdo má rád sebe, ten svou slávu hledá; kdežto kdo má rád Boha, miluje slávu svého Stvořitele.
     Vlastností citlivé duše, která miluje Boha, je stálé hledání této Boží slávy v  plnění přikázání a radost z vlastní poníženosti, neboť Bohu náleží pro jeho vznešenost sláva, člověku pokora. Tou se člověk stává Bohu blízkým. Jestliže takto jednáme, budeme se radovat ze slávy Páně jako Jan Křtitel a budeme bez ustání opakovat: On musí růst, já však se menšit.
     Znám jednoho člověka, který se sice trápí, že nemiluje Boha, jak by chtěl, ale přitom jej miluje do té míry, že je jeho duše ustavičně zachvácena vroucí touhou, aby byl Bůh v něm oslaven, on sám aby však nebyl ničím. A takový ten člověk zůstává, i když ho někdo chválí. Vždycky je si vědom, čím je. Ve své veliké touze po pokoře nemyslí na svou důstojnost. I když jinak slouží Bohu, jak se na kněze sluší a patří, z nesmírné touhy po lásce k Bohu naprosto zapomíná na svou hodnost a v pokoře ducha skrývá byť jen připomínku své důstojnosti v  hlubině své lásky k Bohu, takže si ve své mysli neustále připadá jako služebník neužitečný, jako ten, komu tato hodnost nepatří; taková je jeho touha po pokoře. Tak si máme počínat i my: máme prchat před veškerou ctí a slávou pro nesmírná bohatství lásky k Bohu, který nás tak miloval.
     Kdo miluje Boha z celého srdce, je od něho poznán. Skutečně, jak velikou kdo v  hloubi duše zakouší Boží lásku, takovou i on Boha miluje. Od té chvíle takový člověk žije vroucí touhou po světle poznání, které proniká až k jádru věcí. Takový člověk přestává o sobě vědět, je zcela proměněn Boží láskou. Žije tento život, jakoby nežil: žije sice v těle, ale láska přitahuje jeho duši stále blíže k Bohu. Jeho srdce spaluje oheň lásky, která jej neodolatelně poutá k Bohu. Boží láskou byl totiž naprosto osvobozen od sebelásky. Když jsme byli ve vytržení, říká apoštol, bylo to mezi Bohem a námi, když jsme při smyslech, je to pro vás.

RESPONSORIUM

Jan 3, 16; 1 Jan 4, 10a. 19b

O. Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, * aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
V. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás. * Aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie