[ schovat menu ]

« Prosinec 2017 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31 


1. prosinec 2017, Pátek
2. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 34. týden
Sv. Edmunda Kampiána, kněze a mučedníka, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Jana z Vercelli, kněze, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

1. prosinec 2017
Druhé mezidobí, 34. týden
2. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!

3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.

5 Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

6 Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.

7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

8 Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.

9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.

11 Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

12 Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.

13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.

15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.

19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Petra

3,1-18
Čekání na příchod Páně

     1Milovaní, to už je druhý list, který vám píšu. V nich vám chci připomínáním probouzet jasné smýšlení, a 2byste pamatovali na slova předpověděná svatými proroky a na příkaz Pána a Spasitele, oznámený vám vašimi apoštoly.
    
3To především vězte, že v posledních dnech přijdou se svým posměchem posměvači, žijící podle svých špatných žádostí, 4a budou říkat: „Kdepak je ten jeho slíbený příchod? Otcové už zemřeli, a přesto od té doby všechno zůstává tak, jak bylo od začátku stvoření!“ 5Zapomínají však úmyslně, že nebesa byla dříve a země povstala z vody a uprostřed vody Božím slovem 6a že z týchž příčin tehdejší svět zahynul zatopen vodou. 7A totéž Boží slovo také nynější nebesa a zemi šetří pro oheň a uchovává pro ten den, kdy bezbožní lidé budou souzeni a zahynou.
    
8Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. 9Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání. 10Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat.
    
11A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, 12a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. 13Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost.
    
14Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji. 15Shovívavost našeho Pána považujte za svou spásu! Tak vám to psal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, 16a mluví o tom ve všech svých listech. Jsou v nich ovšem místa, kterým není snadno porozumět, a lidé nevědomí a neutvrzení ve víře to překrucují – dělají to tak s Písmem vůbec – ke své vlastní zkáze.
    
17Milovaní, víte to už napřed. Proto si dávejte pozor; abyste nepozbyli svou pevnost tím, že byste se dali strhnout bludnými názory špatných lidí. 18Ať spíše rostete v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní i až do dne věčnosti! Amen.

RESPOSORIUM

Iz 65,17.18; Zj 21,5

O. Hle, utvořím nová nebesa a novou zemi, plesat a jásat budou navěky nad tím, co stvořím. * Hle, všechno tvořím nové!
V. Přetvořím Jeruzalém v plesání a jeho lid na radost. * Hle, všechno tvořím nové!

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O smrtelnosti“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána

(Cap. 18.24.26: CSEL 3, 308.312-314)

Beze strachu ze smrti mysleme na nesmrtelnost

     Máme mít na paměti, že nemáme jednat podle své vlastní vůle, ale podle vůle Boží, tak jak nám Pán přikázal denně se modlit. V naprostém rozporu s tím, ano, přímo zvrácené je, když napřed prosíme, aby se stala Boží vůle, a pak, když nás Bůh volá a odvádí z tohoto světa, příkazu jeho vůle vůbec nechceme poslechnout! Tvrdohlavě odporujeme a vzpíráme se a necháme se vléci před tvář Páně jako vzpurní otroci, s nářkem a smutkem, a odcházíme odsud jen proto, že musíme, a ne ze svobodné poslušnosti. A přitom chceme být od něho poctěni nebeskou odměnou, i když k němu přicházíme neradi. Proč se tedy modlíme a prosíme, aby přišlo nebeské království, máme-li raději pozemskou porobu? Proč se znovu a znovu modlíme a žádáme, aby Bůh uspíšil příchod svého království, jestliže mnohem víc toužíme a usilovněji si přejeme sloužit tady na zemi ďáblu, než vládnout s Kristem?
     Když svět křesťana nenávidí, proč máš rád toho, kdo tě nenávidí, a nejdeš raději za Kristem, který tě vykoupil a miluje tě? Jan ve svém listě upozorňuje, volá a nabádá, abychom nemilovali svět a neřídili se tělesnými žádostmi. Nemilujte svět, říká, ani to, co je ve světě. Jestliže kdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Vždyť všecko, co je ve světě, je žádost těla, žádost očí a honosný způsob života. Svět však pomíjí a s ním i jeho žádost. Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky. Milovaní bratři, s čistou myslí, v pevné víře a se statečným odhodláním buďme spíše ochotni ke všemu, co chce Bůh. Beze strachu před smrtí mysleme na budoucí nesmrtelnost. Tím ukažme, že opravdu jsme to, čemu věříme.
     Milovaní bratři, je třeba mít na zřeteli a častěji uvažovat o tom, že jsme se zřekli světa a jen v něm dočasně přebýváme jako hosté a poutníci. S radostí vítejme den, který každému z nás určí náš domov a který nás odsud vysvobodí, vyprostí z nástrah světa a znovu uvede do ráje a dá království. Kdo by z ciziny nespěchal zpět do vlasti? My za svou vlast považujeme ráj; tam nás očekává mnoho našich drahých, touží po nás početný a velký zástup našich rodičů, bratří, dětí, kterým už nemůže nic uškodit, mají však dosud starost o naši spásu. Shledat se s nimi, obejmout se s nimi, jaká je to společná radost pro ně i pro nás! Jaká je to tam v  nebeském království blaženost být beze strachu z umírání, jaké je to svrchované a trvalé štěstí žít věčně!
     Je tam slavný sbor apoštolů, plesá tam množství proroků, je tam nesčetný zástup mučedníků ozdobených slávou, zápasy i utrpením a korunou vítězství, své vítězství tam slaví i panny, které svou zdrženlivostí zkrotily žádostivost těla a přirozenosti, jsou tam odměněni milosrdní, kteří konali skutky spravedlnosti, kteří sytili a štědře obdarovávali chudé, a kteří podle rady Páně proměnili pozemský majetek v nebeské poklady. Milovaní bratři, spěchejme dychtivě za nimi. Ať Bůh vidí, jaké je naše smýšlení, ať Kristus shlédne na naše odhodlání a víru, neboť vznešenějšími dary své lásky odmění ty, kdo po něm budou více toužit.

RESPONSORIUM

Flp 3,20-21; Kol 3,4

O. Máme svou vlast v nebi, odkud s touhou očekáváme Spasitele Pána Ježíše Krista. * On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.
V. Až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě. * On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, Bože, probuď v nás snahu o účinnější spolupráci s tvou milostí, aby v nás stále rostla a přinášela co největší užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie