[ schovat menu ]

« Listopad 2017 »
NePoÚtStČtSo
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930 


3. listopad 2017, Pátek
2. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 30. týden
Sv. Martina de Porres, řeholníka, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Martina de Porres, řeholníka, svátek


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

3. listopad 2017
Druhé mezidobí, 30. týden
2. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!

3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.

5 Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

6 Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.

7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

8 Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.

9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.

11 Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

12 Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.

13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.

15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.

19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

8, 1-21
O moudrost je třeba prosit Boha

1Moudrost se mocně rozpíná
od jednoho konce světa k druhému
a všemu vládne s dokonalostí.
2Miloval jsem ji a vyhledával od své mladosti
a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu,
neboť jsem se zamiloval do její krásy.
3Je vznešená pro své společenství s Bohem
a pro lásku, kterou k ní má vládce všehomíra.
4Je totiž zasvěcena do Božího vědění
a určuje jeho díla.
5Je-li bohatství v tomto životě žádoucím dobrem,
co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří?
6Má-li být znalost úspěšná,
kdo je mezi bytostmi spíše umělcem než ona?

7A když někdo miluje spravedlnost,
plodem jejích námah jsou ctnosti,
poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti,
spravedlnosti i statečnosti;
v lidském životě není nic užitečnější.
8Když pak někdo touží po bohaté zkušenosti,
moudrost zná minulost a usuzuje na budoucnost,
vyzná se ve vybroušené mluvě i v luštění hádanek,
už napřed poznává divy a zázraky,
události období i časů.

9Rozhodl jsem se tedy, že si ji přivedu, aby žila se mnou,
poněvadž jsem věděl, že mi bude rádkyní ve štěstí
i útěchou při starostech a zármutku.
10Kvůli ní budu mít u lidí slávu
a přes své mládí úctu mezi starci.
11Shledá se, že jsem bystrý na soudu,
a v očích vládců vzbudím obdiv.
12Když budu mlčet, budou na mě čekat,
když budu mluvit, budou mi pozorně naslouchat,
když prodloužím svou řeč,
na ústa si položí ruku.

13Moudrostí dosáhnu nesmrtelnosti
a věčnou památku zanechám těm, kdo přijdou po mně.
14Budu vládnout lidem
a národy mě budou poslouchat.
15Obávaní vládcové se mě budou bát, jak o mně uslyší;
ukáže se, že jsem mezi lidmi dobrý a ve válce statečný.
16Až vejdu do svého domu, odpočinu si po jejím boku,
neboť styk s ní nemá hořkost,
ani spolužití s ní mrzutost,
ale jen potěšení a radost.

17Když jsem o tom u sebe uvažoval
a přemýšlel ve svém srdci,
že nesmrtelnost je ve spojení s moudrostí,
18v přátelství s ní čistá rozkoš,
v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství,
ve stálé důvěrnosti s ní rozvaha
a ve společných rozhovorech sláva,
obcházel jsem a hledal, jak bych si ji vzal k sobě.

19Ano, byl jsem jinoch pěkně vyvinutý
a dostal jsem dobrou duši,
20nebo spíše, že jsem byl dobrý,
přišel jsem do neposkvrněného těla.
21Protože jsem věděl, že ji dostanu jenom jako dar Boží
– a to už patří k moudrosti vědět, koho je darem -
obrátil jsem se k Pánu a prosil ho.

RESPONSORIUM

Mdr 7, 7-8; Jak 1, 5

O. Modlil jsem se, a byl mi dán rozum. * Prosil jsem, a dostal jsem v úděl ducha moudrosti; jí jsem dal přednost před žezly a trůny.
V. Když je někdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a bez vyčítání. * Prosil jsem, a dostal jsem v úděl ducha moudrosti; jí jsem dal přednost před žezly a trůny.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátů Balduina, biskupa v Canterbury

(Tract. 6: PL 204, 451-453)

Boží slovo je plné života a síly

     Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč.1 Tato slova ukazují velikost moci a moudrosti Božího slova všem, kdo hledají Krista; on sám je přece Božím Slovem i Boží mocí a moudrostí.2 Toto Slovo bylo na počátku u Otce, stejně věčné, jako on a v pravý čas bylo zjeveno apoštolům; od nich bylo zvěstováno a s pokorou přijato ve víře národů, jež uvěřily. Je to tedy slovo v Otci, slovo v ústech a slovo v srdci.
     Toto Boží Slovo je živé, neboť Otec Synovi dal, aby měl život sám v sobě, jako má život sám v sobě on. Takže je nejenom živý, ale dokonce sám život, jak sám o sobě říká: Já jsem cesta, pravda a život.3 A protože je život, je živý tak, že oživuje. Neboť jako Otec křísí mrtvé a je oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce.4 Oživuje, když volá mrtvého z hrobu a říká: Lazare, pojď ven.5
     Když se toto Slovo zvěstuje, v slově zvěstování dává svému hlasu, který slyšíme zvenčí, plnost moci, kterou vnímáme uvnitř, takže mrtví ožívají a tímto slavným působením se probouzejí synové Abrahámovi. Žije tedy toto slovo v srdci Otcově, žije v ústech kazatelových a žije v srdci toho, kdo věří a miluje. A je-li to slovo tak živé, není pochyb, že je i účinné.
     Je účinné při stvoření věcí, je účinné v řízení světa a je účinné při spáse světa. Co je tedy účinnější, co je mocnější? Kdo vylíčí mocné skutky Páně, kdo vypoví všechnu jeho slávu?6 Je účinné, když je samo při díle, a je účinné, když je hlásáno. Nevrací se totiž s prázdnou, ale ve všem, k čemu je posláno, zdárně prospívá.
     Je účinné a ostřejší než každý dvojsečný meč pro každého, kdo věří a miluje. Vždy co je nemožné pro věřícího8 a co je obtížné pro milujícího? Když toto slovo promlouvá, jeho řeč proniká srdcem jako ostré střely bohatýrovy,9 vniká do srdce jako hluboko zatlučené hřeby, vniká tak hluboko, že zasahuje nejhlubší nitro. Toto slovo je přece ostřejší než každý dvojsečný meč: úderem mocnější nad jakoukoli sílu a moc, ostřejší nad všechnu ostrost lidského rozumu, jasnější nad všechnu moudrost lidskou, nad jasnost učených řečí.

     1 Žid 4, 12
     2 srov. 1 Kor 1, 27
     3 Jan 14, 6
     4 Jan 5, 21
     5 Jan 11, 43
     6 Žl 105 (106), 2
     7 srov. Iz 55, 11
     8 srov. Mt 17, 20
     9 srov. Žl 44 (45), 6.4

RESPONSORIUM

Sir 1, 5.14

O.Zdroj moudrosti je Boží slovo na výsostech, * věčné příkazy jsou její cesty.
V. Počátek moudrosti je bát se Pána. * Věčné příkazy jsou její cesty.

MODLITBA

Modleme se:

Všemohoucí věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie