[ schovat menu ]

« Říjen 2017 »
NePoÚtStČtSo
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031 


24. říjen 2017, Úterý
1. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 29. týden
Sv. Antonína Marie Klareta, biskupa, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. říjen 2017
Druhé mezidobí, 29. týden
1. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty s Otcem v záři trůnící,
jsi den, jas z jasu proudící.
Klid noci zpěvem rušíme:
buď s námi – tebe prosíme.

Vypuď nám z mysli mračno tmy,
odežeň od nás démony,
probuď nás z těžké dřímoty,
než zlenivělé pohltí.

To uděl, Kriste, věrným svým,
v tebe vždy důvěřujícím,
ať prospěje nám prosícím
zpěv náš, jenž zní ti do výšin.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,
už z rána, večer, v noční tmě.
S otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
Prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Žalm 9B (10)
Bůh pomáhá utlačovaným

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

I

1 Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?

2  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.

3 Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.

4 Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

5 Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.

6 V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

7 Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.

8 Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.

9 V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.

10 Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.

11 V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

II

12 Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!

13 Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

14 Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.

15 Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

16 Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.

17 Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,

18 sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Žalm 11 (12)
Prosba o pomoc proti zpupným

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

2 Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.

3 Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

4 Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,

5 ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

6 Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“

7 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

8 Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,

9 i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V. Pán utlačeným dopomáhá k právu.
R. Ponížené vodí k cestám svým.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Ester

4, 1-8. 8a. 9-17
Aman připravil vyhlazení židů

     1Když se Mardocheus dozvěděl o všem, co se stalo, roztrhl svůj šat, oblékl si žíněné roucho a  posypal hlavu popelem. Vyšel doprostřed města a převelice hořekoval. 2Tak došel až před královskou bránu; do královské brány totiž nebylo dovoleno vejít v žíněném rouchu. 3A všude, v každé provincii, kamkoli se dostal králův výnos a rozkaz, nastal u židů veliký smutek, půst, pláč a nářek; žíněné roucho a popel se pro mnohé staly lůžkem.
    
4Tu přišly Esteřiny dívky a dvořané a oznámili jí to. Když to uslyšela, sevřela ji nesmírná úzkost. Poslala Mardocheovi šaty, aby odložil žíněné roucho, a oblékl si je; ale on je nepřijal. 5Ester tedy zavolala Atacha, jednoho z dvořanů, kterého král ustanovil k její službě, a přikázala mu, aby šel k  Mardocheovi a zjistil, proč to dělá. 6Atach vyšel k Mardocheovi na městské prostranství před královskou branou. 7Mardocheus mu oznámil všechno, co ho potkalo a jak velké množství stříbra slíbil Aman dát do královské pokladny za vyhlazení židů. 8Dal mu také opis výnosu o jejich vyhlazení, který byl vyvěšen v Šúšanu. Měl ho ukázat královně a vybídnout ji, aby šla ke králi uprosit ho a  přimluvit se za svůj lid. Vzkázal po něm: 8a„Vzpomeň si na dny své bídy, kdy jsem tě živil vlastní rukou! Aman, druhý po králi, promluvil proti nám, aby nás vydal na smrt, ale ty volej k Hospodinu, přimluv se za nás u krále a vysvoboď nás ze smrti!“
    
9Atach se vrátil a oznámil Esteře Mardocheův vzkaz. 10A ona mu přikázala, aby Mardocheovi vyřídil její odpovědi 11„Všichni královi služebníci a všechny provincie, které jsou pod jeho pravomocí, vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon: má být ihned usmrcen, ledaže by k němu král vztáhl zlaté žezlo; pak může zůstat naživu. Ale já jsem už třicet dní nebyla zavolána ke králi.“ 12Když to Mardocheus uslyšel, 13znovu vzkázal Esteře: „Nedomnívej se, že kvůli tomu, že jsi v domě králově, ty jediná vyvázneš životem, na rozdíl od všech židů. 14Neboť budeš-li v tuto chvíli mlčet, vysvobození a záchrana přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. A kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“
    
15Ester tedy vzkázala Mardocheovi: 16„Jdi, shromáždi všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny a tři noci. Také já a mé dívky se budeme takto postit. A potom půjdu ke králi, i když budu jednat proti zákonu. Mám-li zahynout, zahynu.“ 17Mardocheus odešel a  učinil všechno, co mu Ester přikázala.

RESPONSORIUM

Srov. Est 4,17bb; Tob 13, 2; Jdt 6, 19

O. Pomoz mi, Pane, můj Bože, vždyť nemám nikoho než tebe. * Ty trestáš a všechny hříchy lidí v čas soužení odpouštíš.
V.Pane a Bože, Stvořiteli nebe i země, shlédni na naše ponížení. *Ty trestáš a všechny hříchy lidí v čas soužení odpouštíš.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého biskupa Augustina Probě

(Ep. 130, 11, 21 – 12, 22: CSEL 44, 63-64)

O modlitbě Páně

     Potřebujeme slova, abychom si sami připomněli a ujasnili, oč vlastně prosíme; ne že bychom si mysleli, že je třeba Pána poučovat nebo přemlouvat.
     Když tedy říkáme: Posvěť se jméno tvé, připomínáme si, že máme toužit, aby jeho jméno, které je vždy svaté, bylo jako svaté chováno také u lidí, to jest, aby jím lidé nepohrdali. Takže to není něco k prospěchu Božímu, ale lidskému.
     A tím, že říkáme: Přijď království tvé – to přece rozhodně přijde, ať chceme či nechceme-probouzíme v sobě touhu, aby toto království přišlo k nám a abychom v něm směli kralovat.
     Když říkáme: Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi, vyprošujeme si od Boha poslušnost: aby se v nás děla jeho vůle tak, jak ji činí jeho andělé na nebesích.
     Když říkáme: Chléb náš vezdejší dej nám dnes, pak toto dnes znamená v tomto čase. Prosíme tím jednak o základní živobytí, které zahrnujeme pod jméno chleba, jenž tvoří jeho nejdůležitější část, jednak o svátost věřících, která je v tomto čase rovněž nutná, ne ovšem k dosažení pozemského štěstí, ale blaženosti věčné.
     Když říkáme: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, připomínáme si nejen, oč máme prosit, ale také, co máme dělat, abychom mohli být vyslyšeni.
     Když říkáme: Neuveď nás v pokušení, připomínáme si, že musíme prosit, aby nás neopustila Boží pomoc a my se nedali oklamat nějakým pokušením a nepřivolili mu anebo mu ze slabosti nepodlehli.
     Když říkáme: Zbav nás od zlého, připomínáme si, že ještě nejsme v onom dobru, kde nebudeme trpět žádným zlem. Tato poslední prosba modlitby Páně je vlastně tak široká, že ať se křesťan octne v  jakémkoli soužení, může do ní vložit všechen svůj nářek a vylít všechny své slzy. Touto prosbou může svou modlitbu začínat, v ní může setrvávat a jí opět skončit.
     Právě těmito slovy bylo tedy žádoucí svěřit naší paměti veškeré záležitosti. Nebo: ať pronášíme jakákoli jiná slova – probouzející a rozjasňující vnitřní vroucnost anebo podporující její růst – neříkáme nic, co by nebylo obsaženo v modlitbě Páně, pokud se ovšem modlíme správně a náležitě. Když ale někdo říká něco, co nelze s touto modlitbou z evangelia sloučit, pak i když se snad nemodlí nepřípustně, přece se modlí, jak ho vede tělo. Proč však bychom vlastně nemohli říci, že je to nepřípustné? Vždyť přece ti, kdo se znovu zrodili z Ducha, se mají modlit, jak je vede Duch.

RESPONSORIUM

2 Mak 1, 5.3

O. Ať Bůh vyslyší vaše modlitby a odpustí vaše viny. * Ať vás neopouští v dobách tísně.
V. Ať vás všechny naplní svou milostí, abyste ho ctili a ochotně konali jeho vůli. * Ať vás neopouští v dobách tísně.

MODLITBA

Modleme se:

Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život; dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie